Jsi-li člen místní rady, nebo člen národní rady nejsou moje následující výpisky z Generální konstituce pro tebe důležité. Tvou povinností je totiž číst Generální konstituci v jejím originále (byla vydána v publikaci Dokumenty SFŘ) a nasát do sebe jejího ducha a to s modlitbou k Duchu Božímu a spřáním, co nejlépe sloužit svým bratrům a sestrám ve společenství. Kup si Generální konstituci a průběžně jí čti.
Jelikož jsem realista, je mi jasné, že si běžně v konstituci nečteme, protože je psána právním jazykem a slouží jako vodítko pro cestu místních a národních společenství a slouží jako podklad pro právo, spravedlnost a církevní řád pro život v profesi.
Co můžeme z konstituce načerpat pro své rozjímání, pro své modlitby a své povzbuzení? Generální konstutuce není jen právnické a institucionalistické čtení, je to osobní ukazatel cesty k prostému a jednoduchému křesťanství. Proto z ní čiší Ducha a tam, kde je Duch je i svoboda Božích dětí.
Každý jsme originální Boží dítě, máme svoji originální cestu, své originální charisma. Spojuje nás láska našeho Otce, kralování našeho Pána, Duch lásky a panna Maria, která nás učí důvěřovat Boží vůli a je matkou církve – tedy nás všech.
Jestliže jsme děti Boží, jsme puzeni Duchem k poslušnosti církve a cítíme se bezpečně pod jejím vedením. Jsme-li děti Boží, jsme bratři a sestry, patříme do jedné velké rodiny, kterou milujeme.
Proto již nežijeme sami pro sebe, ale pro druhé. Proto žijeme v otevřeném společenství.
Světský františkánský řád je čtvrtý v dnešním pořadí. (První řád řeholní bratři, druhý řád řeholní sestry, třetí řád sekulární sestry nebo bratři žijící v řeholním společenství, Čtvrtý řád Sekulární (světský) františkánský řád, který není klášterním řádem). Je církevním sdružením. Proč? Protože nejdříve je naším společenstvím naše rodina, naše místní společenství, naši sousedé, spolupracovníci, lidé na okraji naší společnosti v zemi, v níž žijeme. Spiritualitou františkánů žijících ve světě (sekulárních) není napodobovat klášterní život, ale žít evangelium se všemi lidmi – i těmi , které Bůh ještě neoslovil. To je naše specifická cesta, zpečetěná podpisem papeže Jana Pavla VI v nové řeholi, která byla podkladem pro sepsání této generální konstituce, kterou nakonec schválila Kongregace zasvěceného života při svatém stolci.
Výklad oficiálních dokumentů SFŘ tedy v konečné fázi může jenom církevní autorita.
Jsme-li sdružení schválené církví, musíme mít (a také máme) stanovy, jako je např. Generální konstituce SFŘ , národní dokumenty a stanovy místního společenství, které komentujeme po vzoru panny Marie: „Ať se mi stane podle tvé vůle“.
Co cílem Františkánů žijících ve světě? Kam vede naše cesta? Nejobecněji řečeno, chceme žít evangelium našeho Pána, jak nás on sám obdaruje. Žít evangelium na základě lásky a čtení Božího Slova. Výsledkem by měl být praktický život jednoduchého křesťanství, plného pokoje, dobra a radosti a to i v čase smutku, světských nejistot či dokonce soužení.
Sekulární Františkáni totiž žijí s Kristem. Jejich pohled na svět je tento: Kristus je živý. Kristus žije s námi.
Naší každodenní touhou už od prvního probuzení je touha po Duchu Páně, po zjevení Otce. Celý den chceme mít odvahu chodit s Bohem. K tomu nám pomáhá Denní modlitba církve. (Nebo např. modlitba papeže Jana XXIII, který byl sekulárním Františkánem:
Nebeský Otče, děkuji ti, že jsem si odpočinul a opět se probudil. Je to tvůj dar.To co je mou povinností, chci dne od rána do večera plnit tak, jak to dělával tvůj jednorozený Syn: všude,kam přišel, zanechal po sobě jen dobro. Každého, s kým se setkám, mi posíláš do cesty, abych v něm poznal svého bratra. Ve všem, co udělám, co promluvím, ať se mi zjeví láska, kterou Kristus všechny objímá. Ať mám pro každého dobré slovo dřív, než se rozejdeme. Ať mám cit pro druhé a myslím víc na ně než na sebe. Prosím tě, ať se vždy ovládnu, ať ze mně není mrzout, ať jednám laskavě a srdečně. Ať ve mně zbude i jiskřička humoru, kterého je také zapotřebí. Od Ducha svatého si vyprošuji tvou milost, která by mi k tomu všemu pomáhala. A ještě jedno: Dovol, abych prostřednictvím Panny Marie přivedl každého alespoň o krůček blíž k tvému Synu. Můj Bože, vše pro tebe, s tebou a v tobě (JanXXIII).
Každý den večer si chceme vyprošovat neustálou konverzi k lásce pro další den. Chceme se k lásce Boží přibližovat, jsme jí přitahování, jsme jí objímáni.
Kristus je s námi denně v Eucharistii. Jsme šťastní, můžeme-li denně přijímat Tělo Páně. Nemůžeme-li, myslíme na našeho Pána alespoň duchovním způsobem. Například modlitbou sv. Františka: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě a chválíme tě, protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Být světským františkánem znamená žít jednoduše, prostě, pokorně a skromně evangelium našeho Pána Ježíše, všude tam, kam nás životní vody zanesou. Hledat ve všech lidech Krista, hledat za všech okolností vůli našeho krále.
Sv. František na své cestě zahrnoval Ježíšovu matku nevýslovnou láskou, neboť učinila Pána slávy jeho bratrem. I my se snažíme Marii napodobit v její dětské důvěře a přijímat spolu s ní Ducha svatého aby naše rozhodnutí vedla k lásce, aby byl Kristus i naším bratrem.
Nechceme žít odděleně od církve, naopak chceme být s církví úzce spojeni a proto jsme podle našich okolností aktivní v našich farnostech. Ale nejen tam. Jsme aktivní i ve světě, kam jsme byli posláni. Neodmítáme jiná společenství v církvi. Naopak se z nich radujeme a úzce s nimi spolupracujeme. Někteří mladí lidé v ČR napodobují život sv. Františka – to je úžasná a radostná zpráva. Uchýlili se však pod ochranu prvního řádu a netouží spojit se s námi. Kdo následuje sv. Františka, nejde proti nám. Bůh je docela obyčejně nepovolává k sekulárnímu řádu. Ale nás povolává, abychom šli ke všem lidem. A proto takové mladé lidi přijímáme do svých společenství, stejně jako i jiné přátele. Přál bych si, abychom nežili daleko od sebe, ale spolu.
Puzeni Duchem Božím a pod ochranou Božích andělů hájíme ve světě spravedlivou společnost pro všechny a podporujeme proto i necírkevní organizace, které hájí humanismus. Je samozřejmé, že po vzoru sv. Františka hájíme především ty, kteří se z různých důvodů dostali na okraj společnosti. Naše iniciativy jsou však vždy pokojné. To neznamená, že naše postoje nejsou průzračně jasné a tudíž odvážné.
Jak žijeme ve světě? Pracujeme, staráme se o rodiny, dělíme se o to co nám bylo svěřeno.Pod silou Ducha Božího považujeme každou práci za dar. Nežijeme mimo svět, nežebráme, nežijeme v poustevnách, ale naopak ve světě tak, jak nás vyslal náš Pán. Chceme být dobrými zaměstnanci, chceme se v duchu skromnosti postarat o sebe a naše rodiny. Chceme pomáhat potřebným. Chceme žít ono jednoduché a průzračné křesťanství ve stejném duchu jak ho chápal sv. František.
Duch svatý nás však vede i v práci ke skromnosti. Učíme se umění odpočívat a využívat čas k radostnému společenství s druhými.
Usilujeme být nositeli pokoje a svatosti v našich rodinách, v našem společenství s bratry a sestrami a všude ve světě, kam nás Pán posílá.
Náš pokojný a radostný přístup k životu s Pánem může být vzorem pro naše děti. Nenutíme je následovat sv. Františka slovy, ale naší vnitřní radostí a potřebnou vnější veselostí.
Máme k tomu dobrý důvod. Učíme se vnitřní radosti, se kterou budeme žít, patříce na Pána v nebi.
Naší větší rodinou je kromě místního společenství sekulárních františkánů, také naše farní společenství. Ideální, ale neuskutečnitelné, by bylo, kdyby obě společenství byla totožná.
Nežijí ostatní křesťané v jiných společenstvích podobně? Jistě ano a často mnohem lépe. Radujeme se z toho. Je právě Františkánské považovat se za menší. Přesto Jan Pavel II. nechal sepsat novou řeholi a tím dal nový život sekulárním františkánům.
Věděl, že bez řádu, stanov a služebníků by bylo těžké žít evangelium v dnešním sekulárním světě. Generální konstituce schválená později Kongregací pro instituty zasvěceného života, se snaží postihnout všechny možné právní a institucionální situace, které se mohou v řádu stát a dává návod jak je řešit. Tomu rozumět je úkolem služebníků v radách společenství nebo členům národní rady. Takže jenom stručně.
