formace dle -TEOLOGIE TĚLA ( Jan Pavel II.) ukázky

TEOLOGIE TĚLA Blahoslavený papež Jan Pavel II.

TEXT připravil tým CIOFS pro trvalou formaci:Ewald Kreuzer, OFS, koordinátor, Lucy Almiranez, OFS, Mike and Jenny Harrington, OFS, zkrátil Luboš Kolafa. Původní celý text v záložce mezinárodní formace

Co je Teologie těla?

Existuje skutečný smysl života, pokud ano, co jím je?

Proč jsme byli stvořeni jako muž a žena? Je opravdu jedno, zda jsme jednoho nebo druhého pohlaví?
Proč je muž a žena od počátku volán ke společenství? Co nám manželský svazek muže a ženy říká o Bohu a jeho plánu pro naše životy?
Co je smyslem povolání k manželství a k celibátu?
Co přesně znamená “Láska”?
Je opravdu možné být čistého srdce?

Jan Pavel II. ve své Teologii těla a jiných starších dílech zachycuje nádhernou vizi sexuality včetně Lásky a Zodpovědnosti. Povzbuzuje nás, abychom měli opravdovou úctu k daru naší sexuality, a vyzývá nás, abychom žili způsobem hodným tak velké důstojnosti lidské osoby. Jeho teologie není určena jen mladým dospělým či manželským párům, ale všem věkovým kategoriím a povoláním, protože shrnuje pravý význam lidské osoby.

TEOLOGIE TĚLA

Úvod (Papež Jan Pavel II., Důstojnost lidské osoby, Vztah s Kristem v a skrze jeho pozemské tělo – Vtělení)
Odkaz na Počátek – Naše Stvoření (Prvotní samota, Prvotní jednota, Prvotní nahota, Upřímnost daru sebe sama / Snubní význam těla, Poznání)
Lidské srdce (Prvotní hřích, Žádostivost / chtíč / stud, Napětí / Konflikt – mezi tím co pochází ze světa: mezilidské vztahy a co pochází od nebeského Otce: stvořený vesmír/ Horské kázání)
Vykoupení těla (Pravda a svoboda, Sebeovládání / Čistota)
Vzkříšení těla („budoucí věk“, vize blaženosti, společenství svatých)
Celibát a řeholní život (Povolání)
Svátost manželství
Svátostná znamení (Řeč těla, Píseň Písní, zdarma, totální, věrný, plodný)
Etika (Humanae Vitae a PPR-Přiroz. plán.rodičovství)
Závěr(y) (Kultura Života, Evangelium Vitae)

BLAHOSLAVENÝ JAN PAVEL II.

Ve své knize „Láska a zodpovědnost“ říká, že: „Člověk se musí smířit se svou přirozenou velikostí a nesmí zapomenout, že je osobou”. Dále uvádí, že pokud má být láska krásná, pokud má být úplná a kompletní, musí být „zcela integrovaná“ to znamená, že musí plně začlenit nesprávné pořadí priorit všech prvků pravé lásky” “láska v plném smyslu toho slova je ctnost, ne pouze emoce, nebo dokonce ještě méně, jen pouhé vzrušení smyslů “.

„Naděje na vytvoření pravdivé kultury lidského života je marná, jestliže mládež nenachází pomoc pro přijetí a prožívání sexuality, lásky a života v jejich autentickém smyslu a v nejužších souvislostech.“ (Evangelium Vitae 97)

Pokud chceme objevit skutečný význam muže a ženy, a důvody, proč vytváříme vzájemné vztahy, musíme se podívat, nejen na naše psychologické uspořádání nebo typické chování, ale také na to, co Bůh zjevil o našem konečném původu.

Boží plán pro celý život a lásku je tak hluboký a krásný, že jakmile je nám jednou odhalen, vztah mezi mužem a ženou už nikdy nebude vypadat stejně jako před tím.

Otázky pro zamyšlení:

Jak bys popsal pohled dnešního světa na sexualitu a manželství?
Proč myslíš, že lidská osoba, manželství a rodina jsou prvními terči kultury smrti?
Jak jsi otevřený diskusi o naší sexualitě a manželských vztazích v rodinách?

Reference(odkazy):

‘Láska a odpovědnost’ – Fr Karol Wotjyla, ‘Jako muže a ženu je stvořil’ – John Paul II., www.theologyofthebody.net

‘Dopis rodinám´ – John Paul II, ‘Evangelium Vitae’ – John Paul II, ‘Ubicumque et semper’ – Papež Benedict,: –

Zpět na začátek – Naše Stvoření (zkráceno:)

JEŽÍŠ VOLÁ KE KOŘENŮM- NA POČÁTEK

Tím, že Kristus poukázal na “začátek”, obnovuje pravidla původního Božího plánu „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku, muže a ženu učinil je’Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.’ (Gen 1:27)

Původní osamělost (Gen 2:18)Tělo je vnějším znamením odhalujícím srdce člověka (tělo a duši).

