p. Elias Vella – spiritualita františkánů

Co je spiritualita? Jaký je rozdíl mezi spiritualitami jednotlivých řádů, jako jsou karmelitáni, jezuité, charismatici, fokoláre, neokatechumenát a pod? Spiritualita jako celek je pouze jedna. Evangelium nelze rozsekat na kousky a každému řádu dát kousek. Spiritualita všech řádů zahrnuje vždy celé evangelium. Tak jako není žádný člověk schopen svědčit o celém evangeliu, tak ani řády toho nejsou schopni. Proto každý jednotlivý řád si vybral z evangelia nějakou část a o té svědčí, že je možné jí opravdově a reálně žít. Velkou výjimkou v dějinách církve byl sv. František, kterého právem jeho současníci nazývali druhým Kristem. Žil celé evangelium. Proto nechtěl zpočátku František napsat pro své následovníky žádná pravidla (řeholi), protože jediným jeho pravidlem bylo žít evangelium. Chtěl ukázat, že žít evangelium není utopie, ale je to reálné. Přesto i on realizoval pouze některé části evangelia výrazněji. Které to jsou?
Pokora. František se v mládí dostal na rozcestí a musel se rozhodnout kterou cestou se vydá. Světská kariéra a nebo Boží cesta? Za službu světa je odměna obdiv lidí e světa, za službu Bohu se musí draze zaplatit. František se rozhodl snést posměch lidí a úplně změnil svůj životní styl. Dal se cele do služeb Boha. Podstatou bylo stát se nástrojem v rukou Boha. Tužkou v jeho ruce (Matka Tereza z Kalkaty)
Boží slovo. František objevil, že Boží slovo je živé. Nechal ho ožívat ve svém životě.
Miloval lidi na okraji společnosti. František se setkal s malomocným, překonal svůj odpor a políbil jej. Bůh mu za to daroval velkou radost. Františkáni nikoho nevylučují ze svého života.
Miloval Otcova láska. František se vzdal svého tělesného otce, odevzdal všechno , včetně svého dědictví a našel poklad u nebeského Otce.
Miloval církev. František pochopil, že jeho úkolem je opravit církev a že tou církví je především om sám. Žil opravdově evangelium a tak papežovi i kardinálům ukázal, že je to reálné.
Přijal stigmata a tak ukázal, že utrpení lze propojit s radostí
Žil optimisticky, tak že viděl Boha všude – i v květinách, zvířatech.
Projevoval radost jako ovoce ucha Božího. Docílil toho tím, že žil prostě, nekomplikoval věci a život.
Žil jako menší bratr. Nikdy nechtěl být nadřazený. Lidé ho měli rádi ne pro něho samého, ale proto, že jej Bůh používal.

/výpisek z přednášky 11.2.2016 na Velehradě/

Příspěvek byl publikován v rubrice formace mezinárodní se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář