Laudato si – úvod

Laudato sipapež František : 1.-2 „Tobě buď chvála, Pane,“ zpíval svatý František z Assisi. V tomto krásném chvalozpěvu nám připomínal, že náš společný dům je jako bratr, s nímž sdílíme život, a jako krásná matka, která nás objímá svou náručí: „Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země, která nás živí a slouží nám, a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu2. Tato sestra protestuje proti zlu, které jí působíme nezodpovědným užitím a zneužíváním dober, která do ní vložil Bůh. Vyrostli jsme s myšlenkou, že jsme jejími majiteli a vládci, oprávněni ji plenit. Násilí, které tkví v lidském srdci, jež bylo zraněno hříchem, se projevuje rovněž v příznacích choroby, kterou vnímáme v půdě, vodě, vzduchu a živých bytostech. Proto patří mezi nejvíce opuštěné a trýzněné chudé naše sužovaná a devastovaná země, která „sténá a spolutrpí“ (Řím 8,22). Zapomínáme, že i my sami jsme stvořeni z prachu země (srov. Gen 2,7). Naše tělo se skládá z prvků této planety, jejíž vzduch nám dává dech a jejíž voda nás oživuje a občerstvuje.

Laudato si – 15 Doufám, že tato encyklika, která se řadí k sociálnímu učení církve, nám pomůže rozpoznat velikost, naléhavost a krásu výzvy, před níž stojíme.

 

Komentář pro formaci:

Jak vnímal sv. František přírodu a v jaké fázi života k názoru dospěl?

Sv. František vnímí Boha jako Otce celého stvoření. Tvorové tak mají jako jeho děti účast na Boží dobrotě a kráse. Člověk byl určen jako správce živého.(Bible Gen 1:28). Sv František kladl rovnocenný vztah mezi člověka zvíře a tím rozšířil základní pojem pouhého správcovství. Sv.František vnímá všechny tvory na zemi jako své bratry, nikoho nevyvyšuje nad ostatní. Zvířata dává člověku za příklad poslušnosti.

 

Laudato sipapež František : 8-9.Patriarcha Bartoloměj poukázal zejména na nezbytnost, aby každý litoval svého špatného zacházení s planetou, protože „v míře, v jaké každý z nás působí malé ekologické škody,“ jsme povoláni uznat „svůj malý či velký vliv na zhoršování a poškozování životního prostředí“… Navrhnul přejít od konzumu k oběti, od chtivosti ke štědrosti, od plýtvání ke sdílení v určité askezi, která „se učí dávat a nikoli si jen odříkat. Je to způsob, jak mít rád a jak postupně přecházet od toho, co chci já, k tomu, co potřebuje Boží svět. Je to osvobození od strachu, chtivosti a závislosti.“ My křesťané jsme navíc povoláni „přijímat svět jako svátost společenství, jako způsob sdílení s Bohem a s bližním v globálním měřítku. Podle našeho skromného přesvědčení se božské a lidské setkává v tom nejmenším detailu nesešívané suknice Božího stvoření, ba v tom posledním zrnku prachu naší planety“

Komentář pro formaci:

Jak vnímal sv. František a jeho bratři život ve světě?

František nevolí stabilitu, jistotu – na rozdíl od klášterů. Bratři měli žít v duchovním spojení, ve svaté poslušnosti a v přesvaté chudobě: neměli nic mít, nic milovat a tudíž se nebát ztráty ničeho. Jsouce dokonale chudí, měli být všude bezpeční, žádným strachem zatížení, žádnou starostí rozptýlení a bez nejmenší obavy dne zítřejšího očekávající…Takové byly ideály minoritského řádu z roku 1210 (Vlastimil Kybal – sv. František)

Chudoba a odříkavost svatého Františka nebyly pouze vnějším asketismem, nýbrž něčím radikálnějším: odmítnutím dělat z reality pouhý předmět užití a nadvlády.(Papež František -Laudato si úvod/ 11)

Napsat komentář