Joachim Wanke – Obtíže a šance církve v dnešním světě

Komentář k životu sekulárního řádu – L. F. Kolafa OFS- Podle řehole sekulárního řádu, v rámci obnovy řádu pro 21 století mezinárodní radou:

Joachim Wanke je emeritní Erfurtský biskup, kterému leží na srdci živější církev. Východiskem pro církev nejsou kvalitnější úřady, lepší strategie či metoda, ale pohled upřený na Boha. To je i cílem současných snah generálního mistra SFŘ Tibora Kausera a shodují se na tom i mnohé hlasy ministrů jednotlivých bratrských společenství v ČR. Je třeba obnovit naši identitu, je potřeba obnovit opravdově naše povolání.

 Dále uvádím výpisky z tří přednášek biskupa Joachima Wankeho k tématu Nová evangelizace (běžné a moje komentáře kurzívou)

Cílem článku je poukázat na to, že stejně jako církev usiluje neustále o svoji obnovu, máme tak obětavě a cíleně  činit i my v sekulárním františkánském řádu.

  1. W.: V evangeliu, radostné zvěsti, nejde o hospodářství nebo o politiku, o vědu nebo o umění, a dokonce ani o vzdělání a výchovu. Evangelium je skutečně jakýmsi zvláštním osvícením všech myslitelných součástí lidské reality. Veškeré skutečnosti dodává zabarvení. Ježíš Kristus je sám tím evangeliem.

Velmi důležitou roli v životě sekulárního františkána hraje naslouchání vanutí Ducha svatého. K tomu je třeba žít modlitbou, čtením evangelia, svátostí smíření, adorace, kontemplace, duchovní cvičení, obnovy, poutě. To nás zabarví evangeliem.

  1. W.: Ježíš mluví o již přítomném Božím království. Bohu nepřátelské mocnosti jsou zbaveni svého mocenského postavení. Všude, kde lidé uznávají Boží království, začíná něco zcela nového. Evangelium sesadilo veškeré mocnosti a síly z jejich mocenských pozic a na jejich místo dosadila Ježíše Krista.
  2. W.: Bůh, příchodem Ježíše, jeho smrtí a zmrtvýchvstáním, ponořil svět do velikonočního světla

Přes všechny lidské a mravní nedostatky, které každý jednotlivec máme, nenechme se tím odradit k nové  evangelizaci. Náš král Ježíš Kristus nás přijal za své služebníky. Naše duchovní postavení nám  dodává důstojnosti v jakékoliv i trapné či bolestné životní situaci.

  1. W.: Naší jedinou starostí by měla být péče o to, aby nás prchající nepřítel nestačil zaplést do půtek zadního voje a nestrhl nás ještě k pádu. Musíme si být vědomi bohatství poselství víry, které jsme obdrželi.

Naše řehole nás nabádá: Jako “kající bratři a sestry” podněcovaní na základě svého povolání dynamickou silou evangelia ať naprostou a dokonalou vnitřní proměnou uvádějí svůj způsob myšlení a jednání do souladu s Kristem. [Tuto proměnu], kterou samo evangelium nazývá “obrácením”, je vzhledem k lidské křehkosti třeba konat denně. Poslouží např. kompletář na konci dne.

  1. W.: Víra, která se nedostane k lidem, ztratí svou chuť, svou sílu. Křesťan, který by chtěl zachovat jen sám sebe, se stane pro své okolí nestravitelný. (mana)
  2. W.: My křesťané nejsme v ničem lepší než naši spoluobčané. Ale jsme na tom lépe. Máme ve svých rukou, co jiní nemají, a sice velice přesnou mapu. My, křesťané, jsme jako všichni ostatní na cestě. Je ti jeden rozdíl: my tu cestu známe. I nemocný člověk, tedy i hříšný křesťan, dokáže podat jinému nemocnému informaci. I my křesťané se bojíme smrti, ale kdo zná Boha, dokáže uvěřit v jeho lásku a slitování. Bůh dokázal kvůli člověku trpět.

Naše řehole nás vyzývá: „…když jsme k  němu byli ještě těsněji připojeni skrze profesi, ať se staneme svědky a nástroji jeho poslání mezi lidmi a hlásáme Krista životem i slovy.“

 Nechceme podlehnout falešné představě světa, že víra je jenom soukromá věc. Media přinášejí vlnobití různých kauz a nutí nás dělat si na vše názor, přidávat se na tu či onu stranu svatě. Naším názorem je Kristus. Naší zprávou je evangelium. Tím nemyslím pouliční kázání, ale naší viditelnou důvěru v Boží moc a milosrdenství, naše úsilí denně odpouštět a zeptá-li se kdo na původ naší víry, nebát se vyznat Krista.

  1. W.: Skutečného křesťana prozradí, to jak žije. Jeho skutečná svoboda končí tam, kde začíná utrpení druhého člověka. Nejde o to jen sebe přizpůsobit, náš profil křesťanství musí být laskavý, vstřícný, vybavený argumenty. (Nemusíme Boha dokazovat, musíme pomáhat, aby lidé Boha vytušili). Musíme mít jasný profil. Lidé musí mít možnost si na nás sáhnout. Musí mít možnost pozorovat i naše zápolení, pochybnosti, těžkosti a strach. Buďme upřímní. Potřebujeme radikalizovat naši víru v Boha, naše mluva a jednání musí být transparentní. Nejprve tedy musíme evangelizovat sami sebe. Je pro nás zahanbující že nám může konkurovat mělká esoterika, protože zaplnila místo, kde jsme měli být my.
  2. W.: Jednotlivý křesťan má větší hodnotu než církev.
  3. W.: Církev však nesmí na sebe samu dělat reklamu., může pouze nabízet Bohem svěřené zboží. Není možné na svícen stavět církev, protože tam patří evangelium. Církev nepůsobí jen sociálně a charitativně, její hlavní úkol je evangelium. Církev nemůže změnit společenskou situaci, ale může poskytnout světlo.
  4. W.: Co udržuje pohromadě společnost? Na to existují různé názory. Většinová teorie dnes prohlašuje, že je společnost utvářena komunikací. Čím více lidé poznávají, že jsou na jedné lodi, tím zřetelněji roste smysl pro solidaritu s celkem a doufejme, že i ochota k ní.

Naše řehole mluví o Smyslu pro bratrství, o tom abychom přijímali všechny lidi pokorně a laskavě jako dar od Pána  a jako Kristův obraz, abychom budovali bratrštější svět. Kde? Všude kam jsme byli posláni. V rodině, v zaměstnání, mezi sousedy, v dopravním prostředku apod.,  vydáváme svědectví svým životem.

Budou-li naše bratrská společenství přetékat láskou a solidaritou, nemusíme se bát mezi nás pozvat kohokoliv. K tomu se potřebujeme více poznávat, více být mezi sebou solidární. K tomu pomáhá i solidarita mezi bratrskými společenstvími a s celým národním a mezinárodním společenstvím. Nežijme jen sami pro sebe. Nebojme se následovat sv. Františka radikálněji.

 Joachim Wanke Obtíže a šance církve v dnešním světě. (pdf)

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice formace národní, Pro dnešní den se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář