Dokud žijeme na zemi, musíme se učit vést boj s nepřáteli. Nejtěžší ze všeho je porazit svou samolibost. Je třeba odssoudit v duši sám sebe, ale nezoufat nad Božím milosrdenstvím a láskou. Je třeba získávat pokorného a zarmouceného ducha, a pak odejdou všechny zlé myšlenky, mysl se pročistí.
Přitom je třeba znát svou míru, aby duše nebyla přetížena. Uč se a namáhej duši podle míry její síly.
Jestliže nebudeme milovat svého bratra, nemůžeme mít pokoj. Ať se nad tím každý zamysslí.
Jestliže budeme svého bratra nenávidět nebo odsuzovat, naše mysl se zatemní a ztratíme pokoj i touhu po Bohu.
Jak si může uchovat pokoj nadřízený, když jsou jeho podřízení neposlušní? Zvykneš-li se modlit za podřízené, budeš mít v duši veliký pokoj a lásku.
Jak si může uchovat duševní pokoj podřízený, když jeho nadřízený je nedůtklivý a zlý člověk?Nedůtklivý člověk sám velice trpí zlým duchem. Podřízený to musí vědět a modlit se za nadřízeného, který je nemocný na duši. Je veliké před Bohem modlit se za ty, kdo nám ubližují a urážejí nás.
Nelze však nepřátele milovat bez milosti Ducha svatého.
Jakmile tě někdo urazí, modli se za něj k Bohu a tak si uchováš v duši pokoj a milost Boží.
Kdyby nadřízení zachovávali přikázání Páně a podřízení by je pokorně posloucchali, byl by na zemi veliký pokoj a radost, ale kvůli panovačnosti a neposlušnosti pyšných trpí celý vesmír.
(Moudrost Silvána z Athosu, Karmelitánské nakladatelství)
Je třeba si uchovávat horlivost až do konce života. Je třeba neustále pamatovat na smrt, protože pak se duše nebojí a dochází k pokoře a pokání a zapomíná na pozemské. Kdo pamatuje na smrt nenechá se obelstít světem a miluje své bližní. Veškerý boj vedeme o pokoru. Nepřátelé padli kvůli pýše. Nepřátelé nás chválí. Půst, zdrženlivost, bdění, mlčení pomáhají, ale hlavní síla je v pokoře. Pokoře se nenaučíme najednou. Pokoře se naučíme i poslušností.
Jeden jáhen vyprávěl: "Zjevil se mi satan a říká mi:" Mám rád pyšné lidi a oni mi náležejí. Ty jsi pyšný a tak tě vezmu k sobě." Ale já jsem satanovi odvětil: "Já jsem nejhorší ze všech." A satan se rázem stal neviditelným.
Svatí byli lidé jako my. Mnozí z nich spáchali nejdřív velké hříchy, ale pokáním dosáhli nebeského království. A všichni kdo tam přicházejí, přicházejí skrze kajícnost, kterou nám daroval svým utrpením milosrdný Pán. (Moudrost Silvána Z Athosu)
Jednou za mnou přišel jistý člověk a začal tímto úvodem: Vím, že máte mnoho práce, víc než ostatní. Proto jsem se odvážil k vám přijít a vás o něco požádat. Jiní nemají tolik práce, protože odmítnou, když jsou požádáni. Má-li někdo hodně práce, je to známka, že mne neodmítne.
Podobně to myslí sv. Ignác z Loyoly:
Boží vnuknutí předpokládají ochotu těch kdo je dostávají. Pán je posílá těm o kterých ví, že je uskuteční.
(Citát z knihy vatikánské promluvy s humorem - Tomáš Špidlík - vydalo: refugium velehrad-Roma www.refugium.cz)
Kdo miluje Boha, miluje i svého bratra, jak říká sv.Jan. A když nám někdo ubližuje, je třeba se za něj modlit k Bohu jako sám za sebe, a tak se z toho stane dobrý zvyk. my sami jsme ubozí, ale Pán nám pomáhá, neboť nás velice miluje...
Lidé dnes sešli z dobré cesty a stali se nemilosrdnými a krutými. není mezi nimi lásky, a proto necítí ani Boží lásku. pro krutost svého srdce si lidé i o Bohu myslí, že je takový jako oni, a úplně ztrácejí víru v Boha.
Má duše teskní až k slzám! Má duše slině touží po tom, aby milost Boží byla se všemi, aby celý svět, všichni lidé věděli, jak toužebně nás Pán miluje, jako své drahé děti.
