Evangelii gaudium – pro formaci v MBS (ukázky)

Evengelii Gaudium 1-1

2.Velké riziko světa je individualistický smutek, který prýští z pohodlného a lakomého srdce, z chorobného dychtění po povrchních rozkoších a z izolovaného vědomí…Není už prostor pro druhé, nemohou už vstoupit chudí, nenaslouchá se božímu hlasu..to není volba důstojného a plného života.(Papa Francesko Evengelii Gaudium1. Radost, která se obnovuje a sděluje)

 LK:Dobrý návod napsal sv.Pavel: Rozšiřte svá srdce. Přidej do svého srdce člověka ze svého okolí. Zkus nejprve jenom jednoho, pak si můžeš přidat. Dej mu napít, navštiv jej v jeho vězení (JK) Takový čin vůbec nezruší technický pokrok v němž žiješ.

FormaceExistence druhých lidí v nás vyvolává otázky týkající se našich vlastních pozic.(Tomáš Halík – Divadlo pro anděly) Bytí a dobro jsou jedna a táž věc …Myslíme si: Já jsem střed světa. Mám své pocity, své názory a ve svém betonovém bunkru si teď budu přemýšlet o Ježíšovi.(R.Rohr – radikální milost str23) Naše MBS musí umět přijmout druhé takové jací jsou. Chceme být otevření a tolerantní. Dívat se na pozitivní stranu druhého. Zkoušejme znovu a znovu druhého člověka přijmout do svého srdce.

Evengelii Gaudium 1-33.Zvu každého křesťana aby obnovil svoje osobní setkání s Ježíšem Kristem…Kdo riskuje nebude zklamán…modli se: Pane potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, přijmi mne opět do své vykupitelské náruče.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Nejde vůbec o osobní úsilí stát se radikálnější, ale více důvěřovat Ježíšovu objetí. Vypnout svoji obezřetnost, když jsme mu blízko.

Formace: Každá sestra i bratr jsou územím Krista. Když je objímáš při našich setkáních s ostatními členy řádu, objímáš našeho Pána. Říká-li někdo : miluji Boha a přitom nenávidí svého bratra je lhář. Překonávat nelibost z různosti druhých lidí lze jenom s modlitbou.

Evengelii Gaudium 1-4

4.Knihy starého zákona nabídly radost spásy, jež se měla naplnit v mesiášské době. (Izaiáš,Zachariáš, Sofoniáš) Jde o radost prožívanou maličkostmi všedního života. Neupírej si přítomné štěstí (Sir14,11-14)(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Každý den přináší chvilky radosti, štěstí, pohody. Važme si jich – je to dar Boží. Užívejme jich plnými doušky.

Formace: sv. František prožíval v chudobě každodenní radost (Perugijský anonym 29). Nauč se radovat ze všeho čeho se ti právě dostává. Hledejme Boží království každý den a vše co je nám přidáno považujme za Boží obdarování. Nepotřebujeme po ničem ze světa dychtit, nepotřebujeme si přivlastňovat to co máme. Jsme v náručí nebeského otce naprosto spokojeni.

Evengelii Gaudium 1-5

  1. Evangelium, kde září kristův kříž naléhavě vyzývá k radosti (LK1,28 Lk1,41, Jan 3,29 Jan15,11 Jan 20,20 Sk 2,46 Sk 8,8 Sk 13,52 Sk 1634). Proč nevstoupit do této řeky radosti?(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Kdykoliv mám čas číst Písmo, nebo se modlit modlitbu církve nebo se modlit Otčenáš při jízdě v tramvaji vstupuji do řeky radosti.

Formace: Při našich setkáních nezapomínejme na Čtení Písma, na čtení z Františkových spisů, na modlitbu církve. Samozřejmě v odpovídajícím množství a proporcích. (Evangelium Gaudium 1.38) Setkáváme se abychom se formovali ale také abychom si vzájemně sdíleli svoje životy a radovalůi se jeden z druhého.

Evengelii Gaudium 1-6

6.Chápu lidi, kteří inklinují ke smutku kvůli vážným těžkostem….ale je třeba dovolit, aby se začala probouzet radost víry jako tajemná, ale pevná důvěra i uprostřed nejhorších protivenství. (Pláč 3,17.21-23.26)(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Určitě je namáhavé vymanit se z poza zřícenin života. Někdy můžeme už jenom volat o pomoc. Kdo volá o pomoc, ten touží žít a věří, že se dovolá pomoci. Touží, aby v nich někdo probudil naději.

Formace: Zajímejme se v našich MBS o soužení druhých. Myslím, že většinou stačí jen naslouchat. Řešit problém jenom tehdy, když jsme o to požádáni. Soucítit a mít laskavé slovo pochopení. Aopravdově se ve skrytu modlit k Pánu za paprsek radosti pro toho kdo smutní.

Evengelii Gaudium 1-7

7.Nejvíce radosti a spontánní radosti jsem zažil jsem během života zažil mezi chudými lidmi, kteří neměli na čem lpět….Čerpají ze zdroje Boží lásky(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Mnozí chudí v naší zemi neznají radost o které zde mluví papež jako zkušenosti ze španělské Ameriky. Naši chudí jsou často postiženi závistí a tím i chamtivostí. O to více potřebují misionáře. Nepomáhá však kázání o Kristu, a nepomáhá ani almužna na alkohol. Z mé vlastní zkušenosti občas pomáhá jenom naslouchání a projev soucitu.

Formace: V našich společenstvích potřebujeme nalézt novou cestu, jak pomáhat lidem na okraji společnosti. V Plzni např.: někteří prodavači časopisu prostor oceňují, když s nimi docela normálně popovídáte.

Evengelii Gaudium 1-8

  1. Stáváme se plně lidskými, když jsme více než lidští…když dovolíme Bohu, aby nás vedl…když nás obdaruje smyslem života. Jak bychom pak mohli v sobě potlačovat touhu sdělit ji druhým.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Vzpomínám na sv. Františka, který toužil konat to co Bůh říká v Bibli. Přijal naplno, radikálně darovaný Bohem darovaný smysl života před křížem ve sv. Damiánu.

Formace: Ctěme znovu a znovu s opravdovostí slova sv. Františka, který nás vedl přímo ke slovů Krista Ježíše. Prosme o sílu se jich, v rámci naší doby a v souvislostech okolností v nichž žijeme opravdově a podle obdarování od Pána, držet.

Evengelii Gaudium II-9

9.Dobro se vždycky chce sdílet….Dobro se sdílením ujímá a rozvíjí….Kdo chce žít důstojně,…uznává druhého a usiluje o jeho dobro.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Lidé se k nám budou chovat důstojněji, budeme-li my uznávat jejich právo na důstojnost a budeme-li se k nim chovat s důstojností.

Formace: sv.Pavel: S vytrvalostí běžme závod. Nelze souhlasit se vším co druzí říkají nebo konají. Každý navíc máme svoji vlastní osobnost. T.Halík: Dokonalá láska ….znamená dávat druhému prostor, aby byl sám sebou (Co je bez chvění není pevné) Mysleme o druhých s úctou – tam je počátek našeho uctivého chování.

Evengelii Gaudium II-10

10.Ti kdo nejvíce využívají možnosti života, opouštějí bezpečný břeh a nadchnou se posláním předávat život druhým….Evangelista by se neměl tvářit pořád jako na pohřbu…Obnovme radost ze šíření evangelia a to i tehdy, když musíme zasévat v slzách.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: To neznamená culit se profesionálně celý den. Evangelijní radost je především opravdová a vnitřně sladěná s pokojem od Pána.

Formace: Radost je ovocem Ducha Božího. Chceme-li být radostní musíme být vnitřně spojeni s Trojicí Boží.

Evengelii Gaudium II-12

  1. Ačkoliv poslání evangelizovat požaduje velkorysé nasazení, bylo by chybou je chápat jako heroický osobní úkol….V celém životě církve se musí projevovat, že iniciativa patří Bohu…To umožňuje uchovávat radost uprostřed náročného úkolu.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Co se dělá v křeči je křečovité. Co se dělá s radostí je radostné.

Formace: Největší silou evangelizace je vnitřní pokoj, který sdílíme s naším živým Otcem v nebi. Vnitřní klid je výsledkem každodenního krátkého usebrání, které dává smyls našim činům a koriguje nereálné plány, idealistickou touhu po výsledcích a uvědomění si, že iniciativa patří Bohu, ne nám.

 

Evengelii Gaudium III-14-15

 Nová evangelizace pro předávání víry

  1. Nová evangelizace ve třech oblastech: Pastorace se zaměřuje na růst věřících… Církev se jako ustavičně pozorná matka snaží, aby  lidé kteří nežijí Krista prožili konverzi, která jim vrátí radost víry. A také i hlásáním evangelia těm, kdo neznají Ježíše Krista anebo jej neustále odmítali. (Mnozí z nich hledají Boha ve skrytu)…Křesťané mají povinnost hlásat evangelium…. jako někdo, kdo sdílí radost, poukazuje na krásný obzor a nabízí lákavou hostinu. Církev neroste proselytismem, nýbrž „přitažlivostí“.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Kněží s větším úsilím o pastoraci mohou být častěji k dispozici pro duchovní rozhovory a svátost smíření. Laici by měli více vyřazovat vnitřní radost a krásu jež prožívají s Kristem v srdci všude tam, kde tráví svůj čas.

Formace: Jakkoli by bylo jednodušší, aby sekulární františkáni měli ve svém místním bratrském společenství nějaký společný úkol, který by ve spolupráci mezi sebou plnily, je jejich prvořadým úkolem zářit evangelium jako jednotlivci ve svých rodinách, svým sousedům, spolupracovníkům, spolu občanům.

 

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -19

Mat28,19-20 – jdětě…získejte…křťěte..učte.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Do všech koutů světa. tedy i do naší rodiny, sousedům, spolupracovníkům, spoluobčanům

Formace: Sv. František kázal nejprve ve svém rodném kraji

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -20-23

V Božím Slovu se neustále vyskytuje tato dynamika „vycházení“, kterou chce Bůh ve věřících vyvolat. …. všichni jsme zváni toto poslání přijmout, vyjít z vlastní pohodlnosti a mít odvahu dosáhnout všech periferií, které potřebují světlo evangelia. Znamená to zvěstovat evangelium všem, všude, při každé příležitosti, neprodleně, bez nechuti a beze strachu. Radost evangelia je pro všechen lid a nemůže nikoho vylučovat.

Slovo má v sobě potenciál, který nemůžeme předvídat. Evangelium mluví o semenu, které po zasetí vyklíčí a roste samo od sebe, i když rolník spí (srov. Mk 4,26-29). Církev musí přijmout tuto svobodu, neuchopitelnou svobodu Slova, které je účinné svým způsobem a velmi odlišnými formami, které často unikají našim předpovědím a rozbíjejí naše schémata.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Dynamika vychází z touhy být živý. Evangelium je živé semeno a v srdci živých lidí nalézá živnou půdu vyrůst nečekanými způsoby.

Formace: Sv. František se necha oživot evangeliem a vyrostl v nečekanou formu radosti.

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -24

Chopit se iniciativy, zainteresovat se, provázet, přinést plody a slavit

  1. Církev „vycházející ven“ je učednickým společenstvím misionářů.Naberme odvahu k větší iniciativě! Církev se umí „dát strhnout“. … Evangelizátoři jsou pak „cítit ovcemi“, které slyší jejich hlas. Evangelizující společenství potom přistupuje k „doprovázení“. …. Nachází způsob, jak vtělit Slovo do konkrétní situace, aby přineslo plody nového života…Evangelizující společenství nakonec vždycky umí „slavit“.  Církev evangelizuje a evangelizuje sebe skrze krásu liturgie, jež slaví také evangelizační skutky a je zdrojem nového podnětu k sebedarování.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

 

LK:Musíme žít mezi lidmi. Zároveň nácházet ča na život s církví.

Formace: Sv. František žil v poustevnách, aby pak se pak vracel mezi lidi a kázal.

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -25-26

  1. Pastorace v konverzi
  2. Ustavme se ve všech regionech světa do stavu „permanentního misijního poslání“.
  3. Pavel VI. vybídnul k rozšíření obnovy. Druhý vatikánský koncil představil konverzi církve jakožto otevřenost vůči nepřetržité reformě skrze věrnost Ježíši Kristu. Bez nového života a autentického evangelního ducha, bez „věrnosti církve vlastnímu povolání“ se jakákoli nová struktura zakrátko zkazí.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

 

LK:Je třeba se rozhodnout pro evengelijního Ducha pro každý den.

Formace: Františkáni od dob sv. Františka prožívají nepřetržitou službu církvi skrze Krista. Třetí řád by se měl od nich nakazit, ne si jenom nechat sloužit.

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -27-33

Neodkladná církevní obnova

  1. Jak řekl Jan Pavel II. : „účelem každé obnovy v církvi musí být misie, aby se nestala kořistí jakési církevní introverze“.Farnost může nabývat velmi odlišných forem, které vyžadují misijní tvárnost a tvořivost pastýře i společenství tím, že je skutečně v kontaktu s rodinami a životem lidu a nestane se rozbředlou strukturou oddělenou od lidí nebo skupinou vyvolených, kteří si hledí sami sebe. Ostatní církevní instituce …sdružení jsou bohatstvím církve ….prospívá, neztrácejí-li kontakt s onou tak bohatou realitou místní farnosti a s chutí se integrují do organické pastorace místní církve… a nastoupila cestu rozlišování, očištění a reformy… opuštění pohodlného pastoračního kritéria „vždycky se to dělalo tak“. Vybízím všechny, aby při tomto úkolu směle a kreativně promýšleli cíle, struktury, styl a evangelizační metody vlastních společenství.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Co dělat, když je naše společenství přestárlé? Starostí o naše babičky a dědečky se naučíme být v ovčinci a zároveň se naučíme předávt lásku.

Formace: Každý ať se modlí a nalouchá šepotu Ducha Božího.

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -34-39

III. K jádru evangelia

Větší problém nastává, když se pak poselství, které hlásáme, jeví jako totožné s těmito druhotnými aspekty, které však i přes svoji důležitost samy o sobě nevyjevují jádro poselství Ježíše Krista. Misionářsky pojatá pastorace není posedlá nesouvislým podáváním množství nauk ve snaze uložit je silou nároku. Všechny zjevené pravdy vycházejí z téhož božského zdroje a jsou věří v ně tatáž víra, ale některé z nich jsou důležitější pro bezprostřednější sdělení evangelního jádra.  víry.“ To platí pro věroučná dogmata jakož i pro celek církevního učení, včetně toho morálního.Tady především platí, že „víra se projevuje láskou“ (Gal 5,6). T. Akvinský praví, že milosrdenství jako vnější skutek je největší ze všech ctností.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Evangelium musí vždy vonět láskou a ne zavánět fanatismem

Formace: sv. František a sv. Klára nejsou jedinými svatými v církvi.

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -40-45

  1. Misijní poslání vtělené do lidských omezení
  2. Pamatujme, že „vyjádření pravdy může mít mnoho podob.  Boží milosrdenství chce, aby náboženství bylo svobodné“.

Malý krůček uprostřed velkých lidských omezení může být Bohu milejší než zvnějšku korektní život toho, který tráví své dny, aniž by čelil vážným těžkostem. Ke všem musí dosahovat útěcha a podnět spasitelské lásky Boží, která působí tajemně v každém člověku, překračujíc jeho defekty a jeho pády. Vidíme tedy, že evangelizační úsilí se pohybuje mezi jazykovými omezeními a vymezenými okolnostmi. (Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Kázat evangelium jazykem dnešních lidí, být shovívavý k omezením druhých, být trpělivý a s porněným chodit pomalým krůčkem po krůčku.

Formace: Naše bratrská společenství musí být otebřená pro všechny lidi. nezapomeňme, že sv. František sloužil především těm nejslabším.

EG-kap.1.Misionářská transformace církve -46-49

  1. Matka s otevřeným srdcem

Častokrát je lepší zpomalit krok, odložit úzkost před pohledem do očí a naslouchat, anebo odmítnout naléhání a doprovázet toho, kdo zůstal na kraji cesty. Někdy je jako otec čekající na marnotratného syna u otevřených dveří, aby, až se vrátí, mohl vstoupit bez obtíží.Církev je povolána být vždycky otevřeným domem Otcovým. Jedno z konkrétních znamení této otevřenosti je mít dveře kostelů opravdu otevřené, aby se někdo, kdo chce následovat hnutí Ducha a přiblížit se Bohu, nesetkal s chladem zamčených dveří. Zejména chudí a nemohoucí, ti kdo jsou často pohrdaní a zapomenutí, „ti kdo nemají čím odplatit“ (Lk 14,14).  Vyjděme, vyjděme nabídnout všem život Ježíše Krista. Preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot.  „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6,37).

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK:Rozhlédněme se kolem sebe. Jistě je dobré přispívat na misie v cizině, ale co ti, kteří jsou nám mnohem blíž?

Formace: Do našich MBS se možná stáhnou lidé z ulice, možná že klesne vysoká intelektuální úroveň pro nějakou skvělou teologickou či mystickou formaci, že tito lidé naruší naše zvyky, ale naše srdce se bude radovat, že jdeme cestou sv. Františka. A pokud potřebujeme dobít baterie své mysli a srdce, sejděme se ještě se někdy jindy s terciáři,  kteří nás naplní v čase, kdy nesloužíme, ale dobíjíme se. Všechno má svůj určený čas.

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení -50-51

Krize komunitního nasazení

Nabídnout chci spíše evangelní rozlišování. Je to pohled učedníka-misionáře, který „čerpá ze světla a síly Ducha svatého“.Vybízím všechna společenství, aby si uchovávala „stále bdělou schopnost zkoumat znamení doby“. Je vhodné objasnit to, co může být plodem království, a také to, co může Boží plán poškozovat.  (Papa Francesco Evengelii Gaudium)

 

LK:Zkoumejme znamení doby s modlitbou a společnou diskuzí. Ptejme se lidí kolem sebe, naslouchejme aniž bychom hned evangelizovli.

Formace: Asi by to chtělo více se otevřít světu v našich MBS. Co takhle pozvat partnery našich sester, aby nám vyprávěli něco o sobě. Samozřejmě, že pro ten večer se vzdáme svých rituálů ve prospěch jjich.

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení -52-54

Některé výzvy nynějšího světa. Je třeba chválit úspěchy , které přispívají k růstu blahobytu lidí, ale je nutné říci jasné NE ekonomii vyřazování. Tato ekonomie zabíjí. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. Že jsou lidé bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží. Zavedli jsme „skartační“ kulturu. Vyřazováním je zasažena příslušnost ke společnosti. Vyřazovaní nepředstavují „vykořisťované“, nýbrž odpadky, „zbytky“.

Rozvinula se globalizace lhostejnosti.  (Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Liberární ekonomové nemají pravdu s rukou všemocného trhu. Je třeba prosazovat sociální spravedlnost. Kdo je z křesťanů toho schopen a cítí se Pánem povolán, ať prosazuje sociální nauku církve v regionální či vyšší politice. Pozor na zjednodušení této cesty tím, že se z pohodlnosti rozhodneme volit extrémní levici (komunisté, nacionalisté a pod.), protože to byla vždy cesta do pekla.

Formace: Nejčastěji patříme v MBS k lidem bez politické aktivity. Naší politikou musí být sociální spravedlnost tam kam dosáhneme, dojdeme, dohlédneme. Lidé vyřazení z aktivní společnsoti si zaslouží naší lásku, teplé slovo, ujištění, že si jich jako lidí vážíme, že i vnich je kousek Krista.

 

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení -55-57

Ne nové idolatrii peněz

Pokojně přijímáme  nadvládu peněz nad sebou a našimi společnostmi.  Adorace starozákonního zlatého telete (srov. Ex 32,1-35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum.Nerovnováha plyne z ideologií, které obhajují absolutní autonomii trhů a finančních spekulací. Touha po moci a majetku nezná mezí.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Rozdělme se. Nebojme se rozdělit. Každý ať se sám rozhodne ve svém srdci, ale mysleme na to abychom se my sami uchránili většinového uctívání peněz.

Formace: Naše dávání může mít řád, protože nikdo z nás není všemocný ani jeho peněženka není bezdná. Posloupnost může být např.: Farnost ve které žijeme, bratrské františkánské společenství, naši spoluobčané (někdy lépe skrze charitní či diakonické organizace), mít jednoho bezdomovce (pomáháme mu nejen finančně, ale především tím, že mu dodáváme odvahy v jeho skartační situaci)

 

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení 57-58

Ne penězům, které vládnou, místo toho, aby sloužily

  1. Za tímto postojem se skrývá odmítnutí etiky a odmítnutí Boha. Etika v posledku odkazuje k Bohu, který očekává závaznou odpověď překračující tržní kategorie, neboť Bůh volá lidskou bytost k její plné realizaci a nezávislosti na jakémkoli typu otroctví. V tomto smyslu vybízím finanční odborníky a vlády různých zemí, aby vzali do úvahy slova starověkého mudrce: „Nedělit se s chudými o vlastní majetek, to je okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš, patří jim.“Peníze mají sloužit a nikoli vládnout!  Vybízím vás k nezištné solidaritě a k tomu, aby se ekonomie a finančnictví navrátily k etice upřednostňující člověka.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Etika učí – Pomáhejme. Nebojme se rozdělit. Naučíme se neotročit penězům.

Formace: sv. František totéž pochopil Duchem svtým při zavádění peněz ve 13. století. Varoval před přivlastňováním si.

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení 59-60

Ne nespravedlnosti rodící násilí

Když společnost – místní, národní či světová – odsune jednu svoji část na periferii, nenajdou se žádné politické programy, ani pořádkové síly či intelligence, které by mohly zajistit neomezený klid. Každý čin má následky, a zlo zahnízděné ve strukturách společnosti má vždy potenciál rozkladu a smrti. Ukazuje se, že bezuzdný konzumismus spojený s nerovností dvojnásobně poškozuje sociální pletivo.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Nejspíše se liberární síly nepoučí a dojde k anarchii. Křesťany zůstaneme i za války a násilí. Budou před nás postavena rozhodnutí se kterými si naše svědomí nebude vědět rady. Modleme se už nyní, aby naše putování bylo vedeno Duchem svatým.

Formace: sv. František byl mírumilovný. Dnes už není třeba hájit Boží hrob křižáckou válkou, ale naším pokojem a dobrotou mužeme obhájit samou podstatu křesťanství stejně jako křesťané ve lví aréně před Cesarem. Naší nadějí je nový život v království Syna.

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení 59-60

Ne nespravedlnosti rodící násilí

Když společnost – místní, národní či světová – odsune jednu svoji část na periferii, nenajdou se žádné politické programy, ani pořádkové síly či intelligence, které by mohly zajistit neomezený klid. Každý čin má následky, a zlo zahnízděné ve strukturách společnosti má vždy potenciál rozkladu a smrti. Ukazuje se, že bezuzdný konzumismus spojený s nerovností dvojnásobně poškozuje sociální pletivo.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Nejspíše se liberární síly nepoučí a dojde k anarchii. Křesťany zůstaneme i za války a násilí. Budou před nás postavena rozhodnutí se kterými si naše svědomí nebude vědět rady. Modleme se už nyní, aby naše putování bylo vedeno Duchem svatým.

