Apofthemata – I

Výroky a příběhy pouštních otců

(Apoftegma(starogr.αποφθεγμα – apofthegma) je stručný výrok historickej osobnosti, ktorý sa týka nadčasovej pravdy.Podobný význam majú slová gnómasentenciamaxima. V antickom období apoftegmy zozbieral a vydal napr. Plutarchos. Wikipedia)

Po předmluvě o historii pouštních otců a mnišství následuje část Apofthemat : ZDE PDF

1- Povzbuzení pouštních otců k pokroku v dokonalosti (dále jen jednotlivé výroky bez určení otce a času)

– Ať jdeš kamkoliv měj Boha vždy před očima. Ať děláš co děláš měj pro to vždy svědectví za svatých Písem a neodcházej hned z místa kde přebýváš…

– Bůh od pokřtěného vyžaduje: pravou víru od jeho duše, pravdu od jeho jazyka a střídmost od jeho těla…

– nespoléhej se na nic jiného než jen pros o pomoc Boží pro svou budoucnost…

– Nehněvej se když tebou pohrdají, přinášej pokoj a neodplácej zlé zlým. Nestarej se o hříchy druhých. Nesnaž se s nikým srovnávat…

– Co je dobrého mám vykonat? Udělej to, co si tvá duše přeje v souladu s Bohem a střež své srdce…

– Má-li člověk pokoru, žije-li prostě a neposuzuje, přichází k němu bázeň Boží.

– Co nemáš rád nečiň nikomu jinému…

– Člověk, který nepřijímá všechny lidi, ale dělá mezi nimi rozdíly, není dokonalý…

– Nepři se s nikým o tom co říká, pak bude tvá duše klidná…

– Vymezením křesťana je napodobovat Krista…

2- Je potřeba horlivě vyhledávat tichost

– Člověk na poušti je zbaven trojího boje: Pokušením ze strany sluchu, očí a řeči…

– Proč nás opouštíš?Bůh ví že váš miluji, ale nemohu být zároveň s Bohem a lidmi. Lidé totiž chtějí velmi mnoho rozdílných věcí (na rozdíl od andělů)…

– Mlčenlivost je dobrá – je matkou všech moudrých myšlenek…

– Nemilujte svět, ani věci ve světě…

– Ten kdo žije v tichosti potřebuje neustálou bázeň Boží, vytrvalé prosby a své srdce u Boha…

– Samota v cele tě naučí všemu…

– K tomu ještě potřebuješ být velkodušný, pokorný, bdělý a zdrženlivý…

– Počátek zla je rozptylovat se…

– Člověk žijící mezi lidmi zažívá neklid a kvůli neklidu pak nevidí své hříchy. Jinak je tomu když žije na poušti v tichosti…

– Vzdaluj se každé starosti a ve tvém nitru poroste něco o čem jsi dosud nevěděl, že to tam je protože jsi po tom šlapal…

– Tichost znamená posadit se v cele s poznáním Boha a s bázní před ním, bez zášti a povyšování…

3- O kajícnosti

– Zamilujme si obtíže, abychom nalezli Boha.

– Připomínej si den smrti…ale připomeň si i den vzkříšení a předstoupení před Boha.

– Jak mohu předstoupit před Kristův soud? Jak se před ním obhájit?

– Člověk který důvěřuje někomu jinému než Bohu, v sobě nemá Boží bázeň.

– Běda mi, že jsem nezápasil o svoji spásu.

– Otče, pomodli se za nás.

– Otče proč pláčeš? Tak vypadá člověk, který poznal sám sebe.

– Lítost má dva projevy: pracuje a zachovává bdělost. Plačte – není jiná cesta než tato.

– Ti kteří přicházejí k Bohu prodělávají zpočátku zápas a velkou námahu, ale potom mají nevýslovnou radost.

– Mnoho lidí vyžaduje radu, ale jen málo se radou řídí.

– Člověk získává bázeň Boží, když vydrží být ve svém srdci sám k sobě kritický.

– V poustevně pamatuj po všechen čas na Boha.

– Počátek zkázy mnicha tkví ve smíchu a plané výřečnosti. Stahují ho do vášní.

4- O zdrženlivosti nejen v jídle, ale i ve všech duševních hnutích

– Jsou to dobří bratři, ale jejich ohrada nemá branku. Každý může do jejich stáje vejít. (To mluvil o jejich nevázanosti v řeči)

– Každý rok si stařec dal jednu zásadu a tu celý rok plnil

– jestliže člověk zachovává půst a snáší hlad, jeho duše udolá nepřátele.

– Miluj mlčení víc než mluvení.

– nesl jsem balík provazů. Když mne jeden poháněč velbloudů dráždil k hněvu, nechal jsem tam balík a utekl

– Jestliže se rozhněváš, když někomu něco vyčítáš, vyhověl jsi vlastní vášni. Nesmíš sám sebe zahubit, ani proto že chceš druhého zachránit.

– Ať tvá ústa nepřinášejí zlé slovo, vždyť ani réva nenese trní.

– Když bydlíš s bratry, hleď na všechny stejně a střež svá ústa a oči. Jen tak dojdeš klidu.

– Člověk s plným břichem pohrdá pláství medu.

– Nejez to po čem toužíš. Za všech okolností děkuj Bohu, že můžeš jíst to co ti Bůh posílá.

– Hadu se podobá ten kdo pomlouvá druhého.

– Mnišskou pečetí je pokora.

– Bohatstvím duše je zdrženlivost. Utíkejme před domýšlivostí a starostí o tento život.

– Poživačnost je matkou smilstva.

– Je správné postit se, aby měl chudý co jíst.

– Nejez dřív než dostaneš hlad, nechoď spát dřív než se ti klíží oči, nemluv dřív než dostaneš otázku.

5- Vyprávění pro posilu v bojích, které vyvolává smilstvo.

– Soudím, že tělo má v sobě tři hnutí. Jedno přirozené, druhé z nedbalosti (např.: opíjení, přejídání) třetí od démonů. To ale nepůsobí nechce-li to duše.

– Mnoho lidí smilní svou duší, aniž by se k někomu přiblížili tělesně. Je proto dobré střežit svoje srdce.

– Je dobré neskrývat své špatné myšlenky a oznamovat je duchovně starším, ale jen těm, steří umějí rozlišovat.

– Kdo koná hříšné skutky, už nebývá pokoušen démony.

– Prosme Boha společnými modlitbami. On povyšuje a ponižuje. Po čtrnácti letech boje s hříšnými myšlenkami se stařec svěřil se svým bojem v kostele. Po modlitbách všech ostatních boj přestal.

– Duše musí být připraven na útok démonů. Musíme svoji duši očisťovat, aby v nás bydlel Bůh. Přestat souhlasit se svými hříšnými myšlenkami. Osvobození od zbytečných starostí, mlčení a skrytá meditace plodí čistotu. Braň se hříšných myšlenek ze všech sil. Hříšná myšlenka je jako kniha – nečti i, ale zahoď. Hluboce se pokoř a modli se. „ Synu Boží smiluj se nade mnou.“

6- O dobrovolné chudobě a mít se na pozoru před ziskuchtivostí

– Kdo se dobrovolně zřekl světa a ponechá si peníze toho rozsápají v boji démoni

– Abba si s velkou námahou postavil celu, když ji dokončil, nebyl v ní spokojený a tak ji prostě opustil. Nosil sebou v koši jen ovčí houni.

– jeden bratří měl jen knihu s evengeliem. Prodal ji a peníze dal chudým se slovy : „Ta kniha mi řekla prodej svůj majetek a rozdej chudým.“

– Když si nějaký bratr přišel něco vypůjčit řekl mu – jdi a vezmi si co potřebuješ. Když to bratr přišel vrátit řekl mu – polož to pět na své míst. Když to nevrátil nic mu neřekl.

– Toužíš-li po království, pohrdej majetkem a usiluj o božskou odměnu.

– Neopouštěj manuální práci. Vše však dělej bez neklidu

– Dobrovolná chudoba je dobrá pro ty kdo jsou jí schopni. Ti kdo j snesou mají sice tělesné soužení, ale v duši mají pokoj. Dobrovolná chudoba je pokladem mnicha.

– Našel tisíc zlaťáků. Vrátil je majiteli, odmítl odměnu a když jej chtěl majitel veřejně chválit utekl do jiného města.

– Mnich si chtěl nechat dva zlaťáky pro případ nemoci. Stařec mu však poradil. Když si je necháš budeš spoléhat na ně a Bůh se starat nebude. Hoď svou starost na Hospodina.

– Pán mu řekl -Plň mé úkoly a já se o tebe postarám. Ty se nestarej jak.

7- K vytrvalosti a statečnosti

-Pane chci dosáhnout spásy, ale špatné myšlenky mi to nedovolují… Pracuj a pak vstaň k modlitbě a znovu pracuj a znovu vstaň k modlitbě.

– Čtrnáct let jsem žil v poušti a ve dne v noci jsem prosil Boha, aby mi dal přemoci hněv.

– Blahoslavení, kteří snášejí své námahy s poznáním. Zbaví se tak démona zbabělosti před každým novým dílem.

– Abba všude mne provází neklid o samotě i mezi lidmi. Já tak už žiji sedmdesát let, odpověděl mu.

– Duše dělá pokroky jen prostřednictvím bojů.

– Pravost mnicha se ukazuje v pokušení.

– Odcházím tam kde je námaha, tam najdu odpočinek.

