Utrpení a obnova

Volně přeloženo jako moje osobní poznámky a pochopení

Františkán Richard Rohr OFM: https://cac.org/the-patterns-that-are-always-true-2020-03-29/#audio
Než zažijeme zotavení, potřebujeme vědět, že jsme nemocní.

Mám otázku ohledně naší spirituality : Jak se k utrpení stavíme? Přijímáme jej nebo v něm ztrácíme naši duši? Po celý život můžeme poslouchat přikázání, věřit nauky a navštěvovat bohoslužby a přesto ztrácíme naši duši, ale pokud přijmeme ztráty, na jejich základě přijmeme i obnovu.

Smrt a vzkříšení jsou součástí celého vesmíru, ale jenom my lidé si myslíme, že se tomu můžeme vyhnout. Ohledně bolesti a utrpení jsme v západním světě velmi naivní. Prostě na to nemáme čas. Pokoušíme se veškeré utrpení zvládnout pomocí naší vůle, popření, léků nebo dokonce terapií, ale zapomněli jsme na to že utrpení neovládáme, ale že utrpení ovládá nás – a to hlubokým a záhadným způsobem, že nás vede k obnovení našeho života. Pouze přijetí utrpení a svým způsobem pokorná úcta k němu, nás dovede k novému životu.

Kříž nebo krucifix je stále ústředním křesťanským logem i když jeho význam už nepřijímáme jako dřív, i když více věříme v růst, úspěch a hromadění. Kříž se (pro mnohé z nás) stal pouhým totemem, šperkem. Ježíš je pro mnohé z nás jen teorie odčinění hříchu, místo aby pro nás byl opravdu živý, osobní, přítomný svou láskou. Nepřijímáme proto ani naší vlastní bolest a utrpení jako pozitivní příležitost k vykoupení, k přeměně. Je mylné myslet si že jsme Bohem trestáni za naše hříchy, my jsme potrestáni našimi hříchy (jako je duchovní slepota, sobectví, idealismus nebo pýcha).
Zdá se, že z vězení našich iluzí a naivních vysvětlení nás nemůže vysvobodit nic menšího, než nějaká bolest. Vzkříšení přichází pouze tam, kde přichází smrt. Je to kříž, cesta do temné noci, kterou když přijmeme,dostaneme dar vzkříšení.


V současném velkém utrpení světa je potřeba si položit otázku: jak naši bolest přijmeme? Budeme za ní vinit ostatní? Pokusíme se jí porazit? Jenže bez bolesti současný ani minulý svět nikdy nebyl (jen jsme se jí naivně vyhýbaly). Bolest se v tom pozitivním smyslu stává nakonec skvělým učitelem, i když s tím v současnosti nesouhlasíme a rozhodně to nechceme připustit. Pokud však bolest pokorně přijmeme, předáme i ostatním významné poselství.

Modlitba:
Ó Velká Lásko, děkuji za život a lásku v nás. Kéž všechno činíme spolu se všemi hluboce propojeni. Pomoz nám žít ve společenství, které se dělí o bolest i slávu uzdravení. Modleme se za uzdravení našeho světa. [Přidejte své vlastní záměry.]. Víme že Boží Trojice naslouchá našim srdcím. Amen

Napsat komentář