Přímluvná modlitba – Kateřina Lachmanová

karmelitánské nakladatelství

V první řadě jde o tajemství Kristova těla.

Křesťanství není a nemůže být náboženstvím individualistů. Skrze přímluvnou modlitbu vyznáváme, že tak jako patříme neoddělitelně k Pánu, tak patříme k sobě navzájem. Modlíme-li se za sebe navzájem jsme všichni tajemným způsobem napojeni na Krista a tím jsme spojeni i mezi sebou. (Řím 6,5 jsme naroubování – jsme s ním srostlí)

Vědomí sounáležitosti se probouzí všude tam, kde vyroste živá víra.

Jde také o poslušnost – Gal 6,2 Berte na sebe břemena jedni druhých. … Pokud to tak není jde o pseudospiritualitu.

Každá mše svatá není jen díkůvzdáním, ale i velkou přímluvou za církev po celém světě.

Modlitba Otčenáš je převážně modlitbou přímluvnou.

V přímluvné modlitbě vždy vstupujeme do zápasu s královstvím tmy…(1 kor 1,13)

V přímluvné modlitbě se dotýkáme naší spoluúčasti na spáse světa.

Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví co dělá jeho Pán. Nazval jsem vás přáteli (Jan 15,15)

Stát se plně člověkem (Ef 4,13) znamená žít jak Kristus pro druhé, pro svět, pro stát. Jak ? Jen skrze něho, s ním a v něm.

Nejhlubší podstata přímluvné modlitby je tajemství Krista – prostředníka mezi Bohem a člověkem.

Šimone, Já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom až se obrátíš, posiluj své bratry. (Lk 22,31-32) Za ně prosím . za ty co mi dal (Jan 17,20)

kardinál Martini: přímluvce je ten, kdo objímá s láskou bez postranních úmyslů obě strany mezi nimiž je konflikt. Je zapotřebí dvojí lásky – k Buhu a k bližnímu.

V církvi existuje tradice : všechno co žijeme s Kristem má nesmírnou výkupnou hodnotu… proto mohla Bohu nabízet i těžké stavy….Každému takovému vydanému bytí pro druhé je přímluvná modlitba… přinášet sebe jako oběť bohu živou, svatou a Bohu milou.

V přímluvné modlitbě přinášíme potřebného člověka před Ježíše (Mar2,3), který je spása a Život sám. Stačí přinést a nic víc už říkat nemusíme. Síla přímluvné modlitby není ve formulkách, ale v modlitbě tak jak ji umíme. Důležitý je postoj dětské důvěry a láska se kterou se modlíme.

(Řím 8: 31-39) Za oponou je jich s námi při modlitbě než s nepřáteli….

Některé nedostatky přímluvců

Někdy právě proto, že máme příliš konkrétní představu o tom, jak má vypadat vyslyšení našich modliteb, velmi těžko si dokážeme představit, ře dobro by se mohlo skrývat i v jiné variantě.

Někdy degradujeme Boha jen na pohanskou modlu s pokusem jím manipulovat.

Někdy se díky intenzivnosti můžeme dostat do postoje vnitřní nadřazenosti nad těmi za něž se modlíme. Nebo naše srdce je zatížené neodpuštěním nebo nenávistí, nebo si myslíme, že jsme to my kdo nese všechna břemena světa nebo se chlubíme tím, co učinil Bůh skrze nás. Je důležité neztratit nikdy tajemství Kristova kříže, abychom si nemysleli že přímluvná modlitba může vytvářet na Boha nátlak. Pohanský přístup je také získat si Boha množstvím modliteb (mat 6.7-8), či výřečností, či sliby co všechno uděláme, když… nebo řetězové modlitby, nebo když rozlišujeme, která modlitba by mohla více zapůsobit, která je účinnější, nebo když si myslíme, že si ze svatých uděláme panteon bohů, každého budeme mít na něco nebo modlitby při nichž se křičí.

Zákonictví v modlitbě -důležitý je vnitřní postoj – důležité je na co se přímluvce opravdu spoléhá

Zákonický postoj je, že se musím pomodlit za každého, že si vytvářím vlastní normy modliteb, když se bojím, že jsem nedokončil modlitbu a tudíž je neúčinná, když se kvůli dokončení nějaké modlitby nevěnuji potřebnému člověku který mne přerušil, když si přímluvce myslí, že kvůli jeho píli musí Bůh jistě pomoci,. Nebo když se modlíme něco schválně , aby to někdo slyšel, nebo abychom mu pomohli „na dálku“, když si myslím, že mám Boží vnuknutí co mám udělat (Bůh nezasahuje často do lidských životů),

Otčenáš odpusť nám naše viny a nemodleme se odpusť jim jejich viny = modlit se z pozice, že já jsem vina a tma a ne že já jsem už dobrý a ti druzí mají co dohánět.

Kdo nenávidí (neodpustil) svému bratru je vrah (1.Jan 3,15)

Postoj trpitelský :ne všichni jsou tak hloubavý jako já . Ostatní nemají tak vysoké ideály. Navzdory hlubokému soucítění, je potřeba i nadále mít Kristův pokoj, nenechat se deprimovat. Je třeba si opakovat: Já nejsem Mesiáš.

Pravdivost Modlitby. Neodkládej při modlitbě za druhé své starosti a trápení. Buď autentický. Říkej Bohu pravdu. Není nutné chválit za každou cenu – Bůh není narcis, který by potřeboval potlesk. Máme-li děkovat Bohu za vše, tím se nemyslí za každou formu zla. (Ježíš v Getsemanech nechválil Boha) Job se prožitým utrpením dostal do jiné dimenze vztahu k Bohu. Po dlouhých výčitkách mu nakonec říká : jen jsem o tobě slýchal a nyní tě znám.(job 42,3-6)

Před Bohem máme vylévat svá srdce, ale také mu naslouchat Modlitba se musí dít ve vztahu. Je potřeba vyjít ze sebe, opustit super duchovní postoje, které neodpovídají realitě. Stejně jako Petr musíme dospět od lásky filia (přátelská, lidská), ale po třetí řekne mám tě rád a myslí to už jako lásku která odpovídá jeho reálnému stavu a po té dostane klíče. Můžeme být autentičtí a bez obav procházet jednotlivé fáze svého vývoje aniž bychom říkali cele se ti oddávám, tedy skákali tam kam ještě nedoskočíme.

Postoje

nemusíme být spravedlivý v tom smyslu bezchybní, abychom se mohli modlit za druhého, můžeme se polně opírat o Boží milosrdenství. Modlit se s vírou a důvěrou ,neznamená že naše víra má být velká jako hora, nemusíme mít „duchovní svaly“. Bůh je vševědoucí, všemohoucí a je Láska. Dar Ducha a Krista v sobě zahrnuje veškerou Boží lásku a všechny rozdávané dary. Modlitba nesená vírou nemusí být křeč. Přímluvná modlitba prochází kristovýma rukama (jako voda na svatbě v Káně) Ani ta nejnepatrnější modlitba nepřijde nazmar. Jenom Bůh se může dotknout srdce člověka.

Příspěvek byl publikován v rubrice formace národní se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář