Dějiny Sekulárního františkánského řádu – (1918 – 1938)

6. 6. Terciáři za první republiky (1918 – 1938)

6.1 Činnost III. řádu

Činnost řádu jako celku, činnost v obcích, ale i jednotlivých členů v nově vzniklé republice navázala na předchozí zkušenosti a tradice. Na celonárodní úrovni se nadále konaly sjezdy. Členové III. řádu se zúčastňovali celocírkevních akcí v republice i v zahraničí. Mohutným impulsem pro tuto činnost byly jednak františkánské jubilejní roky (1921, 1926, 1928), jednak milostivá léta (1925, 1933). Obdobná aktivita byla i na úrovni krajinské (oblastní) a samozřejmě i v „obcích“, kde bylo těžiště činnosti III. řádu. K tomu přistupuje i velká aktivita na úseku vydavatelském a publikačním (časopisy, články, knihy). Členové III. řádu si v nových politických podmínkách začali rychle uvědomovat své místo, úkoly i práva. Konkrétně to uvádí článek, publikovaný ihned na začátku tohoto období, nadepsaný „Z naší svobodné vlasti“[1] (viz příloha č. 13).

Obdobně si terciáři uvědomují nutnost angažovanosti v politickém životě v novém státě v nových podmínkách. Řada z nich se angažuje ve vrcholových politických funkcích a to jak na úrovni komunální, tak i celostátní. Nejznámějším byl poslanec a ministr Dr. František Nosek, ale byli i další – poslanec V. Myslivec, senátoři Kadlečák a později A. Pavela. O posledním byla zveřejněna zajímavá informace: „Terciář senátor – při posledních volbách do senátu v republice Československé byl senátorem ČSL strany lidové pan Artur Pavelka, inspektor ČSL státních drah v Olomouci. Nově zvolený senátor jest členem III. řádu sv. Františka a byl po více let předsedou terciářského spolku „Útulná sv. Alžběty v Olomouci“[2]. Je zajímavé, že již na počátku tohoto období si někteří členové řádu uvědomují nutnost hlavního politického úkolu každého křesťana – aktivně se zúčastnit voleb. O tomto aktuálním tématu v době minulé i současné píše „členka III. řádu z Kroměříže“ v článku nadepsaném „Terciáři a volby“ (viz příloha č. 14)[3].

Zvláště tak si terciáři uvědomují své poslání a nutnost angažovat se na úseku tisku, jak o tom svědčí článek členky III. řádu z Kroměříže (viz příloha č. 15)[4].

Jak vyplývá z uvedeného, terciáři se v nové republice aktivizovali již v prvním období. O tom svědčí jejich rozmanitá činnost na všech úrovních.

První sjezd československých terciářů

29. až 31. srpna 1920 se konal sjezd terciářů v Praze u příležitosti sjezdu katolíků československých. Na pořadu jednání byl v úvodu referát Dr. Kapistrana Vyskočila provinciála františkánů „O vzniku, historii a významu III. řádu“. Hlavní náplní byla sociální problematika, kde již v úvodu řekl poslanec V. Myslivec: „Terciáři, jakožto dítky sv. Františka, mají být solí své doby a tou solí duševního dne je apoštolát laiků ve veřejném hospodářském a politickém životě“. Na to navázal připomínkou p. senátor Kadlčák, že terciáři musí také na veřejnost, mají být apoštoly tisku a apoštoly křesťanské výchovy. Charakteristické je závěrečné hodnocení sjezdu: „Veškeré jednání sjezdové ovládáno bylo naprostou svorností všech přítomných kněží prvních řádů, kněží světských a laiků a společnou touhou, aby třetí řád sv. Františka, tato mocná a časová zbraň proti přívalům a společenského rozvratu, našel u katolických činitelů pravého pochopení“ [5].

Jubilejní rok památky 700 založení třetího řádu (1921)

Toto jubileum vyhlásil papež – terciář Benedikt XV. na termín 16. 4. 1921 – 16. 4. 1922[6].

Hlavní událostí jubilejního roku byl Mezinárodní terciářský sjezd v Římě 15. – 18. 9. 1921. Sídlem kongresu byl minoritský chrám 12 apoštolů, slavné bohoslužby se konaly ve františkánském kostele Aracoeli. 19. 9. byla společná audience u Sv. otce[7]. Sjezdu se zúčastnila řada českých terciářů.

Největší národní akcí byl Jubilejní sjezd československých terciářů sv. Františka na Velehradě 2. – 4. 7. 1921. Sjezdu se zúčastnilo 1900 účastníků. Zahájení bylo tradičním světelným průvodem od Cyrilky a svátostným požehnáním. Hlavní témata sjezdu byla:

• terciáři a Nejsvětější svátost oltářní (P. A. Smekal)
• řád sv. Františka a duchovní správa (P. J. Janák)
• řád a láska křesťanská (P. A. Kopáč z Nitry)
• Dnešní úkoly ženy a III. řád (s. Fr. Michálková)
• O sociální otázce III. řádu (P. L. Brejcha)
• O budoucích úkolech terciářského hnutí (br. Drápalík)

Součástí sjezdových jednání bylo dále:

• konference ředitelů III. řádů
• konference představených a novicmistrů III. řádů
• ustavující valná hromada Sdružení čsl terciářů sv. Františka[8]

Kromě oslav a akcí mezinárodních nebo celonárodních se konala řada akcí „krajinských“ i akcí v jednotlivých obcích.

Krajinské jubilejní sjezdy se konaly v těchto místech: Moravské Budějovice (24.4.), Kroměříž (24. 4.), Brno (14. – 16. 5.), Sušice (14. – 17. 5.), Moravská Ostrava (15. – 17. 5.), Dačice (10. – 12. 6.), Olomouc (10. – 12. 6.), Vídeň (čeští terciáři – 19. 6.), Přibyslavice (15. 8.).

V jednotlivých terciářských obcích se konaly v rámci slavného jubilea četné bohoslužby, duchovní cvičení a přednášky o sv. Františkovi (se světelnými obrazy). O četnosti mimo jiné svědčí zprávy ze Serafínských květů z let 1921 – 1922: Olomouc (2. – 4. 4.), Jemnice (29. 4. – 1. 5.), Příbor (4. – 8. 5.), Břeclav (9. – 15. 5.), Moravská Třebová (6. – 17. 5.), Jihlava (15. – 17. 5.), Boskovice (29. 5.), Opava (15. – 17. 5.), Litomyšl (4. 6.), Moravský Krumlov (29. 6.), Místek (8. – 11. 9.), České Budějovice (13. – 15. 8.), Bojkovice (14. – 15. 8.), Hroznova Lhota (28. 8.), Frenštát pod Radhoštěm (7. 9.), Hranice na Moravě (8. 9.), Turnov (24. – 28. 9.), Křtěnec (20. 9.), Lipník (2. 10.), Praha sv. Jakub (2. – 4. 10.), Třebíč (7. – 9. 10.), Mladočov (9. 10.), Mariánské hory u Ostravy (15. – 19. 10.), Bystřice nad Pernštejnem (21. – 23. 10.), Brodek na Hané (23. 10.), Frýdlant nad Ostravicí (6. 11.), Uherský Ostroh (11. – 13. 11.), Kněždub u Strážnice (4. 12.), Kučerov (9. – 11. 12.), Kojetín (17. – 18. 12.), Červená Lhota u Třebíče (18. – 21. 12.)[9]. O tom jak byly tyto akce navštěvovány a oblíbeny svědčí i následující zpráva: „V Uherském Hradišti 1. srpna současně se slavností Porciunkule byly zpovědnice obležené. Celkem napočítáno 4200 kajícníků. Terciářů se sešlo 2000. Byly předneseny tři referáty a proběhla bohatá diskuze[10].

Oslavy 700 jubilea smrti sv. Františka (1926)

Sv. otec Pius XI. – terciář vydal 30. 4. 1926 k 700. výročí blažené smrti sv. Františka encykliku „Rite expiatis“ a stanovil jubilejní rok sv. smrti Františkovy na termín 4. 10. 1926 – 4. 10. 1927, s tím, že výsady jubilea platí již od 2. srpna. Přípravy jubilea i oslav se konaly v Assisi 1. srpna 1926: po pontifikální mši svaté v Římě 4. října 1926 byl posvěcen pomník sv. Františka před lateránskou bazilikou. Oslavy však probíhaly po celém katolickém světě[11].

Jubileum se samozřejmě oslavovalo i v naší vlasti: Mladočov (triduum 15. – 18. 7.), Vyškov (bohoslužby 12. 9.), 4. 10. 1926 byla ve všech farních kostelích terciářských sloužena mše svatá ke cti sv. Františka na úmysl terciářů: Olomouc (slavnosti v kapucínském kostele 1. – 6. 10.), Vítkovice (triduum 16. – 17. 10.), Kroměříž (triduum 5. – 7. 11.), Kojetín (slavnosti 18. – 19. 9.), Místek (slavnosti 26. – 28. 9.), Brno (oslavy s průvodem 1. – 11. 10.), Pavlovice u Přerova (3. – 4. 11.), Tovačov (4. 11.), Drnovice u Vyškova (4. 10.), Mariánské hory u Ostravy (21. – 24. 10.), Zábřeh (7. 11.), Bělsko (11. – 14. 11.), Brodek na Hané (19. – 21. 11.), Charváty (28. 11. – 3. 12.), Třebíč (5. – 8. 12.), Čučice u Dačic (10. – 12. 12.), Velké Meziříčí (1. 12.), Moravská Ostrava (14. 11), Ostrošská Lhota (1. – 8. 12.). V rámci oslav se hrála i hra „Chudáček boží“[12].

Velmi aktivní byl v jubilejním roce 1926 – 1927 P. L. Brejcha, který při jednodenních oslavách jubilea sv. Františka měl kázání, přednášku, světelné obrazy i film na následujících místech v roce 1927: Předmostí u Přerova (6. 1.), Olomouc u sv. Michala (9. 1.), Frýdek (23. 1.), Kostelní Vydří (30. 1.), Dub (2. 2.), Olomouc u Voršilek (6. 2.), Olomouc – Chvalkovice (13. 2.), Letovice (6. 3.), Velké Meziříčí (30. 3.), v Zásmukách 8. 5., kde byla i premiéra zhudebněné „Písně bratra Slunce“, Cholín (29. 5.). Dále pak byl na třídenních pobožnostech: Olomouc – Hodolany (7. – 9. 1.), Velký Týnec (28. 2. – 2. 3.), Zábřeh (10. – 13. 3.), Brno – Zábrdovice (17. – 20. 3.), Lukov u Olešova (24. – 27. 3.), Vsetín (31. 3. – 3. 4.), Hrušov u Ostravy (7. – 10. 4.), Dřevohostice (23. – 26. 5.)[13]

Také ministr Nosek přednášel o sv. Františku: v Uhlířských Janovicích (5. 12.), ve Vysokém Mýtě (8. 12.), v Příbrami (19. 12.).Dr. A. Fuchs měl přednášku o sv. Františku 13. 12. v Praze na Královských Vinohradech. Dr. A. Šorm napsal do různých časopisů 50 článků k jubileu sv. Františka a redigoval dvě knihy o světci Assiském[14]. Na přednášce Dr. Noska 13. 10. 1926 při oslavách sv. Františka na Smíchově bylo přítomno 400 posluchačů[15].

Oslavy jubilea v Praze začaly v kostele sv. Františka z Assisi u Křižovníku 2. – 4. 10. u sv. Jakuba u minoritů 29. 9. – 4. 10. 1926[16]. Zakončení jubilejního roku všemi obcemi pražskými se konalo u sv. Josefa 4. 10. 1927. V tento den se též konaly oslavy v kostele sv. Františka z Assisi v Kamenici u Jílového[17]. Terciáři od P. Marie Sněžné v Praze uspořádali v létě 1926 i 1927 v rámci jubilea pouť do Assisi, Říma a na Alvernu[18].

Terciářské sjezdy v rámci jubilea se konaly na Velehradě a v Příbrami. Terciářský sjezd na Velehradě se konal v rámci jubilejních slavností 7. – 8. 8. „Účastníci krásných sjezdů předválečných s radostí četli pozvání a čekali na jisto, že uvidí, jak po válce myšlenka terciářská je časová a svěží. Ač doba nebyla nejpříznivější, sešlo se z různých krajů Moravy na 1000 terciářů. Sjezd znamenal přehlídku III. řádu, jeho stavu, jeho práce. Byl prvním vystoupením jeho v době poválečné na půdě velehradské, kde představují se veřejnosti veliké složky našeho života náboženského a národního. Viděli jsme na sjezdu tom mladé muže a jinochy a máme proto odůvodněnou naději, že na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje a sv. Františka hnutí terciářské dojde u nás zase brzy pochopení a vzrůstu“[19].

Sjezdu v Příbrami 14. – 15. 9. 1927 se zúčastnilo 600 terciářů z Čech a Moravy a 200 z Vídně[20].

Oslavy 700. jubilea svatořečení sv. Františka (1928)

I tento rok byl sv. otcem Piem XI. vyhlášen pro členy františkánských řádů za jubilejní. Byl věnován „Svaté a požehnané památce sv. otce Františka, jenž byl před 700 lety prohlášen za svatého.“ Jemu byl zasvěcen celý ročník Serafínských květů, jak se o tom píše v úvodníku prvního čísla pod titulem „Za sv. Františkem do nebe“ jehož závěr zní: Svatý Františku, náš přemilý Otče serafínský, stůj při nás a vypros nám milost, abychom všichni v tomto jubilejním roce tvého svatořečení ušli za tebou hodný kus cesty do nebe, do krásného, blaženého, věčného nebe[21]! Členové III. řádu se aktivně zúčastňovali těchto oslav jak na místní úrovni, tak i na úrovni národní a mezinárodní.

Jubilejní rok 1925, 1933

Sv. otec Pius XI. píše o svatém roce 1925 již v okružním listě „Ubi Arcano Dei“ z 22. 12. 1922. Z celého Československa bylo asi jen 4000 poutníků ve skupinách[22]. Členové III. řádu se zúčastnili pouti do Říma[23]. Ve svém vánočním projevu 24. 12. 1932 oznámil Pius XI. vyhlášení svatého roku (1933) na památku 1900 let, již podle zbožné tradice uplynou od Kristovy smrti[24].

Krajinské sjezdy terciářů

Oživení a konání těchto sjezdů bylo v jubilejním roce 1921 – 1922. První z nich se konal v jedné z nejmladších terciářských obcí Moravských Budějovicích v neděli 24. 4. 1921[25]. V průběhu dalších let terciáři pokračovali v pořádání krajinských sjezdů. Nejvíce zpráv je o nich v rámci jubilejních roků (viz výše). Tyto sjezdy mají úlohu propagační, přípravnou a buditelskou[26]. V pozdějších letech se konal např. krajinský sjezd na slavnost Nanebevztoupení Páně v roce 1936 a 1937 na sv. Kopečku u Olomouce[27].

Třetí řád se velmi angažoval v charitativní práci[28]. Terciářské sociální aktivity byly i na dalších úsecích. Útulna sv. Alžběty v Olomouci – charitativní spolek terciářů pečuje o starší sešlé a práce neschopné členy III. řádu. Poskytuje přístřeší a stravu a ošetřování nemocných[29]. Otevření nové útulny III. řádu sv. Františka serafínského v Kroměříži se konalo 25. 5. 1933. Místnost vysvětil VSdp. Th. A PhDr. Kapistrán Vyskočil OFM, ředitel III. řádu[30]. Svěcení hotového díla lásky ve Ždírci u Polné 15. 10. 1933, tj. stavba sirotčince a útulek pro staré opuštěné lidi. Světil P. Dr. J. E. Urban[31].

Pestrá a mnohočetná byla práce i na úseku kulturním. Např. v roce 1925 se konalo v Kroměříži divadelní představení – akademie (k uctění jména pana ředitele, ke cti sv. Alžběty, ke cti Panny Marie) ve spolupráci s Charitou, byla spojena s prodejem kalendářů[32].

Koncem 30. let se doporučují další aktivity terciářů, a tak v článku „O III. řádu sv. Františka – různé jiné počiny terciářské v jednotlivých kroužcích“ jsou doporučovány – kroužek zpěvácký a divadelní, kroužek exerciční, kroužek misionářský; i se závěrečným doporučením: „Každý kroužek ať si zvolí jednoho nebo dva nebo tři vedoucí činitele. Někoho, kdo by se o tu zvláštní věc a potřebu zajímal a horlivě staral. Pořádek ve všem“[33]!

Vydavatelská činnost

Vydávání časopisu Serafínské květy, který začal vycházet v roce 1901, pokračovalo i v tomto období. Hned od čísla 1 – 2 v 18. ročníku, tj. v roce 1918, je uvedeno, že jde o časopis terciářů československých (v minulém období bylo českoslovanských). Pořadatelem je P. Ambrož Smekal (kapucín), zodpovědným redaktorem zůstává František Švábeník. Tisk v Třebíči. Od 19. ročníku v roce 1921 je časopis číslován od ledna (předtím byl číslován od října do září). Od roku 1933 je uváděn jako pořadatel P. Josef Zatloukal (kapucín) a odpovědný redaktor Adolf Pellich. Adresa redakce i administrace je u OO kapucínů v Olomouci, vydavatelem je klášter kapucínů v Olomouci. Tisk byl též v Olomouci. Předplatné za 12 čísel je 12, – Kč.

Charakteristická pro nové období je i následující poznámka. „Bohužel až do dnešní doby využívali tisku ponejvíce zlí, dobří, až na malé výjimky, se chovali k tisku netečně[34].

Od roku 1921 začal vycházet Serafínský prapor – věstník českomoravských terciářů. S úchvalou nejd. arc. ordinariatu v Praze a s povolením vsd. Porvincialátů řádů františkánského, minoritského a kapucínského. Rediguje P. Jan Štikar, OFM. Redakce, administrace i expedice je ve františkánském klášteře v Praze 2 (viz příloha č. 16). Vycházel 2x měsíčně (1. a 15. den). Předplatné 15, – Kč, od čtvrtého ročníku (1924) je uváděn jako redaktor P. K. Minařík OFM. V osmém ročníku (1928) je uváděn Serafínský prapor jako „Věstník čsl terciářů a armády sv. Kříže“. Ve 13. ročníku (1933) je Serafínský prapor s podtitulem „Časopis pro duchovní život lidu v duchu sv. Františka“. Vedoucím redaktorem je P. Dr. Jan evangelista Urban OFM (viz příloha č. 17). V roce 1922 začal vycházet na Slovensku „Serafínský svet“[35] (viz příloha č. 18). V tomto období již vychází i četná františkánská literatura, konkrétně:

• L. Brejcha, Almanach III. řádu sv. Františka (1921)
• Bonaventura, Život sv. otce Františka (1922)
• Kvítky slavného Pána sv. Františka (1922)
• A. Lang, „Jacopone da Todi“ (1922)
• B. Wilhem, Životopis sv. Františka (1926)
• Sborník „Svatý František a Češi“ (1926)
• L. Brejcha, Spisy sv. Františka z Assisi (1926)
• Příručka vedení III. řádu (1931)

1. Brejcha Leander OFM vydává:

• Kytice na oltář sv. Antonínu Paduanskému (1231 – 1931), Praha

1. Franel 1931

• Legenda tří druhů a zrcadlo dokonalosti sv. Františka z Assisi (překlad) Letovice 1926
• Spisy sv. Františka zakladatele Bratří menších (vypravil M. Kaláb) Praha 1926

Na konci toho období, v roce 1938, vychází „Řeholní kniha a zpěvník třetího řádu serafínského otce sv. Františka z Assisi“, která byla pak po celé další velmi obtížné období téměř jedinou pomůckou terciářů. Do tisku uspořádali kněží františkánské provincie českosl., jejímž nákladem vydáno L. P. 1938. Knihu censuroval P. Klemens Minařík, censor provincie OFM (19. 6. 1936). Dovolení k tisku podepsal Dr. Jan Kap. Vyskočil, Minister provincialis, 17. února 1937. Církevní schválení: Nihil obstat Dr. A. Stříž, Imprimatur Prelat Dr. T. Opatrný. Řeholní kniha je uspořádána do čtyř částí:

1. část – o sv. Františku, zakladateli Třetího řádu, založení terciářské obce, Řehole Třetího řádu sv. Františka, Odpustky
2. část – obřadní kniha Třetího řádu – založení řadové obce, obláčka, svaté profese, měsíční shromáždění, schůze představených, řeholní volby, generální absoluce, generální absoluce ve zpovědnici, apoštolské požehnání, obnova svatých slibů řádových, visitace

III. část – modlitby – Litanie, Terciářův rok

1. část – písně[36]

6. 2 Duchovní zaměření – spiritualita

Duchovní zaměření hned od počátku navazovalo na aktuální témata domácí, mezinárodní i celocírkevní: vznik československé církve, porážka mariánského sloupu, 700 let od založení III. řádu – jubileum v roce 1921, jubileum smrti sv. Františka (1926) a jeho prohlášení za svatého (1928), milostivá léta 1925, 1933, svatováclavské oslavy 1929, katolický sjezd 1935

Tematicky lze uvést následující okruhy:

VÍRA A SVÁTOSTI – Terciáři a nejsvětější svátost oltářní (velmi obsáhlé téma po několik let), úcta k nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, svatá zpověď, žena a víra

CÍRKEV – Terciáři a misie, aktuální témata (viz výše),

TERCIÁŘSKÁ (ŘÁDOVÁ) PROBLEMATIKA – Duch křesťanské obětavosti ve III. řádu, bratrská láska, o sociálním významu sv. Františka, péče o radostivost III. řádu, Terciáři a tisk.

Zajímavé je i upozornění na chyby v řádu v seriálu, který je uveřejněn na pokračování v roce 1928 s názvem – „Naše spolkové chyby. Terciářské obce mají být vzorem spolkového života, a proto mají-li se jednotlivý údové v nich cítiti jako doma, musí každý jednotlivec dbáti, aby všecky ty chyby odstranil, které by byly na překážku spolužití a rozvoje jejich“. A v dalším jsou popsány (v jednotlivých číslech tohoto ročníku): I. Pýcha, II. Přetvářka, III. Marnivost, IV. Vrtošivost, V. Pomluva a klepy, VI. Nekázeň[37].

Zásluhou provinciála P. Bonaventury Wilhema OFM vzniká v řádu Armáda sv. Kříže, tj. členové, kteří se orientují na misie a na poutě do Sv. země. Problematice Sv. země je pak určeno vždy několik stránek v Serafínském praporu pod označením Armáda sv. Kříže.

Samozřejmostí je účast členů na mších svatých a na dalších bohoslužbách a pobožnostech, na poutích (viz výše), ale také na konání duchovních cvičení, přednášek, slavností apod., včetně svátostí, profese a slavení výročí profese. Časté byly i misie. Exercicie a duchovní cvičení ve františkánské spiritualitě se konaly především na Velehradě, na Svatém Hostýně, na Svaté Hoře, ale také u sester Rafaelek na Moravci a na řadě dalších míst.

Problémům duchovního života po stránce praktické i teoretické se neúnavně věnuje Dr. J. E. Urban – většinou úvodníky v Serafínském praporu[38].

 6. 3 Organizační struktura

Činnost i organizace III. řádu přešly plynule do činnosti řádu v novém období a v nových podmínkách samostatného státu. Hned od počátku, tj. od roku 1919 se konaly na mnohých místech porady ředitelů III. řádu, jednou z největších byla porada dne 23. 10. 1919 v Brně[39]. Obdobně byla i schůze ředitelů III. řádu dne 11. 4. 1921 v Uherském Hradišti[40]. „O Třetím řádu podle nového práva církevního“ referoval P. Ambrož Šmekal (Cap) na sjezdu terciářů v roce 1921 v Praze[41]. Velký důraz byl kladen na pravidelná měsíční shromáždění terciářů[42]. Jako vyšší organizační jednotky vznikají župy, např. Slovácka[43]. Obvyklé úřady v terciářských obcích jsou: představený, sekretář (jednatel), novicmistr, dohlížitel nad nemocnými, rádcové a důvěrníci, knihovník. Schůze řeholní rady se mají konat měsíčně[44]. Souborná a přehledná informace o „Vnitřní správě obce terciářské“ je postupně uveřejňována v časopise Serafínské květy v roce 1937, kde se praví: „Představenstvo, výbor je duší terciářské obce a volba ať padá na nejschopnější terciáře, kteří jsouce čilými, pohyblivými, vnášejí a udržují život a činnost úspěšnou v obec terciářskou, ovšem za dozoru a pod správou ředitelovou. Toto vnitřní vedení obce terciářské – a to budiž základní zásada – nesmí býti takové, aby představenstvo obce bylo stlačeno na pouhý poradní sbor, ba na jakousi korporaci, spolek referentů, pouhých zpravodajů. Nýbrž členové představenstva mají skutečně aktivní, činnou účast na řízení a vládě v obci, stran voleb, správy jmění atd.

Každá obec měj své představenstvo, které svou moc vůči obci uplatňuj spíše po způsobu otcovském, po domácku, postestas domestica, nikoli pak způsobem velitelským, odvolávajícím se až příliš na moc, právo, zákony atd., potestas dominativa. Dominus = pán. Počtem členů veliká obec smíšená, mužů a žen, může si zvoliti dvojí představenstvo, pro muže a pro ženy zvlášť. Některé úřady mají býti společné, např. představený, pokladník. Je-li počet členů v obou sekcích, odborech, mužském a ženském, příliš veliký, lépe je zříditi dvojí různou obec, mužskou a ženskou, třebas i při jednom chrámě. A tu není zakázáno, aby obě ty samostatné obce vedl týž ředitel“[45]. O jednotlivých úřadech terciářů se píše v následujících článcích[46], které uvádím v příloze č. 19.

Snahy o sjednocení a jednotné vedení III. řádu

Problémem tohoto období je otázka sjednocení nebo alespoň jednotného vedení terciářů na celém území. Do určité míry se organizace uskutečňovala po linii jednotlivých obediencí, tj. františkánská, kapucínská a minoritská, neboť kněží těchto řádů byli řediteli jednotlivých obcí. Rovněž geografické uspořádání, tj. začlenění do jednotlivých diecézí, ale hlavně pak členění na Čechy, Moravu a Slezsko, nepřispívalo k jednotnému postupu jako celku. Snahy o jednotný postup i vedení byly bohužel ne vždy úspěšné: Ze sjezdu terciářů českých, konaného ve dnech 14. – 15. září v Příbrami a na Svaté Hoře za přítomnosti nejdůstojnějších provinciálů nebo jejich zástupců řádu františkánského a kapucínského, vyšla rezoluce s požadavkem vnitřní jednoty třetího řádu. Byl proto ustaven devítičlenný ústřední výbor (4 zástupci z terciářské obce františkánské, 4 z kapucínské a 1 z minoritské). Účelem bylo i sjednotit práci v přijímání a výchově noviců. Předsedou byl zvolen P. Jan Urban[47]. Na svatováclavském sjezdu českých terciářů v roce 1929 se ustavila společná instance s administrativní funkcí pro všechny záležitosti týkající se III. řádu – Ústřední rada III. řádu pro Čechy. Předseda ústřední rady byl jmenován zároveň provinčním komisařem. Je jím P. Dr. Jan Urban OFM[48].

Již několikrát, mimo jiné v jubilejním roce 1921 na Velehradě a r. 1927, r. 1929 v Hájku a v Praze, byly učiněny pokusy sjednotiti v jednotnou organisaci celý Třetí řád v Čechách a na Moravě. Církevně-právně jest sice Třetí řád sjednocen v provinciích řádů prvých, tj. Minoritů, Františkánů a Kapucínů, takže každá obec terciářská jest založena a její ředitel dostává zplnomocnění od některého z nejdůstojnějších Provinciálů těchto řádů, jimž potom tyto obce podléhají. Všecky obce mají za představeného obyčejně zástupce provinciálova, visitátora neb komisaře III. řádu. To však je vše. Nějakého dalšího spojení nebylo a není možno dosáhnout. Příčinou jest nepochopení terciářů, jak by jejich počet a zbožnost nabyla větší váhy pro svatou církev a spásu duší, jak by se mohli vzájemným poučováním a povzbuzením více posvěcovat. Celé spojení dosud se ukazovalo velice neúplně jen při některých sjezdech, na které však přišel jen kdo chtěl, a na nichž nebylo možno svolati zástupce všech obcí. Všechny výzvy, aby ředitelé nebo aspoň terciáři sami pro své vlastní dobro a duchovní prospěch oznámili aspoň místo, kde jest která terciářská obec a kolik má členů, vyzněly na prázdno, takže přes všechny námahy a prosby nemůže se komisariát ani dovědět, kde jsou terciářské obce, ani kolik jich je, tím méně zjistiti počet terciářů. Jest to ovšem důkaz o nepochopení a lhostejnosti jak vůči většímu dobru, tak vůči řádové kázni. Terciáři stále považují svůj řád za věc své osobní zbožnosti a za pramen absolucí a odpustků, ale povinností plynoucích z Řehole, úpěnlivých volání papežů, hlavně Lva XIII., že Třetí řád je veliké sociální dílo, nechtějí slyšet[49].

Členská základna a počet terciářských obcí

III. řád měl při vstupu do nové republiky na začátku tohoto období členskou základnu ve výši přes 34.000 členů a 220 obcí.

Stav III. řádu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Země	Diecése	Má obcí	V nich je členů
			českých	německých	Dohromady
Čechy	pražská	17	2600	870	3470
	litoměřická	12	260	1520	1780
	královéhradecká	26	1960	1120	3080
	budějovická	26	2660	270	2930
	Úhrnem	81	7480	3780	11260
Morava	olomoucká	77	10000	2500	12500
	brněnská	49	3500	900	4400
	vídeňská	1	42		42
	Úhrnem	127	13542	3400	16942
Slezsko	olomoucká	10	Několik set	Přes 6000	7000
	vratislavská	2	75		75
	Úhrnem	12	Několik set	6000	7075
Dohromady		220	Přes 21000	Přes 13000	Přes 34000

Podrobný přehled je uveden v příloze č. 20

I v dalších letech se zvyšoval počet nových obcí i členů. Např. kroměřížská obec terciářská se z 286 členů rozrostla do roku 1925 na 444 členů[50]. A terciářská obec v Uherském Hradišti přijala do svých řad v letech 1921 – 1923 396 nových bratří a sester[51]. Jak vyplývá z uvedeného přehledu z roku 1920 již v tomto období vzniklo mnoho nových terciářských obcí. Tak byla i dále např. 16. 5. 1926 založena obec v Domaželicích u Přerov[52] a 22. 11. 1926 v Hulíně[53], v pozdějším období pak obec „Krista Krále“ založena 28. 10. 1937 ve Svinově[54].

 Sestry apoštolátu sv. Františka

Jako specifická – česká organizace III. řádu vznikají v tomto období Sestry apoštolátu sv. Františka pod vedením P. J. Urbana OFM: V roce 1927 se Otec Jan E. Urban aktivně ujímá Třetího řádu. Na základě četby pramenů a výzvy církve v encyklice Pia XI „Ubi arcano“ o apoštolátě laiků začal vytvářet ve Třetím řádu dynamické apoštolské společenství. Sám vzpomíná: „Tak jsem dostal do péče milovaný Třetí řád a byl jsem povinen jej aktivovat“. Členové Třetího řádu se nadšeně věnovali apoštolské práci. V Praze na Spořilově byla posvěcena prozatimní kaple a v ní sloužena mše svatá. Bylo třeba, aby se o kapli někdo staral. Tehdy vznikla myšlenka, aby jedna ze sester se mohla úplně věnovat této službě a pečovat v okolí o chudé a nemocné.

Od té doby měla apoštolská práce Třetího řádu dvě souběžné složky: dobrovolné pracovníky, kteří jí věnovali volný čas a pracovníky z povolání, kteří opustili svůj soukromý život a věnovali se zcela apoštolátu. V Praze Dejvicích se vyprázdnily dva domky při tamější kapli sv. Václava. 11. října 1929 byla zde sloužena mše sv., posvěcen dům a sestry do něho uvedeny. Tehdy byl přítomen i ministr pošt Dr. Nosek.

Sestry, které prodělaly kurzy laické výpomoci a ošetřovatelství se začaly zcela věnovat této činnosti. Tak vznikl Apoštolát Třetího řádu sv. Františka. Činnost Apoštolátu se značně šířila. Přibývaly besídky pro děti, katecheze, ošetřování nemocných, péče o opuštěné, chudé, sociální a charitativní služba, péče o kostely. Brzy se činnost sester Apoštolátu rozšířila i na jiná místa v Čechách a vznikala nová místa působení sester.

Po několik prvních let tvořily obě skupiny sester z ochoty i z povolání jednu terciářskou obec. V roce 1933 došlo k vytvoření samostatné terciářské obce Apoštolát Třetího řádu sv. Františka, zřízené při kostele P. Marie Sněžné. Téhož roku byla schválena Životní Pravidla sester Apoštolátu všemi biskupy diecézí, kde sestry působily. Výchova a příprava sester byla důkladná ve dvouletém noviciátě a další formaci. Po skončení formace skládaly sestry doživotní slib chudoby, čistoty a poslušnosti[55].

6. 4. Významní představitelé a členové řádu

• Dr. Antonín Stojan (arcibiskup – terciář) Narodil se v Beňově u Přerova 22. 5. 1851. Nižší gymnázium studoval v Příboře, vyšší v Kroměříži. Bohosloví studoval na teologické fakultě v Olomouci. Dne 5. 7. 1876 byl vysvěcen na kněze. Byl 11 let kaplanem v Příboře, kde se při své činnosti kněžské a vlastenecké věnoval duchovní správě terciářské obce příbořské jako její horlivý ředitel. Pro svou činnost se stal vládě nepohodlným a musel přejít do Svébohova. V roce 1887 se stal farářem v Dražovicích u Vyškova. Byl poslancem 25 let ve Vídni. Zasedal také v revolučním národním shromáždění. Ve volbách v roce 1920 byl zvolen do senátu. Ve III. řádu byl středem a pořadatelem velehradských sjezdů, ale i dalších aktivit[56]. 3. dubna 1921 přijal biskupské svěcení, stal se arcibiskupem – metropolitou olomouckým. Po vyčerpávající práci na vinici Páně zemřel dne 29. září 1923.
• Jan Antonín Hlavica (terciář) 1876 – 1936. Pořadatel prvních terciářských sjezdů na Velehradě, administroval časopis Terciářské květy od založení v roce 1901 do roku 1928, vypracoval stanovy pro spolek „sv. Alžběty“ v Olomouci. Obdržel i papežské vyznamenání[57].
• Bonaventura Wilhem (nar. 1873) ředitel III. řádu terciářské obce u P. Marie Sněžné upravil a vydal Regulní knížku III. řádu P. Pelikovského. Hojně publikoval o historii a organizaci III. řádu v časopisech – zejména v Serafínském praporu[58].
• František Nosek (terciář, ministr čsl. vlády). Bezesporu největší osobou tohoto období je Dr. František Nosek. Narodil se 26. dubna 1886 v Chrudimi, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Vstoupil do Československé strany lidové a v letech 1920 – 1930 byl jejím místopředsedou. Od roku 1920 byl poslancem, v letech 1925 – 1929 byl ministrem čsl. vlády nejdříve vnitra, poté pošt a telegrafů. Spolupracoval se Sdružením katolické mládeže a dalších katolických spolků. Pro staré osamělé ženy a opuštěné děti založil spolek Družina sv. Kláry – byl spoluzakladatel domovů sv. Kláry v Litomyšli, Nasavrkách, Březnici, Kbelích u Prahy a Hostomicích pod Brdy. V roce 1926 na paměť 700-letého výročí smrti sv. Františka z Assisi založil se svými přáteli spolek „Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny“, který si vzal za úkol zajišťovat vhodné pozemky pro stavbu budoucích kostelů. Návštěvníci kostelů sv. Anežky na Spořilově, sv. Kláry v Troji, sv. Terezie od Ježíše v Kobylisích, kostela ve Strašnicích a ve Vysočanech a dalších na okraji Prahy, by měli s vděčností vzpomínat na Dr. Noska. Hospodářská a finanční aktivita Noskova šla vždy ruku v ruce s činností charitativní, jeho „františkánské finanční krédo“ bylo: „Vkladatelům jistota, dlužníkům mírný úrok a z čistého zisku také něco Pánu Bohu“. A z tohoto podílu Pánu Bohu pak financoval výše uvedené. Pořádal přednášky, spolupracoval s odboráři, ale byl i obdivovatelem Boží přírody. Jeho spolupracovníky byli P. J. E. Urban a Msgr. F. Vaněk – pelhřimovský děkan. Dr. Nosek zemřel 17. dubna 1935[59]. Dne 5. ledna 1996 zahájila v Praze svou práci arcidiecézní komise ustavená za účelem přípravy Noskova blahořečení.

