Středa, mezidobí, 3. týden
3. týden žaltáře
Čtenář poznává hymnus z nešpor středy 3. týdne žaltáře, tuto nádhernou ukázku dialogu české národní kultury s Bohem. Autor hymnu se mi zdá osvědčovat docela jasně spiritualitu sv. Františka. I na poli vědy – a to i v naší generaci – nacházím výjimečný příklad smyslu pro krásu – i tam, kde „oko dlouho nevidělo“ Luboš Mlčoch OFS v časopise Poutník
Hymnus
Když krásu Božích stvoření bedlivě rozvažuji, divím se a k velebení Tvůrce se povzbuzuji.
Nemohu, než se diviti Boží všemohoucnosti, dobrotu jeho chváliti, klaněti se moudrosti.
Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého. Když slunce jasně svítící,
zářící barvou zlatou, nevystihlou moc mající z božských pokladů vzatou, jasným bleskem osvícenou
tvář světu ukazuje, moc Boží nevystiženou všem lidem vypravuje.
Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého. Sladce zpívají ptáčkové,
velebí Tvůrce svého, jenž jim dal hlasy takové, zhynuli by bez něho.
Rovněž i kvítečky krásné rozličné barevnosti nejsou nic než hlasy jasné
k chvále Boží mocnosti.
Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého. Vidím oblohu nebeskou hvězdami okrášlenou,
dole pak širokost zemskou kvítím přiozdobenou a cokoli je pěkného a hodného vidění,
chválím Stvořitele svého, neb je hoden chválení. Buď chválen Stvořitel všeho, nyní i času každého.
