Promýšlet sociální nauku církve vůči svému osobnímu životu

Františkáni dnešku : Promýšlet sociální nauku církve vůči svému osobnímu životu. Zkoumat postoj církve a řídit se jím v duch františkánských tradic.

(str. 27/18,19) Církev putuje společně s celým lidstvem po cestách dějin. Svět by měl uznat církev jako skutečnost a kvas dějin, církev nesmí zapomínat na to co od dějin a rozvoje lidstva přijala. Musí dávat najevo solidaritu, respekt a lásku k lidské rodině, také tím že povede dialog o mnoha problémech a jako vklad přinese světlo čerpané z evangelia a bude předkládat humanismus, který bude na výši Božího láskyplného záměru s dějinami.

Františkáni dnešku : Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim. (Mt7,12)

(str. 31/21-27) Kniha Exodus: Hospodin říká Mojžíšovi: Viděl jsem utrpení svého lidu…slyšel jsem jejich nářek na biřice, ano znám jejich bolesti…. Bůh je milostivě přítomen. Desatero vyzdvuhuje základní povinnosti a tudíž i základní práva lidské osoby. Další zákony v Izraelii (např.: sabatní rok každých 7 dní – zastavoval chamtivost, Jubiuelní rok- vytvářel novou, spravedlivou startovní čáru pro všechny) jsou principem spravedlnosti a sociální solidarity. Narušení společenství s Bohem působilo a dodnes působí narušení vnitřní jednoty lidské osoby, narušení společenství mezi mužem a ženou i narušení harmonického poměru mezi lidmi a ostatními tvory. V narušení společenství s Bohem lze spatřovat nejhlubší kořen všech forem zla.

Františkáni dnešku : Promýšlet sociální nauku církve vůči svému osobnímu životu.

 

Pět principů zásad sociální nauky církve
vychází z respektování důstojnosti člověka jako Božího obrazu, na základě poznání rozumem a křesťanskou vírou:

  1. Princip společného dobra : Důstojnost a rovnost všech lidí. Společné dobro patří každému a všem, je nedělitelné a je možné ho dosáhnout jen společně.
  2. Princip univerzálního určení statků: Bůh určil zemi k užívání všem lidem. Proto každý člověk musí mít možnost dosáhnout blahobytu.
  3. Princip subsidiarity : Stát má pomáhat ne pohlcovat iniciativu jednotlivců a skupin.
  4. princip participace-účasti: Občan je povinen jako jednotlivec nebo jako sdružení účasti na společenském životě.
  5. Princip solidarity: Technický a ekonomický rozvoj musí být doprovázen stejně intenzivním nasazením na úrovni etické. nepřekonatelným vrcholem solidarity je život a smrt Ježíše Krista 

(P.ThDr. Miloslav Kněz farář v Divišově – vydáno v katolických novinách 02/ 10.-16. ledna 2012 str 5)

Františkáni dnešku : Duch Páně je nade mnou abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně (Lk4,18-19)

(str. 35/28-33) Ježíš zcela jedinečným způsobem projevuje poslušnost Božímu záměru Boží lásky. Už vás nenazývám služebníky..nazval jsem vás přáteli…Ne, že my jsme si zamilovali Boha, ale on si zamiloval nás. I my se máme navzájem milovat. Bůh je Otec a my všichni jsme jeho milostí povoláni, abychom se stali syny a dcerami. Communio – společenství. Fenomén vzájemné závislosti a solidarity.

Františkáni dnešku : Každá osoba je Bohem stvořena, milována a spasena v Ježíši Kristu

(str. 39/35-33) Lidské jednání, které je zaměřeno na podporu důstojnosti člověka, na kvalitu podmínek jeho existence, na setkávání a solidaritu mezi národy, je v souladu se záměrem Boha. Spása je pro všechny lidi a zahrnuje celého člověka. S druhým člověkem je třeba jednat jako s druhým vlastním já, byť by to byl nepřítel.

Františkáni dnešku : Vnitřní proměna lidské osoby jejím postupným spodobňováním s Kristem je základem opravdové obnovy vztahů s druhými

(str. 42/42-33) Úcta a láska se vztahuje i na ty, kdo ve věcech sociálních, politických nebo náboženských smýšlejí a jednají jinak než my. Člověk musí respektovat a uznat právo jednotlivých oborů a techniky na vlastní metody. Tvor se však bez stvořitele ztrácí. Člověk, který odmítne překonat sám sebe, odmítne sebeobětování k vytváření opravdového lidského společenství se odcizuje Bohu.

Františkáni dnešku : Církev se nesměšuje s politickou obcí a není vázána na žádný politický systém

(str. 46/50-59) Církev ukazuje celkové a definitivní povolání člověka a tím ozdravuje a povyšuje lidskou důstojnost, která se brání totalitarismu. Rozvíjí sociální cítění, spravedlnost a solidaritu. Duch Boží vnuká nová a aktuelní řešení zodpovědné tvořivosti lidí. Základním zákonem proto vždy zůstává láska. Učí nás vnímat sebe jako Bohem chtění, Bohem vyvolení, povolaní k milosti a k tajemné účasti v životě Ježíše. Tak jako Maria, chceme plně záviset na Bohu.

Františkáni dnešku : Církev se podílí na radostech a nadějích, úzkostech a strastí lidí.

(str. 50/60 a dál) Církev je solidární s každým mužem i ženou na každém místě a v každé době a všem přináší radostnou zvěst.Člověk proto není osamocen, ztracen nebo zmaten. Církev je schopna pochopit člověka -je znalkyní lidství. Chce obohacovat a pronikat i do společnosti, protože společnost se týká člověka. Chce naplňovat lidská srdce smyslem a svobodou, založenými na evangeliu. Viditelný svět, který Bůh stvořil pro člověka, znovu získává v Ježíši Kristu své původní spojení se samým Božím zdrojem moudrosti a lásky. Evangelizace by nebyla úplná, kdyby nebrala zřetel na osobní i společenský život člověka (sféra výroby, práce, podnikání, financí, obchodu, politiky, práva, kultury, komunikace). Vychází nejen z hlásání, ale také ze svědectví, uvádí evangelium do života. Učí reagovat na dar spásy celým životem, hlásá mravní zásady, není lhostejná ke společenským záležitostem.

Františkáni dnešku : Povaha sociální nauky církve vede ke spolupráci s církví a její teologií spásy. To se podobá způsobu myšlení sv. Františka.

