Dějiny Sekulárního františkánského řádu – družstvo katolických věřících CONCORDIA

CONCORDIA

V druhé polovině osmdesátých let se v Československu začaly pomalu projevovat trhlinky v tuhém ekonomickém modelu nepřipouštějícím takřka žádnou podnikatelskou iniciativu mimo sešněrovaný rámec centrálně řízených státních nebo pseudodružstevních podniků v systému direktivního plánovaného hospodářství. Jednou z těchto trhlinek bylo povolení zakládat – vedle celostátně unifikovaných zemědělských, výrobních, spotřebních a bytových družstev – i tzv. „jiná družstva“. A tak vznikala družstva taxikářů, projektantů, právníků a další.

Inspirováno touto novou možností vytvořit organizaci a dát jí náplň podle vlastních představ přišlo několik přátel na myšlenku ustavit družstvo katolických věřících a dát mu jméno Concordia.

Jak tato věc souvisí s historií Sekulárního františkánského řádu? Dosti úzce, neboť mezi zakladateli Concordie tvořili většinu právě františkánští terciáři – bratři František Mališ, Lubomír Mlčoch, Miloslav Müller, František Reichel, Jan Smrčina a Jan Šimek, k nimž se později připojili četní další sekulární františkáni a františkánky.

Ale Concordii se SFŘ nespojují jen osoby zakladatelů a členů tohoto družstva, nýbrž i jeho program – do značné míry vycházející z myšlenek významného prvorepublikového františkánského terciáře Františka Noska.

O co šlo zakladatelům Concordie? Stručně vyjádřeno: Dělat humanitu a vydělávat si na ni svými dalšími činnostmi – a navíc těmito jinými činnostmi podle možnosti podporovat Církev u nás při obnově jejího poslání ve společnosti po očekávaném zhroucení komunistické totality.

Prvním krokem k ustavení družstva Concordia byl vznik přípravného výboru na lidické pouti v červnu 1989. Následoval církevní souhlas daný pražským arcibiskupem kardinálem Františkem Tomáškem, který též souhlasil s tím, že sídlo družstva bude v budově farního úřadu v Buštěhradě nedaleko Lidic. Úsilí o získání státního souhlasu však bylo úspěšně završeno až počátkem roku 1990, kdy tedy mohla činnost Concordie pod vedením prvního předsedy Doc. MUDr. Františka Mališe OFS započít.

Počet členů záhy přesáhl tři stovky – ze všech diecézí církevních provincií Čech a Moravy a ve všech diecézích se též konala shromáždění členů ve snaze inspirovat tamní členy k rozvinutí vlastní činosti. Posléze se Concordia rozdělila na Concordii Praha a Concordii Brno. Vzniklo též družstvo Concordia Plzeň, jež však brzy svou činnost ukončilo. (V ostatních diecézích se činnost neujala.)

Pražské družstvo široce rozvinulo své aktivity – jak humanitární (úsilí o vybudování humanitárního střediska v Lidicích, vybudování a poté provoz sociálního penzionu Josefinum v Nové Vsi pod Přimdou, vybudování a provoz pražského „Seniorklubu U Kutilů“ a později sociální jídelny „Kuchyně u františkánů“, pomoc misiím aj.), tak i komerční (středisko hardware-software, cestovní kancelář, stavební úsek, knihkupectví aj.). Všemi uvedenými činnostmi pronikaly duchovní prvky a snaha pomoci Církvi (v Lidicích vybudování prvního sakrálního prostoru od roku 1942, v Josefinu kaple s bohoslužbami a organizování pobytů s exerciciemi pro seniory, v seniorklubu a kuchyni akce s duchovní náplní, v hardware a software přednostní služby pro arcibiskupství a další církevní zákazníky, v cestovní kanceláří organizování poutních zájezdů, ve stavební činnosti především práce pro církevní subjekty, v knihkupectví duchovní literatura aj.)

Brněnské družstvo především vybudovalo a provozuje sociální penzion Ludmila a zabezpečovalo další sociální služby, jakož i pořádalo různé duchovně kulturní akce. Pokoušelo se také rozvíjet některé komerční aktivity a spolupracovalo v několika oblastech s pražským družstvem.

Z iniciativy družstev Concordia Praha a Concordia Brno vzniklo postupně též několik dalších organizací – tj. Concordia Invest (investiční fond v kupónové privatizaci), Concordia Credit (družstevní záložna), Concordia Pax (občanské sdružení v Praze – původně v Lidicích), Concordia Bonum (občanské sdružení v Brně). a Memento Lidice (obecně prospěšná společnost v Lidicích).

Při pohledu zpět na činnost uvedených organizací po dvaceti letech, je nutno po pravdě konstatovat, že původní neúměrně široká a optimistická vize zakladatelů a tvůrců tohoto programu se – i přes velké úsilí – naplnila jen z malé části: Většina činností přinášela užitek pouze po určitou dobu a u některých dokonce celkově převládly neúspěchy nad pozitivními výsledky. Jsou však i oblasti, jež z původního plánu přetrvaly a přinášejí stále užitek.

V této stručné charakteristice aktivit Concordie není prostor pro hodnocení vnějších i vnitřních přičin neúspěchů a nenaplnění jejích původních širokých koncepčních záměrů. Uveďme však alespoň faktograficky, jaký je současný stav:

  • Concordia Praha končí konkursem
  • Concordia Brno a Concordia Bonum pokračují v činnosti (provoz penzionu Ludmila a vnitřní členské aktivity )
  • Concordia Invest končí likvidací (všechny fondy z kuponové privatizace musí ukončit svou činost pokud se netransformovaly v akciové společnosti); akcionářům budou (po nesmyslných administrativních průtazích úředně jmenovaného likvidátora) vyplaceny zhodnocené akcie
  • Concordia Credit končí likvidací (všechny družstevní záložny nedosahující celkového jmění 35 mil. Kč musí ukončit svou činnost); úspory i s úroky se členům vyplácejí
  • Concordia Pax pokračuje v činnosti (služby seniorům, vydavatelská činnost, podíl na správě o.p.s. Memento Lidice a nadačního fondu Convent Pax, vnitřní členské aktivity aj.)
  • Memento Lidice pokračuje v činnosti (provoz humanitárního, kulturního a duchovního střediska Oáza v Lidicích aj.)

Je třeba poděkovat především Bohu za to, co se podařilo a daří, poděkovat všem, kteří byli a jsou tomuto dílu nápomocni, s pokorou přijmout vlastní neúspěchy a odpustit těm, kdo Concordii – zvláště v případě pražského družstva – svým jednáním poškodili.

Jan Smrčina OFS

 

 

Napsat komentář