Původní jednota:(Gen 2:23)Muž a žena jsou povolání žít ve vztahu, který odráží vnitřní život Nejsvětější Trojice.

Původní nahota: (Gen 2:25) První pár neviděl tělo jako objekt oddělený od člověka. Vnímal hloubku intimity, ve které byla komunikace a přirozené porozumění mezi mužem a ženou. První pár vnímal celistvost nitra lidských osob, které byly zcela svobodné.

Manželský / snoubenecký význam těla je výzvou k dávání lásky,formou sebedarování.

Původní nevinnost a dědičný hřích:Kristova slova, která nás volají na „začátek“, nám dovolují nalézt základní spojitost člověka a návaznost mezi těmito dvěma stavy lidského bytosti.

První příslib vykoupení “..i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla (Řím 8:23)

Poznání a rodičovství – Muž a žena jsou plodným „darem“, nejen jeden pro druhého, ale jejich vzájemné obdarování vede ke vzniku třetího.

Základním principem Teologie těla je, že tělo je “znamením” věčného Božího tajemství. Je to tajemství života a lásky Nejsvětější Trojice – věčného společenství Boha jako Otce, Syna a Ducha svatého.

Otázka: Co je myšleno posvátností těla?

Prameny: ‘Man and Woman He Created them’ – John Paul II, ‘Letter to the Families – John Paul II, Guadium et Spes

Překlad: Marie Magdalena Janáčková

KRISTUS SE DOVOLÁVÁ LIDSKÉHO SRDCE

Adam a Eva byli spojeni v blažené jednotě nezištnou vzájemnou láskou a zakoušeli plnost, po které touží každý manželský pár. Byli stvořeni se způsobilostí být spojeni s Bohem ve věčné lásce a tato způsobilost mohla být naplněna pouze na základě jejich svobodného rozhodnutí. Ale naši praprarodiče toto láskyplné pozvání nepřijali a díky jejich neposlušnosti je lidstvo nyní vystaveno hříchu a smrti.

Prvotní hřích – porušení původní smlouvy se Stvořitelem

Žádostivost / smyslnost / stud(Gen 3: 8-11)

Jan Pavel II si všímá, že s prvotním hříchem vstoupila do lidského srdce žádostivost. …Člověk, který trhá ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, se rozhoduje a prosazuje svoji volbu proti vůli Boha Stvořitele – Jahveho … člověk se otáčí zády k Bohu – Lásce, k Otci. Odděluje své srdce a jakoby ho odřezává od toho, co přichází od Otce. To co v něm zbývá “přichází ze světa”. (TT 26.4)

“Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí.” Gen 3:7 … hovoří výslovně o zrození studu ve spojení s hříchem. Stud je jakoby první manifestací v člověku (muži i ženě) o tom, “co nepřichází od Otce, ale ze světa”. (TT 26.5)

Protože se styděli, pokládali muž a žena za nutné skrýt se před Bohem… Nahota byla “spolehlivý svědek a vnímatelné ověření původní “samoty” člověka ve světě, a současně se skrze mužství a ženství stávala transparentní součástí vzájemného dávání v lidském společenství.” (TT 27.3) Nyní ale, jako důsledek prvotního hříchu a žádostivosti, která vstoupila do srdce člověka, člověk do jisté míry ztratil “původní jistotu obrazu Božího” vyjádřenou v jeho těle (TT 27.4 ).

Smyslnost ukazuje na sexuální touhu zbavenou Boží lásky. Smyslnost vede člověka k sebeuspokojování na úkor ostatních, zatímco láska vede člověka k sebedarování pro dobro ostatních. Smyslnost je tedy redukcí originální Boží plnosti za účelem sexuálního vztahu..
Stud také může mít funkci jako “přirozená forma sebeobrany člověka proti nebezpečí ponížení nebo dotlačení do pozice objektu sexuálního zneužití” (Láska a zodpovědnost, str. 182)
Stud, ve svém negativním významu, naznačuje, že nedokážeme vidět důstojnost a půvab těla jako “teologického” – zjevení Božího tajemství. Ve svém pozitivním významu stud ukazuje touhu chránit odhalení důstojnosti a půvabu těla před degradací smyslností.

