Ano, všechny tituly jsou autentické. Bratr František Mališ byl patrně nejvzdělanějším českým sekulárním františkánem.
Narodil se 30. září 1922 v rodině františkánských terciářů ve Frýdlantu nad Ostravicí pod Lysou horou. Když mu bylo osm let, zemřel mu tatínek a maminka poté vychovávala dva syny ve velmi skromných finančních poměrech. Starší bratr Arnošt absolvoval po maturitě kněžská studia a krátce po vysvěcení byl v roce 1948 zatčen StB, vězněn na Mírově i v dalších kriminálech a zemřel v Jáchymově jako mučedník komunistického režimu.
František nastoupil v roce 1936 k saleziánům ve Fryštáku, kde studoval na gymnáziu. V oktávě byl zavřen gestapem a posléze totálně nasazen. Po válce maturoval, vystudoval na vysoké škole farmacii a byl přijat do zaměstnání ve Státním zdravotním ústavu, přičemž souběžně vystudoval přírodovědeckou a posléze i lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Oženil se a manželům se narodily dvě dcery. Bohužel manželka brzy vážně onemocněla, takže dlouhá léta o ni spolu s mladší dcerou pečoval.
I při své vysoké odborné kvalifikaci nesměl Dr. Mališ z politických důvodů vykonávat žádnou vedoucí funkci. Vědeckou činností se však propracoval k habilitaci na 1. lékařské fakultě Karlovy univerzity a jako docent pak získal i tzv. velký doktorát. Přitom působil ve funkci odborného lékaře – gastroenterologa Obvodního ústavu národního zdraví v Praze 4. Mezi jeho pacienty bylo mnoho kněží (včetně těch, kteří neměli státní souhlas) a dalších věřících. Zdravotní sestrou v jeho ordinaci byla tajná boromejka – pozdější generální představená této řeholní kongregace.
Počátkem osmdesátých let vykonal br. František Mališ pod vedením P. Aloise Moce OFM kandidaturu a noviciát v Sekulárním františkánském řádu a v roce 1985 složil v SFŘ profesní sliby.
Po listopadu 1989 vystudoval br. František dálkově katolickou teologickou fakultu Karlovy univerzity a byl vysvěcen na jáhna. Jako stálý jáhen působil v pražské hostivařské farnosti a současně jako duchovní asistent místního společenství OFS u kostela sv. Františka v Praze – Krči. Na přání sester boromejek vykonával po mnoho let funkci ředitele jejich nemocnice Pod Petřínem v Praze. Od roku 1990 byl prvním předsedou družstva katolických věřících Concordia a později občanského sdružení Concordia Pax. Po úmrtí manželky přijal kněžské svěcení a byl jako kněz přidělen do služby v Kongregaci milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
Uprostřed široké a obětavé služby po roce 2000 náhle vážně onemocněl a poslední léta života strávil v Domově sv. Karla boromejského v Praze – Řepích obklopen láskyplnou péčí řádových sester. Zemřel 26. května 2003 a po zádušní mši svaté u Panny Marie Sněžné bylo jeho tělo uloženo na hřbitově boromejek v Řepích.
JaS