Alvaro Grammatica Ve stopách papeže Františka

Stručný soukromý výpisek z knihy

Teologie něhy je šťastným objevem papeže Františka. Jde o náklonnost kterou k nám Bůh chová. Je to vnímatelná láska při setkání Boha s člověkem. Svět je dnes vnímavější k emotivnímu prožívání a to se musí zohlednit i v církevním prostředí. Nezáleží už tolik na pravdě, ale na zakoušení Boha, zakoušení Boží lásky. Naše láska k bližním je odrazem této lásky. Ze zkušenosti, že jsme milováni se rodí důvěra, povstává naděje a vděčnost. Něha se realizuje ve službě. (není sentimentální) Milosrdný samaritán se postaral o raněného, kterého neviděl na půl mrtvého, ale napůl živého. Už nejsme misionáři dobyvatelé, ale průvodci na cestě, povolaní sdílet Ježíšovu přítomnost. Chceme postavit druhého do středu svého zájmu a vidět jeho potřeby.+

Encyklika Laudato si se soustředí na jednu základní otázku: Jaký svět chceme předat těm co přijdou po nás? Je to výzva k všeobecné uvědomělosti a všeobecné harmonie, proti kultuře „použij a vyhoď“

Encyklika Amoris laetitia ukazuje, že nikoho nelze odsoudit navždy. Když si myslíme, že něco je jen černé nebo bílé, zavíráme cestu milosti, cestu lásky. Neptat se jen co je dovoleno, ale co je možné. Rozlišování nám má pomáhat nacházet možné cesty odpovědi Bohu a růstu prostřednictvím omezení. Jsme povoláni žít z milosrdenství. Rozlišování musí být dynamické a musí být otevřené novým fázím postupného růstu. Naším úkolem je formovat a informovat, ale nenahrazovat svědomí druhému. Nabídnout osobní vztah s Pánem, duchovní rozměr. Manželská spiritualita je spiritualitou svazku, ve kterém přebývá Boží láska, v němž se stávají součástí Božího snu.

Encyklika Gaudete et exsultate nám ukazuje, že ze světa nemůžeme utíkat, ale musíme jej přetvářet. Podtrhuje hodnotu normality a jak žít evangelium každý den. Neprchat před svými každodenními povinnostmi aby dosáhl svatosti, ale zůstat tam kde je. Každodenní život se sestává ze vztahů, nikdo nespasí sám sebe. Každý má rozpoznat svou cestu a nenapodoboval cestu druhého. Způsobů svědectví je mnoho. Jsme povoláni jsme kontemplativnímu životu uprostřed činnosti Důvěřovat v Boha a milosrdně jednat vůči bratřím. Milosrdenství je oběť, která je Bohu milá. Trpělivost, mírnost, radost spolu s humorem, odvahu a zápal a otevřenost vůči novému, přebývat v komunitě a zakoušet přítomnost Pána, neustálá modlitba spolu se čtením Písma. Není důležitá nauková jistota (gnosticismus) ani síla vůle (pelagianismus), protože nic nezávisí jenom na tom že někdo chce a spoléhá se jen na svou vlastní sílu. Je třeba pokorně a svobodně přijmout Boží dar. Boj se vede proti ďáblu, proti zlu v nás, nikoliv proti lidské křehkosti a proti světu. Být bdělí vůči podnětům Ducha svatého a radovat se z vítězství, které dává Pán. Učíme se být závislý na Bohu a učíme se podléhat Božímu času a jeho trpělivosti.

V konkrétním životě se tedy hledá osobní přítomnost Pána, která v nás přebývá Duchem a který nás smiřuje s Otcem. Denně se znovu rodí krása.

Napsat komentář