(str. 58/60 a dál) Sociální nauka církve patří do morální teologie, která nachází svůj základ v biblickém zjevení a v církevní tradici. Víra a rozumu představují dva způsoby poznání. Tajemství Krista vrhá světlo na tajemnství člověka. Sociální nauka církve vede upřímný dialog s každou formou vědění pod vedením učitelského úřadu církve. Je to však stále otevřené staveniště, kde pravda prostupuje nové okolnosti a jevy a vytyčuje cesty spravedlnosti a míru.

Františkáni dnešku : Historické poznámky z vývoje sociální nauky v dnešní době. Františkánství je známo svým kronikářstvím, protože je lepší vždy navazovat na předešlé, nežli budovat neustále úplně nové.

(str. 67 a dál) Výraz sociální nauky pochází od Pia XI (1950). Odvíjí se od encykliky Rerum novaru (dělnická otázka) Lva XIII. Jan XXIII přidal klíčová slova jako komunita a socializace. Prostřednictvím encykliky Pacem in terris (1963) se kromě míru a lidské důstojnosti se zamýšlí nad lidskými právy. 2.Vatikánský koncil vydal pastorální konstituci Gaudium et spes ohledně očekávání od současného světa a deklaraci Dignitatis humanae s vyhlášením práva na náboženskou svobodu.V roce 1968 vyhlásil Pavel VI Světový den míru. Jan Pavel VI vydal encykliku Laborem exercens (1988), věnovanou práci jako podstatnému dobrodiní lidské osoby a dále  v Contensimus annus poukazuje na kontinuitu sociálního učení církve. Sociální nauka církve je  trvale aktualizovanou sbírkou, ktará s přispěním Ducha svatého zkoumá události k nimž dochází v průběhu dějin.

Františkáni dnešku : Církev vidí v člověku živoucí obraz samotného Boha. Bratr, za kterého Kristus zemřel. Sv.František: “Ať přijmou laskavě každého, kdo k nim přijde, přítele či nepřítele, zloděje nebo lupiče.”

(str. 82 a dál) Člověk (muž i žena) musí být a zůstat subjektem, základem a cílem života společnosti. Člověk není něco, ale někdo. Celý život člověka je otázkou hledání Boha. sv.Augustin: “Učinil jsi nás pro sebe, a naše srdce je znepokojené, dokud nespočine v Tobě.” Důsledkem hříchu jsme odloučeni od Boha, od sebe samých a od ostatních lidí. (Každý hřích nějakým způsobem zatěžuje ostatní lidi.) Sociální hřích je každý hřích proti společnému dobru. (Za každou cenu honba za ziskem a touha po moci.) Prostřednictvím Ježíše však mohou být lidé přijati za děti Boží. (Jan17,3)

Františkáni dnešku : V dějinách se vždy objevuje snaha zamlžit celkový obraz člověka a zdůraznit pouze jednu z jeho charakteristik na úkor ostatních. Proto sv. František vedl své bratry k následování envangelia Kristova (celého) a ne člověka.

(str. 90 a dál) Člověk byl stvořen jako jednota duše a těla (osoba, jež je svěřena sama sobě) Tělo dovoluje, začleňovat se do materiálního světa (proto jej máme mít  v úctě), svou duchovností proniká člověk do hloubky skutečnosti, hlubší pravdy, je otevřen nekonečnu, Bohu, druhým lidem,je schopen chápat sebe sama, chápat i to, že je jediněčný. Z toho vyplývá respekt ke každému člověku. (I ze strany politických a společenských institucí). Lidská osoba proto nesmí být používána jako prostředek v projektech ekonomického, sociálního a politického charakteru. Opravdové proměny společnosti jsou účinné a trvalé jedině tehdy, zakládají-li se na zásadních proměnách osobního chování.

Františkáni dnešku : Člověk se může obracet k dobru jedině ve svobodě, aby jej podněcovalo osobní přesvědčení. Jedině tak lze následovat sv. Františka.

(str. 90 a dál) Svoboda není v rozporu se závislostí člověka (tvora) na Bohu. Jestliže se člověk vzdálí od mravního zákona, ohrožuje vastní svobodu, stává se otrokem sama sebe. Pokud chceme dospět ke společenským změnám, pak je třeba apelovat především na duchovní a morální schopnosti a na trvalý požadavek vnitřního obrácení. Přirozený zákon je světlo intelektu, které do nás vložil Bůh a nemůže jej vymazat lidská zkaženost. Ten kdo prohlašuje za jediné měřítko věcí a pravdy sám sebe, nemůže žít se svými bližními v míru a spolupracovat s nimi.

Františkáni dnešku : Všichni lidé mají stejnou důstojnost tvorů stvořených Bohem. Všichni jsou jedno v Kristu Ježíši. Muži i ženy. Zdraví i nemocní. Sv. František podporoval bratrství rozdílných osob a pomáhal lidem odsunutým na okraj společnosti.

(str. 100 a dál) Jedině svorným působením lidí a národů upřímně zaměřených k dobru všech ostatních bude možno dosáhnout univerzálního bratrství.  Odlišnost specifika mužů a žen, je obohacující a nezbytná odlišnost v rovnosti. žena je doplněním muže, stejně jako muž je doplněním ženy, na logice lásky a solidarity. Postiženým osobám je třeba pomáhat, aby mohli mít podíl na rodinném a společenském životě, aby byla milována a mohla milovat.

Františkáni dnešku : Společenská povaha člověka není uniformní, nýbrž na sebe bere celou řadu výrazů. Proto dlouho nechtěl František napsat řeholi. A když jej nakonec bratři donutili napsal ji s velkým prostorem pro svobodu.

(str. 105 a dál) Je třeba povzbuzovat vznik sdružení a institucí s různými zájmy a to jak na národní, tak i na světové úrovni. Tak se dosáhne cílů, jež přesahují možnosti jednotlivce a rozvíjí se osobní dary.

Františkáni dnešku : “Deklarace lidských práv je milník na cestě mravního pokroku lidstva”, řekl Jan Pavel II.

(str. 105 a dál) Žádný člověk nemůže legitimně zbavit těchto práv jiného člověka, neboť by to znamenalo násilí na jeho přirozenosti. Ti kdo se dožadují vlastních práv, ale na své povinnosti zapomínají, nebo je plní nedostatečně, jsou jako lidé kteří jednou rukou stavbu budují, zatímco druhou rukou jí boří. SV. František budoval společenství především vlastním vzorem.

Františkáni dnešku : Co platí pro jednotlivce, platí i pro národy. Tím se řídil sv. František, když jednal s muslimy, či vysílal františkánské misionáře do jiných zemí.

(str. 109 a dál) Národ má právo na existenci, jazyk, kulturu, vlastní tradice, duchovní suverenitu, vlastní budoucnost, ale musí žít tak aby byl zachován mír, respekt a solidarita vůči ostatním národům. Bohužel existuje propast mezi literou a duchem lidských práv. Často jsou respektována pouze formálně. Církev proto musí být otevřená ekumenické spolupráci, dialogu s ostatními náboženstvími, vládními i nevládními organizacemi.

Františkáni dnešku : Sv. František prosazoval evangelium jako hlavní zásadu života. Zásada miluj Boha a bližního je zásada evangelia, kterou lze číst v Zákoně před Kristem. Kristus přinesl vyhlášku k Zákonu : milujte i své nepřátele a odpouštějte jim. Milujte tak, jako jsem miloval já vás.

(str. 103 a dál) Zásady soc. nauky: důstojnost lidské osoby, společné dobro, zásada subsidiarity a solidarity mají trvalost v čase a univerzální význam. Pozornost ke každé zásadě jednotlivě, ale nesmí vést k jejímu dílčímu a nesprávnému používání. Vztahují se nachování jednotlivců i institucí. Základy společnosti spočívají na vzájemném prolínání svobod. To, jak se rozhodujeme přispívá buď k rozvoji společnosti nebo k jejímu úpadku. Společné dobro lze chápat jako sociální a komunitní rozměr mravního dobra. Je nutno jej hledaat prakticky, nikoliv pouze teoreticky. Tedy v rovině : potrava, obydlí, práce,vzdělání, přístup ke kultuře, doprava, zdraví, svobodné šíření informací, ochrana náboženské svobody. Vyžaduje však velké úsilí o dobro druhého, jako by to bylo dobro vlastní.

Františkáni dnešku : Sv. František se podřizoval církvi, ministrovi řádu, ačkoliv sám byl zakladatelem řádu. Myslel více na Krista a na své bratry, nežli na sebe. Chápal, že Kristus mu svěřil do péče maličké, chudé a malomocné. Dáváme–li chudým, dáváme jim to co jim patří. Láska k chudým je neslučitelná s láskou k bohatství.

(str. 117a dál) Odpovědnost za uskutečňování společného dobra přísluší nejen jednotlivcům (ti na to jednotlivě nestačí), ale také státu. Stát ,musí zaručovat soudržnost, jednotnost a organizaci občanské společnosti, proto jsou nutné politické instituce, které ve vládě uvádí zájmy jednotlivých skupin do souladu se spravedlností, tedy nejen pro většinu, ale i pro menšiny. nejde o prostý socioekonomický blahobyt, ale i o hlubší důvody existence. Bůh vytvořil veškerý zdroj hmotných statků pro potřeby všech lidí. Právo na soukromé vlastnictví a svobodné obchodování podléhá právu Stvořitele všech věcí. (Soukromé vlastnictví je podstatným prvkem sociální a demokratické ekonomické politiky a je prostředkem služby druhým lidem a ke společnému dobru). Ekonomie by měla být proto inspirována mravními hodnotami a Boží vizí spravedlivého a solidárního světa.

Františkáni dnešku : Sv. František: Kdo jsou postaveni nad jiné, ať se chlubí tímto úřadem jen tak, jako kdyby byli určeni k službě mýt bratřím nohy

(str. 127a dál) Subsidiarita: To co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Pokud by iniciativu převzala společnost, lidé by ztratili vlastní důstojnost a životní prostor. Princip subsidiarity chrání osoby před zneužíváním jednotlivců, před ztrátou originality jednotlivce. Se zásadou sibsidiarity jsou v rozporu : centralizace, byrokracie, přebujelý stát, přebujelé veřejné mechanizmy, monopoly jí rozvrací. Mezi veřejnou a soukromou sférou musí panovat rovnováha. Pikud už stát musí zasáhnout k vytvoření větší vyrovnanosti, nesmí se toto suplování příliš dlouho prodlužoat.

Františkáni dnešku : Sv. František: Kdo jsou postaveni nad jiné, ať se chlubí tímto úřadem jen tak, jako kdyby byli určeni k službě mýt bratřím nohy

(str. 129a dál) Participace (spoluúčast). Především těch kdo jsou nějak znevýhodněni. Je třeba střídat politické představitele, aby se zabránilo privilegiím. Znamená to včas informovat a naslouchat, vzdělávat. Úřady nemají sloužit egoistickým zájmům. participace nesmí být pouze formální.

Františkáni dnešku : Sv. František:úplné obdarování, smíření a odpuštění.

(str. 121 a dál) Solidarita.Dnes jsou vzájemně závislí lidé i celé národy. Kontakty mezi sebou mohou navazovat i osoby velmi vzdálené a o to více je třeba eticko-sociální solidarity. Solidarita není jen prchavý soucit, ale trvalá a pevná odhodlanost usilovat o dobro. To také znamená více pěstovat vědomí, že jsme dlužníky společnosti do níž patříme a ochotu přinášet oběti.

Františkáni dnešku : Sv. František:je velkou hanbou pro nás, Boží služebníky, že svatí vykonali velké činy a my chceme získat čest a slávu jen tím, že o nich vypravujeme a kážeme.

(str. 135 a dál) Základní hodnoty společenského života: pravda, svoboda, spravedlnost a láska. Pravda: větší průhlednost a čestnost. Svoboda: známka Božího obrazu, nikoliv samovláda lidského já.Jde o právo oddmítat co je mravně negativní a o právo disponovat sám sebou k opravdovému dobru. Spravedlnost: je hluboce zakořeněná v lidském bytí a není jen lidskou konvencí. Neřídí se výlučně kritériem užitečnosti a majetku. Spravedlnost sama o sobě nestačí, neotevře-li se lásce. Láska:hodnoty pravdy, spravedlnosti a svobody vyplývají z lásky. Inspiruje a odkrývá nové způsoby řešení.

Františkáni dnešku : Žít podle evangelia také znamená zvěstovat evengelium.

(str. 145 ) Centesiums annus : Sociální nauka církve zvěstuje každému člověku Boha a tajemství spásy v Kristu a ze stejného důvodu odhaluje člověku člověka samého. (Zabývá se otázkami : lidská práva, rodina, úloha státu, mezinárodní společenství, hospodářským životem, kulturou, válkou a mírem, respektováním života)

Františkáni dnešku : Františkáni nazývají svoje řády Františkánskou rodinou.

(str. 147 a dál ) Písmo svaté zdůrazňuje důležitost i ústřední postavení rodiny vzhledem k osobě i ke společnosti. Rodina představuje v plánu Stvořitele první místo humanizace osoby a společnosti a kolébku života a láska. V rodině se člověk učí poznávat Boží lásku a věrnost a také nutnost na ně odpovídat. Ježíš žil v rodině. Rodina je první živoucí buňkou společnosti. V ní žije a roste, rozvíjí své schopnosti, uvědomuje si svoji důstojnost, je uznáván ve své celistvosti a přijímá odpovědnost. Získává počáteční představy o pravdě a dobru, učí se milovat a být milován. Společnost budovaná podle měřítek rodiny je nejlepší zárukou proti každé deformaci individualistického nebo kolektivního typu, protože v rodině je osoba cílem nikoliv prostředkem. Rodina není pro společnost a stát, nýbrž společnost a stát jsou pro rodinu a stát má povinnost ve vztahu k rodině držet se principu subsidiarity (nesmí odebírat rodině ty úlohy, které může naplňovat ona sama).

Františkáni dnešku : Institut františkánských studií: Ať už zvolíme jakýkoli způsob života, máme v daných možnostech naplnit maximum dobra, kterého jsme schopni. Máme-li povolání k celibátu nebo k životu v manželství, vždy jde především o křesťanskou čistotu, tedy o věrnost ve všech jejích podobách. Věrnost Bohu, evangeliu, církvi, řeholi, partnerovi, rodině nebo řeholnímu společenství.

str. 150 a dál ) Bůh je původcem manželství. Jde o výlučné a naprosté darování se osobě se závazkem vyjádřeným vzájemným, neodvolatelným veřejným souhlasem. Společnoost nesmí libovolně disponovat tímto svazkem. Manželství nebylo ustanoveno jen kvůli plození dětí, manželé mohou též společně vykonávat významné služby ve prospěch bližních. Rodina je svátostný svazek, domácí malá církev, stává se znamením Kristovi lásky ve světě.

(str. 154 a dál ) Rodina se nabízí jako prostor společenství v individualistické společnosti. Milovat znamená dávat i dostávat to, co nelze koupit nebo prodat. Rodina poskytuje školu společenskosti. Je spojením mezi generacemi. Lidská bytost je stvořena pro lásku a bez lásky nemůže žít. Manželství není pouhá smlouva o soužití, nýbrž vztah osob opačnéh pohlaví, jež se vzájemně doplňují.Skutečnost, že do občanských právních systémů byla uvedena možnost rozvodu, vedla k rozšíření relativistického pojímání manželského svazku, což se projevilo jako sociální rána. Případné zákonodárné postavení rodiny a “fakticky existujícího soužití” na stejnou rovinu, znamená znevážení rodinného způsobu života. Problém představuje v této oblasti právní uznání homosexuálního soužití. Jestliže by z právního hlediska bylo manželství opačného pohlaví považováno pouze za jednu z alternativ, přineslo by to radikální změnu pojmu manželství a velkou škodu pro společné dobro. Veřejné autority mají usilovat o to, aby veřejné mínění nebylo sváděno k podceňování významu instituce manželství a rodiny.

Františkáni dnešku : Institut františkánských studií: Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho otce v nebesích

(str. 154 a dál ) Rodina je svatyní života. Lidské otcovství a mateřství, ačkoliv se biologicky podobá předávání života u jiných tvorů v přírodě, mají výlučnou podobnost s Bohem. Každé dítě ze sebe činí dar bratřím a sestrám, rodičům a celé rodině, jeho život se stává darem i pro samotné dárce života. Rodiny se mají zasazovat, aby zákony a instituce nenarušovaly právo na život od jeho početí až po přirozenou smrt.(Odmítají sterilizaci, potrat, antikoncepci, reprodukční techniky, klonování za účelem reprodukce embryí a kampaně za ně). Rodina má právo na podporu ze strany společnosti.

Františkáni dnešku : Institut františkánských studiíí: Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho otce v nebesích

(str. 165 a dál )Rodina přivádí člověka k plné důstojnosti ve všech dimenzích, včetně společenské.Předává kulturní, etické, společenské, duchovní a náboženské hodnoty a přispívá tak ke společnému dobru, ke svobodě, čestnosti a odpovědnosti. Rodina má prvotní a ničím nezastupitelnou roli ve výchově dětí. Rodiče jsou první, ale nikoliv jediní vychovatelé svých dětí. Mají však právo vybrat si další formační prostředky, které odpovídají jejich přesvědčení. Veřejné autority mají povinnost zaručovat toto právo a zajišťovat podmínky k jeho uplatnění. Když si stát vyhrazuje monopol na školu (nepodporuje soukromé školy), překračuje tím svá práva. Při výchově dětí jsou mateřská i otcovská role rovnocenně nezbytné. Rodiče mají zvláštní odpovědnost v oblasti sexuální výchovy (prověřují jak se sex. výchova provádí ve výchovných institucích).

(str. 170 a dál ) Rodinná solidarita : služby rodinám v chudobě, sirotkům, postiženým, nemocným, starým, opuštěným. Rodiny mají právo vytvářet sdružení. Rodina se neorientuje na logiku trhu, ale sdílení a solidaritu mezi generacemi. Podle ní se má utvářet sociálně etický řád lidské práce. Plat by měl být takový, aby rodina mohla žít důstojným životem, mohla podporovat ty kdo práci uvnitř rodiny nemají a mohla si něco uspořit za účelem vlastnictví, které by bylo zárukou její svobody. Domácí práce ženy, počínaje mateřstvím, musí společnost oceňovat a hodnotit. Společnost a státní instituce musí respektovat prvořadost a přednostní postavení rodiny a bojovat proti všemu, co rodinu poškozuje a předcházet tomu. Zákonodárství musí rodinu chránit, respektovat a podporovat ji v souladu s principem subsidiarity. To vede k překonávání čistě individualistických koncepcí (neruší to osobní práva jednotlivce – každá osoba je do nějaké rodiny začleněna).

Františkáni dnešku : Bible:”Lépe je mít maličko, ale spravedlivě, než velké příjmy, ale nepoctivě.”(přísl16,8)

(str. 175 a dál ) Práce patří k původnímu stavu člověka a předchází pádu, a proto není trestem ani prokletím. První lidé chtěli mít vládu nade vším, aniž by se přitom museli podřizovat.  Práce je důležitá, ale Bůh je pramen života. “Lépe je mít maličko, ale spravedlivě, než velké příjmy, ale nepoctivě.”(přísl16,8) Sabatní odpočinek je vrcholem biblického učení. Umožňuje lidem, aby si připomínali a prožívali díla Boží. Sedmého roku měli Izraelité nechat půdu ladem. Hromadění statků může někdy znamenat odebírání statků ostatním.

Františkáni dnešku : Bible:”Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama, jak jsme vám již dříve uložili.
Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni. “(1.sol.4,11,12)

(str. 177 a dál ) Ježíš většinu svého života pracoval v tesařské dílně. Učil však, že se nesmíme prací nechat zotročit.(Mt6,19-33)V první řadě se máme starat o svoji duši:  Sedmý den se má člověk věnovat Bohu. Práce představuje základní rozměr lidské existence (dílo stvoření a dílo vykoupení). Svobodná a odpovědná činnost odhaluje niterný vztah člověka ke Stvořiteli. Práce není otrocké dílo, ale “opus humanum”-lidské dílo. Člověk spravuje s polu s Bohem svět, vytváří dobro pro ostatní. Každý pracující člověk je Kristovou rukou. Lidská práce zaměřená k lásce se stává kontemplací, modlitbou, bdělou askezí. Náboženství propůjčuje práci oživující a vykupující spiritualitu.

Františkáni dnešku : Bible:””Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.” (mat 25,40)

(str. 178a dál ) Církev se po celá staletí obracela na společnost zemědělského typu. Průmyslová revoluce a dělnická otázka pro církev znamenala velkou výzvu. Encyklika Rerum Novare Lva XIII, z roku 1891 představuje naléhavou obranu důstojnosti pracujících a podnítila úsilí proniknout společenský život křesťanskými zásadami. práce představuje nejdůležitější klíč k celé sociální otázce.

Františkáni dnešku : Bible:””Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.” (mat 25,40)

(str. 182a dál ) Práce je objektivní (proměnlivá složka prostředí a podmínek k práci) a subjektivní (jde o lidskou důstojnost). Důstojnost nedovoluje pohlížet na práci pouze jako na zboží či neosobní prvek výroby. Osoba je měřítkem důstojnosti práce a je nadřazena nad technologii. Práce je pro člověka, nikoliv člověk pro práci. Práce má sociální rozměr.  Práce jednoho člověka se prolíná s prací ostatních lidí. Práce představuje morální závazek vzhledem k bližnímu.  Jsme dědici předchozích pokolení a zároveň pracujeme pro budoucnost. Člověk není pánem světa, ale svět je mu svěřen. Bůh člověku práci uložil.

Františkáni dnešku : Bible:”Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí) . Řekl: „Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem.“” (Gen 5,29)

(str. 185a dál ) Množství významů slova kapitál(výrobní prostředky, finanční zdroje,lidské zdroje,sociální kapitál – schopnost pracovat společně) nabízí různé směry myšlení. Práce má přednost před kapitálem s kterým je vzájemně propojena. Hodnota lidského kapitálu spočívá ve znalostech pracovníků, v ochotě vytvářet vztahy, ve tvořivosti, spolupráci. Problémy dneška : nadměrná pracovní činnost, honba za kariérou (okrádá o čas plný lidský život) Nárazovost práce způsobuje negativní vnímání vlastní existence a stabilitu rodinných vztahů.

Františkáni dnešku : Bible:”Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí) . Řekl: „Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem.“” (Gen 5,29)

(str. 188a dál ) Každý se na základě své práce může pokládat za spolumajitele velkého pracoviště. Ideální by byl vznik zprostředkujících autonomních organizací s hospodářským, společenským a kulturním zaměřením, které zachovávají formu a podstatu živého společenství a umožňují všem aktivně se účastnit jejich života. (Jan Pavel II. Laborum exercens). Soukromé a veřejné vlastnictví musí být orientováno tak, aby jeho využívání  bylo v souladu se spravedlností, rovností a respektováním lidských práv. Nové technologie a poznání nesmí prohlubovat vzdálenost mezi rozvinutými a zaostalými oblastmi, nesmí být zdrojem nezaměstnanosti. Lidé musí mít příležitost k dostatečnému odpočinku, volný čas k péči o rodinný, kulturní, společenský a náboženský život. Neděle je také den, který je potřeba posvěcovat dobročinnými aktivitami, pozorností k rodině, příbuzným, nemocným a slabým osobám. neděle je vhodná pro zamyšlení, ticho, studium. Veřejné autority mají dbát na to aby se čas k odpočinku pracujícím neodpíral.

Františkáni dnešku : Bible:”Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem a práce v něm nerušeně pokračovaly,” (Kniha moudrosti  17:19)

(str. 194a dál ) Práce je základním právem a je pro člověka dobrem. Je vhodná k vyjadřování a rozvoji lidské důstojnosti. Je pro člověka nezbytností, kvůli založení rodiny a jejímu zabezpečení, kvůli právu na soukromé vlastnictví. Nezaměstnanost je společenská pohroma. Udržení zaměstnanosti závisí na možnosti trvalého vzdělávání a rekvalifikace. Je to úloha státu. Je nutno vytvářet podmínky, aby podniky vytvářely pracovní příležitosti a to i v mezinárodní spolupráci. K tomu je také nutné umožnit svobodný proces sebe organizování společnosti.

Františkáni dnešku : Bible:”Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem a práce v něm nerušeně pokračovaly,” (Kniha moudrosti  17:19)

(str. 195a dál )Prosazovat takovou pracovní politiku, která by nepostihovala rodinu, nýbrž jí podporovala. Rodinný život a práce se velmi silně vzájemně ovlivňují. Organizace práce musí brát ohled na důstojnost a specifické poslání ženy. Je třeba uznat práva žen i z hlediska mezd, pojištění a zdravotní péče. Předčasná práce dětí hubí mladé síly, některé formy dětské práce se dají srovnat s otroctvím. Některé formy práce jsou však na omezenou dobu užitečné i pro samotné děti. I když je práce přistěhovalců přínosem pro obě strany, musí se bdít nad tím, aby nebyla upírána přistěhovalcům  práva zaručená místním pracujícím. Je třeba pomáhat i jejich rodinám. Zároveň je však třeba podporovat nárůst pracovních možností v zemích odkud přistěhovalci přicházejí.

Františkáni dnešku : Bible:”Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.” (1. Korintským  3:8)

(str. 197a dál ) Je třeba zemědělství a zemědělcům spravedlivě přiznat, že jsou základem zdravého hospodářství a patří k celkovému rozvoji společnosti. Agrární reforma se stává politickou a morální povinností.

Františkáni dnešku : Bible:”Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.” (1. Korintským  3:8)

(str. 198a dál ) Právo na spravedlivou odměnu za práci, právo na odpočinek, právo pracovat v přiměřených pracovních podmínkách, právo na ochranu vlastní osobnosti na pracovišti,  právo na příslušné dávky na podporu pracujících a jejich rodin v době nezaměstnanosti,  právo na důchod a pojištění pro dobu stáří, nemoci či nehody, právo na sociální podporu spojenou s mateřstvím, právo se spolčovat a sdružovat. Ekonomický blahobyt země se neměří jen množstvím produkce, ale také způsobem, jakým byla produkce dosažena. Blahobyt se uskutečňuje prostřednictvím přiměřené sociální politiky rozdělování výnosu.

Františkáni dnešku : Bible:”Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.” (1. Korintským  3:8)

(str. 201a dál )Církev uznává odbory.Uplatňování solidarity mezi pracujícími je velmi nezbytné. Vztahy uvnitř světa práce musí být charakterizovány spoluprací. Má jít o zápas o dobro, nikoliv o boj proti druhým.Odbory nemají mít povahu politických stran.Mají chránit nejen dělníky, ale i nadstandardní povolání, nezaměstnané, přistěhovalce, sezonní pracovníky, lidi bez vzdělání

Františkáni dnešku : Žít principy evengelia podle potřeb druhých lidí. Františkáni se rozhlížejí kolem sebe a hledají jak být prospěšní svým bližním.

(str. 203a dál )Nové formy solidarity.Odbory jsou vyzývány k tomu, aby jednaly novým způsobem a rozšířily rámec své působnosti vzhledem k novým situacím (nestandardní smlouvy, přistěhovalci, sezónní pracovníci, změny ve světě práce, nové normy a systémy sociálního zabezpečení a pod.)

Františkáni dnešku : Žít principy evengelia znamená novým způsobem hájit slabé. Hledat nové formy solidarity.

(str. 204 a dál )Období epochální změny. Globalizace přinesla velké možnosti v komunikaci a dopravě zboží. Vlastník firmy je jinde než firma a je snadněji lhostejný vůči sociálním následkům svých rozhodnutí. Větší efektivita výroby a její fragmentace jinak využívá čas a prostor. Proto je nutné novým způsobem vymezovat způsoby ochrany práce i na rovině etiky a kultury, více dbát na mravní a kulturní aspekty práce a ekonomiky.  Je nutno vyhnout se omylu, že to tak musí být. Za vše je odpovědný člověk. Univerzalita je rozměrem lidského bytí a nikoliv technologie. Jde o humanismus práce.

Františkáni dnešku : Františkáni čtou a rozjímají Písmo, aby nasáli myšlení Boží.

(str. 211 a dál )člověk, chudoba a bohatství – biblické texty: SZ vidí pozitiva i negativa v bohatství (př.10.4 , Př 22.2 , Iz 58,3-11) Kdo uznává svou vlastní chudobu, uznává řád stvoření, tomu naslouchá Bůh. Duch svatý proměňuje srdce a umožňuje soužití ve spravedlnosti, bratrství a solidaritě. Co je přijato od Boha, má být správně užíváno. Ekonomika musí sloužit člověku a společnosti. Musí uznávat Boží plán.

Františkáni dnešku : Františkáni vlastní majetek, ale nepřivlastňují si jej. Ví, že majetek patří Bohu.

(str. 211 a dál )Bohatství existuje proto, aby bylo sdíleno. Majetek – i když je vlastněn oprávněně, si stále podržuje univerzální určení. Každý je jenom správce majetku.Kořenem všeho zla je láska k penězům. (1.Tim6,10) Majetek je určen k tomu , aby přinášel prospěch druhým lidem i společnosti.

Františkáni dnešku : Františkáni vlastní majetek, ale používají jej nejen pro sebe , ale i pro druhé na základě solidarity a mravní kvality.

(str. 215 a dál )Sociální nauka trvá na morální dimenzi ekonomiky. Ekonomika a morálka jsou ve vzájemném vztahu. Je třeba rozvíjet důstojnost lidské osoby a celé její povolání. Člověk je původce, střed a cíl veškerého hospodářsko –  společenského života. Pouhé hromadění není předpokladem lidského štěstí. Kapitalismus musí být spojen s mravním a právním řádem.

Františkáni dnešku : Františkáni vlastní majetek a iniciativně jej zvelebují a rozmnožují prací ve prospěch společnosti v souladu s přírodou.

(str. 218 a dál )Sociální nauka považuje svobodu osoby za základní právo i na poli ekonomiky. Každý má právo použít svého nadání, aby mohl sklízet plody vlastní práce, má právo na vlastní iniciativu. Tzv. rovnost všech, společnost poškozuje. Stát má právo omezovat iniciativu jenom tehdy, pokud to není v souladu se společným dobrem. Tvořivost je podstatným prvkem lidského jednání. technická a ekonomická kritéria podnikání, je třeba vždy podřídit společenskému užitku, komunitě spolupracujících osob. Zisk je oprávněný a vítaný, ale vždy je třeba vědět, že lidé jsou tím nejcennějším co podnik má a zároveň je třeba si stále připomínat, že přírodní prostředí nám bylo jenom propůjčeno a jako správci jej musíme chránit.

Františkáni dnešku : Františkáni ve svých rozhodnutích pomáhat mají na mysli podporu rodiny a to zvláště v dnešní době, když je rodina rozbíjena.

(str. 222 a dál )Úloha podnikatele, vlastníka, ředitele. Smysl pro odpovědnost, píle, obezřetnost při postupování rizika, spolehlivost a věrnost v mezilidských vztazích, vytrvalost být profesně i mravně na výši. Podnikatel a ředitel usilují o takovou strukturu, aby byla podporována rodina.

Františkáni dnešku : Františkáni nelpí na tom co vlastní a své statky používají ve prospěch druhých, zejména nejslabších

(str. 223 a dál )Prvořadá otázka je využití zdrojů a statků.Svobodný trh je společensky významná instituce, na němž panuje konkurence. Musí se však brát v úvahu cíle, kterým tento trh slouží. Je úkolem individuálního svědomí a veřejné autority, aby ustanovily správný poměr mezi cíly a prostředky. Individuální užitek se nikdy nesmí stát jediným cílem a proto církev připomíná , že musí fungovat na základě mravních cílů. Jsou statky s nimiž nelze obchodovat. Hospodářská svoboda nesmí na člověka pohlížet jen jako na výrobce nebo spotřebitele.

Františkáni dnešku : terciářská společenství nelpí na tom co vlastní a své statky používají ve prospěch druhých, zejména nejslabších. Podporují iniciativu jednotlivců a přiliš nezasahují do odpovědnosti každého jednotlivce.