Napětí / Konflikt – lidské vztahy a stvořený vesmír(Gen 3: 12-13, 16-19, Řím 8:20-21)

Po hříchu muž a žena už nemohli využívat volný, neomezený vztah s Bohem jako měli předtím. Trápeni vědomím viny, báli se Boha jako chladného zákonodárce a nelítostného soudce. Vzájemný vztah prvního páru byl také narušen. Po hříchu mají potíž věřit a rozumět jeden druhému. Vládne napětí a konflikt.

Skutečným následkem jejich hříchu je nesoulad s celým stvořeným vesmírem. (Řím 8:20-21)

Člověk svým způsobem ztrácí smysl pro své právo podílet se na viditelném světě, kterého požíval skrze tajemství stvoření. Toto právo mělo svůj základ v nejniternějším lidském bytí, tím, že on sám byl součástí božské vize světa a jeho vlastního lidství, které mu dalo hluboký pokoj a radost v žití pravdy a hodnoty jeho těla v celé jeho jednoduchosti, darovanou mu Stvořitelem.

Kázání na hoře (Mt 5:27-28)

“Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” (Mt 5:27-28)

Také tento úryvek má význam v teologii těla. Přináší zásadní revizi způsobu chápání a provádění morálního zákona Staré smlouvy. Tak objevujeme sebe v srdci étosu, uvnitř, jakoby v duši lidské morálky. Kristus se dovolává vnitřního člověka.

Takže potom, když člověk “touží” a “hledí chtivě” … zakouší více nebo méně úplný odklon od významu těla, které … je základem pro společenství bytostí: a to jak mimo manželství, tak obzvlášť když jsou muž a žena povoláni tvořit jednotu “těla” (TT 39.5)

Člověk se může dopustit takového cizoložství “v srdci” i se svou vlastní ženou, pokud jí bere pouze jako objekt pro uspokojení pudu (TT 43.4).

Křesťanský étos je charakterizován “transformací svědomí lidské bytosti a má postoj, který se snaží vyjádřit a uskutečnit hodnotu těla a sexuality podle původního plánu Stvořitele” (TT 45.3).

Otázky k zamyšlení:

Proč měl podle vašeho názoru prvotní hřích tak velký vliv na lidskou sexualitu?
Porovnejte a dejte do protikladu původní život a svět a život a svět po pádu.
Pojmenujte rozdíly mezi sebedarující se láskou a sebeuspokojující “láskou” využívající druhého.

Překlad: Tereza Skálová

TEOLOGIE TĚLA 5 – VZKŘÍŠENÍ TĚLA
Pavel nám nyní ukazuje naše konečné určení, oslavené lidství, kdy naše těla budou Bohem vyzdvižena ve slávě.
Naše konečné určení
1 Kor 2,9-10, 2 Kor 4,17-18, Mk 12,18-27, Mt 22,24-30; Lk 20,30-35, 1 Kor 15,42-44
Náš pozemský život je jen prchavým stínem, nicméně byli jsme stvořeni pro konečný cíl, kam bychom měli
Základy úvah o údělu muže a ženy blahoslaveného Jana Pavla II. jsou založeny na slovech z Mt 22, 24-30. Dilema saduceů ukazuje, že saduceové nepochopili dvě věci: Písmo svaté a Boží moc.
„Boží moc” znamená nejen moc Boha vrátit člověka k životu, ale dám mu zcela novou a proměněnou existenci.
Opakováním „Bloudíte …Bloudíte”, Ježíš silně zdůrazňuje důležitost pravdy o vzkříšení těla.
Lumen Gentium 39-40 – „… Všichni lidé jsou povoláni ke svatosti – k plnému křesťanskému životu a dokonalé lásce.
KKC 990 – Výraz „tělo” označuje člověka v jeho stavu slabosti a smrtelnosti. „Vzkříšení těla” znamená, že po smrti nebude žít jen nesmrtelná duše, nýbrž že i naše „smrtelná těla” (Řím 8,11) znovu ožijí.

Stejně jako o původním člověku, tak i o oslaveném člověku se dovídáme jen skrze Boží zjevené Slovo. Jak bude vypadat vzkříšený život? Ježíš v odpovědi saduceům naznačuje dvě důležité okolnosti. Za prvé, když říká „neboť když vstanou z mrtvých, nežení se (jak to činí muži na zemi) ani se nevdávají (jak to činí ženy na zemi)”, naznačuje, že ve vzkříšeném životě naše těla budou stále mužská a ženská. Transformovaný život, který nám Bůh připravil již od věčnosti, je stále lidský život. Jelikož jsme osoby s tělem, naše pohlaví je trvalou dimenzí našeho bytí, i v nebi.
Současně nás Ježíš učí, že v budoucím životě mužství a ženství budou jiné než na zemi. Naše pohlavní rozdílnost nebude již spojena s pohlavním spojením a plozením, ale místo toho budeme „jako andělé”. To neznamená, že bychom se stali beztělnými duchy, ale že budeme mít nebeskou a věčnou existenci jako andělé, kteří nemají potřebu se množit. Svatební význam těla bude odhalen jako „panenský význam bytí mužem a ženou”.
Naše těla budou výrazem snubní jednoty se samotným Bohem, která nekonečně přesahuje pozemskost spojení manžela a manželky. V tomto nebeském manželství bude nejhlubší význam těla naplněn tím, jak se každá osoba stane úplným darem sebe sama v dokonalém spojení s Bohem a spolu navzájem. Každá osoba se stane nezměrně šťastnou spojením s božským Ženichem, přesto tato radost bude vzrůstat ve společenství Svatých.
Svatý Pavel rozvíjí Ježíšovo učení založené na Pavlově vlastním setkání se vzkříšeným Pánem. Pavel nás učí, že naše těla nebudou jen vzkříšena k životu, ale zcela obnovena. Již nebude žádná nemoc, bolest nebo fyzický rozklad. Protiklad ducha a těla, se kterým neustále bojujeme, skončí. Tělo bude oduševněno; to znamená, že bude prostoupeno v dokonalé harmonii s Duchem Svatým (1 Kor 15: 42-44).
Blažené vidění – 1 Kor 13,12, KKC 460, 2 Petr 1,4
„Zduchovnění neznamená jenom, že duch ovládne tělo, ale že bude zcela tělo prostupovat. Vzkříšení bude spočívat v dokonalé účasti všeho, co je v člověku tělesné, na všem, co je v člověku duchovní.”
„Slova Evangelia svědčí, že stav člověka na onom světě nebude jen stavem dokonalého zduchovnění, ale také fundamentálním zbožštěním jeho lidství. Účastí na božské přirozenosti, účastí na vnitřním životě samotného Boha dosáhne vrcholu, takže život lidského ducha dosáhne takové plnosti, která mu byla před tím absolutně nedosažitelná.
KKC 460 „Slovo se stalo tělem, abychom měli „účast na božské přirozenosti” (2 Petr 1,4): „Vždyť to je důvod, proč se Slovo stalo člověkem a Boží Syn synem člověka: aby se člověk stal Božím Synem tím, že vstoupí do společenství se Slovem a dostane tak božské synovství.” „Vždyť Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Bohem.” „Jednorozený Boží Syn, chtěje nás učinit účastnými svého božství, vzal na sebe naši přirozenost, aby, když se stal člověkem, z lidí učinil bohy.””
1 Kor 13,12 „Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář.”
Svatý Pavel říká, že naše pomíjející těla budou povýšena do stavu nepomíjejícího. Ve vzkříšení bude prach, v který se navrátíme, znovu-oživen novou plností Božího dechu, kterým je Duch Boží.
V nebi budeme ve společenství se všemi svatými, a všichni dohromady budeme účastni společenství Osob ve Svaté Trojici. „Manželství náleží výhradně tomuto věku. Ve vzkříšení ztrácí manželství a plození, svůj raison d’etre (důvod existence). Podle Kristových slov vzkříšení neznamená jenom obnovení lidského života ve své integritě spojením těla a duše, ale také zcela nový stav samotného lidského života, lidského těla, zotaveného a obnoveného ve vzkříšení, které si udrží svou mužskou a ženskou jedinečnost. Smyl bytí mužem či ženou v těle bude chápáno v tomto věku odlišným způsobem, než jak bylo chápáno na začátku.” „V tomto stavu lidé, muži a ženy, nacházejí současně plnost osobního darování a společenství osob díky oslavení celého bytí (těla a duše) ve věčné jednotě s Bohem.
Ježíš volá ke vzkříšení, tudíž odhaluje zcela nový rozměr tajemství člověka. Kristova odpověď saduceům předkládá hluboké rozvinutí pravdy o člověku.
Původní a hluboký význam našeho tělesného bytí a skrze tělo našeho mužství či ženství, je přesně ten svatební význam spojený s faktem, že člověk je stvořen jako osoba a povolán k životu v communio personarum. Manželství a plození sami v sobě neurčují definitivně původní a hluboký význam bytí tělem, a jakožto tělo mužem či ženou. Manželství a plození vytvářejí konkrétní skutečnost v rozměru historie. Jinými slovy, pozemské manželství není lidským cílem, ale pouze přípravou pro nebeské manželství, které má přijít. Svatební význam těla ve vzkříšení k budoucímu životu bude dokonale odpovídat tomu, že člověk, jakožto muž/žena je osoba stvořená k „obrazu a podobě Boží” a že tento obraz se uskutečňuje ve společenství osob.

Otázky k zamyšlení:
1. Jaký typ těla budeme mít po vzkříšení? Proč tomu tak je?
2. Jsme si vědomi této pravdy, kterou recitujeme každou Neděli ve Vyznání víry? „vzkříšení těla
a život věčný” (Apoštolské vyznání víry)
3. V čem se bude lišit naše účast na Společenství Svatých v nebi, od naší zkušenosti zde na zemi?
4. Zamyslete se, proč a co vám brání zažívat blízký vztah s Ježíšem zde na zemi.
5. Co rozumíme svatebním významem těla? Je to jen pro sezdané osoby?
6. Prodiskutujte, jakým způsobem jsou svatí příklady zbožštění.
7. Jak byla blažená vize poodhalena již od počátku v jednotě muže a ženy?

Zpět na začátek – Naše Stvoření

Lidské bytosti jsou povolány ke společenství s Bohem a mezi sebou navzájem. Zasvěcený život – celibát, má plný význam pouze z hlediska manželství, prohlubuje naše chápání manželství, ale nemá manželství devalvovat.

TT 73.1 Životní stav bez manželství, v němž člověk, muž a žena, nachází zároveň plnost osobního darování a intersubjektivní společenství osob skrze oslavení celé své psychosomatické existence ve věčném spojení s Bohem.(Mt 19:11,12)

TT 73.2. Zdrženlivost pro Boží království je charisma, dar se zvláštní hodnotou, kterou Bůh uděluje, komu chce a dotyčného vyzve, aby povolání svobodně přijal… Neodvrhnou svou sexualitu, spíše svou sexualitu kompletně darují Bohu tím, že obejmou své ženství a mužství.

TT 73.3,4. Ve svém učení, je církev přesvědčena, že tato slova nevyjadřují přikázání, ale radu, která se týká jen některých osob, zejména těch, které jsou schopny to pochopit.Jako pozemské manželství i zasvěcení se Kristu ve slibu celoživotního celibátu je vyjádřením úplného a výlučného sebedarování.

TT 75.1 Pokud živá lidská bytost (muž nebo žena), ze své vlastní svobodné vůle zvolí zdrženlivost “pro nebeské království”, pak toto charizmatické znamení ukazuje, že v nebeském království, je jiný svět, odlišný od našeho světa; “vzkříšení ” nebudou mít ani ženu, ani manžela “, protože Bůh bude” všechno ve všem “…..Zdrženlivost “pro nebeské království” s sebou nese především otisk podoby s Kristem, který také kvůli práci na vykoupení musel učinit tuto volbu “pro nebeské království”

Správné chápání “nadřazenosti” zdrženlivosti pro nebeské království

Kristus nezmenšil hodnotu manželství ve prospěch zdrženlivosti. Význam odříkání pro dobro manželství a rodiny také spočívá na určitém sebeobětování. Jde o odříkání, v šíři něčího celého pozemského života.

Svatý Pavel vysvětluje: “celibát je kvůli odevzdávání sebe sama zcela Bohu.” 1 Kor 7: 32-35

Lidé, kteří žijí v manželství symbolizují Kristův vztah k církvi nyní a lidé žijící v celibátu jsou ikonou zdokonaleného vztahu později, v nebesích.

Osoba, která žije tuto transformaci je schopna odolávat tělesnému chtíči. Je svobodná se svobodou daru. Pro takového člověka obětovat sexuální spojení kvůli království je nejen možností, ale stává se velmi atraktivní [přitažlivou].

Snoubenecký význam těla jako základ povolání Kristem ke zdrženlivosti

Lidská bytost je stvořena aby se stala darem “pro” někoho dalšího. Jako obraz Krista, muž v celibátu si “vezme” církev a skrze dar svého tělesného já, přináší četné “duchovní děti.” Jako obraz církve si žena panna “vezme” Krista a skrze svůj dar vlastního tělesného já, přináší četné “duchovní děti.”

Kristova slova nám dovolují pochopit a přinášet ve zralé svobodě dar, který se projevuje jednak v nerozlučitelnosti manželství a jednak ve zdrženlivosti od manželství pro Boží království.

Překlad: Marie Magdalena Janáčková

Celibát a náboženský život

S ohledem na naše oslavené lidství víme, že lidské bytosti jsou povolány ke společenství s Bohem a mezi sebou navzájem, povolány k věčné extázi.

Blahoslavený papež Jan Pavel II. přemýšlí o charismatu celibátu.

“Křesťanské zjevení zná dva zvláštní způsoby, jak plně uskutečňovat povolání lidské osoby k lásce: manželství a panenství. To i ono je svým vlastním způsobem konkrétním uskutečněním nejhlubší pravdy o člověku, pravdy, že člověk je stvořen “podle Božího obrazu”. (Familiaris Consortio 11 = Apoštolská adhortace Jana Pavla II. O úkolech křesťanské rodiny v současném světě.)

Kristova slova a pravidla pro porozumění

TT 73.1 Povolání k bezvýhradnému darování sebe Bohu v panenství nebo panictví (celibátu) má své kořeny zapuštěné hluboko do evangelijní půdy teologie těla. Abychom celibát dobře charakterizovali, je třeba mít na paměti slova, kterými se Kristus odvolává na „počátek“, a také ta, jimiž se odvolal na vzkříšení těla. Konstatování: “Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat”( Mk 12:25) naznačuje, že existuje životní stav bez manželství, v němž člověk, muž a žena, nachází zároveň plnost osobního darování a vzájemné společenství osob skrze oslavení celé své psychosomatické existence ve věčném spojení s Bohem. Když povolání ke zdrženlivosti „pro nebeské království“ najde odezvu v lidské duši v podmínkách časného života, to je v podmínkách, v nichž se obyčejně osoby „vdávají nebo žení“ (Lk 20:34), není obtížné v tom zachytit zvláštní citlivost lidského ducha, který – jak se zdá – již zde na světě předjímá to, na čem se člověk bude podílet v budoucím vzkříšení.

“Ne všichni pochopí to slovo, jenom ti, kterým je to dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop”.(Mt 19:11,12)

3 typy “eunuchů” – Proč?

“Ne všichni pochopí to slovo, jen ti, kterým je to dáno. Někteří jsou eunuchové od narození; a jsou eunuchové, které takovými udělali lidé, a jsou konečně takoví, kteří se sami učinili eunuchy pro nebeské království. Kdo může pochopit, ať pochopí” (Mt 19: 11-12)

Když Kristus používá termín eunuch, odkazuje na sebezapření, které je obsaženo v objetí povolání k celibátu. Toto povolání vyžaduje zřeknutí se a Kristus chtěl zdůraznit tuto skutečnost. Zdrženlivost pro Boží království je charisma, dar se zvláštní hodnotou, kterou Bůh uděluje, komu chce a dotyčného vyzve, aby povolání svobodně přijal.

TT 73.3,4. V Kristově rozhovoru s učedníky……. ale s ohledem na zvláštní hodnotu spojenou s touto volbou, kterou musí objevit a jako osobní povolání přivítat každý sám.… Kristus přesně a jasně uvádí pravidla pro pochopení svých slov. Ve svém učení je církev přesvědčena, že tato slova nevyjadřují přikázání, ale radu, která se týká jen některých osob, zejména těch, které jsou schopny to pochopit.

“Vat II, Lumen gentium, 42.

Jako pozemské manželství i zasvěcení se Kristu ve slibu celoživotního celibátu je vyjádřením úplného a výlučného sebedarování. V panenství ženy jde o snoubenecké sjednocení s Kristem a v mužském celibátu je muž spojen jako snoubenec s církví, a to způsobem, který není kompatibilní s manželským svazkem s jinou osobou. K dispozici dává svou naprostou ochotu, sebedarování a naprosté zřeknutí sebe, aby náležel jen Bohu.

Toto povolání hlásá bližním, že Boží láska je skutečná a je zcela dostačující. Chce-li člověk být naplněn jako člověk, sex ani manželství nejsou potřebné.

Zdrženlivost (Čistota, cudnost) pro Nebeské království a “Plodnost z Ducha svatého”

TT 75.1 Zdrženlivost pro nebeské království se vztahuje k odhalení skutečnosti, že v nebeském království se nebudou ani ženit, ani vdávat (Mt 22,30). Je to charismatické znamení. ….Zdrženlivost “pro nebeské království” s sebou nese především otisk podoby s Kristem, který také kvůli práci na vykoupení musel učinit tuto volbu “pro nebeské království”

Ježíš hlásal světu, že “Boží království je tady”, a že manželství je konečné na konci tohoto života. Je tedy možné zřeknout se svátosti manželství v očekávání nebeské reality, tedy “svatby Beránkovy.”

Správné chápání “nadřazenosti” zdrženlivosti pro nebeské království

Kristus říká, že toto povolání je „výjimečné“, není “běžné”. Je však obzvláště důležité a potřebné pro Boží království. “Dva stavy” jsou povolány ke křesťanské dokonalosti (Mt 19,21). Pokud chcete být dokonalí, “dokonalost života křesťana se měří mírou lásky“. Evangelijní rady nám pomáhají k dosažení úplnější lásky.

Kristus nezmenšil hodnotu manželství ve prospěch zdrženlivosti. Význam odříkání pro dobro manželství a rodiny také spočívá v určitém sebeobětování. Jde o odříkání, v šíři něčího celého pozemského života.

Lidé, kteří žijí v manželství, symbolizují Kristův vztah k církvi nyní a lidé žijící v celibátu jsou ikonou zdokonaleného vztahu později, v nebesích. Obojí křesťané, jak žijící v manželství tak ti, kdo žijí v celibátu jsou v církvi potřeba, jsou dvěma vzájemně se doplňujícími způsoby služby Bohu. Každé povolání posiluje a vyzdvihuje další, pokud jsou žita celistvě. Pravdivou sebedávající lásku umožňuje uspořádání sexuality v niterné jednotě těla a ducha. K praktikování čistoty jsou voláni jak lidé žijící v manželství, tak ti, kdo žijí v celibátu.

Zdrženlivost pro Boží království – Mezi Odříkáním a Láskou

TT 77.1 – …. v povolání ke zdrženlivosti „pro nebeské království“, je vybídnutí k samotě sBohem,….prvek povolání osoby stvořené „k obrazu a podobě Boha.“

TT 77.4 Blahoslavený papež Jan Pavel II. říká, že osoba žijící ve zdrženlivosti musí bdít nad trojí žádostí těla, dědictvím hříchu i dědictvím vykoupení.

TT 81.2 – Kristova slova nepochybně narážejí na vědomé a dobrovolné zřeknutí se manželství. Takové zřeknutí je možné pouze tehdy, když se připustí autentické poznání oné hodnoty, která je dána snubní disposicí mužství a ženství k manželství. Aby si člověk mohl být plně vědom toho, co volí (zdrženlivost pro království), musí si také plně uvědomovat to, čeho se zříká.

TT 81.3…..zřeknutí se je zároveň zvláštní formou potvrzení oné hodnoty.

Osoba, která žije tuto transformaci je schopna odolávat tělesnému chtíči. Je svobodná se svobodou daru. Pro takového člověka obětovat sexuální spojení kvůli království je nejen možností, ale stává se velmi atraktivním.

Snoubenecký význam těla jako základ povolání Kristem ke zdrženlivosti

To ukazuje, že lidská bytost je stvořena aby se stala darem “pro” někoho dalšího. Kristova slova o celibátu ukazují, že toto “pro”, které bylo přítomno od počátku v základu manželství, může byt i v základu zdrženlivosti “pro” Krále nebes.

Proto na základě téhož snoubeneckého smyslu těla … zde může vzniknout jak láska, která zavazuje člověka k manželství na celý život, tak může vzniknout láska, která zavazuje člověka na celý život ke zdrženlivosti “pro království nebeské ‘… člověk plně nalezne sám sebe teprve skrze opravdové sebedarování (Gaudium et spes 24:3) TT. 80.6 Naše sexualita nás vyzývá, abychom se dávali v životodárné lásce. V celibátu žijící osoba neodmítne tuto výzvu, prostě lásku žije jiným způsobem. Každý muž díky důstojnosti snoubeneckého významu svého těla je nějakým způsobem povolán, aby byl jak manželem tak i otcem. Každá žena díky důstojnosti snoubeneckého smyslu svého těla je nějakým způsobem povolána, aby byla manželkou a matkou. Jako obraz Krista, muž v celibátu si “vezme” církev a skrze dar svého tělesného já, přináší četné “duchovní děti.” Jako obraz církve si žena panna “vezme” Krista a skrze svůj dar vlastního tělesného já přináší četné “duchovní děti.” To je důvod, proč termíny manžel, manželka, otec, matka, bratr, sestra jsou použitelné jak na manželský a rodinný život tak pro kněžský a řeholní život. TT 86.7.

