Dějiny Sekulárního františkánského řádu – ( 1885 – 1918)

  1. Rozvoj III. řádu – terciáři v posledních létech habsburské    

monarchie ( 1885 – 1918)

Kolem padesátých let 19. století počíná v našich zemích obnova III. řádu. Obce terciářské vzkříšeny byly hlavně při všech klášteřích a též při některých farních chrámech. Od dob roku 1840 – 1860 jsou vedeny nové matriky terciářů.

Nejmocnější vzpruhou rozvoje III. řádu i v našich vlastech byl okružní list papeže – terciáře Lva XIII. „Auspicato“ z roku 1882 a konstituce: „Misericors Dei filius“ z roku následujícího. Přání velkého sociologa v duchu sv. Františka došlo ohlasu i u nás a úprava řehole k časovým potřebám přijata s radostí od kněží vůdců i od terciářů. Od těch dob datuje se první rozmach ideje III. řádu i v našich zemích[1].

Mimo to soustřeďovali členy po mnoho let pouti pořádané na Velehrad a Hostýn, z nichž se později vyvinuly sjezdy. První pouť byla 4. – 6. července r. 1892 a zúčastnilo se jí přes 2000 terciářů. Příštího roku byl 8. září velký a památný den pro terciáře na posvátném Hostýně – svěcení oltáře sv. Františka tehdy biskupem brněnským Bauerem, terciářem[2].

V 2. polovině 19. století P. J. Pelikovský, ředitel III. řádu, vydává „Serafínského otce sv. Františka z Assisi“, příruční regulní knížku Třetího řádu. O tu byl tak velký zájem a našla takové uplatnění a rozšíření, že v lednu 1898 vyšlo již její šesté vydání. Knížka obsahuje čtyři díly. První díl má 6 hlav:I. hlava zachycuje život sv. Františka a založení všech tří řádů a rozdělení III. řádu na světské a klášterní terciáře (Alžbětinky, školské sestry, Šedé sestry aj.). II. hlava je věnována organizaci, tj. zřízení a správa III. řádu. III. hlava pojednává o III. řádu v nynější době. IV. hlava má ustanovení čili konstituci vydanou Lvem XIII. o způsobu života členů Třetího řádu sv. Františka ve světě žijících. V. hlava je vysvětlení sv. Regule III. řádu. VI. hlava uvádí seznam odpustků. Druhý díl jsou modlitby pro různé příležitosti a litanie. Třetí díl obsahuje modlitby hodinek a krátká rozjímání. Čtvrtý díl je ceremonial, aneb obřady Třetího řádu sv. Františka[3]. (viz příloha č.1)

Roku 1887 založil minorita P. Štěpán Vodička v Krnově první časopis pro členy III. řádu: Zahrádku sv. Františka. Potom ji redigoval zasloužilý terciář – farář Jan Hejtmánek. Terciáři měli svůj časopis a tím semkli se v pevnější šik na základě vzájemných informací o ruchu řádovém. „Zahrádka“ činila dobré služby po všech těch 15 ročníků, co vycházela[4].

Ačkoliv nebylo úmyslem sv. Františka, aby se terciáři uzavírali do klášterů, ale přece již ve 13. století vznikaly terciářské domy. Na přelomu 19. století byly u nás Školské sestry, Alžbětinky, Šedé sestry, Křižové sestry, Františkánky a klášter terciářek v Brně[5].

Za zmínku stojí i skutečnost, že od roku 1896 je ve Vídni organizována česká skupina III. řádu[6].

  1. 1  Činnost III. řádu

Jak vyplývá ze závěru předchozí kapitoly III. řád měl na přelomu 19. a 20. století v českých zemích širokou členskou základnu, vyvíjel velmi aktivní činnost a měl i dobrou organizační strukturu. Jeho činnost byla bezprostředně na začátku 20. století ovlivňována dvěmi významnými událostmi. První byla reforma řádu, tj. vydání nové řehole papežem – terciářem Lvem XIII. – na základě vydané buly „Misericors Dei filius“[7]. Druhou událostí bylo konání milostivého léta roku 1900, kterého se zúčastnilo mnoho věřících, ale také členů III. řádu poutěmi do Říma. Zde se koncem září roku 1900 konal též sjezd terciářů ze všech národů katolického světa. Tato událost je v prvních letech nového století velmi reflektována v činnosti III. řádu v Čechách a na Moravě[8]. Řád se tak aktivně a pružně přizpůsobil novým podmínkám, zejména v oblasti politické, hospodářské i sociální. Oživení činnosti bylo patrné jak na úrovni celonárodní každoročním pořádáním celonárodních akcí – sjezdů na Velehradě, tak i akcí na úrovni krajové – krajinských sjezdů. K tomu je nutno připočíst vydávání vlastního časopisu Serafínské květy i dalších františkánských publikací. Rovněž tak docházelo k oživení činnosti na úrovni místní, tj. v jednotlivých terciářských obcích.

