Půst
Půst není pro to, aby bylo trápeno tělo, ale pro to, aby byl vytvořen prostor pro Ducha. Půst není pro to, abych si dokázala, jakou mám vůli, jak jsem dobrá, ale půst vede k hlubšímu setkání s Bohem. Je to prostředek, ne cíl. Pokud nevede k modlitbě, k sebepoznání, k pokoji a určité rovnováze, ztrácí význam a může i uškodit. Půst totiž zesiluje to, co je. Je-li pokojné přijímání všeho, co je , je-li horlivost pro povinnosti, pro vyjití k druhým, pro zapomínání na sebe, pak půst toto ještě zesílí.
Zůstaneš-li v sobě, u sebe a pro sebe, jako přes skla čočky je vše zesíleno, zvětšeno.
Modlíš-li se za někoho v půstu, nabývá modlitba na síle. Nemá smysl přehnat askezi, nemá smysl nemoudře na sebe naložit víc než je nutné. Přehnáním se hatí i to, co je ve své podstatě dobré. Konec přehnaného postu může být horší (i jeho následky) než kdyby se člověk raději nepostil. V těchto věcech je naprosto scestné srovnávat se s druhými lidmi. Tyto věci lze hodnotit jen ve vztahu k Bohu, jen v té intimní sféře lásky. Tady nemají místo příkazy, zákazy, tlaky a závazky. Nemáš-li úmysl v postu se hlouběji potkat se sebou, s Bohem a s druhými lidmi, raději to nedělej. Konec je svoboda v Kristu, svoboda od zákona. Vše, co dělám, dělám ve víře v Ježíše Krista a ne ze zákona.
A Pán mě osvobozuje od příkazů, kdy jíst a kdy ne, zda kouřit nebo ne, On mně nezakazuje pít alkohol, On mě nevymlouvá další věci, ale nechce, abychom byli na něčem, na někom více závislí než na Něm. Budu-li od všeho takto volná, budu spolu s Kristem nad tím, mohu tyto věci, tyto vztahy volně používat, protože v jádru nejsou špatné, mohou být jen nezdravé naše vztahy k nim a naše zacházení s nimi zvrácené. Půst vede k osvobození od špatných vztahů, závislostí, ať na něčem nebo na někom. A mohu to být i já sama, na kom nezdravě závisím..
Půst vede k větší vděčnosti za drobné projevy Boží lásky a něhy, jeho pozornosti k nám, jeho milosrdenství. Půst také může rozdmýchat úžas nad Božím řádem, nad jednotou všeho dění, nad Boží vůlí, která se děje, i když se nám to tak nejeví a vidíme běžně spíš dění světa, hmoty, Zlého. Půst by měl vést k velké dětské radosti z Otce, také k vděčnosti za přijetí všedních darů. Kdyby nebyl půst, nemohla by být hostina.
Půst vede ke službě a činí nás pokornějšími, tiššími, trpělivějšími, mírnějšími a pročišťuje naši mysl i tělo, a tím se stáváme upřímnějšími a pravdivějšími. Správný půst je milost, dar, správný půst dává sám Bůh jako prostředek k obrácení k Němu a k vyjití ze sebe. Správný je jen ten půst, který nekonáme vlastní silou, ale silou, kterou vede Duch svatý, z Jeho pohnutek, z Jeho síly a Jeho směrem.
Bohu díky!
(Ze zápisků Michalky Nováčkové – betlémské sestry Dumiah z roku 1995)