SFŘ žije z darů svých členů. To je o penězích vše. A co vedoucí služebníci?
Ti, kteří jsou volbou určeni ke službě bratřím a sestrám v radách, mají být milující lidé, jejichž cílem je pokoj, smíření. Neslouží ze ctižádosti, ale z lásky, stejně jako sv. František.
Ti co slouží společenství v radách, myslí na své společenství také tím, že nekonají za druhé všechnu práci, ale naopak se o prácí dělí a tím pomáhají druhým k růstu.
V České republice je jenom málo lidí povolaných do našich místních společenství a věkový průměr bratří a sester s profesí je velmi vysoký. Zdálo by se tedy, že není možné, aby si ještě uvnitř společenství vytvářeli někteří své další skupinky. Ale opak je pravdou. Nechť se sdružují lidé podobných cílů a zájmů, ale ať i nadále žijí i s ostatními.
Do této skupiny mohou patřit i diecézní kněží, kteří mohou být též sekulárními františkány a vytvářet vlastní specifickou skupinku. Jenže to je v České republice jenom sen. Neznám žádného diecézního kněze jako člena SFŘ.
Mít profesi člena sekulárního řádu nebrání jednotlivcům složit osobní sliby blahoslavenství . Členstvím v SFŘ neztrácí křesťan svoji svobodu a individualitu.
Být sekulárním františkánem znamená přijmout celoživotní formaci. Vždyť jsme vysláni do světa, který z nás sílu vysává a potřebujeme se posilovat, toužíme po povzbuzení. Toho se nám dostává v místním společenství. Je-li však takové společenství málo živé nebo spíše umírá, jak se nám takové pomoci dostane?
Je třeba se modlit za nová povolání do řádu. Povoláním se myslí povolání od Boha, nikoliv od lidí.
Ženců je málo, proste proto Pána žně.
Rozhodně nejde o to získávat lidskou silou nové profesní členy. To by byla zhouba pro řád, do kterého povolává Bůh. Na druhou stranu nechceme ze slova povolání dělat tajemné a nepochopitelné mystérium. Je to jednoduché. Lidé, kteří hledají, narazí na své pouti světem na náš řád, (nebo jim o něm my vyprávíme). Vejdou a pozorují nás a my jim vysvětlujeme, kdo jsme a co od nás Bůh žádá. To hlavní svědectví je náš osobní život, naše svědectví beze slov. Hlavně naše radost ze života s Pánem a jeho následovníkem sv. Františkem a sv. Klárou dalšími svatými a blahoslavenými Františkány. Ačkoliv bratři Františkáni žijící v řádech vydávají svědectví i svým hábitem, my vydáváme svědectví jenom svým světským životem a jediným naším formálním, znakem jejž na srdci nosíme, je kříž ve tvaru TAU. Od evangelia k životu a od života k evangeliu.
Být světským františkánem není jednoduché. Čím je křesťanství jednodušší, tím je těžší jej žít. Potřebujeme povzbuzení, potřebujeme růst ke Kristu.
Ačkoliv je tedy naše křesťanství v podstatě velmi jednoduché a žijící v přízemí světa, je třeba cíleně studovat, rozjímat, nechat se formovat (přednášky, vizitace, Institut františkánských studií apod.)
Našimi zdroji duchovního života v Pánu, je též ticho a samota, rozjímání, Breviář – denní modlitba církve, anděl Páně v poledne, modlitby v čase, kdy jedeme dopravním prostředkem apod.)
Budiž nám v České republice povzbuzením, že ve většině zemí světa žijí světští františkáni,naši bratři a sestry, že jsme sdružením mezinárodním, že nejsme sami, ale že nad celosvětovým společenství bdí Bůh, který podnítil papeže Jana Pavla II k sepsání nové řehole sekulárního františkánského řádu a tím dal bratřím a sestrám nový směr, úkol a cíl. Hledejme Boží vůli.
Ó, jak je slavné, svaté a veliké mít Otce v nebesích!
(28.7.2012 v Plzni)
Kátké vysvětlení mého počínání.
vysvětlivka k následujícím z GK SFŘ, mi posloužily k orientaci mé osobní cesty a služby v SFŘ. Možná jejich vůně naláká i vás.Kromě výpisků z jednotlivých článků, jsem si vypsal klíčová slova článku a z nich pak sestavil i nadpisy článků (ty v konstituci velmi správně nejsou). Následují výpisky podle čísel článků konstituce.