 

 

 

[1] SK 17, 1918 – 19, s. 31 – 33.

[2] SK 24, 1926, č. 1, s. 14.

[3] Terciáři a volby, SK 18, 1920, č. 5, s. 73 – 74.

[4] Terciáři a tisk, SK 18, 1919, č. 5, s. 1 – 4.

[5] Sjezd terciářů v Praze, SK 19, 1921 č. 1, s. 11 – 14.

[6] SK 19, 1921, 19 č. 4, s. 49.

[7] SK 19, 1921, č. 12, s. 177 – 180.

[8] SK 19, 1921, č. 8 – 9, s. 113 – 135.

[9] SK 19 a 20, 1921 a 1922.

[10] Serafínský prapor (dále jen SP), 2, 1922, č. 16 – 17, s. 125 – 126.

[11] SK 24, 1926, č. 2, s. 29 – 30, č. 4, s. 59 – 60, 77 – 78, č. 7, s. 100 – 102.

[12] SK 24, 1926, č. 6, s. 93 – 94, č. 9, s. 144, č. 11, s. 191 – 192.

[13] SP 7 , 1927, č. 8, s. 119- 94.

[14] SP 7 , 1927, č. 2, s. 31.

[15] SP 7 , 1927, č. 3, s. 45.

[16] SP 6 , 1926, č. 6, s. 93.

[17] SP 7 , 1927, č. 11, s. 164 – 165.

[18] SP 6 , 1926, č. 6, s. 93, SP ročník 7, 1927, č. 3, s. 45.

[19] SK 25 , 1927, č. 8, s. 139 – 140.

[20] SP 7 , 1927, č. 10, s. 138 – 143.

[21] SK 26 , 1928, č. 1, s. 1 – 2.

[22] Jaroslav V. Polc: Svaté roky 1300 – 1983, KTF UK Praha 1998, s. 75 – 80.

[23] SP 5, 1925, č. 8, s. 108 – 110.

[24] Jaroslav V. Polc: Svaté roky 1300 – 1983, KTF UK Praha 1998, s. 75 – 80.

[25] Krajinský sjezd terciářů v Moravských Budějovicích. SK 19 , 1921, č. 5, s. 77 – 78.

[26] SK 35 , 1937, č. 7 – 8, s. 124.

[27] SK 35 , 1937, č. 6, s. 103.

[28] L. Brejcha: Třetí řád sv. Františka a charita. Referát na schůzi „Svazu charity“ na Velehradě 5. 8. 1922, SK 2, 1922, č. 15 – 16, s. 120 – 122.

[29] SK 25, 1927, č. 4, s. 112.

[30] SP 13, 1933, č. 8, s. 147 – 148.

[31] SP 13, 1933, č. 10, s. 187.

[32] SK 24, 1926, č. 2, s. 34.

[33] SK 35, 1937, č. 11, s. 172 – 173.

[34] SK 18, 1919, č. 1, s. 1 – 2.

[35] SK 20, 1922, č. 1, s. 16.

 

[36] Řeholní kniha a zpěvník Třetího řádu serafínského otce sv. Františka z Assisi, Přerov 1938.

 

[37] SP 26, 1928, č. 1, s 5 + pokračování.

[38] P. J. E. Urban „K duchovnímu životu“, SP 8, 1928, č. 1, s. 1 – 2.

[39] SK 18, 1919, s. 37.

[40] SK 19, 1921, č. 1, s. 6 – 7.

[41] SK 19, 1921, č. 1, s. 6 – 7; č. 2, s. 45 – 47; č. 3, s. 50 – 52.

[42] SK 31, 1933, č. 2, s. 18 – 19; č. 3, s. 36.

[43] SP 2, 1922, s. 126.

[44] P. B. Wilhem, Třetí řád sv. Františka a jeho řehole“, SP 6, 1926, č. 12, s. 183 – 185.

[45] SK 35, 1937, č. 3, s. 44 – 45.

[46] SK 35, 1937, č. 4 a 5, s. 58 – 59, 77 – 79.

[47] SP 7, 1927, č. 10, s. 140 – 143.

[48] SP 10, 1930, č. 11, s. 153 – 154.

 

[49] SP 13, 1933, č. 5, s. 95 – 96.

[50] SP 5, 1925, č. 3, s. 46.

[51] SP 4, 1924, č. 1, s. 11.

[52] SK 24, 1926, č. 7, s. 111.

[53] SK 24, 1926, č. 1, s. 15.

[54] SK 35, 1937, č. 12, s. 200.

[55] Jana Budilová, Jubilejní sjezd SFŘ na Velehradě, Poutník 8, 2001,č. 11, s. 19 – 20.

[56] Terciář arcibiskupem, SK 19, 1921, č. 2, s. 17 – 20.

[57] SK 34, 1936, č. 5, s. 93.

[58] SP 3, 1923, č. 5, s. 77 – 78.

[59] Jan Janoušek, Služebník Boží Dr. František Nosek (1886-1935), Pamětní a vzpomínková publikace k 60. výročí úmrtí Dr. F. Noska, vydala Concordia Pax, 2. vydání, duben 1966,.