sv. Jan od Kříže – temná noc – výpisky z nedostatků začátečníků

2.1-2. Horliví začátečníci, pilní v duchovních věcech a zbožných cvičeních  ..ociťují uspokojení ze svých skutků a ze sebe samých… odsuzují druhé, když nejsou tak zbožní…ďábel stále vír rozdmýchává jejich horlivost…,aby tak rostla jejich pýcha a domýšlivost.

2.3.Když jejich zpovědníci neschvalují jejich ducha…usoudí, že nerozumí jejich spiritualitě… a hledají jiného zpovědníka.

2.7 Bůh dává pokorným milost spolu s ostatními cnostmi, kdežto pyšným jí odnímá.

3.1 Trpí duchovní lakotou. Nemohou se nasytit posloucháním rad a duchovních naučení a chtějí mít a číst mnoho knih….Obklopují se svěcenými medailonky, relikviemi, škapulíři, jako děti tretkami. Skutečná zbožnost musí vycházet ze srdce, z pravdy, z podstaty. 3.3. Duše , která se namáhá nemůže se sama aktivně očistit, jestliže jí Bůh nevezme za ruku a neočistí jí on.

4.1 Duchovní pohnutí přicházejí z různých příčin:  1)z radosti z duchovních věcí, 2)od Ďábla, který zneklidní a pobouří duši v čase modlitby (dokonce je schopen jim ukazovat věci necudné a tak je od modlitby odradit) 3) strach ze vzrušení… jak řekl Spasitel: „ Co se rodí z těla, je tělo a to ,co se rodí z ducha je duch.

5.1 Neřest hněvu. Když skončí ochutnávání duchovních věcí, stávají se rozmrzelými. Když dosáhli skvělého usebrání a to pak skončí, jsou rozmrzelí, jako dítě, které je odstaveno od prsu…často planou hněvem proti cizím neřestem, kárají druhé a povyšují sena pány cnosti… Jiní jsou netrpěliví a chtěli by být svatí ze dne na den.

6.1 Duchovní nestřídmost. Starají se víc a víc o napájení svého ducha než o čistotu a rozvážnost. Usilují o duchovní skvělosti jako labužníci. Prosazují svoji vůli a odmítají podřízenost a poslušnost, a tak nabývají ducha nestřídmosti a pýchy. Dělají jen to co je přitahuje. Když nemohou dělat co se jim líbí, zdá se jim, že už neslouží Bohu. Myslí si totiž, že sloužit Bohu a uspokojovat jeho, znamená potěšovat sebe a být uspokojován. ..Když při přijímání eucharistie nemají nějaké cítění, citový zážitek, myslí si že nic nevykonali a usuzují o Bohu velmi nízko… myslí si, že smysl modlitby je nalézt radost a citovou zbožnost. Když utěšení nenalézají, stávají se bezradnými. (setrvat v modlitbě je potřeba s pokorou a trpělivostí) Hledání radosti a potěšení ducha hledají v četní mnoha knih, v braní jedné meditace za druhou – chodí lovit radost. Jsou neschopní vydat se na cestu kříže. (Duši, která hledá vlastní skvělost nevoní příkoří sebezáporu.

7.1 duchovní závist a lenost. Jsou zarmouceni nad duchovním dobrem druhých. Neradi vidí chválu druhých, smutní nad cnostmi druhých. Kvůli duchovní lenosti mají odpor k věcem, které jsou silnějšího ducha a prchají před nimi. Pro lenost odkládají cestu k dokonalosti. Často se v nich rodí myšlenka, že není Boží vůlí to, v čem nenacházejí svoji vůli a potěšení a naopak, když oni jsou spokojeni, věří, že i Bůh je spokojen. A tak poměřují Boha se sebou.

 

Napsat komentář