Dějiny Františkánů

Počátky řádu Františkánů

světci k nám hovoří – sv.Klára

wikipedie – sv. Klára

Benedict XVI- o sv. Kláře

sv.Klára a Anežka česká – Studijní text pro posluchače IFS S.M. Ludmila Pospíšilová OSF (Anežka česká ještě jednou)

spiritualita sv. Anežky české – .doc – S.M. Ludmila Pospíšilová OSF

Kontemplace sv. Kláry   text Klarisek kapucínek (dějiny vzniku klarisek)

eucharistická zbožnost sv. Kláry – Jáchym, Radim OFM

. Chronologický přehled dějin řádu (do roku 1517) (zpracoval Petr Hlaváček, Historický ústav Akademie věd ČR v Praze/Centrum humanitních studií pro dějiny a kulturu střední a východní Evropy v Lipsku)
1209/1210 – díky zprostředkování biskupa Guida z Assisi a kardinála Jana od sv. Pavla se František a jeho jedenáct bratří mohlo zúčastnit audience u papeže Innocence III. v Římě. Papež ústně potvrdil Františkem sestavená pravidla pro život prvotního bratrstva („regula primitiva“) a dovolil jim kázat pokání.
1212 – Klára z Assisi se připojila k Františkovu společenství – počátek klarisek, ženské odnože řádu.
1215 – během IV. lateránského koncilu se v Římě patrně poprvé setkali František a Dominik, zakladatel Řádu bratří kazatelů.
1220 – papež Honorius III. jmenoval na Františkovu žádost kardinála Hugolina ze Segni „protektorem a korektorem“ řádu. František a Dominik se setkali v Římě u kardinála Hugolina.
1224 – František dovolil Antonínu z Padovy zavedení řádového teologického studia.
1226 – vznik tzv. „Malého odkazu-testamentu“, smrt Františkova v Porciunkule.
1228 – papež Řehoř IX. svatořečil Františka v Assisi; kanonizace potvrzena bulou „Mira circa nos“.
1230 – papež Řehoř IX. vydal bulu „Que elongati“ – první papežský výklad řehole sv. Františka.
1232 – svatořečení Antonína z Padovy
1237 – Bulou „Quoniam abundavit“ bylo bratřím uděleno právo kázat a zpovídat.
1239 – v Římě se sešla proti vůli generálního ministra Eliáše z Cortony generální kapitula za předsednictví papeže Řehoře IX., která jednala o záležitostech vnitřních struktur řádu a o řeholi; generální ministr Eliáš byl sesazen.
1240 – s nástupem generálního ministra Haima z Favershamu do úřadu byli laičtí bratři úplně vyloučeni z vedení provincií, kustodií a jednotlivých konventů a zároveň bylo omezeno přijímání laiků do řádu.
1243 – Bonaventura vstoupil do řádu a začal svá teologická studia v Paříži pod vedením Alexandra Haleského.
1245 – bula „Ordinem vestrum“ papeže Innocence IV.; druhý oficiální papežský výklad řehole.
1246 – řád si plně zapojil do inkvizice, zejména v severní Itálii, na Korsice, Sicílii, v Provence, Dauphiné, Bosně a jinde. Bula „Cum sicut ex“ papeže Innocence IV., kterou byly kláštery klarisek zcela podřízeny františkánskému řádu, tj. generálnímu a provinčním ministrům.
1252 – 1257 – spor mezi mendikantskými (především františkánskými a dominikánskými) a světskými mistry pařížské univerzity.
1257 – Bonaventura zvolen na generální kapitule v Římě generálním ministrem. Konzolidace řádu.
1260 – generální kapitula v Narbonne vyhlásila rezignaci řádu na přemrštěnou výzdobu a vybavení františkánských kostelů.
1274 – počátek velkých sporů o výklad řehole a o vztah řádu k majetku; za řeholi „bez papežských interpretací“ se zasazovali tzv. spirituálové, rozšířením především v Itálii a jižní Francii.
1279 – dekret „Exiit, qui seminat“ papeže Mikuláše III. – další papežská interpretace řehole.
1281 – bulou papeže Martina IV. „Ad fructus uberes“ bylo františkánům dovoleno neomezeně kázat a zpovídat; spory s dalšími řády, episkopátem a farním klérem.
1282 – smrt Anežky České, nejvýznamnější osobnosti starších českých františkánských dějin (kanonizována roku 1989).
1287 – rehabilitace nonkonformního františkánského teologa Petra (Jana) Olivi, duchovního otce spirituálů (zemřel roku 1298). Jeho spisy se staly hlavní zbraní spirituálního proudu uvnitř řádu.
1288 – bývalý generální ministr Jeroným z Ascoli zvolen jako první z řádu Menších bratří papežem (Mikuláš IV.).
1289papež Mikuláš IV. potvrdil řeholi třetího řádu (terciářů).
1292 – generální kapitula v Paříži nařídila, aby se bratři (kromě laiků) ze všech konventů zúčastňovali vyučování klášterního studia.
1305 – Ubertino z Casale dokončil svůj slavný spis „Arbor vitae crucifixiae“; vedoucí osobnost spiritualismu (zemřel cca 1329).
1306 – zemřel Jacopone da Todi; básník, stoupenec spiritualismu, exkomunikován papežem Bonifácem VIII. a vězněn v letech 1298-1303.
1308 – zemřel Jan Duns Scotus, významný františkánský teolog, „doctor subtilis“.
1309 – smrt Angeli z Foligna, terciářky a mystičky.
1315/16 – zemřel Raimund Lullus – terciář, teolog a misionář.
1317 – papež Jan XXII. inicioval inkviziční proces proti spirituálům.
1318 – v Marseille upáleno pět bratří spirituálního směru.
1320 – zemřel Bernard Délicieux; odpůrce inkvizice – na zásah papeže Jana XXII. uvězněn a vyloučen z řádu.
1322 – generální kapitula v Perugii prohlásila svým listem ke všem věřícím za pravověrné učení, že Kristus a apoštolové neměli ani společný ani osobní majetek; papež Jan XXII. se proti tomuto výkladu postavil bulou „Ad conditionem“.
1328 – papež Jan XXII. exkomunikoval vzdorujícího generálního ministra Michaela z Ceseny.
1334 – Jan z Valle obdržel od vedení řádu svolení, aby se se svými druhy usadil v poustevně v umbrijském Broglianu, kde mohl žít podle řehole bez papežských koncesí, privilegií a interpretací (počáteční impuls observantského hnutí).
1337 – zemřel Angelus Clarenus, jeden z duchovních vůdců spiritualismu; jeho následovníci („klaréni“) byli tvrdě pronásledováni za pontifikátu Urbana V.
1342 – papež Klement VI. přenesl na františkány správu svatých míst a misijní působení ve Svaté zemi (Jeruzalém, Betlém).
1347 – smrt františkánského teologa Viléma Ockhama.
1350 – Gentilis ze Spoleta získal od papeže Klementa VI. dovolení žít se svou komunitou podle řehole bez vměšování představených řádu. Papež tak revidoval svůj původně negativní postoj k refermním (poustevnickým) kruhům v řádu.
1354 – generální kapitula v Assisi se vyslovila proti reformnímu hnutí Gentila ze Spoleta a obvinila jej z kacířství (1355 – papež Innocenc VI. se přiklonil k rozhodnutí kapituly).
1368 – Pavel Trinci z komunity Gentila ze Spoleta obdržel svolení k znovuosídlení poustevny v Broglianu (raná observance pokračuje a získává stále nové stoupence).
1378 – velké západní schizma; dlouholetá roztržka v řádu.
1380 – Pavel Trinci se stal komisařem reformních klášterů v umbrijské provincii (od r. 1388 dokonce generálním komisařem řádu).
1402 – Bernardin ze Sieny vstoupil do řádu; velký horlitel pro františkánskou observanci.
1407 – reformované (observantské) kláštery ve Francii vyňaty z jurisdikce provinčních ministrů.
1409 – na koncilu v Pise zvolen papežem františkán Petr Philargus (Alexandr V.) – vyvrcholení tzv. velkého západního schizmatu. Řád rozdělen na tři skupiny – obedienci římskou (Řehoř XII.), avignonskou (Benedikt XIII.) a pisanskou (Alexandr V.)
1415 – koncil v Kostnici zřídil konstitucí „Supplicationibus“ v rámci řádu vlastní observantské struktury v čele s generálním vikářem.
1416 – Jan Kapistrán vstoupil do řádu; Jakub z Marky se připojil k observanci.
1427 – klášter v Heidelberku se jako první z hornoněmecké provincie přidal k observanci.
1430 – papež Martin V. svolal do Assisi generální kapitulu, která měla nastolit v řádě jednotu na základě nových reformních konstitucí („Constitutiones Martinianae“).
1434 – papež Evžen IV. nařídil předání klášterů ve Svaté zemi observantům.
1438 – Bernardin ze Sieny se stal prvním generálním vikářem italských observantů.
1442 – papež Evžen IV. jmenoval Jana Kapistrána „vizitátorem a reformátorem“ neitalských provincií.
1443 – generální kapitula v Padově; Jan Kapistrán poprvé zvolen generálním vikářem cismontánských observantů.
1444 – zemřel Bernardin ze Sieny; kanonizován roku 1450.
1451-1456 – kazatelská mise Jana Kapistrána ve střední a východní Evropě.
1456 – smrt Jana Kapistrána; kanonizován roku 1690.
1471 – kardinál František della Rovere, bývalý generální ministr, zvolen papežem (Sixtus IV.).
1484 – observance pronikla do Anglie.
1493 – druhá cesta Kryštofa Kolumba do Ameriky; účast vlámských františkánů Deula a Tisina a Katalánce Jeronýma Pané.
1500 – počátek systematické františkánské misie v Americe.
1501 – generální kapitula v Urbinu; pokus reformovat celý řád a zachovat jeho jednotu („Constitutiones Alexandrinae“).
1505 – založení americké misijní provincie „Santa Cruz“. První klášter založen roku 1515 v Santa Maria la Antigua.
1506 – generální kapitula v Římě; další pokus udržet jednotu konventuálů, observantů a dalších reformních kongregací (klaréni, koletáni, amadeiti, guadalupáni).
1517 – generální kapitula v Římě; poslední pokus papeže Lva X. udržet jednotu řádu; na základě buly „Ite et vos“ řád rozdělen na „Ordo fratrum minorum regularis observantiae“ (=společný pro observanty a ostatní reformní kongregace) a „Ordo fratrum minorum conventualium (pro konventuály, tj. minority).

Z dějin Františkánů – klikni na záložku

Napsat komentář