Volně přeloženo z Lesson Three: Your Life Is Not About You , https://cac.org/the-patterns-that-are-always-true-2020-03-29/#audio
Váš život není o vás
Každá iniciace nás vede k tomu, že jsme součástí mnohem většího celku. Život není o nás, ale o životě. Nepatříme sobě. Patříme k univerzálnímu a dokonce věčnému vzorci. Život existuje a žije v nás.
Přijmout, že život není o nás, je svým způsobem stejně těžké, revoluční, jako pro dřívější generaci lidí, když Koperník začal tvrdit, že Země není středem vesmíru. Od nás to vyžaduje stejně velký a obtížný posun v našem vědomí. Že život není o nás přichází jako zjevení, jako čistá milost a vysvobození, ale nepřichází skrze logiku či jasný závěr.
Pochopení, že život nepatří nám, že není jen o nás, nám pak pomůže pochopit i všechno ostatní. Jakmile si postupně uvědomíme, že všechny formy života ve vesmíru jsou pouze součástí jediného velkého života (většinou jej nazýváme Bůh) zmenšují se naše zaběhlé názory, které jsme si vytvořili. Po nějakém čase začneme být opravdu vděční, že jsme součástí univerzálního života – a že jsme jen součástí! Nejsme už závislí jen na našem vymýšlení, na našem úsilí, nejsme už na život sami. Nemusíme už být bohy. Z našich beder jsme shodili velké závaží starosti. Vše, co se od nás požaduje je účastnit se!
Chvála, vděčnost a soucit začnou být naší přirozeností, stejně jako dech. Pravou spiritualitu se nelze naučit, vzniká když se naše plachty rozvinou ve větru Ducha Božího. Naše motivace a naše síla se vydá na cestu ke svatosti a k celku života s nesmírnou vděčností za to, že i my jsme byli obdarováni!
Jsem přesvědčen, že důvod, proč křesťané mnohé z Ježíšova učení nepochopili, je ten, že nerozuměli jeho vyučování. Ježíš učil své následovníky nalézat širší obzor, najít „Otce“, (to co dnes nazýváme Bohem, nebo skutečným životem). Když v některých bodech Ježíšova učení nemohli najít jasné dogma nebo morální zákon, mnoho křesťanů jednoduše tuto část vynechalo. Možná proto je Kázání na hoře – podstata Ježíšova učení – málo křesťany citovaná. Hledali spásu, místo jednoduchou svobodu v přítomnosti.
Můj život není o mně, jde v něm o Boha. Jde o mou ochotu účastnit se většího Tajemství. Jak? Neodmítejme nebo neutíkejme v současnosti od toho, co se děje, ale přijměme naši nynější situaci a žádejme Boha, aby v ní byl spolu námi. Pavel z Tarsu to řekl dobře: „Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává“ (Římanům 9:16). Naše životy jsou o tom, abychom nebránili našemu životu žít, k tomu nás vede Marie a Ježíš.
