František byl laik, který neprošel školami, sotva zvládal latinu. Jeho texty jsou prosté, sestavené v umbrijském dialektu. Je však za nimi cítit velká osobnost. Jeho rukopisy byly uctivě uchovávané a přepisované. Vyčteme z nich jeho pojetí Boha, ukazují tvář Boží a vyzývají k vnitřní chudobě a k radostnému následování Krista.
Obsah modliteb pro každý den:
- Osviť temnoty našeho srdce
- Boží světlo odhalí, kdo jsem
- Cesta chudoby vede k radosti
- V každém člověku vidíš svého bratra
- I největší hříšník je tvůj bratr¨
- Zahleď se na Boha
- Čisté srdce se klaní Pánu
- Otec je veliký stvořitel
- Slovo je Kristus, syn Boha
- Maria je slavná paní
- Bůh oděl vše krásou
- Duch nám odhaluje Otce aa Syna
- Ze srdce tryská úžas a čistá chvála
- Tužím po Bohu a mám v něm zalíbení
- Nic nechci pro sebe, vše dávám Bohu
1.den nejvyšší a slavný Bože osviť temnoty mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku, cit a poznání, abych Pane, splnil tvé svaté a pravdivé přikázání.(1206)František v opuštěné kapli spatřil velký obraz ukřižovaného a z Františkova srdce vytryskla modlitba. Srdce je nejhlubší v člověku, je to identita a pravá podoba každého. Jaké jsou temnoty srdce? Nevědomost kdo jsem, a kdo je Bůh. V srdci se mísí vznešenost s bezvýznamností. Z nitra srdce vychází zlé.(mat 7,21) Srdce neví kudy se vydat, co má dělat? Slavný Pán však může srdce osvítit. Víra poznává kdo je Bůh a vidí svět, který spěje k porodu. Naděje je skok k optimismu a vitalitě. Láska je především láska Boha k člověku a prosíme o to, abychom ji přijali… cit a poznání? Uchvácení tím co jsme u Boha zahlédli a uložili si slovy do mysli. To vše vede k tomu, že budeme konat a obnovíme Boží dům.
2.den Považ člověče jakou znamenitost ti dal Bůh. Adamovi vtiskl fyzickou podobu Krista, ale totéž platí i o nás. Jsme obraz Boží. Daroval nám důstojnost. Člověk se však Bohu vzdálil a ukřižoval a dále křižuje Spasitele. Bohu tím způsobujeme bolest. Přestali jsme se chápat jako Boží dílo, jako závislí na Bohu. Jsme vydaní Božímu milosrdenství a tím se máme chlubit
3 den Co je pravá radost? Radost není povrchní (např. příčinou radosti není růst řádu). K radosti se prokopáme skrze zkoušky. Zůstanu-li v utrpení trpělivý, to je pravá radost a pravá cnost. Nemyslí se tím radost, že jsme úspěšně zvládli utrpení a zkoušky. Ale to, že radost byla ve zkouškách přítomná. Ve všem co budeme trpět, si uchovejme pokoj ducha i těla, pro lásku našeho Pána Ježíše KRISTA.
4.den Vy všichni jste bratři. Kristus je uprostřed vás. Není jiného Pána, učitele, mistra. František jako první dal své komunitě název bratrstvo. Máme společný původ, jsme si rovni a tvoříme rodinu shromážděnou okolo Krista. V bdělosti nás udržuje evangelium, které je duch a život. Musíme se navzájem milovat, tak jak nás miloval Ježíš. Tedy láskou mateřskou. Mezi bratry ať panuje důvěra jako mezi dítětem a matkou. Nejvyšším stupněm lásky je láska k nepřátelům. (František však byl realista a tak bratry napomínal, aby se modlili, aby jim takovou lásku Bůh daroval). Milovat máme všechny lidi nejen bratrstvo. Prvotním postojem je vlídnost, pozitivní a oceňující pohled, připravenost prokázat dobro, posloužit. Menší bratr je laskavý sourozenec, který se neprosazuje. Opravdová láska se podřizuje nejen druhému člověku, ale celému řádu světa. Láska je tam, kde není strach.
5.den I kdyby tě zasypali ranami, musíš to mít za milost, z poslušnosti Pánu a miluj ty, kteří ti dělají takové věci a nechtěj, bay byli lepšími křesťany.(List ministrovi) Nevyčerpatelné milosrdenství a slitovnosti Boha musí člověk napodobovat. Přijmout zkoušku je vždy těžké, ale jakmile přijde, vystav se jí a buď poslušen Božímu záměru s tebou. Dělej to z pravé poslušnosti. Dívej se jinýma očima, nehledej svět bez vady. Pokorné přijetí reality, láska, která snáší a omlouvá, platí víc než poustevna. Ať žádný bratr nikdy neodejde, bez milosrdenství v tvých očích. Jediným správným projevem vůči hříšníkovi je láska. (Řím5,20)
6.den Duchovní putování je dlouhé a mnohorozměrné. Různost, samostatnost nevede k roztříštění, ale slévá se v jednom. Člověk ví, jaká je Boží vůle a mohl by přejít k činu. Ale to nestačí. Musíme jít cestou, kterou stanovuje Boží Duch. Lidská aktivita musí ustoupit -. Abychom vnitřně očištěni, vnitřně osvíceni a ohněm Ducha svatého rozníceni, konali to, o čem víme, že to Bůh chce., což znamená, že cestu nelze uskutečnit bez Boží pomoci, bez zapálení srdce Duchem. Jít ve šlépějích Ježíše neznamená, že budeme napodobovat jeho činy, ale že vejdeme do celosti tajemství jeho života, jeho smrti a jeho slávy. Kráčíme v Ježíšových stopách, abychom došli k Otci, k Bohu, k Nejvyššímu, Všemohoucímu.
7.den Blahoslavení čistého srdce. Člověk se k Bohu nepřibližuje zrakem, ale srdcem. Čisté srdce se dívá se shůry na pozemské věcí a vyhledává věci nebeské a nepřestává se klanět Pánu. Prvotní vidění je skrze adoraci. Sjednocené srdce hledá skrze pozemské a nebeské věci živého Boha. To je čisté srdce. Mějme se všichni na pozoru, abychom kvůli nějaké práci, mzdě či službě neztratili svého ducha a své srdce neodvrátili od Pána. Mnohé konat musíme – práce, služba v církvi, ale tak aby se hledění na Boha nedostalo do pozadí. Ideální vyváženosti nikdy nedosáhneme, řešení není tyto věci omezit, ale zvládat je, tím, že se nenecháme ničím rozptýlit. Kromě toho, že František radí soustředit se na cíl (sloužit, milovat, ctít a klanět se mu), nedává žádné konkrétní rady a proto je tu prostor pro vynalézavost a iniciativu s tím, že zůstáváme ve svrchovaném respektu před Pánem a s bázní adorujeme. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek (ef2,2, Jan 17,21)
8.den Co vidí čisté srdce? Vidí stvořitele i stvoření. Vidí vše, ale jinak. Vidí svět zářící Bohem a naplňuje jej. Vidí člověka v jeho skvělosti i ubohosti. Dívá se celostně, vyváženě na realitu. Vzdáváme to díky, že sis nás zamiloval.(Nová řehole 23, 1-4)
9.den Otcovo Slovo. Dej nám chléb vezdejší dnes, svého Syna, abychom si připomínali, chápali a uctívali lásku, kterou k nám choval. Ať to, co pro nás mluvil, vykonal a vytrpěl.(Františkův výklad Otčenáše)Máme si připomínat, chápat a adorovat nikoliv vnější aspekty, ale jádro všeho: lásku kterou k nám choval. Pro Františka je vyzdvižení Krista na kříž výrazem jeho panování nade vším, oznámením jeho návratu. Jít ve šlépějích Krista, znamená vstoupit do tajemství ponížení a chudoby a ve všech situacích odevzdávat svou vůli do vůle Otce, třeba i ke smrti.
10.den Slavná paní a svatí. Pokaždé, když František zahledne celost tajemství Boha a jeho díla ve světě, vždy se před ním objeví i postava Panny Marie. Slovo církev (l Église) má ve francouzštině dvojí význam: obec věřících a budova církve. František ztotožňuje Marii a církev. Rysy přisuzované církvi platí i na Marii. Marie je služebnice a matka. Maria je spojena s Otcem, Synem i Duchem svatým, ale přesto dál patří k nespočetnému zástupu svědků. Na jedné strany proniká do trojiční hlubiny, a na druhé straně je přítomna uprostřed lidí.
11.den Bůh buď chválen ve všem svém stvoření. František je rok před smrtí upoután na lůžko. Prožívá velikost Boha, která, ale nevylučuje blízkost a něhu, je stále dobrý Pán. Celé stvoření nazývá bratrem, sestrou, matkou. Smrti neunikne žádný člověk, ale zjevení Lásky pomáhá zapomenout na ublížení a v pokoji snést nemoci a útrapy. Chválí Boha a Druhá smrt mu neublíží. Chvála Boha tryská z obdivu k řádu stvoření. Chvalte svého Pána, vzdávejte mu díky a služte mu s velkou pokorou.
12.dne Vidět Otce a Krista skrze Ducha. K otci nelze dojít jinudy než cestou, jíž je Syn. Vidět Syna, ale není snadné. K Otcovu tajemství se nemůžeme přiblížit pouze lidskými smysly, ale jen s pomocí Ducha. Je to Duch Páně, který přebývá ve svých věrných, kdo přijímá nejsvětější Tělo a Krev Páně. Jestliže máme srdce zaneprázdněné starostmi, hrozí nám, že nepoznáme Syna Božího Syna. František se dívá na eucharistii jako na pokračování Kristovy kenóze.
13.den Nejčistší chvála. František jako první nazval Boha pokorou. Slavný a vyvýšený Bůh se dává poznat jako skrytý, nenápadný, slabý, nevnucuje se, přichází diskrétně, potichu. Bůh je i trpělivost. Krása Boha je provázena důvěrnou blízkostí. Je bezpečí, odpočinutí, radost, naděje, je milosrdným spasitelem.
14.den Netužme po ničem jiném než po Bohu. Milujme všichni celým srdcem Pána Boha. Boží láska k člověku je nepodmínečná. Ubozí, bědní, nevděční a zlí, páchnoucí a plní hniloby jsou probuzeni Láskou a tím se ukazuje i velikost a důstojnost člověka. Nic jiného nežádejme, nic jiného nechtějme, v ničem jiném nenacházejme radost, než v jediném Bohu, který je pravým a nejvyšším dobrem. Bůh je pro všechny nezměrný oceán, který vše pohlcuje, vše noří do nesmírné radosti a věčného slavení. Následuje žasnutí nad Boží krásou. Je žádoucí na věky věků.
15.den Odevzdat vše Bohu. Vždyť jemu náleží vše dobré a on jediný je dobrý. Uznejme, že všechna dobra jsou jeho. Probuďme svůj zrak a ducha. Hlubinné a pravé Dobro, jež dostáváme od Boha, nepovažujeme za svůj majetek, ale přinášíme jej před Boha a vyjadřujeme mu za něj vděčnost. Dobro se nachází v každém člověku, a když zemře svému egoismu, blízkost Boha se na něm začne projevovat. Běda však, když se tím začneme chlubit. Jedná se o dvojí zapomnění, že všechno dobro je od Boha a že bez Boha nejsme schopni žádného dobra.
Všemohoucí, nejsvětější, nejvyšší a svrchovaný Bože, všechno dobro, svrchované dobro, úplně dobro, který jediný jsi dobrý, kéž bychom ti mohli vzdát všechnu chválu, všechnu slávu, veškerý dík, všechnu čest, veškeré dobrořečení q odevzdat vše dobré. Ano! Ano! Amen
