5. Ať se nikdo nepyšní, ale ať se chlubí křížem Páně
1 Podívej se, člověče, jak skvělé postavení ti určil Pán Bůh, neboť tě stvořil a učinil k obrazu svého milovaného Syna, co se týče těla, a k [jeho] podobě [320], co se týče ducha [321]. 2 A všechno stvoření, které je pod nebem, každé podle své přirozenosti slouží, poznává a poslouchá svého Stvořitele lépe než ty. 3 A neukřižovali ho zlí duchové, ale ty jsi ho ukřižoval spolu s nimi a dosud křižuješ svou zálibou ve špatnostech a hříších. 4 Čím se tedy můžeš chlubit?
5 Neboť i kdybys byl tak důvtipný a moudrý, že bys ovládal všechno vědění [322] a uměl bys vykládat všechny možné jazyky [323] a důvtipně bys prozkoumával věci nebeské, tím vším se nemůžeš chlubit; 6 vždyť jediný zlý duch věděl o věcech nebeských a stejně tak ví o věcech pozemských více, než všichni lidé, i kdyby snad byl někdo, kdo by dostal od Pána zvláštní poznání nejvyšší moudrosti.
7 A podobně kdybys byl krásnější a bohatší než všichni [ostatní] a dělal bys zázraky, takže bys i zlé duchy zaháněl, to všechno se [může] obrátit proti tobě a nic z toho ti nenáleží, ničím z toho se nemůžeš chlubit; 8 ale tímto se můžeme chlubit, [totiž] svými slabostmi [324] a tím, že každý den neseme svatý kříž našeho Pána Ježíše Krista. [325]
STRUČNÝ KOMENTÁŘ k napomenutí SVATÉHO FRANTIŠKA br. Cyril Jaroslav Brázda, OFM
Toto Napomenutí, svědčí o tom jak svatý František vnímal (důstojnost osobnosti) sebe i každého člověka v tajemství Krista (→ kristologický) … všimni si, člověče, jaké vznešené postavení ti určil Pán Bůh, protože tě stvořil a ztvárnil na obraz svého Přemilí Syna podle těla a na jeho podobu podle ducha (→ 5,1)… “Člověk je jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl kvůli němu samému.” Člověk, kterého Bůh takto “chtěl”, kterého si od věčnosti “vyvolil”, povolal a určil na milost a slávu, to je “každý” člověk, člověk svrchovaně konkrétní a svrchovaně reálný; je to člověk v celé plnosti tajemství, jehož se stal účastným v Ježíši Kristu, tajemství, na kterém se získává účast každý z těch miliard lidí, žijících na naší planetě, a to už od chvíle svého početí pod srdcem matky … “(→ Jan Pavel II., Redemptor hominis, 13) Přestože byla člověku dána taková vynikající důstojnost, přece všechny (ostatní) stvoření svým způsobem (vlastním jejich přirozenosti) slouží poznávají a poslouchají svého Stvořitele lépe … (→ 5,2) … Když našel někde pospolu mnoho květů, kázal jim a povzbuzoval je ke chvále Pána …tak připomínal oseté polím, vinicím, skalám i lesem, prýštící potokem i zeleni zahrad, zemi i ohni, vzduchu i větru Boží lásku a napomínal je k radostné poslušnosti (→
1Cel 81) také všechny živé tvory, ptáci a plazi … horlivě napomínal, aby svého Stvořitele chválili a milovali (→ 1Cel 58) … a chránili se hříchu nevděčnosti (→ Kvítky 16) … Všechno toto, co nerozumné stvoření dělají podle své přirozenosti, má (a může) ve vynikající míře dělat i, a především, člověk podle své přirozenosti, jejíž je vlastní schopnost (vědomé a dobrovolné) lásky … lásky, jaká je v Bohu (→ 1 Jan 4,16) …… Člověk má však zálibu v neřestech a hříších (→ 5,3) a to bylo, a je, příčinou ukřižování Pána (→ 5,3) … byl proboden pro naše hříchy, strýznený pro naše nepravosti
… Šli jsme každý svou cestou a Pán na něj uvalil vinu nás všech (→ Iz 53,5.6) …proto nám patří zahanbená tvář (→ Dan 9,7) a zkroušené srdce a ponížené (→ Ž 50, 19) …- 6 -… Nemůžeme se proto ničím chlubit … neboť přestože by kdo ovládal všechnu vědu a věděl vyložit všechny druhy jazyků a podrobně prozkoumal všechny nebeské věci (→ 5,5) a lásky neměl, nic by mu to neprospělo (→ 1 Kor 13,3) ba kdyby i jednal zázraky, jako je vyhánět ďáblův (→ 5,7) … neboť kvůli věcem, které dokáže i hříšník (→ Mt 7,22-23) si nikdo nesmí lichotit … proto svou slávu máme hledat v tomto: prokazovat Bohu náležitou úctu věrně mu sloužit a jen jemu připisovat vše, co nám dává (→ 2Cel 134) … A můžeme se chlubit svými slabostmi * (→ 2 Kor 12,5.10) a denně nést svatý kříž našeho Pána Ježíše Krista (→ 5,8), přes který je svět ukřižován pro (nás) a (my) pro svět (→Gal 6,14) …* … Kterými jsou blíže neurčené a (individuální) lidskou moc přesahující a přetrvávající obtíže … … Toto je evangelní požadavkem (→ Lk 9,23) a podmínkou (→ Lk 14,27) avšak pro svatého Františka, chválou, ba přímo výsadou … a vrcholí v stigmatizaci na La Verne (→Legenda větší, 13)… V apoštolském listě o křesťanském smyslu lidského utrpení – Salvifici dolor – svatý otec Jan Pavel II., mimo jiné píše: “… účast na Kristově utrpení je současně utrpením pro Boží království. Před spravedlivým Bohem a před jeho soudem budou hodni toho království všichni, co mají účast na Kristově utrpení. Svými utrpeními v určitém smyslu odplácejí … nekonečnou cenu Kristova utrpení a smrti, které se staly cenou našeho vykoupení … a tak i lidé svým utrpením něj (→ Boží království) dozrávají, jakoby zahaleni tajemstvím Kristova vykoupení … (→ 21) … v Kristu Bůh zdůraznil, že chce působit především přes zvláštní utrpení, které je slabostí a ponížením člověka, a že právě v něm chce projevit svou moc (→ 23) … když na počátku dějin se chtěl být jako Bůh (→ Gn 3,5-6) vlastní (lidskou) mocí a pýchou …
V tomto smyslu můžeme vnímat “své slabosti a každodenní nesení kříže” i jako způsob chudoby, formou zřeknutí se vší lidské moci až do krajnosti, a jako úkonposlušnosti a pokory … … (Umírajícímu Františkovi) jeden prostý bratr řekl: “Bratříčku, pros Pána, ať s tebou mírnější zachází, protože se zdá, že jeho ruka doléhá na tebe těžší než to přísluší! ” Svatý muž po těch slovech zavzdychal a řekl: “Kdybych neznal tvou upřímnou prostotu, hrozil bych se od této chvíle tvé přítomnosti. Vždyť ses odvážil kárat a posuzovat Boží soud nade mnou! “A přestože zkroušený dlouhotrvajícím a těžkým neduhům … políbivše zem, řekl: “Děkuji ti, pane Bože, za všechny tyto mé bolesti a tebe, můj Pane, prosím, abys mi stokrát přidal, pokud se ti líbí … neboť naplnění tvé svaté vůle je mou hojnou útěchou. “A bratrem se zdálo, jakoby viděli druhého Joba, ve kterém s růstem tělesné neduživosti vzmáhala se Jaroš mysli … (→ Legenda větší, 14)
