O Františkánské radosti

Mons.Dr Hilarin Felder OFMC ap : Ideály sv. Františka Serafínského (vyd.:Kapucíni v Praze v r. 1948)

Bůh je mou radostí  (srv. Žl 104,34) Vrcholem radosti je být s tebou, Bože (Žl 16,11) Radost z Hospodina je vaše síla! (Neh 8,10)

František byl od přirozenosti veselé a radostné mysli. Zdědil jí prý po matce. Na velkých i malých dvorech je 13.století plné trubadúrů. Básně a zpěvy. František si dal vyrobit dvojbarevný herecký oděv a se žezlem chodil jako král mládeže se svými druhy.

Po svém povolání k duchovnímu rytířství byl naplněn velkou radostí, že jí nedoval opanovat. Pečlivě se vyhýbal rozmrzelosti. Ačkoliv proléval potoky slz nad Kristovým utrpením, přece byl vnitřně naplněn nebeskou radostí.

Když se blížila smrt, obvyklá veselost jej sice opustila, ale v modlitbě slyšel slova: důvěřuj, jako bys už byl v mém království. Druhý den, i když trpěl, bolestmi pak napsal Píseň o slunci.

František rád používal hudby a zpěvu, aby obveseloval duši a tělo. Své bratry nazýval hudebníky Páně. V řádu se to projevovalo tím, že bratři pěstovali sborový zpěv, chvalozpěvy. I kvůli tomu se mnozí rytíři přidávali k řádu.

Další radostí byla Františkovi modlitba. Utíkal se k ní při jakémkoli závanu chmurné duševní nepohody.

Františkáni se radovali z dobroty Boží, z radosti v Bohu, nad Bohem.

Radost z chudoby, radost z toho, že se nemusí bát, že něco ztratí, že jim nic nepůsobí marnivou či smyslnou rozkoš, že se nedají zviklat pokušením. Veselá chudoba se stala jejich průvodkyní. František jim doporučoval, ať vesele pracují, vesele žebrají, radostně se dělí. Tak získali nevyčerpatelné bohatství duchovní svobody, duševní spokojenosti a nadpřirozené blaženosti. Největší radost je přemáhat sebe sama pro Krista z lásky k Bohu trpět.

František byl šťastný, že smí sloužit Bohu.

Komentář:

Pozorujeme-li bratra Pia, matku Terezu, dona Boska a jiné služebníky Boží, můžeme věřit, že životopisy sv. Františka nemusí být nutně přehnané (i když v ledasčem jistě jsou) Také mnozí kněží, kteří žijí jako řádoví bratři jsou, zejména vlivem podpory bratří ze své komunity, často radostní vnitřně i navenek. Je však třeba říci, že jde o Františkovu povahu, povahu Dona Bosca, jednotlivých kněží. Nelze napodobovat jejich originalitu.  Introvertům se tak snadno vnější radost neprojevuje a přitom mohou mít vnitřně velmi mnoho boží radosti.  Nikterak nás teké nemusí trápit naše každodenní chmury. Vedeme přece duchovní boj s temnotou světa. Naše občasné prohry jsou normální, tak jako v každé bitvě. sv.Terezie z Lisieux k tomu říká: Je skutečností, že naše radosti jsou vždy smíšeny s  kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá k osvobození ode všeho co není trvalé a  k  pozvedání zraku vzhůru, k prameni trvalé radosti. Poučné jsou  návody na radost od sv. Františka: nalézej radost z každého dne, ze služby Bohu (i malé), raduj se ze své touhy se modlit (kdo si přeje modlit se – na něm už spočívá Duch Boží), zazpívej si, raduj se z darů Božích (např. z přírody). Raduj se ze své svobody: tento svět ti nemůže udělat víc, nežli tě ze světa vyhnat (např. psychicky znemožnit), ale my  jsme majiteli občanství v nebesích a tam lidská moc nesahá.. Největším zdrojem radosti je pro duchovního člověka  přítomnost Ducha Božího.

Formační otázka:  Co ti pomáhá k návratu k radosti v časech chmur?

BŮH NADĚJE AŤ VÁS NAPLNÍ VEŠKEROU RADOSTÍ A POKOJEM! RADUJTE SE Z NADĚJE, V SOUŽENÍ BUĎTE TRPĚLIVÍ, V MODLITBÁCH VYTRVALÍ. RADUJTE SE V PÁNU!(Bible, Řím 12,12.15; 15,13; Flp 3,1)

Napsat komentář