Dějiny Sekulárního františkánského řádu – Lidice

LIDICE

Na jaře 1968, po odchodu exkomunikovaného kněze Josefa Plojhara z vedení
Československé strany lidové (ČSL) vstoupilo do této strany několik desítek tisíc křesťanů
ve snaze učinit z tehdejší dekorace tzv. Národní fronty opět skutečnou politickou stranu.
Mezi novými členy bylo mnoho mladých lidí, kteří mj. ustavili „Klub mladé generace
ČSL“. Tento klub uspořádal v červnu 1968 pěší pouť do Lidic, čímž dal vznik dnes již 42
leté tradici.

První lidická pouť, mezi jejímiž účastníky byla též skupina katolických umělců, vyvrcholila
polní mší svatou v areálu lidického památníku. A při této příležitosti vznikl též „Výbor pro
postavení kostela v Lidicích“, neboť v nově vybudovaných Lidicích nebyl kostel postaven.
Předsedkyní výboru byla lidická žena a místopředsedou představitel Klubu mladé generace
ČSL; dalšími členy se stali místní (tj.buštěhradský) farář, několik dalších lidických žen  a v
neposlední řadě zmínění katoličtí umělci.

Kostelní výbor zahájil aktivně svou činnost, avšak po srpnu 1968 a zejména po nástupu tzv.
normalizace byla tato činnost úřady úmyslně komplikována a posléze ministerstvem vnitra
zastavena. Ještě v roce 1969 uspořádal výbor druhou veřejnou lidickou pouť, opět
zakončenou mší svatou na pietním území v Lidicích.

V letech 1970 až 1989 se konaly každoročně neoficiální pěší poutě z Prahy do Lidic,
zakončené mší svatou v buštěhradském kostele. A právě v této době zde převzali hlavní
iniciativu členové Sekulárního františkánského řádu – ti kteří potom na lidické pouti v
červnu 1989 utvořili přípravný výbor družstva Concordia a vnesli do jeho programu péči o
výstavbu kostela a humanitárního střediska v Lidicích.
Červnové pouti v letech 1990 až 1992 se pořádaly již s podporou obce Lidice. Byly
zakončeny, jako v letech 1968 a 1969 opět polní mši sv., tentokrát však přímo na
vyvýšeném půdorysu původního lidického kostela sv. Martina. Hlavním celebrantem byl
biskup Jan Lebeda (1990,1991) a nový pražský arcibiskup Miloslav Vlk (1992).

V roce 1992 dostal záměr ekumenický rozměr, neboť naši nejvyšší představitelé katolické,
pravoslavné, českobratrské a československé husitské církve vydali „Společný pastýřský list
křesťanských církví k 50. výročí vyhlazení Lidic“, v němž  mj. napsali:
„… po vichřici nacistické přišla neméně zlá komunistická, postavená na stejných
principech sobecké nenávisti a zla …  Přišel čas, abychom i zde navázali na všechny
neuskutečněné snahy minulosti, na všechny poutě a bohoslužby … a zbudováním chrámu
nejen postavili duchovní centrum, ale především vztyčili znamení, že proti sobectví,
nenávisti a pomstě stavíme lásku, oběť, odpuštění, obrácení. Lidický chrám by měl být
symbolickým znamením ochoty obrácení k novému postoji i jeho konkrétním výrazem,
místem prorocké interpretace i meditace minulých i přítomných událostí a posvátným
prostorem pro prosbu o pomoc k Otci všech lidí, o dary Ducha svatého, aby byla obnovena
tvář země a lidstvo znovu nebloudilo, i k prosbě za oběti lidské zloby a nenávisti kdekoli na
světě, i za ty, kteří jsou takového zla původci. A konečně i místem odpuštění a smíření
v Ježíši Kristu, našem Pánu. Kolem tohoto pevného duchovního bodu má vzniknout i
humanitární středisko křesťanské služby … jako konkrétní projev a znamení uskutečnění
nového vztahu člověka k člověku.“

Následovalo šest poutí, jež byly zakončeny  mší sv. v buštěhradském kostele Povýšení sv.
Kříže.
V březnu 1993 založilo občanské sdružení Concordia Pax nadaci  Memento Lidice, jejímž
prezidentem byl zvolen biskup František Radkovský a viceprezidentem synodní senior
Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana. Ve výboru nadace byli také zástupci obce
Lidice.

Snahou nadace bylo získat finanční prostředky na  přestavbu rozestavěného nového
megalomanského památníku, jehož projekt byl vypracován a stavba zahájena ještě
totalitním komunistickým režimem a po listopadu 1989 byla stavba zastavena. Deset
milionů poskytnutých vládou totiž pro uskutečnění tohoto záměru zdaleka nepostačovalo.
Byla vypracována projektová studie „Duchovního a humanitárního střediska v Lidicích“
s předběžným rozpočtem na přibližně 120 milionů korun, což odpovídalo značně rozsáhlé
rozestavěnosti původního objektu, z níž bylo nutno vycházet.  Záhy se však ukázalo, že
získat takový objem finančních prostředků není reálné. Proto bylo třeba od záměru
přestavby upustit. (Rozestavěný památník byl nakonec zbourán.)

Nadace se přeorientovala na nejskromnější možnou variantu, tj. na vyprojektování a
výstavbu malého objektu na pozemku darovaném obcí Lidice, který se podařilo vybudovat
za 22 mil. Kč. Základní kámen byl položen 26. října 1997 a posvěcen apoštolským nunciem
Mons. G. Coppou. Dílo bylo velmi rychle dokončeno, takže humanitární, kulturní a
duchovní středisko s názvem OÁZA mohlo být slavnostně otevřeno v listopadu 1998 a
zahájilo běžný provoz na jaře 1999.

Hlavními sponzory byly rovným dílem německá katolická organizace Renovabis  a
Německá evangelická církev. Významný příspěvek poskytla vláda Spolkové republiky
Německo a Česko-německý fond budoucnosti. Drobnějšími sponzory pak byli mnozí
jednotlivci i organizace z České republiky i ze zahraničí.
Proti původnímu záměru je činnost střediska zúžena a kapacitně omezena. Jeho kaple je
prvním sakrálním prostorem v Lidicích od doby zbourání lidického kostela nacisty v roce
1942 (konají se zde mše sv. a ekumenická setkání několikrát do roka, byly zde již první křty
a svatby). Z humanitárních činností lze uvést zejména péči o trvale ubytovaných 11 seniorů
a pravidelné ordinace lékařů a další služby (sloužící celé obci), z kulturních aktivit pak
různé semináře (i se zahraniční účastí) a akce v rámci obce (např. pro děti). Praktický je
víceúčelový sál, který lze v případě potřeby propojit s kaplí, čímž se její kapacita
několikanásobně zvětší. Od doby otevření lidického střediska jsou zde pravidelné červnové
pěší pouti zakončovány mší svatou.

Nadace Memento Lidice se v roce 1999  transformovala  na obecně prospěšnou společnost,
jejímiž zakladateli jsou Concordia Pax, Arcibiskupství pražské, Českobratrská církev
evangelická a Obec Lidice. Hlavním posláním společnosti je provozovat středisko OÁZA a
usilovat přitom o postupné prohlubování a rozšiřování jeho činnosti tak, aby se naplňovaly
všechny původně vytčené cíle, neboť Lidice a okolí jsou stále krajem duchovně vyprahlým,
skutečně volajícím po zavlažení slovem Evangelia.

              Jan Smrčina OFS

Napsat komentář