Píseň o stvoření z Modlitby církve

Středa, mezidobí, 3. týden
3. týden žaltáře

Čtenář poznává hymnus z nešpor středy 3. týdne žaltáře, tuto nádhernou ukázku dialogu české národní kultury s Bohem. Autor hymnu se mi zdá osvědčovat docela jasně spiritualitu sv. Františka. I na poli vědy – a to i v naší generaci – nacházím výjimečný příklad smyslu pro krásu – i tam, kde „oko dlouho nevidělo“ Luboš Mlčoch OFS v časopise Poutník

Hymnus

Když krásu Božích stvoření bedlivě rozvažuji, divím se a k velebení Tvůrce se povzbuzuji.

Nemohu, než se diviti Boží všemohoucnosti, dobrotu jeho chváliti, klaněti se moudrosti.

Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého. Když slunce jasně svítící,

zářící barvou zlatou, nevystihlou moc mající z božských pokladů vzatou, jasným bleskem osvícenou

tvář světu ukazuje, moc Boží nevystiženou všem lidem vypravuje.

Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého. Sladce zpívají ptáčkové,

velebí Tvůrce svého, jenž jim dal hlasy takové, zhynuli by bez něho.

Rovněž i kvítečky krásné rozličné barevnosti nejsou nic než hlasy jasné

k chvále Boží mocnosti.

Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého. Vidím oblohu nebeskou hvězdami okrášlenou,

dole pak širokost zemskou kvítím přiozdobenou a cokoli je pěkného a hodného vidění,

chválím Stvořitele svého, neb je hoden chválení. Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého.

Napsat komentář