Otec Jeroným a otec Mikuláš Modlitba nad záchrannou sítí

S Bohem nelze hrát nepoctivou hru. To platí pro mnišské observance, pro sekulární řeholní život i pro pravidla běžného křesťanského života. Věřící křesťan, katolík je člověk modlitby, nemůže být jen člověkem starajícím se o sociální záležitosti ve světě. O to více to platí pro následovníky muže modlitby, jako byl sv. František z Assisi. Také sekulární řádový život terciářů je hledání Boha, výlučná služba Bohu a nikoliv těšení se z Boha. Jsme stále ještě na cestě. Uprostřed profánních činností nás Božské oficium vede k tomu, abychom se v průběhu dne uprostřed světa, navraceli k Bohu. I když máme osobní svobodu, jak s modlitbou Breviáře nakládáme, je třeba si být vědomi velkého rizika, jež podstupujeme, pokud se modlitbu církve nemodlíme. (Luboš Kolafa)

Otec Jeroným Možnosti a melodie (soukromé výpisky z knihy nakl. Triáda 2010) a Bratr M. Mikuláš klášter Sept-Fons (1998)

zde stahuj v .pdf:  Otec Jeroným Modlitba nad záchranou sítí (soukromé výpisky z knihy nakl. Triáda 2010)

Bratr M. Mikuláš:

Četba textů otce Jeronýma o modlitbě, vyžaduje úvodní výklad. Mnišské povolání je především životem modlitby. Mnozí mniši však odmítají smysluplnost tohoto pohledu. Je to proto, že dobrá vůle, nadšení, ochota nezištně dávat neodolá zubu času (zvláště když chybí odpovídající formace).

Jakmile dojde k přetržení pouta mezi intelektuální formací a nároky každodenního života, dostaví se nechuť, zmizí pevné orientační body a život sám ztrácí najednou smysl… Žádná skutečná práce se neobejde bez kázně a ochoty plnit dlouhodobé úkoly.

Podstatou díla otce Jeronýma jsou: život, věrnost, vytrvalost. Dnes je vše dočasné a provizorní. Obtíže, zkoušky a problémy ve vztazích mají téměř okamžitě za následek rozchod. Znamená to však nikdy nestát za sebou.

Kniha je pro modlitbu oporou a pomocí. Podobá se záchranné síti pro provazolezce. Je to jen prostředek, který nikdy nesmí nahradit modlitbu.

Definice modlitby jedním slovem? Přítomnost

Přítomnost Boží. Naše přítomnost je darem Božím. My máme být daru milosti otevření, nechat se vést. Otec Jeroným každý den strávil dlouhý čas v modlitbě před svatostánkem. Začal krátkou modlitbou a vstoupil do Boží přítomnosti a pak zůstal v klidu a usebrání. Protože dlouho v klidu nedokážeme zůstat, uchylujeme se k četbě (to je lepší jak snění, či meditace). Otec Jeroným pročítal své výpisky. Novým bratrům dovoloval knihy, protože ještě neměli obsáhlé výpisky.

Otec Jeroným o modlitbě:

„Dobře si uvědomuji, že opakování jedné stále stejné invokace nahání některým lidem strach, bojí se jednotvárnosti, bojí se, že neměnná formule bude obsahově stále prázdnější. Ve skutečnosti je tomu právě naopak invokace bude mít stále nové a nové odstíny.

„Z knih, které hovoří o Boží lásce, dobrotě a velikosti se žádná nevyrovná Písmu svatému. I z něj si udělejte výpisky k vašim potřebám.“

„Hlavně nevyplňujte čas určený k modlitbě v kostele meditaci. Meditovat znamená přemýšlet o nějaké pravdě, aplikovat ji na skutečnou situaci, rozvíjet ji. Jednou provždy se této dřiny zřekněte.“

„ Důvěrné přátelství s Bohem můžeme neomezeně prohlubovat, aniž bychom měnili způsob, jakým se budeme modlit.“

„Dávejte si pozor, abyste si při modlitbě neukládal příliš těžká břemena. Dělejte to, co vám vyhovuje nejlépe. Když člověk začíná, snadno se utápí v detailech. Nedejte se jimi spoutat.“

Díla sv. Terezie nás učí metodám, s jejichž pomocí dojdeme k Bohu. Bible nám ukazuje, jak se Bůh chová k duší, aby je přitáhl k sobě.

Prosím přesvatou Pannu Marii, aby střežila Váš růst a zavedla vás tam, kde budete co nejlépe sloužit jejímu božskému Synu.

Kdo chce Boha poznat, musí k němu často přicházet. Kromě každodenních modliteb ve společenství, také v tiché osobní modlitbě, prostoru, kde lze nejsvobodněji projevit osobnost, originalita a vůle každého člověka. Modlit se znamená dát Bohu svůj čas. Znamená to ztrácet svůj život pro Boha. Askeze obětovaného času je tou nejopravdovější askezí. Modlitba je osobním dílem každého z nás a nikdy nevíme, po jakých cestách nás přesně povede. Vždy však jdeme k Ježíši a Marii.

Může se stát, že na modlitbu skutečně nemáme fyzicky čas. Díky invokacím můžeme zůstat v těsném kontaktu s Bohem, i když musíme plnit naléhavé úkony.

A co charismatická obnova? Nenechme se strhnout povrchním nadšením. Boha jejich originální projevy neurážejí, vždyť jde jen o způsob vyjádření rozjitřené citovosti.

Věřící křesťan, katolík je člověk modlitby, nemůže být jen člověkem starajícím se o sociální záležitosti. Hrdinové velkých charitativních děl, se především modlili- věnovali modlitbě dlouhý čas. Z účasti na modlitebních setkáních ale nevylučujte ty, co přicházejí jen proto, aby nalezli vřelou, bratrskou atmosféru.

Najděte si své místo v kapli a zamilujte si jej. Místo pro modlitbu a díkůvzdání. Zaujměte svůj postoj, ale lépe je nezavírat oči a nesklánět hlavu. Najděte si krátkou a teologicky přesnou modlitbu, která vystihuje vaše povolání, a často ji opakujte, až vám bude sama přicházet na mysl.

Z výpisků z vaší četby lectio divina vyberte jen to, co tne do živého. Pomocí toho textu překonáte bouře. Každý rok přečtěte Bibli.

Kdo se oddá výlučně spekulativnímu studiu, kdo zvolí špatně předmět svého studia nebo učitele, kdo zatemňují ducha falešnými otázkami, dostávají se do nebezpečí. Jejich hlavu zatemní černé myšlenky ve zmateném tanci. Chce-li někdo teologickým problémům zasvětit svůj život, bude donekonečna procházet a srovnávat nejrůznější knihy. Zabývejte se Boží láskou, milosrdenstvím, pannou Marií.

Božské oficium – zpěv či recitace žalmů – začínající uprostřed noci a pokračující ve stanovené hodině po celý den, plní funkci invokací. Uprostřed profánních činností nás Božské oficium vede k tomu, abychom se navraceli k Bohu.

Ať už člověk objeví modlitbu na konci života, nebo se modlí padesát let, vždy doje ke vztahu k Bohu hluboce zakotveném v srdci.

Otec Jeroným o mnišském životě.

Bůh se ani trochu nesnaží nás pozvednout a oslavit. Právě naopak, až na několik výjimek nás nechává napospas nedostatkům a nemohoucnosti, jakoby ani neslyšel naše modlitby. Ve skutečnosti nevlastníme toho, kvůli němuž jsme všechno opustili. Žijeme z lásky, jež zůstává odročena. To je bolestná a pokořující situace. Vyprahlost je naším údělem. Na zemi máme jen naději očekávaní. Zřekli jsme se legitimních lidských radostí, které nemá základ v nás samých, ale v tajemném povolání, jež Bůh vložil do našeho srdce. Mnišský život je hledání Boha, výlučná služba Bohu a nikoliv těšení se z Boha. Hledání v poušti, ne v rajské zahradě, kde každý večer byl časem setkání. Mniši jsou stále ještě na cestě. I jejich světlem je jen víra, nikoliv blažené patření.

S Bohem nelze hrát nepoctivou hru. To platí pro mnišské observance i pro pravidla běžného křesťanského života.

 

 

Napsat komentář