Ve svém všedním životě člověk musí čerpat z tajemství vykoupení těla inspiraci a sílu k překonání zla, které v něm dřímá v podobě trojí žádostivosti. Muž a žena, svázaní v manželství, musí denně přejímat úkol nerozlučitelné jednoty ze smlouvy, kterou vzájemně udělali. Navíc muži a ženy, kteří dobrovolně zvolili zdrženlivost kvůli nebeskému království, musejí denně vydávat živoucí svědectví o věrohodnosti své volby. Všichni naslouchají Kristovým příkazům v Evangeliu a směrnicím svatého apoštola Pavla (1 Kor). V každém případě, co je každodenním vkladem, je naděje, že míra běžných úkolů a problémů v lidském životě napomáhá překonávat “zlo dobrem” (Ř 12:21). Ve skutečnosti “v naději jsme spaseni”, každodenní naděje ukazuje svou sílu v lidských dílech. V jistém smyslu dokonce i v samotných pohybech lidského srdce naděje čistí pěšinku pro velkou eschatologickou naději vázanou na vykoupení těla.

Vykoupení těla pomáhá člověku v každodenním životě v dimenzi lidské morálky, aby znovu objevil celé dobro, v němž dosáhne vítězství nad hříchem žádostivosti. …… Kristova slova nám dovolují pochopit a přinášet ve zralé svobodě dar, který se projevuje jednak vnerozlučitelnosti manželství a jednak ve zdrženlivosti od manželství pro Boží království. Těmito rozdílnými způsoby “Kristus .. odhaluje tajemství Otce a jeho lásky, očišťuje člověka, a činí mu jasným jeho nejvyšší poslání” (Gaudium et spes 22,1). Toto povolání je vepsáno v člověku právě skrze tajemství vykoupení těla, což odpovídá jeho psychofyzické kompozici. TT. 86,8.

Tradice tvrdí, že život v celibátu je “lepší částí” v tom, že se více podobá cíli našeho života (1. Kor 7:38). Ale nejlepší částí pro každého jedince je, aby přijal povolání, ke kterému ho Bůh osobně povolal. “Každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak” (1 Kor 7:7). Ti, kdo prožívají své povolání s upřímností a vytrvalostí, rostou ve svatosti a jsou připravení pro “Co oko nevidělo ani ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, Bůh připravil těm, kdo ho milují.” (1 Kor 2:9)

Otázky pro přemýšlení:

Jak list 1 Kor 6:13-14 pomáhá chápat křesťanskou čistotu?
Jakým způsobem se v církvi vzájemně doplňují charizma celibátu a svátost manželství? (1 Kor 7:29-31)
Myslelˇ/a jsi někdy na zřeknutí se pozemského manželství kvůli snoubenecké jednotě s Kristem (týká se žen) anebo s církví (týká se mužů)?
Kterými způsoby lze dosáhnout správného uspořádání sexuality v niterné jednotě těla a ducha, aby naše sebeodevzdávající láska byla autentická?
Je nějaký rozdíl v prožívání hříšné žádostivosti mezi manželskou dvojicí a osobou žijící v celibátu pro Boží království?
Má-li osoba obtíže s uspořádáním sexuální touhy, mělo by být manželství místem pro uspokojení pouze jejího chtíče?

Prameny:, ‘Láska a zodpovědnost’ – P. Karol Wotjyla; ‘Jako muže a ženu je stvořil’ – Jan Pavel II.; ‘List rodinám Jan Pavel II.; ‘Ubicumque et semper’ Lumen Gentium – Vatikan II. dogmatická konstituce o církvi; Gaudium et Spes – Vatikan II. pastorační konstituce o církvi v moderním světě; , Familiaris Consortio – Jan Pavel II., Katechismus katolické církve

Poznámka: V následujícím webu Paulinek jsou velmi praktické formace Odkaz: teologietela.paulinky.cz

Pod záštitou sester paulínek byla 30. května o svátku sv. Zdislavy spuštěna nová webová stránka: Teologie těla – povolání k lásce.

Klade si za cíl podtrhnout přínos bl. Jana Pavla II., papeže života a rodiny, k pochopení povolání každého člověka k lásce. I když se stránka věnuje především manželství a rodině, chce zároveň ukázat na vzájemnou propojenost všech povolání v církvi, jejich komplementaritu, krásu a působivost. Zabývá se proto klíčovými tématy, která mají vztah k lidskému tělu a jeho schopnosti vyjadřovat lásku: od zasnoubení přes spiritualitu manželství, odpovědné rodičovství, sexuální čistotu až např. po kněžské svěcení žen a teologii kněžství a zasvěceného života.

Stránky připravil Karel Skočovský ve spolupráci s Janou Prudkou a nakladatelstvím Paulínky.

Na stránce též postupně vzniká soubor dokumentů církve o manželství, sexualitě, kněžství a panenství určený pro hlubší studium.

Zpět na začátek – Naše Stvoření

Celibát a náboženský život

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Rubriky