PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA

„Svatý Bonaventura píše, že svatý František, když se na Alverně setkal s ukřivovaným Serafem, vykonal spolu s Kristem jeho přechod, tedy dovršil svou pouť do Boha. A právě to je trvale platná výzva všem duchovním lidem, mají totiž ve svém životě naplnit totéž putování.“ Jan Pavel II.
ITINERARIUM MENTIS INDEU
PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA

celý text: ZDE

• Kurzívou pak moje komentáře
• Černě úryvky z textu Putování do mysli Boha, úvodní studie, překlad, poznámky od prof. Ctirada Václava Pospíšila, Th.D., OFM. Volně dostupného na www.frantiskanstvi.cz

Prolog
1.Bůh uvedl naše kroky na cestu pokoje Srv. Lk 1, 79.který převyšuje každé pomyšlení. Srv. Flp 4, 7 To je ten pokoj, který přinesl a zvěstoval náš Pán Ježíš Kristus, a který podle jeho příkladu hlásal také náš otec František, když na počátku a na závěr každého svého kázání zvěstoval pokoj, když při každém pozdravu přál pokoj a když se v každé vnitřní modlitbě tak rozněcoval touhou po vše převyšujícím pokoji, až se stával jakoby obyvatelem nebeského Jeruzaléma.
2-3. Vždyť k tomuto pokoji není jiné cesty než vroucí láska Ukřivovaného, která Pavla uchváceného do třetího nebe proměnila do té míry v Krista, že zvolal: S Kristem jsem přibit na kříž; nežiji už já, ale žije ve mně Kristus
Pouhá kontemplace nestačí ke vstupu do nebeského Jeruzaléma, jestliže se nevchází jako branou skrze Beránkovu krev. Dále pak kdo není jako Daniel mužem tužeb, není schopen božských nazírání, která vedou k uchvácení mysli. Tužby se v nás rozněcují dvojím způsobem: voláním modlitby, tryskající z nářků srdce a zářnou jasností nazírání, kterým se mysl přímo a zcela obrací k paprskům pravého světla.
4. Vybízím tedy čtenáře k nářku modlitby pro Ukřivovaného Krista, jehož krev nás omývá ze špíny neřestí. Ať se čtenář nedomnívá, že mu stačí četba bez pomazání, nazírání bez oddanosti, bádání bez úžasu, kritické zkoumání bez jásotu, úsilí bez spravedlnosti, vědění bez lásky, pochopení bez pokory, studium bez Boží milosti, zrcadlo mysli bez Bohem vnuknuté moudrosti. Předkládám následující úvahy těm, kdo jsou proniknuti milostí Boží, pokorným a spravedlivým, zkroušeným a Bohu oddaným, pomazaným olejem radosti, milovníkům Boží moudrosti a těm, kdo po ní horoucně touží, kdo se chtějí zcela oddat velebení Boha, jeho obdivování a okoušení. Připomínám, že toto vnější zrcadlo zmůže málo nebo nic, jestliže se vnitřní zrcadlo mysli nebude lesknout čistotou. Proto tedy, Boží muži, popřej sluchu káravému hlasu svědomí dříve, než pozdvihneš oči k paprskům moudrosti, odrážejícím se v jejích zrcadlech, abys snad kvůli jejich nazírání nepadl do ještě hlubší propasti plné temnot. Proto k pravému pochopení těchto nazírání není vhodná běžná povrchní četba, ale naopak je zapotřebí číst velmi usilovně a často se vracet.

Cesta do mysli Boha sepsané sv. Bonaventurou přepsané pro františkánkou formaci.
Naučný panel 1 (před vstupem na cestu)
Nejde o hlavu plnou vědomostí, ale o srdce naplněné láskou k Bohu. Nežli vkročíš na nelehkou cestu do mysli Boha, ujistit se zda máš opravdovou touhu se s Bohem setkat. Nestačí jenom zvědavost. Nejde o to získat lásku, kterou pak vystavíš na obdiv ostatním, protože druhým lidem naopak budeš připadat jako trpící Job. Ale je dobré do úvodních modliteb před rozjímáním, kontemplací očistit své svědomí od veškerých předešlých skutků nelásky, kterých ses vůči lidem dopustil, protože jen čisté a vyleštěné zrcadlo odráží světlo Boží. Neboj se svého přirozeného strachu, ani své nezměrné touhy po radosti, ani bázně z pravdy o sobě samém. Na konci pádu do propasti svého já, čeká Kristus Pán, který tě doprovodí ke svému Otci.

Stoje před stezkou, vedoucí neznámo kam, jak Abrahám za branou Ur Chaldejských, zanechávám za sebou dosud známé jistoty, vstříc jistotě nejmocnější. K Bohu. Zřetelné obrysy domů v Ur se ztrácejí a s nimi i lidé a všechny radosti i strasti, které z nich plynuly. Ani vzpomínky už nebudou důležité, ani strach o věci budoucí, ale pouze věčná přítomnost. Abrahame, stal ses Otcem víry.

PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA – 2 – O stupních vzestupu

„Svatý Bonaventura píše, že svatý František, když se na Alverně setkal s ukřivovaným Serafem, vykonal spolu s Kristem jeho přechod, tedy dovršil svou pouť do Boha. A právě to je trvale platná výzva všem duchovním lidem, mají totiž ve svém životě naplnit totéž putování.“ Jan Pavel II.
ITINERARIUM MENTIS INDEU _PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA

sv. Bonaventura :ZAČÍNÁ SE NAZÍRÁNÍ CHUDÉHO NA POUŠTI KAPITOLA I.
O STUPNÍCH VZESTUPU DO BOHA A O JEHO NAZÍRÁNÍ SKRZE JEHO STOPY V TOMTO SVĚTĚ.
1. Blažený muž, který nalezl v Tobě oporu a z tohoto slzavého údolí povznáší k tobě své
Srdce. Protože blaženost není nic jiného, než okoušení nejvyššího Dobra, které je nad námi, nikdo
jí nedojde bez vzestupu nad sebe sama. Nejedná se o tělesný pohyb, ale o povznesení srdce
Vystoupit nad sebe ovšem nemůžeme bez působení vyšší moci, která nás pozvedá. Nestačí tedy –
bez spolupůsobení Boží pomoci – pouze ve svém nitru připravit schody
Tato Boží pomoc totiž provází ty, kdo z hloubi svého srdce pokorně a zbožně prosí, to znamená vzdychají k němu v tomto slzavém údolí ve vroucí modlitbě. Vždyť modlitba je pravá matka a počátek pozdvižení srdce a proto Dionysius , když nás chce poučit o uchvácení mysli, klade ve své knize Mystická teologie na první místo modlitbu. V modlitbě se tedy obracejme na našeho Pána Boha slovy: Přiveď mne, Pane, na svou cestu, ať kráčím ve tvé pravdě; nechť se veselí moje srdce v posvátné bázni před tebou
2. Při této modlitbě se nám dostává osvícení, a tak poznáváme jednotlivé kroky vzestupu, protože v našem současném stavu nám souhrn všech věcí slouží jako žebřík k výstupu do Boha. V tomto souhrnu pak něco je stopou Boží a někteří tvorové jsou obrazem Božím, některé věci jsou hmotné a jiné duchové, některá stvoření jsou časná a jiní tvorové jsou nesmrtelní, dále pak některé tvory nalézáme mimo nás a jiné zase v nás. Abychom došli k určitému poznání prvního Počátku, který je naprosto duchový, věčný a nad námi, je zapotřebí vyjít od toho, co je hmotné, časné a mimo nás jako stopa Boží, a to znamená být přiveden na cestu Boží. Dále je zapotřebí, abychom vstoupili do své mysli, jež představuje nesmrtelný a duchový obraz Boha v nás, a to znamená kráčet v Boží pravdě. Konečně je třeba vystoupit k tomu, co je věčné, zcela duchové a nad námi, a tak smíme zahlížet první Počátek a být naplněni radostí z poznání Boha a z uctívání jeho velebnosti.
3. A právě toto je třídenní putování v poušti a trojí osvícení jediného dne, kde první je jako večerní světlo, druhé jako ranní jas a třetí jako polední zář. To odpovídá trojí existenci věcí, tedy v hmotě, v rozumu a ve věčném Umění , skrze něž bylo řečeno budiž, učinil a stalo se . To konečně odpovídá trojí, tedy hmotné, duchovní a božské podstatě v Kristu , který je naším žebříkem.
4. V souladu s tímto trojím vzestupem má naše mysl tři základní zaměření. Nejprve se obrací k hmotným a vnějším věcem, to je její tělesná nebo smyslová stránka. Pak se zaměřuje k sobě a do sebe, podle toho se nazývá duch. Nakonec vzhlíží nad sebe samu, a tehdy se o ní hovoří jako o mysli . – Toho všeho člověk musí využívat při svém vzestupu do Boha, aby jej tak mohl milovat celou myslí, celým srdcem a celou duší , protože v tom spočívá dokonalé naplnění Zákona a zároveň pravá křesťanská moudrost .

Cesta do mysli Boha sepsané sv. Bonaventurou přepsané pro františkánkou formaci.
Naučný panel 2 (O stupních vzestupu)
Šťastní jsou ti, kdo povznáší svá srdce k Bohu. Vystoupit k Bohu nelze bez Boží pomoci. Pomoci se dostává těm co pokorně a prosí. Dále je zapotřebí vyjít od toho, co je hmotné, časné . Vyjít mimo sebe, jít Boží stopou, a tak být přiveden na cestu Boží.Dále je zapotřebí, abychom vstoupili do své mysli, jež představuje nesmrtelný a duchový obraz Boha v nás a poznat jej. Konečně je třeba vystoupit k tomu, co je věčné, zcela duchové a nad námi. Shrňme to :Trojí cesta je hmotná, duchovní a božská. Nebo jinak: Tělesná, smyslová stránka cesty a dále cesta ducha v duši a potom cesta mimo sebe k Bohu. Tak naplníme Zákon: miluj Boha celou myslí, srdce a duší.

Můj vhled: Bonaventura předkládá geniální návod na cestu do Boha : Miluj Boha celou myslí, celým srdcem a celou duší. Jak seřadit slova? Především MILUJ. Bůh je láska a cestou k němu je jenom láska. Dále je k vzestupu zapotřebí tří stupňů: MYSL, SRDCE, DUŠE. Tady je třeba hlubšího vhledu, jehož se nám doufám později dostane. A neposledně je třeba úplnosti -CELOU. Množství je třeba složit ze všeho co mám já a bude nutné přidat vše ostatní jež pochází z z modlitby, aby Bůh doplnil co nemám.

Naučný panel 3 (O stupních vzestupu)

Bonaventura: Šesti stupňům (šest schodů k trůnu krále Šalomouna) vzestupu do Boha odpovídá šest duševních schopností, jejichž pomocí vystupujeme od nejnižších věcí až k nejvyšším, od vnějších k vnitřním a od časných se povznášíme k věčným. Jedná se o smysly: obrazotvornost, rozum, porozumění, pochopení a o vrchol mysli neboli jiskru svědomí. Tyto schopnosti jsou vloženy do naší přirozenosti, vinou jsou narušeny, milostí obnoveny a je zapotřebí je očišťovat spravedlností, zaměstnávat je poznáním a přivádět k dokonalosti moudrostí… Stejně jako nikdo nedojde pravé moudrosti bez milosti, spravedlnosti a poznání, tak nikdo nedojde nazírání bez pronikavého rozjímání, svatého rozmlouvání a zbožné modlitby…. od viditelných věcí mysl vystupuje k uvažování o moci, moudrosti a dobrotě Boha, který je, žije, poznává, je naprosto duchový a nepodléhá porušení ani změně….vše zřetelně poukazuje na nesmírnost moci, moudrosti a dobroty trojjediného Boha, který svou mocí, přítomností a bytím nevymezeně přebývá ve všech věcech…. Otevři tedy oči, napni duchovní sluch, rozlom pečeť mlčení svých rtů, přilni celým svým srdcem, abys viděl, slyšel, chválil, miloval a vyvyšoval, velebil a uctíval svého Boha ve všech tvorech…Svými skutky naplnils mne radostí, Hospodine, v díle tvých rukou budu jásat. Jak úžasná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře: země je plna tvého bohatství

