Antonyj Surožksky Tvůrčí modlitba

Karmelitánské nakladatelství – na minutku

Františkánské společenství PLZEŇ

Ukázněná meditace :Každý den je mnoho příležitostí, kdy můžeme hodně přemýšlet. V mnoha situacích běžného života nemáme na práci nic jiného než čekat. Jde o to naučit se rychle se soustředit a zaměřit na Krista v mysli a v srdci svou pozornost. Tak můžeme jít životem v usebranosti. 

Jak meditovat: Zkoumej text, rozvažuj o něm hodinu za hodinou, dokud nevyčerpáš všechny možnosti (intelektuální i citové), důvěrně se s ním seznam, nech se jím prostoupit. Většinou neobjevíš nic nového, ale proměníš se.

Rozdíl mezi modlitbou a meditací: Meditace je myšlenková činnost, zatímco modlitba je odmítání myšlenek. Modlitba znamená zůstat usebraně a absolutně tiše a být pozorný Jeho přítomnosti. Toho dosáhne ten, pro něhož je Boží láska vším. pak působí Boží milost.

Žít celý den tvořivě: Každý den je požehnaný. Každé setkání je setkání s Bohem a před jeho zrakem. Být schopni dívat se, slyšet bližního, být potichu, být schopni dávat i přijímat, co je nám nabízeno. Avšak nedaří se :  málokdy žijeme pouze z hloubky a bohatství, jež v sobě nosíme, ale spíše přijímáme život z vnějšku. Usilujme dál

Začátek modlitby : modlitba je pro nás pokorný výstup k Bohu, s bázní, úctou a láskou, s obdivem, s pozorností a upřímností a s prosbou ať nás k setkání uschopní. Musíme se smířit s Bohem, se svým svědomím, s bližním a věcmi kolem nás, prosit o obrácení. Bůh je středem všeho. V každé chvíli je však Bůh částečně známý a částečně neznámý. Navždy zůstane tajemstvím.

Setkání: Žádné setkání nedosáhne hloubky a plnosti, doku obě strany nedokážou spolu mlčet. Teprve z hloubky mlčení můžeme začít pečlivě a opatrně  mluvit. Je-li středem modlitby nějaká naše tíživá starost, nemusí být středem modlitby Bůh, ale náš lidský zájem. Neznamená to však čekat s vnitřní modlitbou až budu mít náladu. Emoce nemají příliš význam, ale význam má pevné odhodlání, aby nás naplnila Boží vůle. Mystické pocity, ani emoce modlitbou dobrou neučiní. Krok za krokem se učme poslušnosti Bohu. 

Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus: ‘Mé dítě, dej mi své srdce a já splním všechny sliby’.  Je třeba vymýtit banální a nesmyslné a soustředit se na to, co je Kristovo. Klid mysli a srdce – toho nelze dosáhnout bez vytrvalé námahy. K tomu je třeba zapojit i tělo, které celé zaměřujeme k srdci. I když neustále bojujeme s myšlenkami, které se nám protiví, modlíme se tím bojem k Bohu. Učme se i modlitby nazpaměť, budou se nám hodit ve chvílích, kdy budeme na dně. někdy stačí opakovat i jedinou větu: ‘Pane Ježíši, Synu Boží, smiluj se na de mnou hříšným’.

Žít v Boží přítomnosti: Můžeme se modlit a dělat přitom něco jiného. Není to však samozřejmé – musíme se naučit zbožné pozornosti a pokory srdce. Snažme se v každé situaci usebrat a říci: ‘Pane věřím v tebe, přijď a buď mezi námi’. Neznepokojujte se, když hned nedostanete, o co prosíte: Bůh vám chce skrze vaši vytrvalost dát něco lepšího. Někdy k modlitbě nepotřebujeme ani žádná slova, jen vnitřní ztišení před Pánem. Naše pokora pak vychází z pohledu na Boží slávu, na vznešenost a krásu Boha. Spiritualita je hlavně přítomnost a činnost Ducha svatého v nás a skrze nás pak ve světě. Opravdové svatosti se můžeme účastnit jedině jako součást Kristova těla, v Kristu a Duchu svatém. Musíme dát Bohu souhlas, aby nám odpustil a přijmout jeho dar pokorně jako zázrak.

Adorace tajemství: Poslední krok v našem vztahu k Bohu je úkon čisté adorace, tváří v tvář tajemství do kterého nemůžeme vstoupit. Každé setkání přináší úplnou změnu perspektivy, takže co jsme měli a znali dosud už je minulostí. neznámého Boha máme stále před sebou.

Zveřejněno Kolafou Lubosem · 5 hod · 

  • Ukázněná meditace

Napsat komentář