(str. 226 a dál ) Stát působí podle zásady subsidiarity a řídit se zásadou solidarity a stanovit meze, aby slabší strana byla chráněna.Solidarita bez subsidiarity snadno sklouzne do pečovatelského státu, subsidiarita bez solidarity riskuje, že bude podporovat formy lokálního egoismu. Stát pomáhá vytvářet pracovní místa, poskytuje ochranu v krizi, zasahuje proto monopolům. Vymezuje právo, aby jeden neměl tak velkou moc, že by zotročil druhé. Svobodný trh funguje blahodárně pouze tehdy, kyž funguje správně stát. přílišné zasahování vede k oslabování odpovědnosti občanů a k nárůstu byrokracie. daně musí být jasné, přesné, zásadové a musí se přerozdělovat s principy solidarity, rovnosti, využívání nadání, podporovat rodiny a činit rezervy.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství mají svojí náplň činnosti, která má přispívat k opravdové solidaritě, pomáhá vytvářet kvalitnější a lidštější životní styl a s ohledem na příští generace.

(str. 229 a dál ) Úloha zprostředkujících organizací (např. neziskových) zamezuje, aby společně užívané statky nepatřily výlučně do kompetence státu. Občanská společnost má mít možnost spolupracovat a doplňovat stát. Soukromé neziskové organizace mají být státem respektovány. Velkou roli také hrají samotní spotřebitelé. Jejich úkolem je uplatňovat svoji kupní sílu v kontextu morálních požadavků spravedlonosti, solidarity a společenské odpovědnosti. Díky větší informovanosti mají možnost dát přednost produktům, které vznikají ve správných podmínkách pro pracující a kde se dbá na ochranu přírody. Mají také svobodnou volbu pomáhat svým přebytkem. nemusí podléhat konzumismu zaměřeného na vlastnictví místo na bytí.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství respektují náboženství druhých, podporují solidaritu mezi generacemi.

(str. 231 a dál ) Nové jevy v ekonomické oblasti(Res Novae) Globalizace: Dochází k propojování národních ekonomik. kapitál lze snadno přenést z jodnoho konce planety na druhý. Jedná se o mnohotvárnou skutečnost, která není snadno analyzovatelná. Kromě velkých kladů, přináší globalizace i velké problémy. Narůstá velký rozdíl mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Úkolem je zajistit solidární globalizaci bez marginalizace (odsouvání skupin na okraj společnosti, diskriminace) Rozvojové země jsou poškozovány při nákupu jejich nerostného bohatství. Je třeba vytvořit mezinárodní organizaci na ochranu lidských práv. Globalizace nesmí být novodobou kolonizací. nesmí chudé připravovat o náboženské přesvědčení. Je nutné usilovat o mezigenerační solidaritu.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství naslouchají učitelskému úřadu církve, prostřednictvím formací, které jim ukazují současný vhled učitelského úřadu na současné dění ve světě.

(str. 241 a dál ) Biblické aspekty: Izraelský národ z počátku neměl krále, protože uznával panování Hospodinovo. Vzorem později vyvoleného krále v Izraeli je David. Později království upadalo. Ježíš odmítal utlačovatelskou moc, ale nepopíral autority, popíral však politický mesianismus, nadvlády národů nad národy.Podřizování se právoplatné vládě, nikoliv pasivně ale z důvodů svědomí. Za vladaře se křesťané modlí. Když lidská moc překročí hranice vymezené Bohem, stává se šelmou, která používá falešného proroka. Sv. Jan vybízí k vytrvalosti a k odporu po vzoru mučedníků. Církev zvěstuje Krista vítěze nad smrtí a Pánem vesmíru, který ukazuje vzor lidské autoritě, která je ustavičně pokoušena touhou panovat. Veškerá politická moc pramení z Boha a je součástí integrálního řádu stvořeného Hospodinem(Řád je postaven na pravdě, spravedlnosti, svobodě a solidaritě)

 Františkáni dnešku : Terciářská společenství hledají cesty jak přispívat k rozvoji výchovného a kulturního díla církve

(str. 235 a dál ) Bez mezinárodního finančního systému nemůže docházet k ekonomickému růstu. Musí však mít normativní a regulativní rámec. V globálním světě státy postupně ztrácejí svůj vliv. Národní trh je odsouván do pozadí. V mezinárodních organizacích musí být spravedlivě zastupovány zájmy celé lidské rodiny. Stejně tak politika musí opustit svůj národní rámec a rozhodovat v celosvětových rozměrech. Pro sociální nauku církve je ekonomika pouze jedním z mnoha aspektů mnohostranné lidské aktivity. Tam, kde je výroba v očích společnosti jediná hodnota, selhala mravní a náboženská dimenze života. Učitelský úřad si uvědomuje potřebu rozvoje výchovného a kulturního díla, které by zušlechťovalo člověka.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství respektují různost mezi lidmi i společenstvími.

(str. 245 a dál ) Lidská osoba je základem a cílem politického soužití. Je odpovědná za svá rozhodnutí, může uskutečňovat smysluplné záměry. Život ve společnosti je podstatný rozměr jeho existence. Politická obec má svůj rozměr ve vztahu k určitému lidu. Politické i národnostní menšiny mají právo na vlastní existenci, kulturu a svůj jazyk a náboženské přesvědčení. Mají však také své povinnosti: spolupracovat na společném dobru státu a respektovat rozhodnutí svých členů, když přijmou většinovou kulturu. Politická obec musí zaručovat uspokojování lidských potřeb a respektování práv člověka. Tam, kde veřejná moc selhává se zvětšují sociální, ekonomické a kulturní nerovnosti.Politické soužití musí být založeno na občanském přátelství a na bratrství (učení sv. Tomáše Akvinského). Každý člověk je osobou, vybavenou rozumem a svobodnou vůlí,  nikoliv pouze jedincem. Evangelijní přikázání lásky objasňuje křesťanům hlubší význam politického soužití, v utváření komunitních vztahů mezi lidmi.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství respektují politickou autoritu a školí své svědomí čtením a výkladem Božího slova.

