Napomenutí SVATÉHO FRANTIŠKA – O těle Páně

Napomenutí SVATÉHO FRANTIŠKA (připravil br. Cyril Jaroslav Brázda, OFM)

Napomenutí sv. Františka

1. O těle Páně

Pán Ježíš říká svým učedníkům: Já jsem cesta, pravda a život; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 2 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho. 3 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ 4 Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl mého Otce.“ [296]

Otec přebývá v nepřístupném světle [297] a Bůh je duch [298] a Boha nikdo nikdy neviděl [299]. 6 Proto ho lze vidět pouze v duchu, neboť co dává život, je duch, tělo nic neznamená [300]. 7 Ale ani Syna v tom, v čem je roven Otci, nikdo nevidí jinak než Otce, ani jinak než Ducha svatého. 8 Proto všichni, kteří viděli Pána Ježíše v jeho lidství a neviděli ho a neuvěřili podle Ducha a božství, že to je pravý Syn Boží, jsou odsouzeni; 9 tak i všichni, kteří vidí svátost posvěcenou slovy Páně na oltáři skrze ruce kněze pod způsobou chleba a vína, ale nevidí a nevěří podle Ducha a božství, že to je opravdu nejsvětější tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, jsou odsouzeni. 10 To dosvědčuje i sám Nejvyšší, když říká: Toto je moje tělo a má krev nové smlouvy, [která se prolévá za mnohé] [301]; 11 a Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný [302]. 12 Je to tedy Duch Páně [303], který přebývá ve svých věřících, který přijímá nejsvětější tělo a krev Páně. 13 Všichni ostatní, kteří nesdílejí téhož Ducha a odváží se přijímat, jedí a pijí si odsouzení [304].

Proto: Synové lidští, jak dlouho ještě budete mít zatvrzelé srdce [305]? 15 Proč nepoznáváte pravdu a nevěříte v Syna Božího [306]? 16 Hle, každodenně se ponižuje [307], jako kdysi z královského trůnu [308] přišel do lůna Panny, 17 tak každodenně přichází k nám v pokorné podobě. 18 Každý den sestupuje v rukách kněze z Otcovy náruče na oltář. 19 A tak jako svatým apoštolům [se ukázal] ve skutečném těle, stejně i nám se ukazuje ve svatém chlebě. 20   A jako oni svým tělesným zrakem viděli pouze jeho tělo, duchovním zrakem nahlíželi a věřili, že je to sám Bůh, 21 tak i my, když vidíme tělesnýma očima chléb a víno, máme vidět a pevně věřit, že je to jeho živé a pravé nejsvětější tělo a krev. 22 A tímto způsobem je Pán vždy se svými věrnými, jak to i sám říká: Hle, já jsem s vámi až do konce světa. [309]

—————

STRUČNÝ KOMENTÁŘ k napomenutí SVATÉHO FRANTIŠKA br. Cyril Jaroslav Brázda, OFM

Svatý František v tomto napomenutí upozorňuje, že duch oživuje, tělo nic neznamená (1,6), proto pravou (životní) moudrostí je směřovat k věčnému životu (→ 2Cel 102). Ten se zjevuje v Ježíši Kristu a ve společenství s ním (→ 1 Jan 1,1-3), které se uskutečňuje v eucharistii (1,12); tímto způsobem je Pán se svými věrnými jak sám říká: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa „(1,22). Ústředním tématem tohoto Napomenutí je tajemství eucharistie; svatý František zde vyznává základní prvky víry církve ve své době, a která učí:

  1. nejen o živém, ale i oživujícím Tele a Krve v eucharistii (→ 1,10-11)
  2. o změně podstaty chleba a vína při zachování formy chleba a vína (→ 1,19-21) *
  3. o tajemství Kristova vtělení, utrpení a oslavení v eucharistii, přičemž svatý František zvlášť vyzdvihuje pokoru vtělení (→ 1,16-18)

Nakonec (dvakrát → 1,9; 1,18) zdůrazňuje nauku církve, podle které nikdo, přestože by byl jakkoli počestný, nábožný, svatý a rozumný, nemůže a nesmí konsekrovat eucharistii a provést oltářní oběť, pokud to není kněz platně ordinován viditelným a hmatatelným biskupem (→ vyznání víry papeže Inocence III. proti Valdis z roku 1208).* Svatý František používá v tomto napomenutí pojem ne „proměnění“ (transubstantiatio), známý ze scholastické teologie ale: „posvěcení“ (sanctificatio), známý z patristické tradice; významově však jde o to jisté; latinské „transubstantiato“ (nebo také „consecratio“) je vysvětlením (patristické) „sanctificatio“.

Napsat komentář