Výroky a příběhy pouštních otců
(Apoftegma(starogr.αποφθεγμα – apofthegma) je stručný výrok historickej osobnosti, ktorý sa týka nadčasovej pravdy.Podobný význam majú slová gnóma, sentenciaa maxima. V antickom období apoftegmy zozbieral a vydal napr. Plutarchos. Wikipedia)
Po předmluvě o historii pouštních otců a mnišství následuje část Apofthemat : ZDE PDF
1- Povzbuzení pouštních otců k pokroku v dokonalosti (dále jen jednotlivé výroky bez určení otce a času)
– Ať jdeš kamkoliv měj Boha vždy před očima. Ať děláš co děláš měj pro to vždy svědectví za svatých Písem a neodcházej hned z místa kde přebýváš…
– Bůh od pokřtěného vyžaduje: pravou víru od jeho duše, pravdu od jeho jazyka a střídmost od jeho těla…
– nespoléhej se na nic jiného než jen pros o pomoc Boží pro svou budoucnost…
– Nehněvej se když tebou pohrdají, přinášej pokoj a neodplácej zlé zlým. Nestarej se o hříchy druhých. Nesnaž se s nikým srovnávat…
– Co je dobrého mám vykonat? Udělej to, co si tvá duše přeje v souladu s Bohem a střež své srdce…
– Má-li člověk pokoru, žije-li prostě a neposuzuje, přichází k němu bázeň Boží.
– Co nemáš rád nečiň nikomu jinému…
– Člověk, který nepřijímá všechny lidi, ale dělá mezi nimi rozdíly, není dokonalý…
– Nepři se s nikým o tom co říká, pak bude tvá duše klidná…
– Vymezením křesťana je napodobovat Krista…
2- Je potřeba horlivě vyhledávat tichost
– Člověk na poušti je zbaven trojího boje: Pokušením ze strany sluchu, očí a řeči…
– Proč nás opouštíš?Bůh ví že váš miluji, ale nemohu být zároveň s Bohem a lidmi. Lidé totiž chtějí velmi mnoho rozdílných věcí (na rozdíl od andělů)…
– Mlčenlivost je dobrá – je matkou všech moudrých myšlenek…
– Nemilujte svět, ani věci ve světě…
– Ten kdo žije v tichosti potřebuje neustálou bázeň Boží, vytrvalé prosby a své srdce u Boha…
– Samota v cele tě naučí všemu…
– K tomu ještě potřebuješ být velkodušný, pokorný, bdělý a zdrženlivý…
– Počátek zla je rozptylovat se…
– Člověk žijící mezi lidmi zažívá neklid a kvůli neklidu pak nevidí své hříchy. Jinak je tomu když žije na poušti v tichosti…
– Vzdaluj se každé starosti a ve tvém nitru poroste něco o čem jsi dosud nevěděl, že to tam je protože jsi po tom šlapal…
– Tichost znamená posadit se v cele s poznáním Boha a s bázní před ním, bez zášti a povyšování…
3- O kajícnosti
– Zamilujme si obtíže, abychom nalezli Boha.
– Připomínej si den smrti…ale připomeň si i den vzkříšení a předstoupení před Boha.
– Jak mohu předstoupit před Kristův soud? Jak se před ním obhájit?
– Člověk který důvěřuje někomu jinému než Bohu, v sobě nemá Boží bázeň.
– Běda mi, že jsem nezápasil o svoji spásu.
– Otče, pomodli se za nás.
– Otče proč pláčeš? Tak vypadá člověk, který poznal sám sebe.
– Lítost má dva projevy: pracuje a zachovává bdělost. Plačte – není jiná cesta než tato.
– Ti kteří přicházejí k Bohu prodělávají zpočátku zápas a velkou námahu, ale potom mají nevýslovnou radost.
– Mnoho lidí vyžaduje radu, ale jen málo se radou řídí.
– Člověk získává bázeň Boží, když vydrží být ve svém srdci sám k sobě kritický.
– V poustevně pamatuj po všechen čas na Boha.
– Počátek zkázy mnicha tkví ve smíchu a plané výřečnosti. Stahují ho do vášní.
4- O zdrženlivosti nejen v jídle, ale i ve všech duševních hnutích
– Jsou to dobří bratři, ale jejich ohrada nemá branku. Každý může do jejich stáje vejít. (To mluvil o jejich nevázanosti v řeči)
– Každý rok si stařec dal jednu zásadu a tu celý rok plnil
– jestliže člověk zachovává půst a snáší hlad, jeho duše udolá nepřátele.
– Miluj mlčení víc než mluvení.
– nesl jsem balík provazů. Když mne jeden poháněč velbloudů dráždil k hněvu, nechal jsem tam balík a utekl
– Jestliže se rozhněváš, když někomu něco vyčítáš, vyhověl jsi vlastní vášni. Nesmíš sám sebe zahubit, ani proto že chceš druhého zachránit.
– Ať tvá ústa nepřinášejí zlé slovo, vždyť ani réva nenese trní.
– Když bydlíš s bratry, hleď na všechny stejně a střež svá ústa a oči. Jen tak dojdeš klidu.
– Člověk s plným břichem pohrdá pláství medu.
– Nejez to po čem toužíš. Za všech okolností děkuj Bohu, že můžeš jíst to co ti Bůh posílá.
– Hadu se podobá ten kdo pomlouvá druhého.
– Mnišskou pečetí je pokora.
– Bohatstvím duše je zdrženlivost. Utíkejme před domýšlivostí a starostí o tento život.
– Poživačnost je matkou smilstva.
– Je správné postit se, aby měl chudý co jíst.
– Nejez dřív než dostaneš hlad, nechoď spát dřív než se ti klíží oči, nemluv dřív než dostaneš otázku.
5- Vyprávění pro posilu v bojích, které vyvolává smilstvo.
– Soudím, že tělo má v sobě tři hnutí. Jedno přirozené, druhé z nedbalosti (např.: opíjení, přejídání) třetí od démonů. To ale nepůsobí nechce-li to duše.
– Mnoho lidí smilní svou duší, aniž by se k někomu přiblížili tělesně. Je proto dobré střežit svoje srdce.
– Je dobré neskrývat své špatné myšlenky a oznamovat je duchovně starším, ale jen těm, steří umějí rozlišovat.
– Kdo koná hříšné skutky, už nebývá pokoušen démony.
– Prosme Boha společnými modlitbami. On povyšuje a ponižuje. Po čtrnácti letech boje s hříšnými myšlenkami se stařec svěřil se svým bojem v kostele. Po modlitbách všech ostatních boj přestal.
– Duše musí být připraven na útok démonů. Musíme svoji duši očisťovat, aby v nás bydlel Bůh. Přestat souhlasit se svými hříšnými myšlenkami. Osvobození od zbytečných starostí, mlčení a skrytá meditace plodí čistotu. Braň se hříšných myšlenek ze všech sil. Hříšná myšlenka je jako kniha – nečti i, ale zahoď. Hluboce se pokoř a modli se. „ Synu Boží smiluj se nade mnou.“
6- O dobrovolné chudobě a mít se na pozoru před ziskuchtivostí
– Kdo se dobrovolně zřekl světa a ponechá si peníze toho rozsápají v boji démoni
– Abba si s velkou námahou postavil celu, když ji dokončil, nebyl v ní spokojený a tak ji prostě opustil. Nosil sebou v koši jen ovčí houni.
– jeden bratří měl jen knihu s evengeliem. Prodal ji a peníze dal chudým se slovy : „Ta kniha mi řekla prodej svůj majetek a rozdej chudým.“
– Když si nějaký bratr přišel něco vypůjčit řekl mu – jdi a vezmi si co potřebuješ. Když to bratr přišel vrátit řekl mu – polož to pět na své míst. Když to nevrátil nic mu neřekl.
– Toužíš-li po království, pohrdej majetkem a usiluj o božskou odměnu.
– Neopouštěj manuální práci. Vše však dělej bez neklidu
– Dobrovolná chudoba je dobrá pro ty kdo jsou jí schopni. Ti kdo j snesou mají sice tělesné soužení, ale v duši mají pokoj. Dobrovolná chudoba je pokladem mnicha.
– Našel tisíc zlaťáků. Vrátil je majiteli, odmítl odměnu a když jej chtěl majitel veřejně chválit utekl do jiného města.
– Mnich si chtěl nechat dva zlaťáky pro případ nemoci. Stařec mu však poradil. Když si je necháš budeš spoléhat na ně a Bůh se starat nebude. Hoď svou starost na Hospodina.
– Pán mu řekl -Plň mé úkoly a já se o tebe postarám. Ty se nestarej jak.
7- K vytrvalosti a statečnosti
-Pane chci dosáhnout spásy, ale špatné myšlenky mi to nedovolují… Pracuj a pak vstaň k modlitbě a znovu pracuj a znovu vstaň k modlitbě.
– Čtrnáct let jsem žil v poušti a ve dne v noci jsem prosil Boha, aby mi dal přemoci hněv.
– Blahoslavení, kteří snášejí své námahy s poznáním. Zbaví se tak démona zbabělosti před každým novým dílem.
– Abba všude mne provází neklid o samotě i mezi lidmi. Já tak už žiji sedmdesát let, odpověděl mu.
– Duše dělá pokroky jen prostřednictvím bojů.
– Pravost mnicha se ukazuje v pokušení.
– Odcházím tam kde je námaha, tam najdu odpočinek.
– Je mnoho ďáblových ostnů: neodradí-li chudobou, nabídne bohatství, nezmůže li nic nadávkami a hrozbami, nabídne chvály a pocty, nepodlehne-li zdravý vyžádá si pro něho nemoci, nabídne rozkoše a když nepomohou odvrátí pozornost nedobrovolnou námahou. Raduj se vždy, když tě Bůh ochrání.
– Velou askezi vyžaduje ovládat se v nemocech a vysílat děkovné zpěvy k Přemocnému. Ať je duchovní píseň v tvých ústech a meditace ať odlehčuje tíhu pokušení.
– Jakmile přijde pokušení ,přijde zároveň ze všech stran i trápení.
– Nemáme vytrvalost. Chtěli bychom získat cnost bez námahy.
-Stromek, který se neustále přesazuje nemůže nést ovoce. Ani mnich, který se stále stěhuje z místa na místo, nenese plody dobrých skutků.
– Starci říkali, že mnich musí až do smrti zápasit s démonem duchovní omrzelosti a ochablosti a to hlavně v době společných modliteb.
– Chudý lazar (v Písmu) nikdy nereptal vůči Bohu a netvrdil, že mu neprokázal milosrdenství,m ale s děkováním snášel své trápení. Proto ho Bůh přijal.
– Jeden mnich bojoval s pokušením odejít. Když nastal večer, řekl si že ráno odejde, ráno zase řekl, přemůžu se a ještě den vydržím. Když uběhlo devět let Bůh ho pokušení zbavil.
– Bůh nás odmění i za malou myšlenku, či čin. Je vskutku krásné dělat si násilí kvůli Bohu.
– Trenér je Bůh, který nám dává vítězství. Zápasníci jsme my a protivník je ten, který nám odporuje a k tomu ještě světské marnosti.
– Vosk nepřijme otisk pečeti, dokud se nezahřeje. Stejně tak člověk nepřijme Kristovu moc, není-li prověřen námahami a nemocemi.
8- O tom, že se nemá nic dělat okázale
– sneseš potupu od starce? Nebo jsi jen vesnice zpředu ozdobená a vzadu vyloupená od lupičů?
– V klášteře měli mniši pro hosty připravené pohoštění, ale když hosté odešli sami jedli jen velmi skromně.
– Přemoci domýšlivost je skutek podobně velký a vzácný, jako pokročit v poznání Boha. Služebníku Boží skrývej svou askezi a s vnitřní námahou se postarej, abys kvůli touze po lidském uznání, neztratil odměnu za svou práci.
– Ten kdo miluje lidské uznání, nemůže zůstat bez závisti.
– Utíkej před marnou slávou a v budoucím věku budeš poctěn slávou věčnou.
– Je jako kramář, chce získat slávu ze slov druhých lidí.
– Nauč se velkomyslně snášet to co ti říká druhý a nepronášej sám proti sobě zbytečná slova.
– setkali se s hadem na poušti a utekli ze strachu. Stařec také utekl a tak se ho zeptali také ses bál? On odpověděl, že se nebál, ale utekl aby se vyhnul duchu domýšlivosti.
– Není pěkné chtít se líbit všem. Touha líbit se lidem odnímá člověku životní sílu a vysušuje ho.
– Nauč své srdce zachovávat vše, čemu učí tvůj jazyk.
– Cnost se ztratí, když je vyhlašována a vytrubována.
– Pokud nás obklopuje světská sláva, je těžké přinášet nebeské ovoce.
9- Máme dávat pozor, abychom nikoho neposuzovali
– Když na jednoho bratra přišlo pokušení, vyhnali ho ze společného koinobia. Šel do pouště k abba Antoniovi. Ten ho po čase vrátil zpět. Oni bratra už zpět nechtěli. Antonio jim napsal: když ztroskotá loď a s námahou se zachrání u břehu, potopíte ještě i to co se zachránilo?
– Jestliže tě napadne někoho odsoudit kvůli hříchu, uvažuj nejprve sám o sobě, že jsi větší hříšník. Neočekávej, že se Bohu líbí to o čem jsi myslíš, že jsi udělal dobře. Pak už se neodvážíš bližního soudit.
– Abba jak se mám stát mnichem?Ptej se při každé příležitosti: Kdo jsem já? – a nikoho neposuzuj.
– Když zjevíš bratrovi hříchy, Bůh zjeví ty tvé.
– Nikým nepohrdej, nikoho neposuzuj a nepomlouvej a Bůh ti dá odpočinek.
– Neodsuzuj smilníka, i když jsi sám zdrženlivý. I ty sám totiž přestupuješ zákon. Zákon říká nesesmilníš, ale také říká nebudeš soudit.
– Dnes hřeší ten druhý, zítra já. Možná jsi viděl hřích ale pak už jsi neviděl lítost nad ním, proto neodsuzuj.
– Když vidíš někoho dělat dobrý skutek, nedělá to ze své moci. To co člověka posiluje je moc Boží.