– Je mnoho ďáblových ostnů: neodradí-li chudobou, nabídne bohatství, nezmůže li nic nadávkami a hrozbami, nabídne chvály a pocty, nepodlehne-li zdravý vyžádá si pro něho nemoci, nabídne rozkoše a když nepomohou odvrátí pozornost nedobrovolnou námahou. Raduj se vždy, když tě Bůh ochrání.

– Velou askezi vyžaduje ovládat se v nemocech a vysílat děkovné zpěvy k Přemocnému. Ať je duchovní píseň v tvých ústech a meditace ať odlehčuje tíhu pokušení.

– Jakmile přijde pokušení ,přijde zároveň ze všech stran i trápení.

– Nemáme vytrvalost. Chtěli bychom získat cnost bez námahy.

-Stromek, který se neustále přesazuje nemůže nést ovoce. Ani mnich, který se stále stěhuje z místa na místo, nenese plody dobrých skutků.

– Starci říkali, že mnich musí až do smrti zápasit s démonem duchovní omrzelosti a ochablosti a to hlavně v době společných modliteb.

– Chudý lazar (v Písmu) nikdy nereptal vůči Bohu a netvrdil, že mu neprokázal milosrdenství,m ale s děkováním snášel své trápení. Proto ho Bůh přijal.

– Jeden mnich bojoval s pokušením odejít. Když nastal večer, řekl si že ráno odejde, ráno zase řekl, přemůžu se a ještě den vydržím. Když uběhlo devět let Bůh ho pokušení zbavil.

– Bůh nás odmění i za malou myšlenku, či čin. Je vskutku krásné dělat si násilí kvůli Bohu.

– Trenér je Bůh, který nám dává vítězství. Zápasníci jsme my a protivník je ten, který nám odporuje a k tomu ještě světské marnosti.

– Vosk nepřijme otisk pečeti, dokud se nezahřeje. Stejně tak člověk nepřijme Kristovu moc, není-li prověřen námahami a nemocemi.

8- O tom, že se nemá nic dělat okázale

– sneseš potupu od starce? Nebo jsi jen vesnice zpředu ozdobená a vzadu vyloupená od lupičů?

– V klášteře měli mniši pro hosty připravené pohoštění, ale když hosté odešli sami jedli jen velmi skromně.

– Přemoci domýšlivost je skutek podobně velký a vzácný, jako pokročit v poznání Boha. Služebníku Boží skrývej svou askezi a s vnitřní námahou se postarej, abys kvůli touze po lidském uznání, neztratil odměnu za svou práci.

– Ten kdo miluje lidské uznání, nemůže zůstat bez závisti.

– Utíkej před marnou slávou a v budoucím věku budeš poctěn slávou věčnou.

– Je jako kramář, chce získat slávu ze slov druhých lidí.

– Nauč se velkomyslně snášet to co ti říká druhý a nepronášej sám proti sobě zbytečná slova.

– setkali se s hadem na poušti a utekli ze strachu. Stařec také utekl a tak se ho zeptali také ses bál? On odpověděl, že se nebál, ale utekl aby se vyhnul duchu domýšlivosti.

– Není pěkné chtít se líbit všem. Touha líbit se lidem odnímá člověku životní sílu a vysušuje ho.

– Nauč své srdce zachovávat vše, čemu učí tvůj jazyk.

– Cnost se ztratí, když je vyhlašována a vytrubována.

– Pokud nás obklopuje světská sláva, je těžké přinášet nebeské ovoce.

9- Máme dávat pozor, abychom nikoho neposuzovali

– Když na jednoho bratra přišlo pokušení, vyhnali ho ze společného koinobia. Šel do pouště k abba Antoniovi. Ten ho po čase vrátil zpět. Oni bratra už zpět nechtěli. Antonio jim napsal: když ztroskotá loď a s námahou se zachrání u břehu, potopíte ještě i to co se zachránilo?

– Jestliže tě napadne někoho odsoudit kvůli hříchu, uvažuj nejprve sám o sobě, že jsi větší hříšník. Neočekávej, že se Bohu líbí to o čem jsi myslíš, že jsi udělal dobře. Pak už se neodvážíš bližního soudit.

– Abba jak se mám stát mnichem?Ptej se při každé příležitosti: Kdo jsem já? – a nikoho neposuzuj.

– Když zjevíš bratrovi hříchy, Bůh zjeví ty tvé.

– Nikým nepohrdej, nikoho neposuzuj a nepomlouvej a Bůh ti dá odpočinek.

– Neodsuzuj smilníka, i když jsi sám zdrženlivý. I ty sám totiž přestupuješ zákon. Zákon říká nesesmilníš, ale také říká nebudeš soudit.

– Dnes hřeší ten druhý, zítra já. Možná jsi viděl hřích ale pak už jsi neviděl lítost nad ním, proto neodsuzuj.

– Když vidíš někoho dělat dobrý skutek, nedělá to ze své moci. To co člověka posiluje je moc Boží.

Napsat komentář