Všichni, kdo následují našeho Pána Ježíše Krista vedou duchovní boj.Náš zápas probíhá bez přestání ve dne v noci. Jestliže jsi urazil, odsoudil či zarmoutil bratra, ztratil jsi svůj pokoj. Jetliže se pyšníš nebo vynášíš nad bratra, ztratil jsi Boží milost. Jestliže k tobě přišla zavádějící myšlenka, a tys ji hned neodehnal, tvá duše ztratila lásku Boží a odvahu k modlitbě. Jestliže miluješ moc a peníze, nikdy nepoznáš lásku Boží. Jestliže jsi jednal podle své vůle, byl jsi poražen nepřítelem a do tvé duše vstoupí smutek. jestliže nenávidíš svého bratra, znamená to, že Jestliže se zřekneš své vůle, zdrtíš nepřátele a obdržíš ve své duši pokoj. Jestliže odpustíš bratru urážky a budeš litovat nepřátele, získáš odpuštění svých hříchů a Pán ti dá poznat lásku Ducha svatého. A když se zcela pokoříš, obdržíš dokonalý pokoj v Bohu
Kdo je připoután k majetku a penězům, nikdy nemůže mít čistou mysl v Bohu, protože v hloubi jeho duše stále zůstává starost o to, jak s ním naložit.
Jestliže nám na zemi milostivý Pán seslal od Otce Ducha svatého, jestliže nám daroval své tělo a Krev, je jasné, že nám dá i všechno ostatní, co potřebujeme. Svěřme se do vůle Boží a uvidíme Boží starost o nás.
(Moudrost Silvána z Athosu -
Karmelitánské nakladatelství)
Nebeské věci lze poznat Duchem svatým pozemské rozumem. Kdo však chce poznat Boha jen svým rozumem, ten propadl klamu, neboť Boha lze poznat pouze Duchem svatým. Pán nás učí mírnosti, pokoře a lásce a skrze to duše získává pokoj. Rozeznat v sobě pýchu je velice těžké. Jestliže tě mučí zlé myšlenky, znamená to, že v tobě není pokora. I kdybys o své pýše nevěděl, pokoř se.
Měj na mysli dvě špatné myšlenky a obávej se jich. Jedna ti říká: "Jsi svatý.". A druhá: "Nebudeš spasen." Obě myšlenky jsou od nepřítele, a není v nich pravda.Ne za naše skutky, ale ze své dobroty nás Bůh miluje. Duše tráví celý život v boji se zlými myšlenkami. Pro jedinou pyšnou myšlenku, ztrácí duše Boží milost a vstupuje do ní temnota. Ale stejně pro jedinou pokornou myšlenku opět přichází milost. Když někdy zapomeneš a neodeženeš zlou myšlenku ihned, čiň pokání. Dej Pane, ať tě chválíme do posledního dechu.
Vždycky je třeba mít na paměti, že zpovědník koná svou službu v Duchcu svatém a proto je třeba mít před ním úctu. neříká-li člověk zpovědníku všechno, je jeho cesta křivá a nevede ke spáse. Kdo chce dar ustavičné modlitby, musí být statečný a moudrý a na všechno se dotazovat duchovního vůdce. Ve svátosti smíření působí milost Ducha svatého, která nás zachraňuje.(Moudrost Silvána Z Athosu)
Duch svatý dává duši poznat lásku Boží a lásku k člověku. Duch svatý učí duši mírnosti a pokoře, a ona je pokojná v Bohu a zapomíná na všechny hořkosti tohoto světa, neboť duch svatý jí utěšuje.To je království Boží, které je mezi námi.
Benedikt XVI.: Obnova vztahu k Bohu je první krok k polidštění společnosti:
„Současná krize vyplývá z individualismu, který zastiňuje vztahové vazby člověka a přivádí jej k uzavírání se do vlastního světa, k uspokojování a naplňování vlastních potřeb a přání s mizivým ohledem na druhé.
Opětovně objevit tento vztah jako základní prvek vlastní existence je prvním krokem k polidštění společnosti. Je rovněž úkolem institucí, aby v každém člověku povzbuzovaly vědomí, že je součástí jednoho celku a že je pro tento celek důležitý, podobně jako je tomu v lidském těle.
Do klamu upadáme, když si myslíme, že jsme chytřejší a zkušenější než druzí, dokonce víc než zpovědník. Zpovědníkům je od Boha dána moc svazovat a rozvazovat.
Sv. František píše:
Kde je láska a moudrost, tam není ani strach, ani nevědomost.
Kde je trpělivost a pokora, tam není ani hněv, ani rozčilování.
Kde jsou chudoba s radostí, tam není ani žádostivost, ani lakota.
Kde je klid a rozjímání, tam není ani ustaranost, ani roztěkanost.