Celonárodní terciářské sjezdy na Velehradě

V letech 1901 – 1909 se každoročně konaly celonárodní sjezdy českoslovanských terciářů na Velehradě, většinou pak na ně ještě navazovala pouť terciářů na Sv. Hostýn. I. terciářský sjezd se konal ve dnech 1. – 3. července 1901. Terciáři se v pondělí 1. 7. večer shromáždili u Cyrilky, odkud po příchodu duchovenstva za zpěvu písně „Bože cos ráčil…“ kráčeli v průvodu do baziliky. Přítomné přivítal v kázání P. H. Ettl OFM Cap, který též zahájil následující den jednání mší svatou. Charakteristický název měla již úvodní přednáška P. J. Hejtmánka „Potřeba III. řádu na obranu náboženství v době přítomné“, ale i další promluva Dr. R. Neuschlova na téma „Čím byl sv. František v době své a čím mají býti stoupenci a ctitelé jeho v době naší“[9]. Hlavními řečníky byli kněží především z františkánských řádů. Byli zde ale i příspěvky členů III. řádu – laiků. Aktuální řeč bratra Antonína Jana Hlavice na téma „Dobrý příklad terciářů v životě soukromém i veřejném“ byla následně otištěna v časopise Serafínské květy[10]. Obdobně z programu II. sjezdu terciářů českoslovanských, který se konal na oslavu 25-ti letého papežského jubilea sv. Otce Lva XIII. na posvátném Velehradě ve dnech 9. – 11. září 1902, vyplývá, že se zde střídali řečníci z řad duchovních i laiků (viz příloha č. 2).[11]

Prvních devět velehradských sjezdů ve 20. století se konalo v letech 1901 – 1909 takto:

  1. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 1. – 3. července 1901
  2. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 9. – 11. září 1902

III. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 6. – 8. září 1903

  1. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 6. – 8. září 1904
  2. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 9. – 10. září 1905
  3. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 9. – 10. září 1906

VII. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 6. – 8. září 1907

VIII. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 6. – 7. září 1908

  1. terciářský sjezd na Velehradě ve dnech 29. – 30. června 1909[12]

Krajinské terciářské sjezdy

Tyto sjezdy přímo navázaly na konání celonárodních sjezdů. Odůvodnění podává na 1. krajinském sjezdu v úvodě iniciátor a hlavní organizátor těchto sjezdů P. Ignác Janák: „Svolali jsme tento krajinský sjezd terciářský proto, že na všeobecném sjezdě na posvátném Velehradě s nadšením největším přijata byla myšlenka pořádati sjezdy krajinské. Aby každý dobrý terciář viděl a poznal jak blahodárný účinek měly oba sjezdy terciářské na Velehradě uspořádané. Od doby těch dvou překrásných sjezdů nový život, nový ruch, upřimné nadšení a veliká horlivost rozproudila se v rodině terciářské v naší milé vlasti. Ale třeba oba ty sjezdy velehradské byly velmi četně navštíveny, přece poměrně jenom malá část terciářů byla tam přítomna. Větší část terciářů buď pro velkou vzdálenost a nebo pro chudobu a nebo pro své povolání nemohla si dopřáti toho štěstí putovati na posvátný Velehrad. Proto bylo usneseno, aby v jednotlivých krajích konány byly menší sjezdy, sjezdy krajinské. A my, milí přátelé, učinili jsme v našem kraji počátek. Rozhodl jsem se pro Frýdlant, protože před více než 100 lety ve Frýdlantě III. řád sv. Františka vzkvétal a Frýdlant byl slavným poutním místem. Ano, proto svolali jsme tento sjezd, aby oživen byl v našem krásném kraji život terciářský, abychom se totiž poznali a když vidíme, že je nás tak velký počet, abychom se posílili v lásce ke III. řádu svému, abychom se naučili ještě více jej milovati a ještě horlivěji podle něho žíti a také abychom jiným dali příležitost řád náš poznati a si zamilovati“.

