Ve tmě se vynoří cosi, co je schopné mluvit Někdy je to jen takový hlas.
Pluješ-li volně proudem života, určitě někoho potkáš.
Anita Moorjani se zbavila rakoviny, která prolezla celé její tělo. Jak ? Vzdala jsem se všeho, všech systémů víry a velkých systémů přesvědčení. Dostala se za běžnou myšlenkovou strukturu a stala se Láskou, nekonečným proudem lásky. Byla mimo své tělo – 30 hodin v kómatu. Bylo to krásné a nechtěla se už vrátit. Ale pak se do těla plného hnisu vrátila a tělo nastartovalo uzdravující proces. Rakovina na ni nezaútočila zvenčí, byla manévrem jejího nekonečného potenciálu. A ona pochopila svoji nemoc a uzdravila se.
Naše mysl má tendenci katalogizovat zážitky. Ale když přejdeme z běžného stavu zaměřeného na jednotlivosti, do nekonečného vědomí Lásky a stáváme se vším, nalézáme se v prostoru, kde jsou všechny životy najednou. Rozšířené vědomí.
Klíč k jinému světu: jednoduchost, pospolitost, souhra, spolupráce. Tvořivá energie. Jsme ochotni vnímat sami sebe jako nekonečný potenciál? Jsme součástí vesmíru. Vše se vzájemně prolíná. Naše možnosti se vynořují, když je skutečně potřebujeme. Máme dvě mysli: duchovní a praktickou. Která převáží?
Oddělenost je opak – vzniká napětí, ohniska problémů. Vytváříme bubáky. Jsme schopni přijmout svět bez bubáků? Je svět opravdu nepřátelský? Potřebujeme být opravdu důležití? Touha po moci je jedním z bubáků.
Vnímáme každý okamžik a jsme tím okamžikem. Následuj lehkost, jdi za tím co přichází lehce.(Raw food. Klíčky. Syrová strava.)
V momentě, kdy se odpoutáváme od omezeného rámce, existence, samoty, oddělení, tak začínáme chápat, že díky zážitkům jednotlivců, přichází společná zkušenost. Nemusíme všechno umět. Jsou tu jiní, co to umí. Skrze obraz malíře můžeme vstupovat do světa inspirace a nemusíme umět malovat.
Hmota v kvantovém smyslu pokaždé reaguje na náš dotek. Skrze dotýkání se pak dějí věci. Jde o přenastavení systémů přesvědčení. Nezabývám se mokrem, zimou, větrem. Sjednocuji se s prostorem. Jsme uvnitř. Prostor je v souladu s naším tělem a reaguje s námi. Nechci z prostoru vše vydojit. Chceme-li vědomí hojnost, nezadržujme energii. Rozhodněme se a vstupme do hojnosti.
Tančeme, jak to dělají atomy. Kdo má moc má i nemoc. Rozvíjejme mohoucnost. Všechno jde. Vaše neštěstí je plodem vaší nevědomosti. Buď naplno. Být sám sebou znamená být vesmírem. V současnosti prostor reaguje nějak rychleji. Změny probíhají v obrovském tempu. Vesmír je ves míru žijící ve vesmíru (Dušek) Vesmír je funkční organizmus. Je láskou, která sama sebe miluje. Každý člověk zastupuje část celku. Není třeba závidět, ale tančit spolu.
Život v harmonii. Brání tomu složitost. Aramejsky milovat znamená existovat ve společném rytmu. Úkolem člověka není tvořit pořád něco nového, ale udržovat rovnováhu (Kogiové). Společný rytmus (bubnování). Jemnost a láskyplná pozornost oživí celý prostor. Zbav se rušivých zpráv, vytváření bubáků. Věnujme se propojení. Daruj a nechtěj zpátky. „zavěs kafe“ rozděl se.
Indiáni: nemáme mobily- od toho máme stromy
Jediný kdo ohrožuje prostor je člověk. Mentální vzorec vytěžit ze země co se dá, postrádá radost. Bezcitná rovina. Vztahy, hádky, spory, tahanice. Co získáme tím, když budeme pořád spěchat? Nebo si stále něco vyčítat? Proč nevnímáme zázraky kolem sebe (nádech a výdech) proč už nemáme dětinské žasnutí? Děda říkával – teď už je úplně jiný svět. Žijete krásně. Nemáte takové to zoufalství. Tento svět ale není servis pro nás, není to samoobsluha. (domorodci neseberou všechna pštrosí vajíčka. Nechají tam nějaká, aby se narodil další pštros a byly další vajíčka.)
Způsobili jsme si navzájem, že se vytratilo vědomí společného tepu. Jsme zaslepeni tím, že všemu rozumíme a vše je nám jasné. Jsme zaslepeni jasem (toltéci)
Vědomí tradice (vrátili jsme se doma k nakládání zelí. Společná rodinná a přátelská setkání) Jsme obklopeni nenápadnými učiteli. Psi, kočky, ptáci, květiny, stromy. Jsou přítomni tady a teď. Důležité jsou skupiny přátel. Trávit čas při společném díle. Vytratil se pocit důvěry ke svému obchodníkovy (sicilské tradice) Touha po přirozenosti a rovnocennosti.
V Německu existují školy bez učitelů. Ve Francii unsscholing- sebevzdělávání. Děti se prostě učí samy.
Slunce se chová jinak než by mělo
Kairos – vnitřní kvalita času, chronos lineární , měřitelný čas. Propadneme-li aspektu chronos, tak se Bůh směje když podle chronos něco plánujeme. Cílek: Počasí je v pořádku, jen kalendář neodpovídá. V chronos vládne intelekt. (komplexy reakcí, chaos když zasáhne kairos) Kairos – žít v přítomném okamžiku. Vibrace tady a teď. Potřebujeme obojí. Ego -parazit (toltéci), dvojenec, stín. Strnulé a mrtvé ego o které se opírá náš intelekt. Lpění na schématech je proti životu. Vězení jistot. Děti jsou ponořeni do kairos a my dospělí se je snažíme dotlačit do chronos. Náš svět je nemotorný moloch. Učit se radovat a přizpůsobovat.
Papež: Církev je potřeba osvobodit z nudných šablon, do kterých jsme se zavřeli….Vyjádření pravdy může mít mnoho podob… Preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšle do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot. Nechci církev, která se stará o to aby byla středem a která se nakonec uzavírá do spleti obcesí a procesů…. Struktur v nichž se cítíme klidně zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: Vy jim dejte najíst.
V aramejském myšlení se nepopisuje vnější podoba věcí (kvalita, krása, velikost, míra) ale popisuje se zvuk, chuť, barva a záře.
Ve snaze zjednodušit život jsme si jej zkomplikovali. Cti otce a matku svou jsme zúžili jen na rodiče a zamotali jsme do toho poslušnost. A co Matka země a Otec Slunce? Dmorodci považují společnou planetu za posvátnou.
Je vesmír přátelský nebo nepřátelský? Na co se naladíme? Jsme jedna velká symbióza. Spolupráce. Každá bytost má svoje místo a svůj důvod. Narodí se dítě a vznikne otázka co sním? Svět by se radikálně změnil, kdybychom všude vodili svoje děti sebou. Neuvíznout ve schématu, návycích. Regenerovat znamená zbavit se stereotypů.
Pobyt ve tmě: andělské zpěvy, moje zářící tělo, mysl mi ukázala programy, které mě ruší – smazal jsem je. Spojil jsem se s kmenem Kogi, oslovil jsem gorilího samce Samec řekl my jsme vaši bohové, na které jste zapomenuli)
Člověk je tvůrce tohoto vesmíru, jenže o tom neví. Lidé by měli změkčovat tvrdé myšlenky aby láska proudila srdcem jemně. Tma dokáže rozvinout naše pojetí krásy. Filmy oklešťují představivost. Vnější zrak je žrout. Vnitřní zrak je schopen vidět zázrak. Staré příběhy – malba slovem. (aramejština, hebrejština) – mnoho významů slov – nejsou zakleté do jednoho významu. Nebe i země jsou jedno, jedinec není oddělen od galaxie. Není vytvářena dualita. Pro bělochy má význam podstatné jméno, pro indiány sloveso. Kogiové nemají písmo. Když zapíše je to tady i když už to má být tam. Není třeba nic fixovat. Důvěřuj vesmíru. Naše vědění je uloženo v knihách, vědomí indiánů je uchováno v lesích, v horách, poušti v rostlinách, ve zvířatech. Chceme-li si podmanit prostor bojujeme sami proti sobě. Zbrkle rozmotáváme jednotlivé uzle. Navraťme se z chvatu do společného rytmu.
Matka země pořád pracuje, formuje nás. Dýcháme a s vdechujeme statisíce různých částic. Vnímáme spousty vjemů a ty se ukládají do podvědomí. (hypnóza – objevuje skryto paměť)
Lidé, co si neustále ztěžují neví, že si to dělají sami. Jsme konfrontováni se svým podvědomím. K tmu je dobrá tma. Nemáte se na koho vymluvit, jste sami. Oprostíme se od běžného pohledu. Je tam klid.
Objetí mění člověka. Je potřeba dovolit lásce, aby se mohla rozvíjet. A pak se vše stane samo.
Myšlenky: většina má původ jinde než v nás. Původních našich myšlenek je mizivě. Zastavme se a pusťme se do vnitřního úklidu. Očekáváte řev jaguára přeslechnete pohyb motýlích křídel.
