Otec Jeroným – Růst v nadpřirozeném životě (výpisky nakl. Triáda)

Úvod: Teologální cnosti dostáváme při křtu. Posvěcující milost, kontemplativní modlitbu, porozumění mešní oběti, úctu k eucharistii nám také nějakým způsobem daroval Bůh. Duše, která usiluje o vnitřní život, touží po stále hlubším spojení s Bohem.

Několik pojmů:

Jsem živá bytost. Tomuto já náleží schopnost jednat. K tomu slouží několik smyslových schopností a dvě schopnosti duchovní: inteligence a vůle. K tomu je potřeba ještě cností (habitus – habere-lat. míti) (klavírista trpělivým cvičením prstů na nástroji vytváří svým prstům lehkost a tato lehkost se nazývá cnost)Duch svatý chce, aby se pravda, kterou nám sděluje, dotkla svou krásou našeho srdce. Za pomoci Ducha svatého dopějeme tam, kam bychom vlastními silami nikdy nedošli.(přichází na pomoc naší slabosti)Dary Ducha : Dar zbožnosti je intuitivní přilnutí Božího dítěte k Otci. Dar rady nás učí vidět nedostatečnost každého lidského dobra a pomáhá nám v cnosti naděje. Dar rozumu očišťuje naši modlitbu od obrazných představ a pomáhá nám k přechodu ke kontemplativní modlitbě a díky rozumu dokážeme následovat Boha i uprostřed ‘temné noci’. Díky daru moudrosti dozrává cnost lásky a nacházíme zalíbení v maně modlitby, kterou svět považuje za zbytečnou.

Původ všech cností je nadpřirozený. Víra, naděje a láska stojí ještě víc než cnosti vycházející z lidské přirozenosti. Člověk je dostává v té míře, jak se mu dostalo účasti na Boží milosti. Jsou nám darované. Eucharistie, modlitba přináší v naší duši plody. Ty nám však také dává sám Pán. Přesto se nám někdy zdá, že se nám jich nedostává (přesto v naší duši jsou). Někdy jsou to jen malé křehké rostlinky, pouhá semínka a proto je třeba usilovat o jejich růst. (cvičit se v cnostech a prosit Boha, aby jim dal vzrůst)Pokroku v duchovním životě se dosahuje věrným užíváním milosti, které se nám dostalo… Hlavně se však vyhněme neustálému sledování, jak daleko jsme už dospěli. Tato prázdná ctižádostivost by nás jen odváděla od skutečného hledání Boha.

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše:“ V srdci své Matky církve budu láskou. Tak budu vším.“

Kontemplativní modlitba a přijímání těla a krve Kristovy: „Bože dej mi více lásky“, je současně úkonem lásky. Prosíme tak Ducha Božího, aby v naší duši uvedl již vlité dary do činnosti. (Přijď Duchu svatý, vlij do mé duše své dary. I moudrost lze dostat darem!) K Bohu přistupujme v klidu a pokoji (vyvaruj se účetnického počítání plnění svých povinností, nemysleme si, že si můžeme část darů darovat sami) Staří autoři radili věnovat díkůčinění za všechny dary hodně času.

V různých dobách nás budou pravděpodobně přitahovat různé stránky duchovního života. Bůh nás postupně provede všemi částmi svého království. Nebojme se proto nechat se vést momentální touhou a nevčítejme si, že některý prvek duchovního života ponecháváme stranou. Teologální cnosti, úcta ke mši svaté a k Nejsvětější svátosti, dar modlitby – každá milost přichází ve svůj čas a všechny se nakonec sčítají, i když se období naplnění střídají s časem vnitřní prázdnoty. Přijde en, kdy víra, láska a naděje boudou sami od sebe znít v mém srdci? Nikdy nebo jen zcela výjimečně. Vždy si je budeme muset zasloužit svojí prací. Vždycky budeme muset přijímat svoji tělesnost a hříšnost, vždy budeme muset pracovat jako nejchudší z chudých, vždy nás bude tížit břemeno času. Jako marnotratný syn musíme přijít sami. Důležitá je vytrvalost a důvěra.

(24.11.1961)

Příspěvek byl publikován v rubrice Pro dnešní den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář