Časopis Poutník vycházel od června 1994 do prosince 2006. Název připomínal slova šesté
kapitoly řehole sv. Františka z Assisi „Jako poutníci a cizinci na tomto světě, kteří slouží
Bohu v chudobě a pokoře…“ Podnět k jeho vydávání vzešel z porady provinciálů
františkánských řádů a představených kongregací v dubnu 1994, na níž se vyslovili pro
vydávání časopisu, který by seznamoval čtenáře s životem a spiritualitou celé františkánské
rodiny. Redaktoři časopisu přijali tento úkol s vědomím, že časopis by měl být místem
vzájemného poznávání a setkávání všech, kdo se s ním vydá na cestu hledání evangelního
způsobu života v dnešním světě, neboť všichni, jako křesťané jednou do světa postavení,
neseme odpovědnost před Bohem a také před světem, který od františkánů očekává, že pro
něj budou srozumitelní, aniž by zapřeli svou křesťanskou identitu a zřekli se pohoršení kříže.
Nejvíce stálých odběratelů měl časopis z řad sekulárních františkánů, ale brzy si jej stále
více začali předplácet i čtenáři, kterým, ač „neorganizovaní“, je blízká Františkova cesta
k Bohu a lidem. Redakce si uvědomila, že označení „časopis františkánské rodiny“ je příliš
úzký, proto přijala od sedmého čísla roku 1997 tyto nové čtenáře do podtitulu Poutníka
„časopis přátel sv. Františka“. Neznamenalo to žádnou změnu v jeho obsahu či zaměření, ale
především označení, že časopis oslovuje všechny, kdo se chtějí ve svém životě orientovat
podle křesťanských ideálů v duchu sv. Františka, a tedy psát o tom, jak dnes chápat
Františkův odkaz života s Bohem a lidmi, seznamovat s životem bratří a sester v zasvěceném
životě i ve světě, s významnými osobnostmi minulosti i dnešní doby, ukazovat františkánský
pohled na aktuální problémy duchovní, mravní, společenské, ekologické i jiné povahy, hledat
odpovědi na znamení času a nezapomínat ani na františkánský úsměv, jak jej známe z
„Kvítků“ a jak se dá prožívat dnes.
Za třináct let do časopisu přispívalo mnoho bratří a sester, z nichž nejčastěji se čtenáři
setkali s autory, jež řadíme podle počtu jejich příspěvků. Nejvěrnější autor byl P. Radim
Jáchym OFM, který kromě vlastních příspěvků seznamoval čtenáře s tvorbou překládanou ze
zahraničních františkánských časopisů, prof. Ing. Lubomír Mlčoch OFS se zamýšlel nad
aktuálními problémy a životem sekulárního františkána v dnešní době, prof. Ctirad Václav
Pospíšil Th.D., OFM přispěl především rozsáhlými statěmi k roku Boha Otce a roku Ducha
svatého a obsáhlou christologií-tajemstvím osoby a životní příběh Ježíše z Nazareta, z dalších
pak historií i současností na cestě víry nás provázel P. Benedikt Holota OFM, P. Petr
Alkantara Houška OFM, P. Pacifik Matějka OFMCap., P. Stanislav Gryń OFMConv., S.M.
Lucie Cincialová Th.D., SMFO, RNDr. Petr Alexa OFS a mnoho, mnoho dalších. Nelze
nepřipomenout na pokračování otiskované vzpomínky na věznění františkánů za totality.
Abychom neopakovali již výše uvedené autory, jmenujeme alespoň P. Inocence Kubíčka
OFM a P. Bernarda Říského OFM.
Kresby byly nedílnou součástí každého čísla. Doplňovaly, vysvětlovaly a přibližovaly obsah
slovního sdělení. Zdirad J. K. Čech SHA kromě výtvarného ztvárnění titulní strany několika
ročníků z množství františkánských svatých a blahoslavených každý měsíc vybral a nakreslil
jednu postavu a doplnil ji životopisnými údaji, P. Michal Pometlo OFM svými kresbami
doprovázel mnohé příspěvky i čtenáři oblíbený humor vedený pod názvem Radio Damian.
Za třináct let přijala úkol pracovat v redakční radě Poutníka řada bratří a sester, nejdelší
dobu v ní působil a obsahovou stránku časopisu aktivně ovlivňoval P. Radim Jáchym OFM,
šéfredaktorkou všech ročníků byla PhDr. Olga P. Šotolová OFS, jejíž služba v této funkci
byla v roce 2004 oceněna vedením Institutu františkánských studií a provinčními ministry
Řádu konventuálů, františkánů a kapucínů v ČR udělením čestného uznání plaketou sv.
Anežky České.
