Svatý František z Assisi – (Vlastimil Kybal)

Svatý František z Assisi -pokus o psychologii jeho života a myšlení. Napsal Vlastimil Kybal Docent všeobecných dějin na české universitě Pražské. Vydáno nákladem Jana Laichtera Na král. Vinohradech v roce 1913.

Výpisky z knihy.

I Mládí a první navštívení Boží

  1. V mládí se na učil František, původně Jan, trochu čtení, psaní a latině, ale v žádné nauce to daleko nepřivedl, sotva se uměl podepsat, místo jména píše T, pokorné znamení Krista. Zato mluvil od mládí francouzsky, protože matka byla Francouzka a otec miloval francouzský jazyk a mrav.

Byl od přirozenosti dvorný (curialis) v mravech i slovech, neříkal nikomu nic urážlivého nebo mrzkého, také nevypustil z úst slova necudného. Mimo to – rys jižního člověka- marnotratnost – se vztahovala i na lidi chudé a potřebné. Dával hojné almužny, jsa nejen soucitný, ale i velkodušný.

Hořel uvnitř ohněm božským a počatý žár mysli nedovedl tajit navenek, praví stará legenda. Ideálů slávy rytířské rozplynul se mu nedávno v dým, rozkoše mladistvé se mu zošklivily, nedovedly nasytit jeho srdce. Cítil samotu a utíkal se do samoty. Opouštěl nudnou společnost druhů i prosaický obchod otcův a uchyloval se do přírody. Oddával se rozjímání a snění. …Různé myšlenky draly se mu do hlavy a nebohý hoch, neznajíce dosud Boha ani život, nevěděl co si má počít…. stalo se mu, že byl navštíven Bohem a jeho srdce bylo naplněno takovou sladkost, že nemohl ani mluvit, ani se hýbat….byla to táž sladkost o které mluví Janov a Komenský a která byla společná všem mužům Božím.

II.Dokonalé obrácení k Bohu

10..František nabyl vědomí nového člověka a pocítil sílu obrozeného života, stal se, ač posud tajně, rytířem Božím (Christi miles fortissimus). To dosvědčuje, že se z Říma vrátil opět ve svém nádherném rouchu (pozn. Tam si ho na čas vyměnil se žebravým zpěvákem)…Vnitřní hlas jej pudil k sebepřemáhání – dával almužnu i malomocným…. Nalezl příkladu v Ukřižovaném- sám sebe křižoval….Ve sv. Damiánu se modlil : Ó, velký a slavný Bože a Pane Ježíši kriste! Osv+ě mě prosím tebe a zaplaš temnoty mé duše! Uděl mi pravou víru, pevnou naději a dokonalou lásku! A dej mi pane, abych tě poznal a mohl ve všem jednat podle Tvého osvícení a v souhlase s Tvou svatou vůlí.“…Odloučil se již od světa, ale posud nevěděl, co zjevně dělat.

11.. Vize Krista ve sv. Damiánu působila na Františka dojmem mohutným a nezapomenutelným. Byl do jeho první důvěrný styk s Bohem, první vniknutí nadsmyslného v jeho pokořené a pokorné srdce….

…V zanícení mysli se vrátil do otcova domu, naložil na koně drahé látky, odjel rychle na trh prodal látky i koně a všechny peníze jež byl stržil zanesl svatému knězi u sv. Damiána, aby měl zač opravit kostelíček a vyložil mu přitom svůj plán. Ale kněz nevěřil, myslel si že mladík si dělá blázny a poněvadž se bál starého Bernardonne, jenž byl po okolí znám jako člověk lakomý a rázný, nepřijal peněz z rukou bývalého hejska….

…(pozn.:dál se řešil spor na biskupství 16.4.1207)Starý otec, který syna jinak miloval, byl zkrušen a maje srdce přeplněné bolestí i hněvem, sebral na biskupství peníze i šaty a nenechal synovi ani kouska oděvu… jedna z nejdramatičtějších scén v duchovních dějinách lidstva…

III.První tovaryši a schválení řehole

20…do kostelíčka P.Marie v Porciunkule čili na „Částce půdy“ přichází občas sloužit ranní mši kněz benediktinského řádu…František obcoval bohoslužbě s největší horlivostí a poslouchal slova evangelia….24.2.1209 slyšel slova Matoušova evangelia o tom, že učedníci mají kázat a nic si sebou nebrat…František nikdy nekázal jako kněz připoutaný ke kazatelně svého kostela, nýbrž chodil volně mezi lid a napomínal jej prostými slovy, aby milovali a báli se Boha a káli se ze svých hříchů… František působil na posluchače prostým slovem, jako způsobem svého života. Chodil po Assisi a okolí a čile se družil k lidem, které znal většinou od malička. Když se lié shlůukli , nejprve pozdravil shromáždění slovy : „Pokoj vám.“ Potom začal mluvit hlasem zvučným a teplým improvizovaně, tak jak to italové umí, o svém ideálu pokoje, lásky a pkání….Nebyl to řemeslyný kněz ani sobecký mnich, lidu vzdálený a cizí. Byl to krajan a laik!…Lid si ho počal vážit jako muže Božího.

IV.Řád menších bratří a jeho původní ideály

Dříve Assiský blázen se stal brzo nejpopulárnějším kazatelem v celém kraji. Posluchačům se jevil jako nové světlo vržené z nebes na zemi a zaplašující veškerou mrákotu a tmy noční….lidé všech stavů žádali nyní žíti v kázni a učení kajícníkův assiských. František musel tento dav v jeho prvním nadšení mírnit…

V jeho slovech šlo o doporučovaní pokory, chudoby, sebezapírání a příjemného soužití. Nové učedníky mělo zdobit cudné objímání, libé milování, svaté líbání, sladké rozmlouvání, skromné usmívání, příjemné pohlížení, prosté vidění, prosebné dýchání, smířlivé mluvení, měkké odpovídání, stálé předložení, ochotné poslouchání a neúnavné rozdávání. Bratři měli žít v duchovním spojení, ve svaté poslušnosti a v přesvaté chudobě: neměli nic mít, nic milovat a tudíž se nebát ztráty ničeho. Jsouce dokonale chudí, měli být všude bezpeční, žádným strachem zatížení, žádnou starostí rozptýlení a bez nejmenší obavy dne zítřejšího očekávající…Takové byly ideály minoritského řádu z roku 1210…Miloval svobodu a toužil po plném vyžití duše své v souladu s přírodou a Bohem. Františkánská duše plápolá mírem, který není sobecký mír individuálně kontemplativního mystika, nýbrž sociální mír mezi bratřími navzájem a mezi lidmi vůbec…

Jak František sociálně působil o tom svědčí okolnost, že v listopadu 1210 smířil politické strany svého rodného města, stranu aristokratickou a stranu lidovou. Postavil se na stranu chudého lidu a vydobyl jim značných práv občanských a hmotných. Poddaní měli stejná práva jako měšťané. Také cizinci byli chráněni novým zákonem…Vyhnal také zlé ducha z města Arezza.

V.Vychovatelská činnost Františkova

Až do jara 1211 zdržoval se Frantiek se svými bratřími nejčastěji v chaloupce Na Rivo torto „Ohnuté řece“, vzdálené asi hodinu cesty od Assisi… dřívě sloužila za nemocnici pro malomocné…postavili i další chaloupky z hlíny a proutí. Místo lůžek měli snopy slámy a sedali a jídali na holé zemi. Chaloupky byly obehnány živým plotem, jenž takto uzavíral první františkánské „Luogo“ „bydliště“…teprve později proměnil řád „luogo“ v conventy a podle toho byli františkáni volnější observance nazýváni konventuály na rozdíl od „spirituálů“ přísnější observance…

Společenstvo byla velice různorodá původem i povahou jednotlivců a Františkovi dalo jistě mnoho práce, než jí zformoval podle svého ideálu…František na bratry především působil energií své vůle…Bratr Masseo umínil si poslouchat Františka : „Všecko co mi uložíš, jako by mi uložil Bůh“. Bratr Jan prostomyslný si zase umínil dělat všechno co dělal František. Pozoroval bedlivě skytky Františka a hned je napodoboval. Když František klekl a zdvihl ruce, udělal totéž….Na otázku Františka proč to tak dělá odpověděl:“ Dělám všechno co děláš ty, protože by mne to poškodilo, kdybych něco opomenul…

František se choval ke svým bratřím jako otec a matka a…učil je především svým příkladem… netrpěl zbytečných věcí, nechtěl aby ve společenství byly zbytečné nádobky…spával na holé zemi, posypával si jídlo popelem nebo zaléval vodou, když příliš chutnala, víno nepil…pod hlavu si kladl kámen. Byl pokorný, ale to mu nebránilo kárat své bratry…. Nečinit nic dobrého považoval za urážku a nepokračovat stále vpřed měl za ustupování….Všichni bratři museli pracovat i ti kteří neuměli řemeslo..žebrotu doporučoval jako sebepokoření….

Bratři neměli mít rozepře s kněžími..František chtěl aby byla formována duše všech lidí….přijímal církev jako danou skutečnost..nade všechno si vážil radosti, radostného plnění povinností a veselého snášení nespravedlností…Radostný život měl být doplňován životem Modlitby, kontemplace a duchovního spojování s Bohem, přál si aby bratři občerstvovali svou duši samotou…František nemiloval učenost…

VI.Svatá panna Klára

1212 přijal František do svého řádu první ženu.- Kláru…Klára pochopila svým jemným instinktem nádhernou sebeobětavost rytíře Kristova a umínila si oddat se službě nového ideálu se stejnou rozhodností, jako něžností…František si vyprosil na otcích kamaldoských Kostelíček sv. Damiána, který sám opravil a tam ubytoval své duchovní sestry a slíbil jim stále poskytovat pomoc v hmotném i duchovním ohledu…Až do roku 1215 je František hlavou řádu a sestry skládají slib do rukou Františkových a žijí podle stejných pravidel jako bratři…pracovali tak, že zhotovovaly kostelní roucha, ošetřovaly nemocné a oddávaly se modlitbám. Teprve v roce 12515 přijala Klára, na naléhání Františka titul představené kláštera….František je zpočátku často navštěvoval, ale když zpozoroval svoje city ke Kláře, přestal do Porciunkule docházet…

Když Klára zestárla a onemocněla v posledních hodinách jejího života bylo slyšet jak volá: „Jdi beze strachu, máš dobrého vůdce na cestě. Jdi beze strachu, protože ten kdo tě stvořil, tě také posvětil a vždycky nad tebou bděl a miloval tě něžně. Bože děkuji ti a chválím tě za milost, kterou jsi mi dal.“ S kým mluvíš, tázala se jí ošetřující sestra. Mluvím se svou duší. Myslela přitom na Boha i na Františka…

VII.Kázání lidu a bratřím

František, ač byl jedním z nejosobitějších světců, nikdy v sobě neudusil člověka. Zvláštní půvab jeho historie spočívá v tom, že můžeme pozorovat růst jeho osobnosti, poznávat zkušenosti jeho srdce. František nikdy nepřestával hledat. Bolestně se prodíral ke smyslu svého života. Kázal po všech okolních krajích a pak byl znovu přepaden pochybností, zda má v kázání pokračovat nebo se má oddat životu poustevníka. Poté co rozjímal o samotě v Carceri, byl znovu vyzván aby kázal…Cesty, které konal byly rozmanité a zároveň neurčité..rozletoval se volně jako pták na všechny světové strany…V tomto toulavém životě nového trubadúra bylo mnoho poesie, mnoho vůle, práce, svobody i odvahy, ale i apoštolské zanícenosti… Všude kam vstoupil slavil vítězství, města prosila o závod o návštěvu a přijímala ho se slávou…Italský lid je živý a sdílný, demokratický, pitoreskní až nivní… Svým chvalořečníkům říkal:“ Co já dělá, může dělat každý hříšník…“ Bratr Maseo se ho jednou zeptal: Proč si vybral Pán zrovna tebe? Nejsi ani krasavec, ani učenec, ani urozený člověk? A František mu odpověděl: Chceš vědět proč mne? Bůh nikde nenašel hanebnějšího hříšníka nežli jsem já… Vyvolil mne, aby pokořil urozenost, velikost a krásu a sílu a moudrost tohoto světa.“

František byl vychován rytíř z počátku 13. století a jeho duše hořela touhou po velkých dobrodružstvích a skvělých činech.. proto odešel kázat až do Španělska a až svaté země. Tak veliké je dobro, které očekávám, že každá útrapa j mi potěšením.

Kázal také bratřím. Dvakrát do roka se konala v Porciunkule kapitula. Byli přijímáni noví bratři ,berouce z rukou Františka bratrský oděv, dostávajíce nová jména a skládali řádové sliby… Po tom následovala hostina a na konec největší zajímavost zbožných sjezdů: kázání Františkovo. Napomínal, káral a žehnal. Např. : aby měli úctu ke kněžím, aby nesoudili žádného člověka, aby se chovali ke chvále kristově, aby byli laskaví, dobrotiví a milosrdní, aby hojili raněné, ovazovali chromé a přivolávali bloudící…aby měli duše čisté, světlé, nevyčerpatelně dobré a nezkaleně usměvavé…my menší bratři jsme zpěváci Boží (joculatores dei), kteří máme pohnout srdcem lidí a pozdvihnout je k duchovnímu jásání. Přirovnával bratry ke skřivánkům… s duševní veselostí souávisela přirozeně zdvořilost, uhlazenost a ušlechtilost. Františkovi byla vzdálená sukovitost a bodrost reformátorů… František byl básník a rytíř každým coulem, člověkem „bene nato“, choval se s urozenou uhlazeností.

VIII. Styk s Římem a missie zahraniční

Františkovi styk s kurií započaly rokem 1210, kdy papež schválil způsob života kajícníků Assiských. František pak navštívil Řím 1212 před svou nezdařenou cestou do Syrie, v roce 1216, když papežský dvůr pobýval v Perugii, František se stýkal volně s osobami kolem papže. Kdo zná italskou snadnost se seznamovat a sdružovat, to pochopí bez údivu a přeceňování…František mluvíval nepochybně is papežem Innocencem III a byl přítomen jeho smrti. Jednal také z jeho nástupce Honoriem III, který rozdal svůj majetek chudým, který vymohl pro Porciunkuli odpustky. Dosvědčuje to Jakub z Vitry : „František požíval veliké úcty u papeže a kardinálů.“

pozornost, kterou věnovaly nejvyšší kruh církevní Františkovi, budila pozornost a to mělo za přirozený následek , že do řádu vstupovaly četné osoby zámožné a vzdělané…. František však tím příliš nadšený nebyl, jak sdělil na kapitule v roce 1217…Řád se opravdu začal měnit do jiných forem konstitučních. František byl duchem příliš pokorným a vnitřní a pranic organizátorsky schopný….Noví přinášeli do řádu nové myšlenky týkající se expanse a organizace, podle způsobů jiných řádů…Také kardinál Hugoliny, viděl nedostatky v organizaci misijí…Na Lateránském koncilu 1215 donutil Františka kázat před kardinály a obhajovat svůj řád. Přesvědčil je i papeže. Tak byl zachráněn řád, protože koncil už žádný nový kromě starých ustanovit nechtěl. Na kapitule 1218 si zase bratří vymohli papežská privilegia, pro kázání za Alpami (Za Alpami na sever byli bratři považovány za kacíř a heretiky)Na kapitule 1219 bylo rozhodnuto o nových misiích tentokráte už s listy kardinálů.

IX.Krize řádu a odstoupení zakladatele

V čele řádu po čas Františkovi misie v egyptě a zaslíbené zemi, byli bratři Matouš z Nainar a Řehoř z Neapole. Byli to lidé nové generace, kteří chtěli řádem svět dobýt, spíše než svět obnovit… Když se František 1220 vrátil byl tím rozhořčen…Vyhledal v Orvietě (nebo v Římě) papeže a požádal ho, aby dal řád na starosti kardinálovi Hugolinimu, který by řád ochraňoval a spravoval… srážka s buřičskými bratry na kapitule 17.52012 byla nejpohnutější kapitulou františkánského řádu…Vznikla nová pravidla ohledně přijímání noviců…František na zářijové kapitule pronesl, že je pro řádf mrtev a že ustanovuje bratra Petra Catanie provinciálem. Po jeho brzké smrti pak jmenoval bratra Eliáše.

X:Řehole z roku 1221.

Na kapitule bylo přítomno 3000 bratří…František už nestačil na formaci a organizaci bratří nové spolčenosti, která potřebovala pevnou ústavu a přesnějších pravidel a kázně. …František nikdy nezapřel, že je obdivovatelem individuálního svědomí. Jeho srdce bylo příliš široké a nádherné.

František předložil též návrh řehole pro III. Řád roku 1221. ..ta však byla předělána v roce 1228…Vznikla právnicky vypulírovaná řehole… ale bylo tam už málo myšlenek Františkových… na druhé straně obsahuje dobrá ustanovení …

  1. Literární boje o ideál

Život sv. Františka byl nesen až o konce obdivuhodným vznětem a snhou po dokonalosti, jakož i neoblomnou věrností k vytýčenému ideálu nového života. Po roce 1221 zbývalo Františkovi už jenom 5 let života a tato léta byla až do konce prodchnuta úžasným bojem o ideál a zároveň zvlažena přehojnými slzami lítosti a hněvu, smutku a bolesti, zoufání a umučení, společnými všem objevitelům a tvůrcům nových životních hodnot….František vedl velký boj proti ministrům svého řádu a neméně velký boj proti sobě samému. Z kapituly 1221 odešel znechucen a podrážděn…Šel navštívit kardinála Hugolína, s nímž měl jednání o sestavení nové řehole (s nepořízenou)…pak se uchýlil do samoty, aby řeholi složil. Řehole z roku 1221 bylo dílo kompromisní, chaotické, nepraktické, neproveditelné….Jenže o nové zákonodárné práci se dozvěděli bratři, vyhledali Františka…Nová řehole však byla podrobena 11.6.1223 přísné revizi a změněna k nepoznání…není vyloučeno, že se splnila prorocká slova o odpadnutí… Řád se snažil ustanovit sebe jako samostatnou korporaci církevní se svými vlastními orgány a ačkoliv tomu František nepřál, církev ano, úředně jí 29.11.1223 potvrdila.

XII. Splynutí s Ježíšem Kristem (stigmata)

Když 14.9.1224 František přijal na hoře alvernské stigmata Ježíše Krista, byla jeho duševní muka vyvrcholená a ukončena. Idea chudoby byla okleštěna, idea poslušnosti, původně ve smyslu dobrovolného sebe pokořování a oddaného dobro činění, byla pošlapána závazkem nucené sebekázně a příkazem mrtvolné poslušnosti I když dál trpěl, jeho duše dosáhla nasycení a klidu, po němž tak dlouho toužila. Jeho tělesná konstituce by la slabá a horečky jím často zmítaly. Často churavěl krvácením a oční nemocí z orientu. František se stále častěji obracel do sebe, soustředil se na mystickou meditaci o kříži a utrpení Syna. Františkova touha se dotkla nebes a otevřela si bránu nejhlubšího tajemství mystiky kříže. Zbožný žár v něm tak vzrůstal, že se všecek přeměňoval v Ježíše láskou a soutrpností. Byl přeměněn duchovním ohněm. Ač rány byly pro jeho srdce velikou radostí, tělu působily nesnesitelnou bolest.

XIII. Píseň bratra slunce

Po přijetí stigmat zůstal František na Alvernu je ště 14 dní až do svátku sv. Michalela, kdy skonřčil jeho 40 denní půst. Z hory jej snašeli bratři pomocí osla. Šli nejprve neschůdnou stezkou přes vrchny Monte-acuto, Monte Arcope, Foresta a Casella, kde se František rozloučil s pohledem na Alvernuá : S Bohem, horo Boží… požehnej tobě Bůh, zůstaň v pokoji už se neuvidíme. …Pověst o jeho svatosti se rychle rozšířila. Pastýři vypravovali, že v den stigmat viděli celou horu v plamenech. Lidé se zbíhali k Františkovi ze všech stran a měli touhu po zázracích….František však byl zesláblý a pohroužený do sebe….Večer dorazili do františkánského kláštera na Montecasale …oba doprovázející bratři a slák s oslem se vrátili do kláštera na Alverně…František po několika dnech odešel s br. Lvem do Cotta di Castello a odtud do Porciunkule. Na všech místech, kde přebýval vodili mu lidé nemocné, aby činil zázraky…doprovodu byla v jeskyních kde přespávali zima. František se však muž dotkl stigmatizovanou rukou a hned mu bylo teplo a zdravě usnul…Celou zimu přečkal v Porciunkule a teprve na jaře 1225 znovu počal svůj kočovný život po kraji…denně navštěvoval 4-5 městeček a všude kázal…bratři prosili Františka aby se svěřil do rukou lékařů, ale František rozhodně odpíral…nakonec ho bratr Eliáš donutil, aby se začal léčit, ale léky nepomáhaly…kardinál Hugolín, který meškající s dvorem papežovým v městečku Rietti, povolal k sobě Františka…František sem před cestou k němu jel rozloučit s Klárou do San Damiánu. Tam jej přepadla těžká oční nemoc, že nemohl vidět denního světla. Spát nemohl, v noci po něm běhaly krysy. Prožíval hojná muka, ale snášel je pro Boží království…Františkova pokorná a hluboce zbožná mysl soustřeďovala se kolem ideí nejvyšší dobroty a lásky Boží..dovedl překonat pojem zla pojmem milosti nebeské a dovedl přehodnotit lidskou bolest a prolomit jí k nebi…nebylo většího trpitele….o všechno přišel…ze všeho co učinil mu zůstal jen Bůh a tvorstvo…I nemoc a bolest pocházejí od Boha, ale nikoliv, jak praví vulgární morálka církevní, jako zasloužený trest…, nýbrž jako znamení milosti Boží, jako slib věčného života, jako záruka nebeského království, kterých dosahujeme trpělivostí a vytrvalostí…ne jako odměnu, ale jako způsob cesty, udatné dobývání…proto František nazýval nemoc svojí sestrou a snášel jí s láskou….František byl i velký umělec…v bolestech do jeho duše vstoupil klid a napsal pověstnou Píseň bratra slunce… a později písně pro Klarisky.

XIV. Nemoc a muka tělesná

V září 1225 opustil František SanDamiano a přes Foligno,Spoleto a terni ubíral se do města Rietti, kde jej očekával kardinál Hugolín s lékaři papežského dvora. Po cestě se zastavil v kostelíčku sv. Fabiána (nyní s.Maria dell Foresta)…jenže lid se to dozvěděl a hrnul se přes viničku před domem, očesali farářovi hrozny a pošlapali keře..Kněz litoval svého pohostinství a František muslíbil za jeho škodu více vína jak loni. Když farář zbytek hroznů vytlačil do 20 věder, věděl, že jde o zázrak….V Rietti měla být provedena oční operace…i Zde František vykonal mnoho zázraků….Po té se uchýlil František stále nemocný do Fonte Colombo (asi hodinu od města) a teprve tam byl operován ohněm (kauterizace) Bratře můj ohníčku, tys ušlechtilý a užitečný, bu ke mně laskavý….Operace se minula účinkem a nepomohlo ani další léčení…Ale přesto v duši slepcově byl klid a úsměv. Převezli jej zpět do poustevny u Rietti v San Eleuteriu a tam si nechal František hrát na kytaru ..o vánocích se nechal přenést do poustevny v Poggio Bustone ai 16 km od Rietti…kvůli nemoci nemohl držet půst a kál se z toho přede všemi lidmi z upřímností…léčba nepomáhala a tak šel k jinému očnímu lékaři do Sieny…od jednoho šlechtice tam dostal bažant, aby se posilnil, ale František jej nenechal zabít, nýbrž se s ním mazlil a dobře jej krmil, takže bažant zdomácněl…Navštívil jej také potulný dominikán a ptal se jej, zdy má kárat lid za smrtelné hříchy. František odpověděl, že jenom tak, že bude svatě žít, tedy příkladem svého života….Služebníkem Božím jsi opravdově tehdy, když myslíš svatě, m,mluvíš svatě a jednáš svatě…1226 dostal František silné chrlení krve…rychle poslali pro generála řádu Eliáše, aby dopravil Františka do Assisi, do Porciunkule…museli jít oklikou, protože nepřátelé Assisi by se rádi zmocnili těla sv. Františka apohřbili jej na svém území jako skvělou relikvii…ale stalo se něco zvláštního. ..František v polední hodince znovu ožil a jeho život byl prodloužen o několik měsíců….bydlel v biskupském omě a biskup Guido nebyl příliš potěšen, protože do paláce chodili četné návštěvy… František cítil, že je na obtíž…navíc se biskup rozhádal s vladařem města a toho exkomunikoval a vladař odpověděl bojkotem biskupa, kterému nikdo nesměl nic prodat. František to velmi mrzelo protože dříve, v roce 1210 usmířil zde stranu lidovou a šlechtickou, pokusil se proto o smíření těch dvou další slokou k Písni slunce: Pochválen bu, Pan můj, od těch, kteří odpouštějí a snášejí slabost a útisk….Účinek písně, kterou zpíval bratr Angiolo a Lev, pohnula lidi k slzám a vládce města se rozhodl smířit s biskupem. Protivníci se objali k velké radosti lidu….Na oslavu dal si František pstruha.

XV Umírání, závěť a smrt

František leže na smrtelné posteli, jakoby se najednou probudil k novému životu. Čím bylo tělo slabší, tím byl duch silnější. Měl obdivuhodné plány..byl duševně neúnavný. Bylo mu 44 a umíral nerad…jako když velký umělec touží na konci života své dílo vytvořit znovu a lépe…František se chtěl vrátit k malomocným, uchýlit se do hor a lesů…chtěl dát vzor a příklad svému bratrstvu…Vyslovil se též proti studiu bratří, mají přiložit ruku k dílu, nemají dbát lidské chvály, ale spásy…snažil se vylíčit jakou povahu by měl mít generální ministr řádu starat se o všechny, vzor prostých a ctnostných mravů, nenávidět peníze, nemá příliš studovat, má napomínat s mírností a odpouštět, jíst skromně, být laskavý, v rozkazech umírněný…postupně ztak nadiktoval svoji závěť…Začátkem vzpomíná na své mládí a to jak Bůh sám jej vedl, vypravuje jak žil a co konal. Dále pak se věnuje řádovým věcem. Nepřijímat žádné budovy do vlastnictví, a poslouchat řehli, k které se nesmí nic přidávat ani ubítrat….Když se František od svého přítele lékaře (bonus Johannes) dozvěděl, že bude žít jen do konce září , zvola: Budiž vítána sestro moje smrti…Bratři jej velmi trpícího odnesli do Porciunkule..na pár dní jej bolesti opustily..rozkázal bratřím bay jej svlékli do naha a položili na holou zemi-vzdal tím čest své dáme Chudobě…Pak jej dali oblečeného znovu na lůžko a svolali bratry…lámal chléb a žhnal jej a podával bratřím, aby jedli. To byl čtvrtek 1. října. V pátek si nechal zazpívat píseň slunce a v sobotu číst z evangelia Jana místo, které se čte na Zelený čtvrtek… zemřel 4.10.1226. Na nebi bylo hejno skřivánků..

 

OBRÁZKY Z LET 1912-1913

Greco Carceri assisi

 

Napsat komentář