Dějiny Sekulárního františkánského řádu – úvod

  1. Úvod

III. řád sv. Františka byl ve 2. polovině 19. století v Čechách a na Moravě ve velkém rozvoji. Do nového století tak vešel s velkou členskou základnou – více než 30.000 členy, ale také s novými impulsy činnosti. Jejich každoročním vyvrcholením byly sjezdy na Velehradě s následnou poutí na Sv. Hostýn a samozřejmě řada dalších aktivit. V průběhu 20. století vlivem mnoha politických změn řád prošel složitým a náročným vývojem, tak jako celá katolická církev u nás. Nyní v 21. století je zde již obnovený kanonicky ustavený Sekulární františkánský řád s členskou základnou téměř tisíc bratří a sester. Je to jistě zlomek toho, co bylo před sto lety, ale v rámci současného stavu SFŘ představuje v České republice jednu z největších katolických organizací.

Čím a kým byl ovlivňován, jak sám sebe reflektoval, to jsou otázky, které es autor snaží v tomto přehledu nastínit. Autor je členem tohoto řádu od počátku 70. let minulého století, byl spoluorganizátorem „bytových skupin“, podílel se na politických změnách 1989 – 1990 a také na obnově řádu v posledních letech.

Podklady pro kapitolu „ Rozvoj řádu – terciáři v posledních letech habsburské monarchie“(1885 – 1918)       měl autor možnost čerpat pouze

z publikací, především z terciářského časopisu „Serafínské květy“, který začal vycházet v roce 1901. Druhá etapa – „Terciáři za první republiky“ (1918 – 1938), byla již na prameny bohatší, neboť kromě Serafínských květů se začal vydávat další časopis „Serafínský prapor“ (od roku 1921) a také vyšel Almanach III. řádu sv. Františka (v roce 1921). V další etapě – „Terciáři v době nesvobody a útlaku“ (1939 – 1989), bylo již možno kromě písemných zpráv (vzpomínek a zápisů) využít i informací od pamětníků a také vlastních zkušeností. Velkou pomocí pro toto období byla i průzkumná dotazníková akce (v roce 2001). Za podpory Národní rady SFŘ umožnila shromáždit řadu informací o členech i o dění v této době. V poslední etapě – „Sekulární františkánský řád po sametové revoluci“ (1990 – 2000), jsem se již mohl opřít nejen o informace z nových časopisů „Serafínská cesta“ a „Poutník“ a také ze „Zpravodaje Národní rady SFŘ“. Především však o velmi dobrý a solidní archiv, který SFŘ má ve svém sekretariátě v Brně. A samozřejmě o svědectví členů řádu i vlastní zkušenosti a znalosti.

Každá z těchto etap je v práci sledována ze čtyř pohledů:

1) Činnost řádu, tj. hlavní akce na úrovni národní nebo oblastní, ale také na

úrovni  místních společenství (obcí).

2) Duchovní zaměření, kterým je františkánská spiritualita a formace, jak

ve své tradici, tak i ve své vazbě na aktuální dění v katolické církvi.

3) Organizační struktura, která prošla zejména v poslední čtvrtině 20.

století rychlým vývojem – z III. řádu, jehož závaznou směrnicí byla

Řehole daná v roce 1882 Lvem XIII. řád přešel v Sekulární

františkánský řád s Řeholí Pavla VI. z roku 1978.

  1. Hlavní představitelé a členové řádu v dané etapě.

Přáním autora je podat členům SFŘ i dalším zájemcům pohled na vlastní dějiny, ale také aby tato práce byla i impulsem pro sbírání dalšího materiálu s návazností na publikování hlubší studie.

Příspěvek byl publikován v rubrice dějiny Františkánů se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář