František toužil být denně přítomen mši svaté. Strhával druhé svou oddaností a zbožností. Greccio je místem ticha. Eucharistie vyžaduje usebranost z podstaty. Vánoce je třeba více prožívat Františkánským způsobem. U betléma bychom měli obnovovat své františkánské sliby s větším důrazem, že chceme žít chudě. Chtít být menší jako ježíš v jeslích. Událost Zeleného čtvrtka zpřítomňuje celé dějiny církve. Eucharistie je svátost srdce. Postavme před eucharistii rozum a nezabere. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, totiž tvého milovaného Syna, abychom si připomínali, uctívali a chápali lásku, kterou k nám choval. (Výklad Otčenáše) To byla slova hořícího srdce. Modlil se, protože srdcem prosil o Eucharistii.
Všichni milujeme celým srdcem, celou duší, celou myslí a silou, celým rozumem, všemi schopnostmi, celou nákloností, celou žádostí, z celých útrob duše své, všemi touhami a celou vůlí Pána Boha, který dal a dává nám všem celé tělo, celou duši q život, který nás stvořil a vykoupil a z pouhého svého milosrdenství spasil. (sv. František)