(str. 251 a dál ) Základem politické autority je pozitivní, spořádaný a spravedlivý život, která vede k disciplině, ke společnému dobru, ale přitom zároveň chrání nezávislost individuálních a společenských subjektů. Politická autorita je nástrojem koordinace jednotlivců a společenství k integrálnímu lidskému růstu. Občané jsou vázáni ve svědomí k poslušnosti. Autorita se musí nechat vést mravním zákonem, musí respektovat a rozvíjet základní lidské a mravní hodnoty, které vyrůstají z pravdy o člověku a vyjadřují a chrání důstojnost člověka, jinak se zredukuje pouze na čirý mechanizmus pragmatického regulování různých a vzájemně protikladných zájmů. Zákony tedy musí odpovídat správnému rozumu, poddávají člověka nikoliv druhému člověku, ale mravnímu řádu. Ten, kdo odmítá poslouchat autoritu, která jedná ve shodě s mravním řádem, staví se proti řádu Božímu (Řím 13.2). Občan není ve svědomí vázán poslouchat předpisy, které jsou v rozporu s požadavky mravního řádu. Základem práva na kladení odporu autoritě je přirozené právo, odporovat tomu, kdo porušuje zásady přirozeného práva. Sociální nauka v čl.401 vypočítává kritéria pro uplatněním práva na odpor. (Závažné a dlouhodobé porušování základních práv, předchází mu pokusy o změny jinou cestou, nevyvolat ještě horší situaci, existuje-li naděje na úspěch, není-li možné lepší řešení. Ozbrojený odpor je extrémní prostředek). Autorita má právo i povinnost ukládat tresty, přiměřené závažnosti provinění. Trest nelouží jen k ochraně ostatních, ale také k nápravě provinilce. Je nutná pastorace proviněných a podpora v opětovném začlenění odsouzených do společnosti. Zjišťování pravdy musí respektovat práva a důstojnost lidské osoby, je zakázáno mučení, je nutné zachovávat profesní tajemství. Odpor veřejnosti proti trestu smrti svědčí o vzrůstající mravní citlivosti. V případě trestu smrti musí být naprosto bezpečně zjištěn pachatel a jeho odpovědnost.

SOCIÁLNÍ ENCYKLIKY pdf strukturovaně
  • Lev XIII., Rerum novarum (1891)
zde zde
  • Pius XI., Quadragesimo anno (1931)
  • Jan XXIII., Mater et Magistra (1961)
  • Jan XXIII., Pacem in terris (1963)
  • Pavel VI., Populorum progressio (1967)
  • Jan Pavel II., Laborem exercens (1981)
  • Jan Pavel II., Sollicitudo rei socialis (1987)
  • Jan Pavel II., Centesimus annus (1991)
zde zde
  • Benedikt XVI., Deus caritas est (2005)
zde
  • Benedikt XVI., Caritas in veritate (2009)

Františkáni dnešku : Terciářská společenství jednají podle učení Ježíše a podle spirituality sv. Františka. Tím je jim dán jejich hodnotový a mravní žebříček jako norma pro životní styl.

(str. 259 a dál ) Hodnocení demokracie je obsaženo v encyklice Centesimus annus(Jan Pavel II.) Církev si demokracie váží, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování a kontrole členy vlastní vlády. Opravdová demokracie je možná pouze v právním státě. Demokraci vyžaduje výchovu a vzdělávání ve jménu pravých ideálů, protože demokracie musí být založena na uvědomělém přijetí hodnot. Pokud neexistuje obecný souhlas s důstojností každého člověka, respektování lidských práv a přijetí společného dobra, je demokracie ohrožena. Jedním z největších rizik pro demokracii je etický relativismus.Pokud neexistuje žádná poslední pravda, která by byla měřítkem, pak lze v politice s idejemi snadno manipulovat. Mravnost demokracie závisí na mravnosti jejích cílů.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství mají své místní, národní a mezinárodní rady. Každé společenství je však odpovědné především samo sobě. Zpravodaj, místní listy, internetové stránky terciářů musí sloužit nejen k informacím, ale také k formaci jednotlivců.

(str. 260 a dál ) Ve státě mají být pravomoci rozděleny. Je vhodné, když každá moc má protiváhu v jiných mocích. Politická autorita je odpovědná lidu. Ti kdo mají politickou odpovědnost nesmějí zapomínat na morální rozměr výkonu své funkce ani ho podceňovat. Politická korupce je jednou z nejzávažnějších deformací demokratického systému, protože zrazuje jek mravní zásady, tak normy sociální spravedlnosti. Veřejná správa má sloužit občanům. Tomu překáží nadměrná byrokracie, když instituce chtějí řídit naprosto všechno. Nástrojem politické participace je referendum. K hlavním nástrojům demokracie patří informace, které nesmějí být v rukou několika málo lidí. Základní otázka je, zda se lidská osoba stává pod vlivem sdělovacích prostředků lepší.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství je nezisková nestátní organizace, která má rozvíjet solidaritu, spolupráci v rámci svých možností. Rozhodně však nemá společenství žít samo v sobě a jen pro sebe.

(str. 264 a dál ) Občanská společnost je souhrn společenských vztahů a kulturních zdrojů, které jsou relativně nezávislé jak na politické tak i na ekonomické sféře. Účel občanské společnosti je univerzální, protože jejím cílem je společné dobro. Různé skupiny občanů se sdružují a aktivizují, aby vytvářely a vyjadřovaly své záměry. Stát zaměřuje všechna svobodná sdružení ke společnému dobru. Demokratický život musí vycházet ze sítě vztahů uvnitř společnosti. Dobrovolnictví a spolupráce (nevládní neziskový sektor) je přirozený prostředek k rozvíjení sociálního rozměru osob.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství má svůj řeholní řád. Je založen na lásce a službě k druhým lidem, po vzoru sv. Františka.

(str. 266 a dál ) 2.Vatikánský koncil se jasně postavil za rozvoj náboženské svobody. Společnost a stát nesmí nutit osobu k tomu, aby jednala proti svému svědomí. Náboženská svoboda neznamená právo na blud.(srov. KKC,2108) Oprávněné meze v náboženské svobodě, musí být vymezeny a ratifikovány občanskou společností, prostřednictvím právních norem. Pokud dojde z důvodů historických a kulturních vazeb k nějakému zvláštnímu uznání některé komunity od státu, nesmí to být diskriminační vůči ostatním náboženským skupinám.

Františkáni dnešku : Terciářská společenství jsou součástí zaregistrovaného sdružení občanů (Sdružení má své IČO) V této oblasti podléhají zákonům a normám státu.

(str. 268 a dál ) Stát a církev, každý ve své oblasti, jsou jeden na druhém nezávislí a autonomní. Obě slouží i když z různých důvodů, proto spolupracují. Církev má právo na právní uznání své vlastní identity.

Františkáni dnešku : Každý terciář by měl chápat Boží plán věků a podřizovat mu své myšlení, touhy a jednání.

(str. 271 a dál ) Biblické aspekty. Bible ukazuje na jednotu lidského rodu, Bůh je Pánem dějin a vesmíru. Lidská bytost nebyla stvořena izolovaná. Bůh po potopě učinil smlouvu s Noemem a Abrahamem o opětovném spojení lidské rodiny s jejím Stvořitelem. Pán ježíš je vzorem a základem nového lidství. Díky Duchu svatému zná církev Boží plán pro celé lidstvo. Křesťanská zvěst pomáhá pochopit jednotu lidské rodiny.

 

 

 

 

Napsat komentář