Zde jsem Vittorio Francesco Viola OFM

Vysvětlivky černě jsou úryvky z knihy Zde jsem od V.F. Violy OFM / hnědě čteme úryvky z rituálu profese a z řehole SFŘ / a modře můj osobní komentář.

V.F. Viola OFM komentuje  Liturgie svěcení v aktuálním Římském pontifikátu/ a dále je tento text srovnáván s Obřadem profese neboli rozhodnutím žít podle evangelia konaný při mši svaté, jak jej popisuje Rituál SFŘ. / Můj komentář má jen zdůraznit podobnost významu profese v našem sekulárním františkánském životě s kněžským svěcením.

I.Den svěcení.

Naše existence je souborem dní, jejíchž větší část je uchována v archivních složkách naší paměti…..Některé dny jsou však velmi důležité…

A tak je to i se dnem kněžského svěcení. Jeho význam je dán teologickým pochopením významu liturgie… Vylití Ducha svatého… tomuto dni předchází činnost téhož Ducha, který nás na přijetí kněžského svěcení připravoval a nyní dokonává.

/ Z rituálu SFŘ v den přijetí profese:

V bratrském společenství jsme se shromáždili k eucharistické oběti. Při ní složí svou profesi neboli rozhodnutí žít podle evangelia v Sekulárním františkánském řádu bratři a sestry N a N. Připomenou si a obnoví tak své křestní sliby a biřmovací závazky.
Při díkuvzdání Otci skrze Krista za všechny dary, které jsme od něj obdrželi, máme dnes zvláštní důvod k vděčnosti: totiž dar, který těmto bratřím a sestrám dává Bůh tím, že je volá k životu ve světě v duchu blahoslavenství, a dar, kterým obdarovává i nás, když k našemu společenství připojuje nové členy.

/ Duch svatý nás volá k životu ve světě v duchu blaholavenství při shromáždění božího lidu a především bratří a sester sekulárního františkánského řádu, kteří se shromáždili k eucharistické oběti. To znamená, že den profese spojený s eucharistií je poukazem na zásahy Ducha svatého v našem životě a také na to jak Pán obdarovává naše bratrské společenství dary na lidech.

II. Vstup do katedrály

Pán shromáždil do kostela věřící a tak učinil z toho místa setkání s ním samotným. Shromáždění jsou připomínkou příběhu psaného Bohem v životě dalšího Božího služebníka.

/ Z rituálu SFŘ v den přijetí profese: Trvalé rozhodnutí žít podle evangelia, které dnes veřejně přijmou tito naši bratři a sestry, nám připomíná to, co se zpřítomňuje při každém slavení eucharistie.
Podle příkladu Krista, který sám sebe obětoval Otci za život světa, a ve spojení s ním, jsme vybízeni neustále, zvláště však dnes, abychom oběť svého života spojili s obětí Kristovou.

/ Liturgie nám sice připomíná naši hříšnost, ale zároveň nás vede k Bohu, který nám ukázuje i nyní své nekonečné milosrdenství. Naše profese nás spojuje ještě více s obětí Kristovou, stejně jako to učinil dřívě náš křest a biřmování.

III. Zde jsem

Bohoslužba slova a bohoslužba oběti. Svěcení začíná představením kandidáta po hlásání evangelia má svůj význam. Ticho po přečtení evangelia je tichem k naslouchání Duchu Božímu. Pak jsou povoláni kandidáti jménem a oni odpovídají „Zde jsem“

Abram, Mojžíš, protoci, Panna Maria, apoštolové, všichni se stejným slovem na rtech : „Zde jsem“. Síla slov „zde jsem“ překvapuje! jejich vzorem je odpověď Panny Marie na slova anděla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Tato Mariina slova představují plné darování se , definitivní, bez požadavků záruky, počtů jakých koliv omezezní, podmínek, bez vlastních přání. Je to naprosté odevzdání sama sebe, vlastního těla, vlastního dobra, vlastní vůle…. Každá volba, každá starost, každá zkouška, každá radost nachází hluboký pokoj v tomto odevzdání se.

/ Z rituálu SFŘ v den přijetí profese:

Ať předstoupí kandidáti profese v Sekulárním františkánském řádu, bratři a sestry N, N.
Každý z kandidátů profese může odpovědět:
Zde jsem.
Ministr:
Bratře, sestro N., Bůh tě posvětil skrze vodu a Ducha Svatého. Co žádáš od Boha, církve a františkánské rodiny?
(nebo je-li kandidátů profese více:)
Bratři (a sestry), Bůh vás posvětil skrze vodu a Ducha Svatého. Co žádáte od Boha, církve a františkánské rodiny?
Kandidáti profese vyjádří svůj úmysl. Je zvláště vhodné, učiní-li tak jednotliví kandidáti profese vlastními slovy. Vyjádří-li svůj úmysl prostřednictvím jednoho kandidáta profese, může se žádost přednést těmito nebo podobnými slovy:
Žádáme, abychom mohli složit profesi v Sekulárním františkánském řádu. Zkušenost z období (počáteční) formace nás utvrdila v přesvědčení, že nás Pán volá k životu podle evangelia následováním příkladu svatého Františka z Assisi.
Ministr:
Bratrské společenství přijímá vaši žádost a připojuje se k vaší modlitbě, aby Duch Svatý ve vás dokonal dílo, které sám započal.

/ Poslechněme si co říká řehole SFŘ:       ‚ Jako “kající bratři a sestry”  podněcovaní na základě svého povolání dynamickou silou evangelia ať naprostou a dokonalou vnitřní proměnou uvádějí svůj způsob myšlení a jednání do souladu s Kristem. [Tuto proměnu], kterou samo evangelium nazývá “obrácením”, je vzhledem k lidské křehkosti třeba konat denně.‘ Kandidáti jsou tedy přesvědčeni, že je do řádu povolal Pán. K tomu přesvědčení dospěli během minimálně roční formace s formátorem bratrského společentví, který povolání dosvědčil před místní radou zvolených služebníků. Slovo ZDE JSEM má stejný význam u kněží, kteří přijímají svátost svěcení na základě povolání od Pána, stejně platí u sekulárních řeholníků Sekulárního františkánského řádu. Bez tohoto přesvědčení o povolání do řádu, je lepší nepřijímat profesi do řádu a je lepší zůstat přítelem sv. Františka z Assisi v místním společenství jako křesťan bez profese. Naše přání, či pocity nikdy nesmí zastřít vůli Ducha svatého, protože pak by se nám mohlo stát, že budeme stát na jiném místě, nežli Duch svatý chtěl.

IV. Ano chci

Po homilii a chvíli ticha se snovou silouz vrací odhodlání slovy „zde jsem“, před tváří Božího lidu je třeba přijmout závazky patřící ke kněžství. Na otázku „chceš?“…přichází odpověď “ ano“… Formulace otázek dává poznat závažnost, kterou představuje přijetí daru.

/ Z rituálu SFŘ v den přijetí profese:

Otázky
29.         Po homilii kandidáti profese vstanou. Celebrant se jich ptá těmito nebo podobnými slovy:
(Bratři a sestry,) ptám se vás před tímto bratrským společenstvím a před shromážděným Božím lidem:
Chcete s láskou přijmout způsob života podle evangelia, který nám slovem i příkladem odkázal svatý František z Assisi a který je obsažen v Řeholi Sekulárního františkánského řádu?
Všichni kandidáti profese společně odpoví (každý sám za sebe):
Chci.
Celebrant:
Byli jste povoláni k tomu, abyste vydávali svědectví o Božím království a spolu se všemi lidmi dobré vůle budovali svět, který je bratrštější a více odpovídá evangeliu. Chcete být tomuto povolání věrní a pěstovat ducha služby, který je sekulárním františkánům vlastní?
Kandidáti profese:
Chci.
Celebrant:
Křtem jste se stali údy Božího lidu a při biřmování jste byli posilněni novým darem Ducha (Svatého), abyste hlásali Krista (svým) životem i slovy. Chcete se ještě těsněji spojit s církví a přispívat k její neustálé obnově i k jejímu poslání mezi lidmi?
Kandidáti profese:
Chci.

/ Myslím, že závažnost slibu je jasná. Řehole píše: „Mezi duchovními rodinami, které Duch Svatý probudil v církvi, sdružuje františkánská rodina všechny členy Božího lidu – laiky, řeholníky i kněze – kteří se cítí povoláni následovat Krista ve stopách sv. Františka z Assisi.To znamená, že nejsme povoláni ke spiritualitě sv. Dominika, karmelitánské, charismatické či jiné, ale ke spiritualitě františkánské rodiny. Pokud nás lákají stejně tak krásná povolání od Pána, která ale nejsou františkánská, pak následujme Ducha Božího složme profes u terciářů dominikánských, karmelitánských, či hledejme společenství charismatická. Stejně tak průzračné je, že jsme byli povoláni k vydávání svědectví o Božím království. To se může dít opravdu rozličnými způsoby: Evangelizací při františkánských misijích, bratrským jednáním v zaměstnání, obětavou službou ve vlastní rodině. Nemusí se tak dít jen uprostřed božího lidu, ale spolu s lidmi dobré vůle – tedy v organizacích tohoto světa, usilují-li o bratrštější svět. Zároveň však je pro sekulární služebníky nutné být těsně spojeni s církví – např. být služebníky ve své farnosti, v charitě, v pastoraci v nemocnicích, domovech důchodců, biskupství a to především proto, aby lidé stejně jako u sv. Františka viděli, jak si církve vážíme a že s ní opravdu žijeme.

Jsme služebníky Božího slova… jde o pokračování poslání věčného Božího slova, živého slova Otce, ježíšovy velikonoční dobré zprávy.

Řehole SFŘ píše totéž: Sekulární františkáni se kromě toho mají často věnovat četbě evangelia. Z evangelia mají přecházet k životu a ze života k evangeliu .

Předsedání liturgii je především mystickou skutečností, neboť dává možnost zvláštního poznání Božího tajemství v prožití communia s ježíšovými postoji, slovy i gesty

Řehole SFŘ píše totéž: Ať proto sekulární františkáni hledají Krista živého a působícího v bratřích a sestrách, v Písmu svatém, v církvi i v liturgických úkonech. Ať je pro ně inspirací a cestou jejich eucharistického života víra sv. Františka, který dal napsat tato slova: “Nevidím tělesně na tomto světě z nejvyššího Syna Božího nic než jeho nejsvětější tělo a nejsvětější krev”

Existuje něco intimnějšího ve vztahu, který  s Bohem prožíváme , než modlitba?… Věrnost slavení liturgie hodin… nesmíme redukovat jen na „poříkání breviáře“, aniž by se naše modlitba stala slavením…., redukovat na materiální recitaci určitých slov. Liturgie hodin je podstatně kontenplativní modlitbou Ježíšova nitra.

Řehole SFŘ píše totéž: Tak jako se Ježíš vpravdě klaněl Otci, tak ať i oni učiní modlitbu a kontemplaci středem své existence i činnosti. Ať se účastní svátostného života církve, především eucharistie, a připojují se k liturgické modlitbě jednou z forem, které církev předkládá. Tak ať [v sobě] obnovují tajemství Kristova života.

/ Myslím, že častá četba evangelia, častá účast na eucharistii, a cíl, aby naše modlitba byla ‚neustálá‘, celodenní je opravdový základ toho, jak napodobit sv. Františka. Je potřeba si uvědomit, že František byl z poloviny mystikem a mnoho času trávil rozjímáním, kontemplací a neustálou modlitbou, často v lesích, osamotě i když s bratry nablízku. Pokud si myslíme, že nahradíme tuto osobní záležitost a osobní odpovědnost ve vztahu s Pánem mnoha akcemi, obnovami a pod, tak se opravdu mýlíme v tom jak sv. František žil. Pokud bychom však žili jenom v ústraní s Pánem a neprojevovali se františkánskými skutky, službou druhým a snahou o bratrštější svět, budeme se stejně mýlit jako v prvním případě. Neříkám že duchovní obnovy, exercicie nejsou potřeba, určitě mají velký význam stejně jako společná  setkávání v prvních řádech. Mám však na mysli to, že mnozí katolíci, žijí jen různými akcemi, účastní se jich i několikrát za rok, ale jejich osobní vnitřní modlitba skomírá a jejich služb světu či  v církvi také nestojí za velkou zmínku.

X. Maria

Andělovo zvěstování je centrálním bodem Mariina života… Panna Maria nejprve přijímá vše od Syna, kterého nosí v lůně….Svou odevzdaností umožňuje, aby byla totálně zahrnuta do jednání Nejsvětější trojice, která do ní vkládá službu a poslání Syna. Vyslovením „zde jsem“ se Panna nechává svobodně zahrnout do kněžství svého syna. … Panna Maria se odevzdává církvi definitivním a plným způsobem. …Účast na Kristu nám byla dána už ve křtu. Specifikována je naším svěcením….

/ Z rituálu SFŘ v den přijetí profese:

Když mi Pán dal tuto milost, já N obnovuji své křestní sliby a zasvěcuji se službě Božímu království. Slibuji proto, že budu ve svém světském stavu žít až do konce svého života evangelium našeho Pána Ježíše Krista v Sekulárním františkánském řádu a zachovávat jeho Řeholi. Kéž mi stále pomáhají milost Ducha Svatého, přímluva blahoslavené Panny Marie, našeho svatého Otce Františka a bratrské společenství, abych dosáhl(a) dokonalosti křesťanské lásky.

Profesí jste se stali Kristovým světlem ve světě. Ať tak svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.

/ Maria je svým plným a definitivním odevzdáním příkladem nejen pro povolání ke kněžství, ale i pro všechna ostatní povolání v církvi. Tedy i pro naše povolání do františkánského řádu. Proto je naše povolání Pánem opravdu velmi důležité. Je lépe říci ne našemu přání, či momentálnímu nadšení a raději dál čekat, kam nás pán povolá, nežli učinit sliby podobné slibu Panny Marie, aniž by nás Duch Boží k tomu vedl.

Jestliže nás však Pán opravdově volá k následování sv Františka, pak stejně jako Panna Maria neváhejme, takové vzácné obdarování přijmout a poslušností řehole se dál utvrzujme v tomto daru. Pak už nepokukujme  po jiných řeholích či spiritualitách, ta kterou nám dal Pán nám stačí. Když nastanou težkosti, či když jsme následováním sv. Františka unaveni, či když nás zklamou naši bratři a sestry, nechtějme přeměnit františkánský řád v nějakou jinou spiritualitu, aby nám lépe vyhovovala. Spíše obnovujme své původní povolání od Pána modlitbou, čtením evangelia  a rozumnou službou druhým. Nejde o to se vyčerpat a vyhořet. Nikdo nemůžeme být jako sv. František. nesrovnávejme se s druhými.  Pán , který nás k následování sv. Františka povolal, dá v pravý čas vědět, jak máme dál pokračovat a dá nám posilu žít radostně františkánskou spiritualitu, protože ona je darem od Pána.

Napsat komentář