Celý text a foto zde :Konvent v Plzni u NPM.pdf
Král Jiří z Poděbrad pozval se souhlasem papeže Pia II. do Plzně přísnější odnož řádu (observanty) a odňal tak práva minoritům (ti mohli zůstat za podmínky, že přijmou přísnější řeholi). Než se vše vyřídilo, bydleli observanti u měšťana Hlada. Františkáni ale nesměli podle své řehole převzít od minoritů klášter a tak ten byl postoupen městu, které mělo o klášter pečovat a vyživovat řeholníky. Peníze město získávalo z vesnic Borek a Nebílovy a z několika měšťanských domů.
V době klatby krále Jiřího z Poděbrad, měla v klášteře uložen archiv Svatováclavská kapitula.
1478 utrpěl klášter poškození v době obléhání Plzně. V 16. století nastal úpadek kláštera. 1524 musela být z části snesena věž, protože hrozila sesutím. O klášter měli zájem jezuité, ale neuspěli, protože konvent byl významnou částí české provincie františkánů. Působil zde kněz Jiljí z Ratiboru (1520 – iluminovaný kodex), kazatel Jan Chýšský (kolem 1550 napsal apologetickou práci o svátostech) kvardián Jiří Dressler byl vybrán jako německá kazatel (1594) na tažení proti turkům. Přivezl z tažení trofej hvězdu a půlměsíc a nechal jí umístit na věž.
1611 byl nákladem měšťana Jana Scriboria z Horšova přistavěna kaple Nejsvětější trojice.
1618 byl klášter pobořen při útoku Arnošta Mansfelda, klášter byl vyrabován a znesvěcen a poničen. Opravován byl až roku 1621.
1631 byl při klášteře založeno opaskové arci bratrstvo sv. Františka.
1650 byl v klášteře zřízen noviciát.
1697 přistavěna v kostele kaple sv. Antonína Paduánského
1710 byl při konventu založen III. Řád (odkaz zde: III. řád v Plzni)
1720 dala Marie Terezie z Vrbna postavit zahradní křídlo konventu.
1723 bylo započato se stavbou nového průčelí kostela (návrh Jakub Augustina ml.)
1744 – nové křídlo konventu pro novice. Žilo zde 27 konventuálů a 9 noviců
1784 Josefínská reformace zrušila hřbitov a nařídila, že kostel bude sloužit německému obyvatelstvu a zredukovala počet kněží na 3 a na 4 bratry.
Bývalý klášterní areál si přes veškeré novodobé úpravy zachoval do velké míry svoji středověkou podobu, jak dokládá i trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zaklenutý křížovou žebrovou klenbou. Připomínku barokních úprav nalezneme např. v jeho západním průčelí, pocházejícím z 20. let. 18. století, které bylo postaveno dle návrhu plzeňského architekta Jakuba Augustona ml. Hlavní oltář je barokní z roku 1696 s kopií obrazu P. P. Rubense z roku 1636, na svatostánku gotická „Františkánská madona“ z doby kolem roku 1420, na vedlejším oltáři reliéf sv. Anny Samotřetí z doby kolem roku 1525
Klášter má gotické ambity v přízemí. Je zde zachována gotická kazatelna a gotická kaple sv. Barbory s osmibokým sloupem a bohatou výzdobou. Gotická socha madony se dnes nachází v Národní galerii. klenba však pochází až z roku 1460, původní klenba pravděpodobně stejného charakteru z druhé poloviny 14. století byla zničena při požáru během husitských válek. V presbytáři se však dochovala klenba původní, tvoří ji jedno pole obdélníkové, křížově klenuto, a pětiboký závěr.
1950 komunisté klášter zrušili a nastěhovali sem domov mládeže a později kanceláře a výstavní prostory Západočeského muzea.
Po pádu komunismu byl klášter vrácen Františkánům a ti jej darovali nově vzniklému biskupství Plzeňskému. V klášteře je dnes také diecézní muzeum.
Františkáni dnes sídlí v pastoračním domě na sídlišti Lochotín (v bývalé mateřské školce). Skromný a miniaturní konvent Františkánů je spojen s kostelem Všech svatých od roku 1996
Sestavil z wikipedie a Encyklopedie řádu III.díl sv 1 Milana Bubna Luboš Kolafa
Foto z wikipedie, wikivand