Prvního krajinského sjezdu, který se konal ve Frýdlantu v Čechách na svatodušní pondělí 1. června 1903, se zúčastnilo asi 800 – 1000 terciářů a terciářek[13]. Druhý krajinský sjezd se konal v Místku 23. května 1904. Zde měl velmi zajímavou přednášku P. Antonín Podlaha O´Cap kvardian z Brna „O sociálním vlivu III. řádu pro rodinu, stát a církev“[14]. Další krajinský sjezd se konal 14. srpna 1904 na Svaté Hoře v Příbrami. Program byl obdobný[15]. 29. července 1906 opět ve Frýdlantu[16]. 12. května 1907 se konal krajinský sjezd českých členů III. řádu ve Vídni[17].

Aktivity členů III. řádu se netýkaly jen akcí pořádaných řádem. Terciáři se velice často podíleli na celocírkevních akcích. V rámci Mariánského kongresu, který se konal 12. – 14. června 1905 v Praze byl 12. června pořádán samostatný sjezd terciářů českoslovanských. Zde byly předneseny věci „sjezdové“: Panna Maria královna III. řádu a „Jak mohou a mají terciáři šířit úctu Mariánskou“ (P. A. Hoffman) „Vliv úcty Mariánské na III. řád a vliv tohoto na rodinu a život veřejný[18].

V rámci sjezdu katolíků rakouských zemí, který byl ve Vídni 16. – 19. listopadu 1907, se konal 17. listopadu kongres delegátů terciářských obcí rakouských. Českoslovanští terciáři byli zastoupeni velectěným panem říšským a zemským poslancem Kadlčákem z Moravy, P.T. Štikarem ředitelem III. řádu sv. Františka z Plzně a P. Ulverem z Českých Budějovic[19].

Ve dnech 29. srpna – 2. září 1908 se terciáři zúčastnili katolického sjezdu českoslovanského v Praze[20]. V tomto roce na podzim se též zúčastnili jubilejní poutě Moravanů do Říma[21].

Na první synodě brněnské diecéze v roce 1909 v Brně bylo podrobně pojednáno o významu III. řádu, zejména z hlediska práce ve farnostech[22].

Terciáři se angažovali i v sociálně – zdravotní oblasti. 18. května 1910 bylo vysvěceno terciářské sanatorium sv. Rafaela na Moravci[23]. V letech 1910 – 1912 terciáři vybudovali útulek blahoslavené Anežky v Brně. Členové útulku vytvořili jednu společnou rodinu[24].

V rámci VII. všeobecného sjezdu katolíků českoslovanských, který se konal v Kolíně 7. – 8. září 1913, bylo slavnostní shromáždění III. řádu sv. Františka a III. řádu sv. Dominika[25]. Zde přednesl přednášku P. Odilo Pospíšil OP na téma „Terciáři ve společnosti“[26].

První světová válka, ve které bylo Rakousko – Uhersko poraženo, měla svůj odraz i v řadách terciářů, kteří byli odvedeni, museli bojovat a mnozí z nich i padli. Nelehkou situaci dokumentuje „List rakouských a německých Ministrů provinciálů řádu sv. Františka ke všem členům sloužícím ve vojště a také zvláštní úmysl při modlitbě v říjnu 1915“ (viz příloha č. 3)[27].

Činnost a aktivity řádu však nebyly pouze na rovině celonárodní, eventuelně mezinárodní, ale také na rovině krajinské (tj. krajů), jak bylo již uvedeno a samozřejmě i v obcích terciářských. Členové III. řádu se pravidelně scházeli na měsíčních shromážděních, kde se společně modlili růženec, litanie a Malé hodinky ke cti P. Marie. Společně se též zúčastňovali mší svatých. Běžně se též konaly další Řeholí předepsané úkony: schůze představenstva, volby a vizitace. Alespoň jeden příklad, jak probíhala vizitace filiální terciářské obce: na začátku století uvádím v příloze č. 4[28]. Rovněž tak bylo významné skládání profese, její obnova čili příliv nových členů a také zakládání nových obcí. V příloze č. 5 uvádím příklad. Byl otištěn v dopise pro redakci Serafínských květů. Zajímavé je i místo konání: Poštorná v Dolních Rakousích[29]. Jaký byl průběh volebního shromáždění svědčí tisková zpráva z terciářské obce u františkánského kláštera u P. Marie Sněžné v Praze z roku 1912. Uvádím ji v příloze č. 6[30].