Formace: sv. František byl mírumilovný. Dnes už není třeba hájit Boží hrob křižáckou válkou, ale naším pokojem a dobrotou mužeme obhájit samou podstatu křesťanství stejně jako křesťané ve lví aréně před Cesarem. Naší nadějí je nový život v království Syna.

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení 65-67

Některé kulturní výzvy

Evangelizujeme i tím, že se snažíme vyrovnat s různými výzvami, které se mohou vynořit. Negativní aspekty mediálního a zábavního průmyslu v důsledku toho ohrožují tradiční hodnoty“.Kromě toho je nezbytné uznat, že pokud část našich pokřtěných nezakouší vlastní příslušnost k církvi, je to způsobeno také málo vlídnými strukturami a nepřívětivým ovzduším v některých našich farnostech a komunitách nebo byrokratickým postojem k jednoduchým či složitým problémům našeho lidu.

Proces sekularizace vede k redukování víry a církve na privátní a intimní prostor.Žijeme v informační společnosti, která nás bez rozmyslu saturuje daty kladenými na stejnou úroveň a přivádí nás k úděsné povrchnosti ve chvíli, kdy si klademe nějaké morální otázky. V důsledku toho je zapotřebí výchovy, která učí kritickému myšlení a nabízí cestu zrání v hodnotách.

Rodina prochází hlubokou kulturní krizí jako všechna společenství a všechny sociální vazby.

Postmoderní a globalizovaný individualismus favorizuje životní styl oslabující rozvoj a stabilitu vztahů mezi lidmi a znetvořuje rodinné svazky.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Tradiční pohledy na život v globalizovaném větě mizí. Příslušnost k národu pociťujeme maximálně při sportovních utkáních, ke za nás často vítězí cizinci nakoupení za peníze. Jako křesťané redukujeme pod tíhou sekularizovaného světa svoji víru na intimní záležitost. Tisíce informací vytěsňují soucítění a vedou nás k povrchnosti. Individulizmus a sobectví vítězí.

Formace: Co může františkánství říci modernímu světu?Františkánství může:
Očistit vnitřní život oceňováním krásy.
Najít na každém tvoru něco dobrého.
Pomoci hledat Boha v sobě.
Probouzet v sobě touhu po svatých věcech.
(Františkánského poselství světu od Augustina Gemeliho)

 

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení 68-70

Výzvy inkulturace víry

Evangelizovaná lidová kultura obsahuje hodnoty víry a solidarity, které mohou přispět k rozvoji věřící a spravedlivější společnosti, a vyznačuje se osobitou moudrostí, kterou je třeba uznat v postoji plném vděčnosti. Každá kultura a každá sociální skupina potřebuje očišťování a zrání. V případě lidových kultur katolických populací můžeme rozpoznat některé slabosti, které stále potřebují, aby byly uzdraveny evangeliem: machismus, alkoholismus, domácí násilí, skrovná účast na eucharistii, fatalistická víra či pověra, která vede k čarování, apod. Právě lidová zbožnost je však tím nejlepším východiskem k jejich uzdravení a osvobození.

Nemůžeme také přehlížet, že v posledních desetiletích nastal u katolického lidu zlom v generačním předávání křesťanské víry.  Některé z příčin tohoto zlomu jsou: nedostatek prostoru k dialogu v rodině, vliv sdělovacích prostředků, relativistický subjektivismus, bezuzdný konzumismus, který podněcuje trh, nedostatek pastoračního doprovázení těch nejchudších, absence srdečného přijetí v našich institucích a naše těžkost obnovit mystické přilnutí víry v pluralitní náboženské scéně.

(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: Nepatřím k těm které ovlivnila lidová zbožnost, proto se nemohu vyjádřit. Myslím, že i tak malinká země jako je ČR má velké rozdíly v pojímání katolické víry: na východě a jihu lidovou zbožnost a na západě relativistický subjektivismus. V obou oblastech chybí doprovázení nejchudších ze strany jednotlivců /ponecháváme starost na institucích(Charita a Diakonie se ujímají své práce nadmíru dobře)/. Chybí nám srdečné přijetí druhých a jen těžko pronikáme k mystickému přijetí Krista. Síla liberární ekonomiky nás zatahuje do svých sítí ztrátou klidu a času a nutností hledet finanční prostředky. Ač jsem Františkán zdaleka neumím být chudý a vzdát se životního standartu.

Formace: Radikální křesťanství provozované sv. Františkem a jeho následovníky po celá staletí ukazuje, že každý křesťan , který bere vážně evengelium, je v určitém čase postaven před velké rozhodnutí vzdát se všeho pro Krista. Tím nemyslím majetek, ani fanatickou chudobu, ale vzdát se především sebe a nechat se utvářet Boží dlaní, nechat na Bohu, aby ve své lásce rozhodl co je pro jednotlivce nejdůležitější. je težké důvěřovat Bohu a nechtít si určovat sám co je dobré a co zlé pro současný život. je k tomu třeba nebát se riskovat cokoliv.

 

EG-kap.2.Krize komunitního nasazení 71-75

Výzvy městských kultur

  1. Potřebujeme poznávat město kontemplativním pohledem. V každodenním životě obyvatelé často bojují o přežití a v tomto boji se skrývá hluboký smysl existence, který v sobě obvykle zahrnuje hluboký náboženský smysl. Musíme jej rozjímat, abychom navázali dialog, podobně jako Pán se Samaritánkou u studny, kde hledala utišení své žízně (srov. Jan 4,7-26).Nevídaná kultura tepe a vzniká ve městě.

Je nutné dospět tam, kde se tvoří nové příběhy a paradigmata, dosáhnout Ježíšovým Slovem do nejhlubších zákoutí duše města.

Nemůžeme ignorovat, že ve městech se snadno rozrůstá obchod s drogami a lidmi, zneužívání a vykořisťování nezletilých, izolace starých a nemocných lidí, různé formy korupce a kriminality. Zároveň se to, co by mohlo být cenným prostorem pro setkání a solidaritu, často mění na místo útěku a vzájemné nedůvěry. Je nutné vzít v úvahu, že jednotvárný a rigidní program a styl evangelizace není pro tyto situace vhodný. Avšak žít až do dna to, co je lidské, a zapojit se do jádra těchto výzev jako kvas svědectví v jakékoli kultuře a v jakémkoli městě činí křesťana lepším a město plodným.(Papa Francesco Evengelii Gaudium)

LK: V mojí části světa se setřel rozdíl mezi městem a vesnicí (myslím ty v blízkosti velkého města jako je Plzeň) Životní styl uvolněný od svědomí přináší na jednu stranu osvobození od stárnoucích zvyků (přetvářka – zachovat si tvář, nafoukanost maloměšťáků, kteří si připadají kulturnější nežli druzí, svoboda říkat pravdu a pod.) Teprve příležitost pracovat v neziskových organizacích mi odhalila svět, který jsem záměrně nechtěl vnímat. Mládež z Dětských domovů, lidé kteří ztratili celé roky života z nákazy drogami, či alkoholem, lidé vyloučení ze společnosti pro svoji nechuť každý den pracovat jako otroci, pro svoji pleť, pro svoji ztrátu bojovnosti proti nepříznivým okolnostem života jsou opravdu příležitostí pro nová stekávání, solidaritu, pro lidské křesťanské evangelium. bylo třeba odhodit předsudky a začít vnímat lidé na okraji společnosti jako skutečné lidi a Boží děti.

Formace: Co jiného je náplní Františkánství nežli výše uvedené?

 

Napsat komentář