Richard Rohr’s Daily Meditation

Thomas Keating: The Secret Embrace

Temné noci

Jeho mlčení je polibek, Jeho přítomnost je v objetí. Ale teď bledne, bledne. A jsem sám. . .—Thomas Keating, „Osamělost v noci“

Moje esence z komentáře Richarda Rohra OFM (celý text zde)

Myslím, že každý s postupujícím vyšším věkem pociťuje temnou noc – pocit ztráty a smutku – osobního i duchovního- tak, jak to vyjadřil v básni Thomas Keating, který v ní čerpá od Jana od Kříže (1542–1591),: Jeho mlčení je polibek, Jeho přítomnost je v objetí. Ale teď bledne, bledne. A jsem sám. .

Cynthia Bourgeaultová o tom píše takto: Na konci života Thomase Keatinga nenastal pocit radostné jednoty, naopak přichází bolestivý čas svlékání a očisty vnitřního Já, které se říká „Temná noc Ducha“

Johnův klasický duchovní plán ve skutečnosti sestává ze dvou temných nocí. První, nazvaná „Temná noc smyslu“, obvykle přichází poměrně brzy na jeho cestě ke smíření. Podobně jako Jan od Kříže v ní hledal posílení své schopnosti snášet pokušení a také v postupném odvykání od závislosti na náhražkách skutečné duchovní útěchy. V Thomasově psychologickém ztvárnění první Temné noci takto odhaluje i naše „duševní programy pro štěstí“, skryté vnitřní postupy a námi vytvořené náhražky, kterými necháváme řídit náš (falešný) „systém našeho vnitřního já“. V této první fázi je potřeba naše dřívější postupy, náhražky demontovat.

Druhá temná noc přichází až mnohem později a přináší mnohem radikálnější a bolestivější odhalování. Začneme obnažovat samotné kořeny „našeho skrytého já“ , jeho falešnost a tím se úplně převrátí naše myšlení a psychika, která nás doposud sváděla k iluzi o nás samotných. Bolestnou cenou druhé temné noci je, že všechno v nás se ponoří do tmy, protože nám přestane vyhotovovat starý softwar, který jsme kdysi nainstalovali do našeho mozku a který nás dlouho dobu vedl k tomu, že jsme si v mysli Boha přeměnili na svatý předmět, který byl vytesán jen podle našich přání a zkušeností místo abychom se s Bohem opravdu poctivě setkali a sjednotili. Dokud tedy v temné noci nenainstalujeme úplně nový software, zůstaneme ve tmě bezmoci a nebudeme schopni vůbec ničeho ve vztahu ke skutečnému Bohu (podobenství v textu: budeme jako slepice , která nedokáže snášet vejce)

To co bylo zpočátku v námi vytvořeném vztahu k Bohu nádherně veliké, bledne a bledne, až vybledne. Co bylo podstatné dříve, je nyní nepodstatné, zůstala jen touha po Bohu a osamělost. Hledáme tak cestu ve vnitřní alchymii našich modliteb a pocitů něco pravdivého, abychom mohli sjednotit všechny protiklady, které jsme za život posbírali.

Tření noc – noc smyslů

Být ničím. To znamená dát souhlas s tím, že jsem stvořen. Zbavit se „Já“ a zůstat jen jako „Jsem“

Když už není „já nebo MOJE“ Zůstává pouze „JÁ JSEM“. Pak může „Já“ odpadnout. Ponecháme si jen JSEM . . . —Thomas Keating, „Z ničeho“

V básni ze sbírky Thomas Keatinga mluví o nepolapitelné třetí temné noci, kterou Bernadette Roberts nazvala „zkušeností sebe sama“. Jde o radikální odhození (ne pouze demontáž) našich „emocionálních systémů pro štěstí“, Jde o temnou noc smyslů, která je ještě hlubší než ovoce Temné noci ducha (sjednocení vědomí) Jde o odhození sebereflexe (jde o vlastnost vlastnost lidského vědomí, díky níž si uvědomuje „To jsem já, kdo to či ono zažívám.“) Nyní pracuje v člověku zcela nový operační systém.

Nic nevlastníme a existuje jen holé Já jsem. Pak si můžeme zkusit svléknout i „kůži“ svého já a ponechat si jenom JSEM.

Znalci Písma vědí, že JÁ JSEM je také jméno, kterým Bůh zjevuje Boha Mojžíšovi na poušti. ‘Komu mám říct, že mě poslal?’ Ptá se Mojžíš. Na to Bůh odpovídá: „Jsem, že jsem“ [Exodus 3:14]. (V hebrejštině je YHWH posvátné, nevyslovitelné Boží jméno.)

Thomas Merton něco takového řekl krátce před svou vlastní smrtí: Dualitu musíte zažít dlouhou dobu svého života, dokud nepoznáme, že v nás není. . . Nejsou žádné úrovně modlitby. Každý okamžik můžeme prorazit k základnímu sjednocení, která je prostě Božím darem v Kristu. Každá chvála chválí. Den díkůvzdání vzdává díky. Ježíš se modlí. Otevřít se sjednocení je vše co se od nás vyžaduje.

Pouze na Božském záleží, A protože na Božství záleží, Na všem záleží. —Thomas Keating, „Na čem záleží“

V básni jde o vesmír nasáklý Kristem (souhlasí Richard Rohr OFM)

V říjnu 2018, dva týdny před svou smrtí, se Thomas Keating krátce vynořil ze čtyř dnů v komatu, a vyslal světu zprávu přímo ze svého srdce. Uznává v ní, že „to vypadá tak, že přichází mimořádný okamžik civilizace“. Vyzval lidskou rodinu, aby zrušila své staré přístupy k životu založené na náboženském nebo politickém dogmatu a „začala hledat skutečný, existující svět, který je veden tichem a poznáním (vědou) a který se projevuje v univerzálním oživení síly lidského soucitu a lidské kreativity. ‘Musíme najít způsoby, jak toho dosáhnout,’ řekl. ‘Nechávám tuto naději ve vašich rukou, ať vaše srdce je vedené inspirací ze srdce Božího.’

Z mnoha poznatků, které nám Thomas Keating ve svých básních předal, vyniknou zejména dva dary. Prvním je to, že kompletně přeformuloval tradiční křesťanskou představu o Bohu a nabídl nám nový silný plán pro současný svět s duchovním smyslem. Rozbíjí staletí budované teologické barikády oddělující Boha od světa a rozjímání od skutku a místo toho nabízí vznikající vizi jednoty v hluboce propleteném a citlivém poli plném vzájemných a na sobě závislých vztahů.

Prakticky řečeno, mapa potvrzuje, že naše činy, naše volby, naše spojení mají větší váhu, než si troufáme uvěřit. Nejsme ani izolovaní, ani bezmocní, ale ponořeni do velké sítě sounáležitosti, ve které máme vždy k dispozici božskou inteligenci a soucit, pokud nás naše odvaha nezklame.

Druhým darem, který na nás v těchto básních čeká, je jejich silné opětovné potvrzení, že přístupová cesta ke všem novým začátkům přichází naším rozhodnutím k zmenšování se, ke svlékání starého a k prázdnotě. Nemyslí tím snahu rozptýlit se, nechat se ukolébat nebo znovu použít naši sadu duchovních nástrojů k obnovování současného duchovního stavu. Nový začátek je skutečně úplně jiný a může být spojen s úzkostí; Staví na troskách toho, co přerostlo, ale ještě se nevzdalo. Jakmile se závoje tmy zvednou a naše známé referenční body se rozpustí a už budou nepoužitelné, najdeme si novou cestu přes temnotu a do Nového začátku. Bůh je na cestě s námi.

Nabízím základní přehled o fázích duchovního vývoje, které Thomas vymodeloval ve svém životě a ve svém učení.

Moje emoce zmizely, protože již nemám názor na to co je šťastné a co není. Čas přestal ubíhat.Jsem v naprostém klidu. Už nepřemýšlím o sobě a o tom co se děje kolem. Jenom jsem, existuji. V takovémto stavu mohu zároveň odpočívat a zároveň něco dělat. Nejsem ani izolovaný, ani bezmocný, jen jsem ponořen do sounáležitosti všehomíra, do božské inteligence a božského soucitu. Jedinou cestou k přežití je cesta bez násilí, cesta plná rozjímání, cesta která dává přednost spravedlnosti a solidaritě, která potvrzuje jednotu spolu se vzájemným propojením všechno kolem nás a to na té nejhlubší úrovni

Napsat komentář