Mystika předchází politice

Richard Rohr ofm – denní zamyšlení

Ježíš je vzorem v jednání ve věřeném prostoru pro všechny křesťany. Při rozhodování o tom, jak chceme jednat ve veřejné oblasti, jsme nejprve povoláni zažít osobní zkušenost s přetékající Boží láskou k celému světu.

‘Všechno začíná mystikou a končí politikou.’ Tak napsal Charles Péguy (1873–1914), francouzský básník a spisovatel, který žil solidárně s dělníky a rolníky a v posledních letech svého života byl hluboce ovlivněn katolickou vírou. Tento provokativní citát ukazuje na výchozí, základní bod pro vztah víry a politiky.

Obvykle je to obráceně. Naším pokušením je začít s politikou a poté zkusit přijít na to, jak se náboženství může v politice hodit. Používáme náboženství k ospravedlnění a posílení našich cílů . . .

Ale co když to uděláme obráceně? Co když si uvědomíme, že naše angažovanost v politice by měla být zakořeněna v naší účasti na trojičním proudu Boží lásky? Pak se vše změní. Už nás neřídí a neomezuje to, co zvažujeme jako politicky možné, ale vede nás to, o čem víme, že je nejreálnější. V srdci všeho stvoření totiž přetéká vzájemná láska v Trojici, ta objímá veškerý život. Ve vnitřním putování k Bohu jsme zváni k účasti na přeměňující síle této lásky. Tam objevujeme podstatu našeho bytí a na něj pak soustředíme celý svůj život a jednání.

Tak se to projevilo v Ježíši jako Božím Synu. Jeho láska k nepřátelům, jeho nenásilná reakce na zlo, jeho objetí života na okraji společnosti, jeho odsouzení samoúčelných náboženských pokrytců, jeho soucit s chudými, jeho nerespektování hranic sociálního vyloučení, jeho prosazování ekonomicky utlačovaných a Jeho jistota, že do světa už pronikla Boží vláda, pramenila z jeho úplné vzájemné účasti na Otcově lásce. Ježíš neukázal pouze cestu, On zcela žil v přítomnosti a moci Božího vykoupení, transformujícího život.

To se v jeho době nehodiložádnépolitické alternativě v Palestině. Ježíš nebyl Zealot, usilující o násilné svržení represivní říše, ačkoli uvítal Zealota jako svého žáka, vzdoroval a podkopával autoritu politických vládců a byl ukřižován jako „Židovský král“. Odmítl se ztotožnit s náboženskými autoritami, které byly ochotny potlačit své duchovní přesvědčení, jen aby podpořily své tajné dohody s imperiální politickou mocí Říma. „Ježíšova politika“ přesto představovala jasnou cestuu pro radikální sociální a ekonomickou změnu v jeho době, stejně jako v naší.

Ježíšova politika měla kořeny ve žité účasti Ježíše na lásce v Trojici. Jeho život ztělesňoval to, co Boží láska zamýšlí pro svět, a demonstroval moc Ducha přeměnit, uzdravit a učinit vše, co je rozbité. . . . Jeho mystika předcházela a poté doprovázela jeho politiku.

(volně přeložil LFK)

Napsat komentář