Kde je bázeň Boží, aby střežila svůj dům, tam nepřítel nemá, kudy by vstoupil.
Kde je milosrdenství a rozlišování,tam není ani přehánění, ani zatvrzelost“
V Bibli je hned několik druhů skupin příkazů. Jedné z nich říkáme CHUKIM (doslova „nařízení, pravidla, závazky, zvyky, zvyklosti“). Chukim jsou taková pravidla, která se vymykají tomu, co považujeme za přirozené. Jsou to výroky Boha, nad nimiž si člověk mnohdy marně láme hlavu. Jeho rozum je totiž na ně příliš krátký, takže člověku někdy nezbývá, než uznat, že nezná celou podstatu toho, proč nám Bůh zrovna takové pravidlo dal. Chukim nemají na první pohled rozumné vysvětlení a někdy se dokonce zdá, jakoby záměrně odporovaly lidskému způsobu uvažování a chápání. Z hlediska poslušnosti proto poctivé dodržování chukim představuje tu nejlepší a nejčistší cestu, jak se může člověk přimknout k Bohu. Tyto příkazy totiž člověk dodržuje jen z jednoho prostého důvodu: „Protože tak přikázal Bůh!“ Tím člověk uznává svou vlastní omezenost. (Rabi Ya‘acov Farber)
Duchovní člověk jako orel vzlétá do výše a cítí Boha a vidí celý svět, i když se modlí v temné noci, ale neduchovní člověk je uspokojen domýšlivostí nebo bohatstvím nebo vyhledáváním tělesných radostí. A když se duchovní člověk setká s neduchovním je pro oba setkání nudné a těžké.
S Boží milostí je lehké milovat Boha a modlit se ve dne v noci, ale moudrá duše snáší i vyprahlost a pevně doufá v Pána a ví, že on nezklame její naději a obdaruje jí ve svůj čas. Milost Boží přichází někdy rychle a jindy dlouho ne, ale moudrá duše se koří a miluje bližního, a pokorně nese svůj kříž a tím vítězí nad nepříteli, kteří se snaží jej odloučit od Boha. Když pláčeme a pokořujeme duši, Boží milost nás chrání. Pokorná duše nemá žádná vidění a ani si je nepřeje, ale čistou duší se modlí k Bohu
Narozdíl od dob starého Izraele, kdy Boží lid k Bohu spíše vzhlížel, přišel v nové době Kristus mezi nás, aby s námi Bůh žil. Stejně tak dnes tu církev není proto, aby se na ní vzhlíželo, ale aby se s ní, a v ní, žilo.(VK-SFŘ)
Modlitba je ze všeho nejcenější. Duše však nemá síllu modlit se neustále s horoucností, a proto je třeba dávat jí odpočinek od modlitební námahy. Tehdy je možno číst, přemýšlet nebo psát o Bohu - jak komu Pán vnukne. Je také dobré poučovat se o zákoně Božím ve dne v noci. Skrze to duše získává pokoj. Když je duše v Bohu, zcela zapomíná na svět. Je však třeba Pána prosit o ducha pokory.
(Silván z Athosu)
Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Hospodinu náleží země i to, co je na ní,
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři,
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Τ.Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
jehož duše nebaží po marnosti, *
Τ.kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Τ.Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
(T. = františkánské téma)
Komu není dáno, aby učil, a on přesto učí, ten uráží velikost Boží.
Svět si myslí, že mniši nejsou užiteční.Úkolem mnicha není sloužit světu prací rukou. To je věc lidí ve světě. Světský člověk se málo modlí, mnich se však modlí ustavičně. Díky mnichům modlitba na zemi nikdy neustává. Svět stojí na modlitbě. Když modlitba zeslábne, svět hyne. (Prorok Mojžíš se vduchu modlil a zachránil Izraelity před záhubou) Mnich pokořuje svou duši a pokorou odhání nepřátele od sebe i od lidí, kteří ho prosili o modlitbu.
Sám jsem zakusil, že když má duše ztratila pokoru, stal jsem se zlostným, ale má duše si pamaatovala Kristovu pokoru a toužila po ní. Začal jsem prosit Boha, aby mi odpustil a očistil mne od ducha pýchy a daroval mi pokoj. A když má duše dostala nenávist k hříchům, Duch svatý mě naučil ustavičné modlitbě a lásce. A když jsem poznal, jak Pán miluje, modlil jsem se za ty, co opuštějí milsotivého Pána, protože mi jich bylo líto. Zpovědník mi řekl, že tato modlitba je z milosti Boží.
Kdo se stará sám o sebe, nemůže se svěřit do Boží vůle, tak aby jeho duše měla pokoj v Bohu. Avšak pokorná duše je odevzdaná do vůle Boží a žije před ním v bázni a lásce.
V bázni :aby něčím Boha neurazila.
V lásce: protože duše poznala, jak nás Pán miluje.
(Moudrost Silvána z Athosu -
Karmelitánské nakladatelství)
Všichni touží o pokoji a neví jak ho dosáhnou...
Když někdo bude stále reptat, to se mi nelíbí a tamto není dobré, nikdy nebude v jeho duši pokoj.
Ale pán řekl:" Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce a naleznete odpočinutí svým duším."
Milostivý pane, daruj nám svůj pokoj, tak jako jsi ho dal svým apoštolům:"Svůj pokoj vám dávám"
Je obrovský rozdíl mezi tím nejprostším člověkem, který poznal Pána v Duchu svatém, a člověkem, který je třeba velikán, ale nepoznal milost Ducha svatého.
Je obrovský rozdíl pouze věřit, že Bůh je, a poznávat jej z přírody nebo z Písma, anebo poznávat Pána v Duchu svatém. jestliže kdo poznal Boha v Duchu svatém, jeho duch hoří ve dne v noci láskou k Bohu a jeho duše se nemůže připoutat k ničemu pozemskému.
Pane učiň nás hodnými daru svaté pokory. pane daruj nám pokorného Ducha svatého.
(str 54 MoudrostSylvána z Athosu, Karrmelitánské nakladatelství)
Sylván z Athosu - životopis
Je třeba naučit se, pokud možno, střídmě jíst, ale s rozvahou, nakolik ti dovoluje tvá práce. Míra zdrženlivosti musí být taková, aby se ti po obědě chtělo modlit. (Sylván z Athosu, z Knihy Moudrost Sylvána z Athosu:O milosti)
Svatý apoštol Jan říká, že přikázání Boží nejsou těžká, ale lehká (srov 1.Jan5,3). Ale lehká jsou pouze z lásky, a kde není láska, všechno je těžké. Proto si uchovávej lásku, neztrácej ji, protože je sice možno získat ji zpět, ale s mnohými slzami a modlitbami. bez lásky je však život na světě těžký. A trvá-li někdo ve zlobě, je to smrt duše. Kéž nás toho Pán uchrání!
(str180 Karmelitánské nakladatelství Mudrost Silvána z Athosu)
Silvan z Athosu životopis
Pán nás nepřestává zvát k sobě...Každý bude vidět jeho slávu, podle míry své lásky. Kdo více miluje, ten bude více usilovat, aby byl s milovaným Pánem, a proto se mu více přiblíží. Kdo málo miluje, ten po něm málo touží. A kdo nemiluje nebo si nepřeje a nesnaží se vidět Pána, bude věčně přebývat ve tmě.
Žalm 46 (45)
Bůh je naše útočiště a síla
Τ.Bůh je naše útočiště a síla,
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Τ.Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země,
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Ať se bouří moře, pění jeho vody,
ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,
s námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu,
přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se,
od časného jitra ho Bůh bude chránit.
Národy se bouřily, říše se bortily;
tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.
S námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Τ.Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
Zamezuje války až po samé hranice světa,
láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.
Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh,
převyšuji národy, převyšuji svět.
S námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
(Τ.=františkánské téma)
Možná si říkáš jak může nějaký kněz mít Ducha svatého když má různé slabosti? I když má nějakou chybu, nebrání to milosti, aby žila v jeho duši, podobně jako když zelený strom má některé větvě suché, ale neškodí mu to a nese plody.(Moudrost Silvána Z Athosu)
Čím podle vás přispělo židovství a křesťanství?
„Nejdůležitějšími věcmi je za prvé to, že svět, ve kterém žijeme, není jenom hmota, „cílem“ člověka není jenom zisk, osobní profit; a že tedy dávat je důležité stejně jako brát. Neexistují jenom práva, která jsou velmi důležitá, což víme z dějin základních práv člověka. Židovsko-křesťanské zřízení ukazuje také na základní povinnosti jedince vůči společnosti. Např. v knize Leviticus v 19. kapitole je popsána krásná vize společnosti, která pečuje o chudé, a přitom vůbec nemluví o právech, ale jenom o povinnostech. Toto je důležitý přínos židovsko-křesťanského myšlení do naší civilizace: odpovědnost jedněch vůči druhým, nejenom právo, ale také solidarita. Ve chvíli krize je třeba přemýšlet o tom, jaké jsou moje povinnosti vůči druhým, nikoli moje práva ve vztahu k druhým.“
Říká prof. Joseph Weiler, který je židovské národnosti a vyučuje evropské právo na New York University.