Můj vhled:Obrazotvornost (představivost), rozum (nahlížení podstaty), porozumění (úsudky zkoumají podstatu) , pochopení (uvádět podstatu do shody) a o vrchol mysli neboli jiskru svědomí (schopnost sebereflexe), je třeba často vědomě zaměstnávat. Trénovaná obrazotvornost (založená na nazírání a za podpory očišťovaného svědomí) může pomáhat vytvářet v našem srdci úžas nad Boží mocnou přítomností do které jsme i my zváni. Např. nad květinou, oblohou, ale i člověkem, jež bez Boha prožívá tmu. Tělesným zrakem vidí člověk to co je kolem něj, rozumem zhodnotí, co vidí oko a ve spojení se srdcem pochopí , že vše prožíváme v souvislosti s Boží láskou. Nazírání spočívá v tom, že čisté srdce skrze modlitbu vidí Boha.
Vše kolem nás zřetelně poukazuje na nesmírnost moci, moudrosti a dobroty trojjediného Boha, který svou mocí, přítomností a bytím nevymezeně přebývá ve všech věcech a předává se v dobrotě a lásce.
Formace SFŘ: Sv. František viděl v přírodě Boží dobrotu: viz- Vybídnutí ke chvále Boha, Píseň bratra Slunce. Jedná se o chválu, kterou František svěřuje nejen pouhým nedostatečným slovům, ale hlasu všech tvorů a celého viditelného vesmíru. František byl okouzlen krásou a dobrotou stvoření, protože ono je zrcadlem krásy Boží, znamením a nástrojem lásky Nejvyššího, všemohoucího a dobrého Boha.

PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA – 4 – O NAZÍRÁNÍ BOHA V JEHO STOPÁCH UPROSTŘED TOHOTO HMOTNÉHO SVĚTA

Sv.Bonaventura(Zkráceno)Zrcadlo hmotných věcí slouží nejen k tomu, abychom nazírali Boha skrze ně jakoby podle stop, ale také abychom nazírali, nakolik je v nich Bůh svým bytím, svou mocí a přítomností. Nejprve je třeba poznamenat, že tento svět, vstupuje do naší duše, branami pěti smyslů jako vjem hmotných věcí, zalíbení a posouzení.
Smysl nám dále umožňuje nejen jednotlivé vjemy, jako je světlo, zvuk, vůně, chuť a čtyři základní vlastnosti, které vnímáme hmatem, ale i souhrnné smyslové vjemy, jako je počet, velikost, podoba, klid a pohyb. Dále pak tím, že vše, co se pohybuje, je uváděno do pohybu někým jiným , a tím, že pouze to, v čem je duše, se hýbe samo od sebe a samo od sebe přechází do klidu, jsme přiváděni skrze smyslový vjem pohybu těles k poznání duchových hybatelů, stejně jako se poznává příčina z účinku.
Tak tedy celý hmotný svět vstupuje do lidské duše vnímáním tří rodů věcí.
1.Hmotné vnější věci na cestě do lidské duše procházejí nejprve branami pěti smyslů.
2.Věci však do duše nevstupují svou podstatou, ale svou podobou, kterou plodí nejprve uprostřed mezi sebou a smyslovým orgánem, a touto cestou pak ve smyslovém orgánu.
3.Po vjemu a zalíbení následuje nejen posouzení toho, zda je něco černé nebo bílé, protože to přísluší jednotlivému smyslu, a toho, zda je něco prospěšné nebo škodlivé, protože to přísluší vnitřnímu smyslu, ale i posouzení a zdůvodnění toho, proč něco působí zalíbení.
Tak se tedy ptáme po důvodu krásy, lahodnosti a příjemnosti, a zjišťujeme, že spočívá v souměrnosti shody.
Při posuzování jsou tedy hmotné jevy přijaty smysly a očištěny abstrakcí vstupují do poznávací schopnosti duše. Všechny tyto věci jsou stopami, v nichž můžeme zahlédnout svého Boha. Když všechny poznatelné věci plodí svůj obraz, otevřeně hlásají, že v nich můžeme jakoby v zrcadlech vidět věčné plození Slova, Obrazu a Syna, který věčně vyzařuje z Otce. Zřejmě tedy z toho všeho vyplývá, že jen v Bohu je zdroj pravého zalíbení, k jehož hledání nás mají vybízet všechna smyslová zalíbení. Posuzování nastává, když rozum abstrahuje od místa, času a všeho proměnlivého, tedy od rozměrů, časové následnosti a změny, a to díky změně nepodléhajícímu, neohraničenému a trvalému pravidlu.
Tak tedy naše mysl skrze věčné Umění posuzuje vše, co do ní smysly vstupuje.
Hmotná jsoucna tohoto viditelného světa jsou tedy znameními neviditelných Božích skutečností, nejprve proto, že Bůh je původem, vzorem a cílem každé stvořené věci, dále pak proto, že každý účinek je znamením příčiny, že každá kopie je znamením originálu, že každá cesta je znamením cíle, k němuž vede. Věci jsou dále znameními tím, co představují, tak, jak jich užívají svatopisci, tak, jak jich při svém působení užívají andělé, konečně díky zvláštnímu ustanovení. Každá stvořená věc je totiž svou vlastní přirozeností jakýmsi obrazem nebo zpodobením věčné moudrosti.
Konečně to platí v nejvyšší míře o těch stvořených věcech, které chtěl Bůh ustanovit jako znamení, takže už nejsou znameními jen v obecném slova smyslu, ale jsou svátostmi.
Z toho všeho vyplývá, že neviditelné dokonalosti Boží jsou od stvoření světa poznatelné prostřednictvím stvořených věcí, takže ti, kdo této skutečnosti nechtějí věnovat pozornost, a tak Boha poznat, dobrořečit mu a milovat ho, nemají omluvu, poněvadž nechtějí přejít z temnoty do podivuhodného Božího světla, aby se tak prostřednictvím hmotných jsoucen, která vidí, mysl povznesla k neviditelným a srozumitelným jsoucnům , stejně jako se postupuje od znamení k významu.
(Ctirad.Pospíšil : Bonaventura je opravdu velký literární mistr. Do každé ze tří po sobě následujících trojic je vetkáno tajemství tří božských osob, které představují jediný první Počátek všeho. Kupříkladu Otec je nejmocnější, věčný původ, plodící. O Synu se vypovídá, že je nejmoudřejší, světlo a nese v sobě pravzor každé stvořené věci, takže v Synu se nacházejí ideje všech existujících i možných věcí. O Duchu svatém platí, že je nejdokonalejší, naplnění a pořadatel všeho. Stvořené věci pak sedmerým způsobem vypovídají o tomto trojjediném prvním Počátku a účinném Umění, jehož jsou: stíny, ozvěny, zobrazení, stopy, napodobeniny, odrazy a znamení. Počet sedm přísluší stvoření, protože Bůh stvořil svět v šesti dnech a sedmého dne ustal od svého díla.)

Můj vhled: Všechno stvoření kolem nás je prosyceno Bohem. Naše smysly zrak, uši, čich, hmat, chuť a náš vnitřní smysl pro krásu vyhodnotí stvořené věci jako dar Boží. Nastupuje naše abstraktní myšlení (obrazotvornost), pomůže vše přenést do obrazu moudrého a milujícího Boha a do věčnosti (neohraničené, trvalé pravidlo). Pomáhají nám nejen Boha poznat, ale také mu dobrořečit a milovat jej. Stvořené dílo není jen stopou Boha, není jen odrazem Boha v zrcadle, ale je v něm i cesta k osvícení, k zahlédnutí vzoru a pravé podstaty.
Formace: sv. František napsal Píseň bratra Slunce a sám o písni říká: Chci složit chválu Pána vzhledem k jeho stvoření. Byl okouzlen krásou a dobrotou stvoření, ale protože ono je zrcadlem krásy Boží, znamením a nástrojem jeho Lásky.
Phdr.Jan Evangelista UrbanOFM: Je třeba vytvořit si představu (podobenství). Hmota existuje silou, pohybem. Pohyb je nám blízký, živě jej vnímáme, cítíme, žijeme jím. A tento pohyb důmyslně řídí tvůrčí Síla Boží. Jak na hmotné přírodě, tak i na duševním životě se projevuje řízení všeho tvůrčím Duchem. Milost Boží. Duch svatý tvoří v duši osvícení a svojí milostí pohyb neboli rozhodnutí duše k činu spásy …víry, lásky, sebe dání. mez Bohem a mou duší je intimní dotek. Uvědomuji si jeho existenci. Mé vědomí je obohaceno.

Napsat komentář