Vydavatelská a publikační činnost

Na přelomu 19. a 20. století vycházel jediný časopis pro III. řád – Zahrádka sv. Františka (viz příloha č. 7)[31]. Tak, jak se oživoval život III. řádu, tak i vznikl nový časopis – Serafínské květy, vydávaný v Zábřehu. Hlavním vydavatelem a šéfredaktorem byl člen III. řádu J. Hlavica. První číslo prvního ročníku je datováno na 1. října 1901 (viz příloha č. 8 a 9). Časopis vycházel vždy jako ročník o 12ti číslech (říjen – září). Časopis uváděl na titulní stránce, že Serafínské květy jsou schváleny Vdp provinciálem řádu Minoritského, Františkánského a Kapucínského. Od ročníku 1910 – 11 je uváděn na titulní stránce jako pořadatel P. Jan Rubringer (řád kapucínů) a odpovědný redaktor František Švábeník (viz příloha č. 10). Redakce časopisu byla v Třebíči, administrace v Olomouci. V roce 1908 začal vycházet Serafínský přítel Dítek: „Spolkový list Serafín. Díla lásky pro země českoslovanské“. Pro rodiče a dospělé přátele mládeže. Od roku 1910 s přílohou „Dítko marianské“. Zodpovědný redaktor Jan Seidenglanz, správce bisk. tiskárny (viz příloha č. 11). Příručka (manuálka) III. řádu sv. Františka vyšla v roce 1908[32].

  1. 2 Duchovní zaměření – spiritualita

Duchovní zaměření navazovalo na aktuální dění v církvi i ve společnosti. V prvních letech nového století navazuje přímo na události milostivého léta 1900 a také na papežské dokumenty vydané Lvem XIII. a později Piem X. Naopak v posledním období (1914 – 1918) se projevuje těžká situace vyvolaná první světovou válkou. Tematicky lze přibližně vymezit následující okruhy:

VÍRA A SVÁTOSTI, OBNOVA DUCHOVNÍHO ŽIVOTA: Terciáři a Nejsvětější svátost oltářní, čím mají údové III. řádu pracovati pro království Boží na zemi, podpora a šíření mariánské úcty

CÍRKEV: obrana náboženství v době přítomné, věrnost papeži (včetně oslav jejich jubileí), podpora úsilí sv. otce a církve za brzký mír

TERCIÁŘSKÁ (ŘÁDOVÁ) PROBLEMATIKA: příklad sv. Františka pro jeho stoupence, duchovní správa III. řádu, úkoly žen ve III. řádu, příklady terciářů z historie a ze světa, životopisy terciářských světců, péče řádu o zemřelé členy, činnost řádu v péči o dorost, dějiny III. řádu, duchovní i podpora terciářských akcí (i mimo vlast), spolupráce a podpora českých terciářů ve Vídni

SOCIÁLNÍ A PRACOVNÍ PROBLEMATIKA: péče III. řádu o chudé a nemocné, rodina a rodinná výchova

Duchovní život řádu a jeho členů spočíval na těchto vzájemně propojených souvislostech:

  • setkání a slavení celocírkevních událostí mezinárodních i národních (katolické sjezdy, poutě do Říma, Svaté země apod.)
  • setkání a slavení terciářských slavností a akcí na úrovni mezinárodní, národní i krajinské (sjezdy včetně bohoslužeb, průvodů, slavnostních přednášek)
  • účast členů na bohoslužbách i dalších pobožnostech, které se konaly v terciářských obcích při františkánských klášteřích, ale i ve farnostech
  • pravidelné setkávání v rámci jednotlivých terciářských obcí včetně společných modliteb a pobožností
  • účast terciářů na exerciciích a duchovních cvičeních, samozřejmě i jejich každodenní osobní zbožnost v intencích sv. Františka.
  • Značné bylo též zaměření jednotlivých členů na získávání odpustků. Pravidla byla součástí každé řeholní knížky.
  1. 3 Organizační struktura

Každá „obec“ měla svého ředitele, kterým byl vždy kněz zpravidla jedné z františkánských obediencí prvních řádů, ale též mohl být kněz diecézní. Každá „obec“ byla zpravována představenstvem. Podrobně o celé organizaci vypovídá referát, který přednesl P. Ignác Janák. Na katolickém sjezdu v Olomouci 14. srpna 1911[33] (viz příloha č. 12). Velmi důležité!!!!

