FRANTIŠKÁNSKÁ SPIRITUALITA (zpracováno podle přednášky o. Eliase Velly, tentokrát od sestry Blanky Závorkové OFS)

FRANTIŠKÁNSKÁ SPIRITUALITA (zpracováno podle přednášky o. Eliase Velly tentokrát od sestry Blanky Závorkové OFS)

Po II. vatikánském koncilu jsou v církvi vidět 3 spirituality: Charismatickou, neokatechumeny a focolare.

KAŽDÁ SPIRITUALITA ZAHRNUJE CELÉ EVANGELIUM. Neznamená to ale, že by některá ze SP, měla výhradní právo na Krista. Každá se zaměřuje na určitou část Evangelia, ABY O NÍ SVĚDČILA, protože jednotlivý člověk není schopen svědčit o celém Evangeliu. Charismatici se zaměřili na chválu a díkůčinění, neokatechumenát je založen na Božím slově, focolare na lásce k bližnímu. Každá z nich samozřejmě obsahuje i zbylé složky, ale volí jednu stěžejní. FRANTIŠEK ALE SVĚDČIL O CELÉM EVANGELIU, které se pro něj stalo reálnou skutečností. Proto a nejen proto ho také církev nazývá druhým Kristem.

Můžeme se podívat na několik Františkových zkušeností, které se staly základem jeho spirituality.

  • BOJ V PERUGII

Na této cestě uslyšel hlas: „Františku, komu chceš sloužit. Pánu nebo služebníku?“ František stojí před rozhodnutím, musí si vybrat. Buď udělá kariéru, nebo se vrátí zpět. Pokud se ale vrátí, velmi za to zaplatí. Otec do něj vkládal obrovské ambice. Pokud se vrátí, bude považován za zrádce a hlupáka. Znamenalo by to obrovské pokoření. A František se obrátil zpět. Musel změnit životní styl, plány a vize, protože neví, co od něj Bůh bude žádat. NEZNÁ SVŮJ NOVÝ CÍL. Jen říká: „Zde jsem, k dispozici do tvých rukou!“

Když my se takto musíme rozhodovat, musíme zaplatit velkou cenu. Ptáme se, zda je to pro mne výhodné rozhodnutí? Ale z lidského pohledu to není výhodné. Děláme to proto, že chceme sloužit Bohu ne služebníku.

I matka Tereza řekla: „Bůh vás nevyvolil k tomu, abyste byli úspěšní, ale abyste byli ochotní, být v jeho rukách.“ A jindy: „ Jsem tužka v rukách Božích.“ A co se bude dít s tužkou, to neví ona sama, rozhoduje o tom spisovatel. V našem případě Bůh.

  • FRANTIŠEK OBJEVIL, ŽE JE BOŽÍ SLOVO ŽIVÉ

V kapli ležela otevřená Bible: „ Jdi, prodej všechno, co máš a prodej to chudým.“

Nejdříve opravoval kaple v okolí Assisi. Postupně ale pochopil, co od něj Pán žádá – opravu církve. Opravoval církev, které však zůstal podřízen. Boží slovo se stalo pro Františka živé, poslechl Pána a začal žít nový život.

Boží slovo nazýváme „REMA“. A to tehdy, když slovo, které právě čteš, ti ožije. Jako bys baterkou posvítil na větu, která tě osloví. Boží slovo totiž není historií, je stále aktuální, protože my ho nejsme schopni strávit v jediném okamžiku.

 

  • SETKÁNÍ S MALOMOCNÝM

Víme, že první dojem byl velmi negativní. Pak ale František prožívá velikou radost.

Všichni se setkáváme s lidmi na okraji, s lidmi, které odsouváme. Ale františkánská spiritualita nemůže nikoho vylučovat. Nejsme františkáni, protože nosíme tau, ani kvůli zbožnosti k františkánským svatým. To není podstata spirituality. Podstata je v tom, ŽE SLOUŽÍME BOHU A OBJÍMÁME POTŘEBNÉHO.

 

  • NAŠEL NEBESKÉHO OTCE

Všichni známe ten příběh, kdy se František obrací od svého otce k Otci nebeskému. Jeho život byl od té chvíle celý ve službě Bohu, ne světu.

František mohl mít všechno. Měl zajištěnou budoucnost, ale zřekl se všeho. Kvůli pokladu, kterým byla Otcova láska, nechal všeho. Protože Otcova láska je poklad!

 

  • PROMLUVA JEŽÍŠE Z KŘÍŠE V SAN DAMIÁNU

„Františku jdi a obnov můj dům.“

Už jsme se o tomto zmínili. Časem teprve František pochopil, že napravovat Boží dům, tedy církev, znamená v prvé řadě NAPRAVIT SÁM SEBE, PROTOŽE ON BYL TAKÉ CÍRKVÍ. Hnutí té doby neprohlubovaly, ale kritizovaly církev. Františkáni byli také hnutím té doby, ale obnovovali sami sebe. František to věděl, že jsou kněží zkažení, ale stále si jich vážil. Církev je naší matkou. Může mít mnoho vrásek. Mohu kritizovat to, co dělá, ale stejně ji mám rád. Obnovit církev tedy znamená milovat ji a obnovovat sám sebe.

 

  • STIGMATA

František byl schopný propojit utrpení s radostí. Byl trpící člověk. Chodíval ulicemi a zpíval píseň „Dokonalá radost“.

Jedna z hlavních charismat františkánské spirituality je optimismus. František viděl Boha ve všem. I v okolnostech, které samy o sobě nebyly pozitivní. Důležitá je jednoduchost. To znamená být prostý, nekomplikovat věci. Když komplikujeme život, NEMÁME ČAS. Františkova spiritualita má být prostá. I papež František se snaží být jednoduchý. V oblečení, promluvách v chování.

 

Máme být pokorní. František nazýval bratry menšími a to znamenalo, že mají sloužit druhým. Pokora Františka nás má inspirovat, abychom ji žili ve svém prostředí, podle role, kterou jsem dostal. Nemůžeme totiž Františka kopírovat, máme svou cestu, své místo a svůj způsob.

 

Napsat komentář