Otec Jeroným Možnosti a melodie (soukromé výpisky z knihy nakl. Triáda)

Každý má svoji duši a svoji melodii pro ní. Každý zpívá s Bohem, svoji píseň. Níže uvedené výpisky nemohou příliš přispět tvojí duši, pokud srdce neotevíráš Boží síti. My, sekulární františkáni, nejsme sice povoláni k teologii modlitby, o které se píše níže, ale k teologii evangelijního života uprostřed lidí. Po vzoru sv. Františka, který strávil mnoho času kontemplativní modlitbou v jeskyních mimo společenství, bychom však měli teologii mlčení, modlitby a ticha znát a pokoušet se jí alespoň částečně poznat. Jedině tak plně pochopíme naše profesní – řádové sliby, které jsou nám přidány k běžnému laickému životu. (Luboš Kolafa)

 

zde stahuj v .pdf. Otec Jeroným Možnosti a melodie

úvod

… Dbejte na to, abyste si na cestě vždy uchoval rozmanité a široce otevřené možnosti. Pečujte o cesty směřující k pravdě a kráse, ke všem dobrým lidským vlastnostem, k růstu ducha a srdce, k růstu Boží milosti. Pouta se naučte přetvářet v nové možnosti.

… Mládí se objevuje teprve tam, kde člověk dokáže zvolit cestu, jež někam vede, neboť jen taková cesta je riskantní. Nic neriskuje ten, kdo se vydává po cestách, které nikam nevedou. Z toho plyne, že skutečné mládí nastává až po dosažení zralého věku, a to jen v případě, že člověk dokáže dobře využít předchozích let…Boží přítel nachází záviděníhodné mládí v jistotě, že vše pomíjí a uvolňuje místo Bohu…Povídám o mládí duše.

…Se svobodou a radostí vneseme do svých náboženských úvah hodnoty citové a umělecké…Lidé potřebují víc, než jen suchou informaci…je-li pravda vyslovena přesně, nemůže jí cit nijak umenšit…Je nutné náboženskou nauku obohatit o hodnoty citové a umělecké. Toho je možné dosáhnout, aniž zjevení připravíme o jeho božský rozměr…Potřebujeme, aby se mezi knihami, které čtenáře seznamují s posvátnou naukou, našlo i několik mistrovských děl inspirovaných impresionismem… Zcela jistě by taková díla přiměla k následování mnoho lidí, kteří v sobě objevili své lidství… Probouzení touhy v srdci přece stojí za tu námahu.

Nejrozsáhlejší ze všech možností

Nic neotevře duši a srdce víc, jako život a jednání z rozené z daru, který je božský a proto nevyčerpatelný… Z možností, které milost Boží nabízí je tou nejcennější láska k Bohu…ten, kdo miluje, se stává lidštějším, šlechetnějším…V člověku, který dokáže milovat Boha, se navíc postupně rodí cosi božského. Každý má tedy v lásce k Bohu vidět svou největší šanci… Jakým člověkem bych byl? Žil bych v pravdě a bezpečí, můj život by byl prostý, hodnotný, naplněný něhou, odříkáním, štědrostí a vděčností. Toho by se mi dostalo v lidské i nadpřirozené rovině a dárcem by byl sám Bůh.

Člověk by měl vždy milovat život své duše.

Je třeba lidem pomoci, aby se naučili Boha milovat, aby s tím začali okamžitě a aby jejich láska byla veliká. Jinak pod tlakem převládajícího materialismu dozraje lidstvo opět k tomu, že se dá do staveb pyramid, se vším tím citovým a duchovním otroctvím, které sebou takový podnik nese.

Jestliže Bůh existuje, pak k nám někdy hovoří a někdy mlčí. Chce, abychom s ním mluvili, ale také nás vede k mlčení. Podněcuje nás k činnosti a nechává nás čekat. Naplňuje nás a dává nám poznat prázdnotu. Probouzí v nás nadšení a přináší zklamání. Působí nám radost a chce, abychom plakali. Drtí nás i osvobozuje. Tak totiž jednají všechny bytosti schopné poznání lásky. Tím nám dokazují, že žijí a jsou nám nablízku.

Když se rozezní struna srdce

Křesťanská láska není přirozenou daností ani získána přirozenými silami. (sv. Tomáš Akvinský). Je tedy zbytečné mluvit o tom, že bychom měli v sobě lásku k Bohu probouzet. Láska k Bohu není stejné povahy jako láska lidská. Aby se vaše srdce naplnilo křesťanskou láskou, nestačí svůj přirozený cit nasměřovat k Bohu. Nelze směšovat věci přirozené a nadpřirozené. Ptejme se raději, kde ji můžeme nalézt. Bůh nám nabízí účast na svém věčném blaženém životě. Láska k Bohu je Božím darem.

Nestačí chtít druhému dobro

Kdo chce pro druhého dobro, stává se jeho ochráncem, nikoliv přítelem. V boží lásce k nám stojí na prvním místě navázání osobního vztahu. Bůh se nemůže spokojit s tím, že che naše dobro. On nás k sobě přitahuje. V kontemplativním životě církev překračuje hranice pouhé nezištné lásky.

Milovat pozitivně

Bůh nás miluje jako část sebe samého. Pokud někomu láska nestojí za to, aby jí oplácel, ať je alespoň loajální. Upřímnost nás ne zrovna obětavých křesťanů by se tedy měla projevit tím, že dobrodiní od Boha budeme přijímat jen v té míře, v jaké mu chceme jeho lásku oplácet. Vzájemnost je nezbytnou podmínkou přátelství. Dva typy lásky: 1) Antoine de Saint-Exupéry: Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale hledět stejným směrem. Jedná se o lidské přátelství. Láska tu nesmí chtít vlastnit a utrnout. Jednota se hledá ve vzdáleném cíli, v němž nacházejí pro svůj vztah více jistoty, trvanlivosti a radosti. 2) otec Foucauld: Člověk, který miluje, se dívá na to, co miluje. To se jedná o lásku mezi Bohem a člověkem. Touha vlastnit Boha je důvodem její existence. Je to kontemplativní láska, jejíž předmět se stává cílem. Ve všem co dělám, stavím Boha na první místo. ‚Dívat se’ není definice kontemplace. Jedná se o vnitřní pozornost, klidné a vnímavé srdce. Znamená to pozitivně milovat, být věrný.

Vzájemné sdílení je nutné

Přátelství se opírá o toho, kdo je citlivější a bystřejší, jehož srdce a inteligence byly více obdarovány. Zná totiž lépe cenu přátelství a může z něj udělat své mistrovské dílo. Ruka, která nás přivádí k modlitbě a pomáhá nám, je rukou přítele – Boha. Eucharistie je Božím darem a současně také samotným Bohem. Náš Pán je skutečně a trval přítomen ve svatostánku. Jakmile se člověk rozhodne pro Boha, vyhradí si pro něj svůj čas. Láska, kterou nám dává Kristus, nás pohání.

Nevzdávejme to…

Hlavně žít společně

Základním požadavkem lásky a přátelství je být spolu. Jen trvalá přítomnost je dostatečnou záštitou přátelství. Je totiž nemožné mít v sobě křesťanskou lásku a přitom se na dlouhou dobu zříci Boží blízkosti. Bože dovol mi, abych byl tvým přítelem na plný úvazek.

Vytrvat v přátelství

Miluji Pána Boha svého…K tomu, aby člověk miloval jeden a týž předmět, musí v hlubinách jeho duše prýštit pramen. Nesmí zapomenout na minulost své lásky a přitom musí dokázat tvořit, každý den dokázat nalézt čeho je zapotřebí dnes. Kdo chce vytrvat v přátelství s Bohem, musí vytrvat v modlitbě.

Vytrvat v modlitbě

Modlitba, ve které člověk pokračuje, i když pramen jeho citů vysychá, je opravdu úžasným úsilím. Úžasná je lidská trpělivost tváří v tvář Božímu mlčení. Když si člověk uvědomí, jak ubohá je jeho modlitba, pocítí potřebu jí věnovat, alespoň hodně času. A když jí věnuje hodně času, začne skutečně získávat to, v co doufal. Máte-li dar modlitby, nežádejte v životě už nic jiného.

Co stojí možnost

Vstupenka

Terezie z Avilx: „Ať chceme nebo nechceme, všichni kráčíme k prameni života…Ale věřte mi, že jen jedna cesta k němu přivádí a tou je vytrvalá modlitba. Sv. Jan od Kříže radí číst knihy a mít duchovního vůdce. Pro Boží přátele jsou vstupenky mnohem dražší, protože platí i za ty co jedou zadarmo. Takové nároky klade zástupnictví. Všechny, na kterých mi záleží, předkládám Bohu.

Mlčenlivé teologie

Každodenní četba Božího slova, ale také mapy, formulované principy zkušenějších Božích přátel. Zkušenosti otců. Je třeba si osvojit mlčenlivou teologii, tak jako si kazatelé osvojují teologii kazatelskou.

Co stojí melodie

Job

Když mnich vstupuje do kláštera, prosí o důvěrné společenství s Bohem, netuší jaké podstupuje riziko. Nemá sebemenší tušení o tíze ani o délce zkoušek. Zkoušky jako kdyby neměly nikdy skončit a tíha zkoušek je větší jak velký lis.

Síť

Zkouška sítě spočívá v tom, že budete spoutáni takovým způsobem, že nebudete schopní jakkoliv obdarovat a prokázat službu, a nebudete se moci vyvíjet, jak jste doufali. Zařekněte se však jednou provždy, že nikdy nezahořknete. Jedině kontemplativní modlitba uzdravuje rány, které sebou nese povolání Božího přítele.

Abraham a Melchisedech

Setkání těchto dvou mužů je prvním setkáním dvou lidí, kteří poznají, že patří ke stejné duchovní rodině, protože se modlí stejným způsobem. Oba mužové dávají najevo radost. Vědí, že jsou dokonale spojeni, protože mají stejnou zkušenost Boha a modlitby. Mají nádhernou milost – důvěrné společenství s Bohem. Boží láska k nám a naše láska k Bohu mají větší cenu než vše ostatní. Ať je naše láska jakkoliv chabá, ať je naděje jakkoliv malá, že jednou zesílí, už teď představuje lásku k nekonečnému, věčnému a nevyčerpatelnému Dobru.

Konečné ztroskotání

Zbývá aby nalezl svou melodii pro sebe a pro Boha. Svěřují vše tvé duši. Do práce bratře.

 

Napsat komentář