5.4 Významní představitelé a členové řádu

  • Dr. František Popp (1863 – 1902) kněz, terciář, docent církevního práva, tajemník arcibiskupa. Nejvíce působil v Uherském Hradišti, v Napajedlích a v Olomouci.
  • Rozálie Alžběta Kreplová (1851 – 1913) představená III. řádu. Vyvíjela četné sociální aktivity v péči o chudé, nemocné a umírající.
  • Kardinál Dr. František Sal. Baeur (1841 – 1915) arcibiskup olomoucký, terciář. Podporoval rozvoj III. řádu v brněnské diecézi, pak v olomoucké arcidiecézi.
  • Jan N. Rubringer, OFM Cap (1862 – 1917) předseda sdružení českých terciářů. Oživoval terciářského ducha v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Byl organizátorem a hybnou silou terciářských sjezdů na Velehradě i krajinských sjezdů.
  • Jan Hejtmánek (1840 – 1918) vikář a ředitel III. řádu. Vydával časopis „Zahrádka sv. Františka“, byl spoluzakladatelem Serafínských květů, předseda prvních dvou terciářských sjezdů
  • Jan Tagliaferro (1867 – 1922) farář, terciář. Zakládal bratrstva, formátor, publikoval v Serafínských květech, přeložil „Katechismus III. řádu“, aktivně vystupoval na terciářských sjezdech
  • Josef Panik (1882 – 1922) ředitel III. řádu v Uherském Brodě, zpovědník a kazatel[34].


[1] Dr. Leander Brejcha „Třetí řád v našich vlastech“, Almanach k oslavě 700. jubilea III. řádu sv. Františka, Praha 1921, vydalo družstvo přátel studie u P. Marie Sněžné, s. 25 – 45.

[2] Dr. L. Brejcha, Almanach – tamtéž.

[3] Pavel Josef Pelikovský, „Serafínského otce Františka z Assisi“, Příruční Regulní knížka pro kněze a lid ve městě i na venkově, Tachov 1998.

[4] Brejcha, Almanach – viz poznámka 11.

[5] P. Klement Minařík, „Terciáři v klášteřích“, Almanach – viz poznámka 22, s. 46 – 49.

[6] Serafínské Květy (dále jen SK), ročník 6, 1906 – 7, s. 206.

[7] viz pozn. 10.

[8] P. Ignác Janák, Sv. Otec Lev XIII. a třetí řád sv. Františka, SK ročník 1, 1901 – 2, s. 32 – 34.

[9] F. Cianciala, Trzeci zákon sw. Franciszka na poludniowo –wschodnich Morawach (od r. 1901 – 1950) Praca magistersko – licenciatska, katolicki Univeritet Lubelski, Lublin 2000, 158 stran, Třetí řád sv. Františka na jihovýchodní Moravě, s. 118 – 119.

[10] A.J.Hlavica,Dobrý příklad terciářů v životě soukromém i veřejném,SK ročník 1,1901 – 2,s.29-31,48-49.

[11] SK 1, 1901 – 2, s. 233 – 234.

[12] F. Cianciala, Období Velehradských terciářských sjezdů. Přednáška na jubilejním sjezdu SFŘ na Velehradě 30. 6. 2001, Poutník 8, 2001, č. 11, s. 19.

[13] SK 2, 1902 – 3, s. 222 – 223.

[14] SK 3, 1903 – 4, s. 232 – 235, 248 – 251.

[15] SK 3, 1903 – 4, s. 268.

[16] SK 5, 1905 – 6, s. 244.

[17] SK 6, 1906 – 7, s. 208.

[18] SK 4, 1904 – 5, s. 243.

[19] SK 7, 1907 – 8, s. 101.

[20] SK 7, 1907 – 8, s. 275.

[21] SK 7, 1907 – 8, s. 202 – 203.

[22] SK 9, 1909 – 10, s. 130 – 134.

[23] SK 10, 1910 – 11, s. 125.

[24] SK 12, 1912 – 13, s. 123 – 125.

[25] SK 7, 1912 – 13, s. 379.

[26] SK 13, 1913 – 14, s. 94 – 95, 117 – 120.

[27] SK 14, 1914 – 15, s. 286 –288.

[28] SK 1, 1901 – 2, s. 40.

[29] SK 10, 1910 – 11, s. 156 – 157.

[30] SK 7, 1911 – 12, s. 93 – 94.

[31] L. Brejcha, Almanach – viz pozn. 11.

[32] SK 1907 – 8.

[33] P. Ignác Janák, „Organizace III. řádu sv. Františka“, referát na katolickém sjezdu v Olomouci 13. 8. 1911, SK 11, 1911 – 12, s. 52 – 54, 91 – 92.

[34] F. Cianciala, Třetí řád sv. Františka na jihovýchodní Moravě, Disertační práce 2000 viz pozn. č. 20 ,

  1. 92 – 97.

Napsat komentář