EKONOMIE RODINY v proměnách času, institucí a hodnot -(Lubomír Mlčoch)

Str. 54. Neoklasická ekonomie rodiny se těší z předností rozvinutého ekonomického a matematického aparátu ekonomické teorie a postrádá svým vymezením klíčové otázky, kdo je to člověk, jaký je jeho úděl a smyl jeho života. …(viz Martin Buber, Erich Fromm, Theillard de Charden) Z dopise rodinám Jana Pavla II., napsaného v mezinárodním roce rodiny (1994) vyplývá, že Rodina je něčím víc než sumou svých členů, a práva rodiny jsou něčím víc než matematickou sumou individuálních práv jednotlivých rodinných příslušníků. V tomto smyslu je základní buňka každé společnosti, též zdrojem společného dobra na té nejnižší, elementární, subsidiární úrovni významu tohoto úhelného kamen společenské stavby, dnes už dokonce v jeho globální dimenzi (Mlčoch, 2010)

Komentář Luboš Kolafa: Modlitba, rozjímání, kontemplace věřícího člověka udržuje jeho ekonomické snahy v rovnováze se smyslem toho kdo je a proč žije. Modlitby za rodinu nám připomínají, že uspořádání světa podle Písma je stabilnější nežli lidské experimenty.

Str. 57. Neoklasická teorie manželství a rodiny je typická redukcionismem, jehož nejdůležitějším omezením je soustředěním se na ty vztahy, v nichž lidé nejsou zcela jedineční, a jeden může být nahrazen druhým. Tedy specifičnost lidských aktiv je v této teorii dána stranou…jsou prezentovány jako univerzální ekonomická teorie…Těžko lze čelit otazníkům… Jak by asi nadějný zastánce imperiální teorie vysvětlil manželce, že pokud on profesionálně uspěje, udělá kariéru a zbohatne, může od něho očekávat předčasné ukončení jejich dosavadního manželského kontraktu a obrácení se na sňatkové trhy, protože díky pokroku rozvodového zákonodárství skončil ekonomicky neefektivní monopol kdysi nerozlučitelného manželství?

Nebo jak rodiče by jednou vysvětlovali svému jedinému synovi, který po letech nepřestává litovat, že neměl žádného sourozence, ač po něm vždycky toužil, že tomuto přání stály v cestě ohrožené splátky hypotéky či dokonce pouhé stornovací poplatky už jednou zaplacené atraktivní dovolené?

 

Str60 Rodina je předmětem zájmu stratégů a manažerů byznysu….Firmy přizpůsobují instituci rodiny obrazu svému.

Str. 63 Od rodin zaměstnanců a fyzických, samostatně výdělečných osob se také předpokládá, že jejich domácnosti odeberou na trhu vyrobené zboží a že byznysu poskytnou potřebné pracovní síly.

Komentář Luboš Kolafa: Prosba o moudrost, jeden z darů Dcua svatého. každý den je jiný, okolnosti každého člověka jsou jiné a přesto máme v nebesích jednoho Otce.

Str70 Easterlingově paradoxu štěstí: Subjektivní vnímání štěstí souvisí s věkem a má tvar U, relativně šťastnější jsou mladí a senioři, ačkoliv obě kategorie penězi příliš neoplývají lidé v produktivním věku, výdělečně činní, jsou zpravidla méně šťastní… Průměrný příjem se zvyšuje, ale s tím i roste riziko jeho ztráty. Jeho udržení či šance na zvýšený příjem kladou stále větší nároky na pružnost a adaptabilitu pracovní síly, ochotu měnit své zaměstnání, profesi i bydliště. Cena již je třeba platit za tento růst bohatství má podobu frustrace, sociální nejistoty a rostoucího napětí mezi lidmi ohroženými restrukturalizací… případná nezaměstnanost je vnímána rodinami jako nejzávažnější negativní komponenta štěstí (str 90)

str72 Druhou stránkou společnosti svádění je epidemií rostoucí žádostivosti po penězích jako prostředku k uspokojení lavinovitě se šířící nabídky stále pestřejších pokušení trhu. Projevů tohoto psychosociálního onemocnění je vícero druhů, většina z nich má přímý či nepřímý vliv na rodinu, její ekonomiku a zachování integrity….str. 75. Kultura žití na dluh je součástí kultury svádění… spotřebitelé mají díky půjčkám peníze i na to co vlastně nutně nepotřebují.

Komentář Luboš Kolafa: sv. František z Assisi, veden Duchem Božím, oženil se s Chudobou. Jejich rodina pak hlásala: žít a nic si nepřivlastňovat, žít pro druhé a ne pro sebe, znamená skutečnou svobodu Božích dětí.

Str. 84 Reprodukční funkce rodiny zaměřená na počty dětí a selhávající ve funkcích, jež rozhodují o kvalitě budoucí populace, a navíc produkující zápornou přidanou hodnotu sociálního kapitálu a neviditelných aktiv důvěry, je medvědí službou rodině. Veřejné výdaje takto neefektivně investované budou v budoucnu spojeny s dalšími vyvolanými sociálními výdaji generace, jež má potíže se socializací a s pracovním uplatněním. Jde o jeden z faktorů hystereze zesilující se závislosti rodiny na výdajích státu… Česká republika je na jednom z prvních nechvalných míst v relativním počtu dětí umístěných ve státem financovaných domovech. ..přitom je prokázáno, že děti, které nezažily zdravé rodinné vztahy, mají ztíženou schopnost samy takové vztahy navazovat a budovat.

Komentář Luboš Kolafa: kam směřovat pomoc u nepřízpusobivých občanů? My františkáni nejsme stát. Jsme křesťané a proto přinášíme Evengelium jako přidanou hodnotu. tam , kde vzklíčí semínko evangelia, poroste isnaha vychovat děti k obrazu Božímu. To je njdůlžitější vzdělání. Vzdělání k činění dobra.

Str 85Narušené rodiny s nevlastními rodiči (otčímy) v opakovaně zadávaných manželstvích…se dají jinak nazvat sériovou polygamií.

Str.91 Rodina byla za socializmu méně vystavena pokušením a tlaku trhu. Systém na umělém potlačení soutěže nepotřeboval reklamu…umělá monopolizace výroby vedla k diktátu výrobce a ten neměl potřebu svádět rodinu.. Rodiny v reálném socializmu netrpěly stresem z přemíry stále pestřejší a stále agresivnější nabídky, i když shánění podpultového zboží vyvolávalo jiné transakční náklady (D.Tříska)

Ekonomika nedostatku vyvolávala hledací úsilí, korupci v malém, ale také bujení neformální ekonomiky (zahrádky , záhumenky, kutilství, melouchaření, naturální směnu) , vytváření sítí vzájemných vztahů, svépomoci a reciprocity – což trochu zlidšťovalo nevlídnou tvář systému…Zelinář nepotřeboval dělat ve své výloze reklamu svému zboží, ale potřeboval projevovat loajalitu režimu…ale ani pravda dnešní reklamy nás nijak neosvobodí…str.94 Třídní přístup ke společnosti znamenal, že člověk byl poznamenán rodinou do níž se narodil, tak zdědil třídní původ. …ten kdo měl dobrý původ a ten kdo měl buržoazní původ…bylo to jakýsi kapitál…Kádrování rodin vytvořilo schizofrenní atmosféru a kulturu dvojí komunikace: navenek a doma…Nikdo nevyčíslí škody, které tato třídní zášť a nenávist a od nich odvozené pokrytectví napáchaly. Jaké sociální učení mohlo vznikat v hlavách dětí a dospívajících, jakmile začali chápat, že schopný a pracovitý dědeček, úspěšný ve svém podnikání, jím svou minulostí škodí a bude škodit, zatímco kamarád jehož předek naopak propil grunt a z rodičů učinil čeledíny a děvečky, z toho může mít prospěch celý život. (viz represe vůči nepohodlným rodinám)…Nejprve se však u každého dítěte rozhodovalo zda mu bude dána šance se vůbec narodit: V závěru socialismu v 80.letech připadalo v ČSSR na 100 narozených dětí 100 potratů, tedy 1:1 (V SSSR byl poměr ještě větší 1narozené:4 zavražděných…žádosti posuzovaly potratové komise: ale především podle materiálních podmínek rodiny… V nově nabyté svobodě to však rodiny nemají o nic lehčí (str 96)…Důchodové zabezpečení: Stát svou donucovací mocí přiměl všechny své občany s omezenou suverenitou k tomu, že museli odvádět příspěvky na důchodové a sociální zabezpečení a sám na sebe vzal závazek postarat se o jejich penze, tím, že tato aktivita byla kryta navíc výrobní sférou. (srovnej s předválečnou republikou, kdy si důchodové zabezpečení mohli dovolit jen bohatší vrstvy a státní zaměstnanci). Privatizace podniků po revoluci zúžila tento výdobytek socializmu jen na příspěvky od občanů plátců, což je značně nestabilní….Navíc plošné zavedení důchodů způsobilo pokles porodnosti (dítě už nebyla investice do stáří)…¨

Str. 131 Co je společné pro všechny země civilizačního okruhu je otřesená důvěra vůči elitám reprezentujících stát i kapitál a důvěry mezi lidmi vůbec.

Komentář Luboš Kolafa: Odkud jsme vyšli a kam jdeme. To je nutné vědět. Teprve rozjímáním o Bohu a jeho Evangliu nám pomůže rozeznat lstivé výroky, kterými se nás denně snaží ovlivňovat sdělovací prostředky. patří propagátorům života podle věta. my hlásáme život podle Krista. Hlásáme jej našimi skutky?

Str.142 Globální krize je krizí naší západní racionality. Člověk už není koruna stvoření, ale nejdokonalejší výhonek mezi primáty, který používá svůj veškerý potenciál k tomu, aby jako živočišný druh zabezpečil své vlastní vymírání

Komentář Luboš Kolafa: Život v kristu je život věčný už nyní.

Příspěvek byl publikován v rubrice formace národní se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář