Sestra Chiara Augusra Linatu OSC (klariska) „Pane Bože, ty který mě miluješ a necháváš mne milovat, můj den bude i dnes osamělý, skrytý před očima všech, snad plný potíží a bolesti. Ale moje srdce je vřelé a starostlivé, je to srdce ženy, stvořené k lásce a milování. A tichu, kterého se zmocňuješ, daruj kolébku, ve které znovu zrodí člověk pro svojí lásku.“
P.Herman Schaluck OFM: Novoroční přání k roku 1994: „Náš řád a naše františkánská rodina se musí stále více stávat domem, v němž se budeme cítit dostatečně chráněni a bezpečni, abychom mohli snít. Tento dům však musí být také otevřený, abychom nikdy nezapomínali na „ostatní“ a na chudé.“
Františkánská novéna – úvod: v září 1224 kolem svátku povýšení sv. kříže přijal sv. František stigmata. Mohl o sobě říci: Já sice žiji, ale to už nejsem já, ve mně žije Kristus (Gal2,20).
Františkánská novéna (každý měsíc jedno téma)P. Petr Alk, Houška, OFM Část 1. Hořící lampa
František prožil ve svém mládí trýzeň hledání pravého štěstí. U ap. Pavla bylo jeho obrácení dílem okamžiku. U Františka se přetvářela postupně. František žil v době, která byla nábožensky myslící a cítící. Nejdříve mu dal Pán najevo, že ho chce mít pro sebe: “Kdo ti může dát víc? Pán nebo sluha?“ Pak jej uprostřed veselí v Assisi zasahuje Bůh nepokojem a František opouští mládež a uchyluje se do jeskyně. Duchovní slast modlitby se střídá s duševní tísní. Síla osvobodit se od sebe sama nabývá na síle. František přestává oceňovat život bohatého a mocného. V Říme zkusí žít jako žebrák. Pak jej Pán dovedl mezi malomocné. V kostelíku sv. Damiána pak uslyší dojímavý hlas: „ Františku což nevidíš, že se můj dům rozpadá? Jdi tedy a oprav mi jej.“ Františkovo srdce bylo raněno a on nosil v srdci Kristovy rány. František dal peníze knězi, který se měl starat, aby lampička u kříže sv. Damiána neustále svítil. I my máme být připraveni na Kristův příchod a máme mít v rukou hořící lampy (víru, lásku a ochotu)
Únorové vzpomínání. Petr Alk, OFM před velikonocemi 1991 jsme se obrátili dopisem na apoštolského nuncia Giovanniho Coppu o žádosti blahořečení a svatořečení 14 františkánů zemřelých pro víru r. 1611. Řím požádal o přehledné zpracování a vyjádření všech členů biskupské konference. Pozvali jsme do Prahy P. Juana Folguera, který se stal generálním postulátorem, aby celebroval mši nad hrobem mučedníků.
Změníme svět modlitbou? P.Thdr. Tomáš Špidlík, SI : Poutní místa jsou podobná na celém světě. Lidé se sem chodí modlit. Mnoho lidí ze světa proti tomu namítá, že ti lidé se chodí modlit např.: za chudé, místo, aby chudým pomáhali. Když se modlíme, změní se něco ve světě? V Knize Rozum vyjadřuje Gert Otto své mínění o modlitbě takto:“ Rozumná víra chápe modlitbu jako identickou s hledáním odpovědného životního programu. Odmítám bezmyšlenkovité modlení.“ Sv. Augustin píše: „ Našimi dlouhými modlitbami nedostane Bůh uši, ale my sami začneme slyšet poznenáhlu to, co říkáme.“ Je-li však správná modlitba jen ta, která mění nás, která nás inspiruje, už to není dialog s Bohem. Je sice užitečná, ale stupeň styku s Bohem klesl na nulu. Biblické zjevení je neustálý dialog mezi Bohem a lidmi. Zázraky starého zákona slouží k tomu, aby dotvrdily, že se modlitbou opravdu něco změnilo. Jsou-li modlitby upřímné, vždy se ve světě něco změní.
Naše vzory: sv. Coletta z Corbie, Klariska (Petr Alk OFM): Byla příznačná bledostí své tváře a její zjev všude vzbuzoval úctu a vážnost. V době jejího narození 1380 je otřesena církevní i světská autorita. Je však Bohem povznesena nad dobové zmatky a tíhne k nejvyššímu ideálu. Byla současnicí Jany z Arku a měla na ní vliv. Život mezi Bekyněmi je jí nedostačující a proto přestoupí do 3. řádu sv. Františka a nakonec obléká roucho Klarisek. V té době působí Bernardin Sienský, Jan Kapistrán. Sv. Coletta zreformovala 17 klášterů, vypracovala zvláštní řádové konstituce (samozřejmě konzervativní část klášterů jí nazývalo Blouznilkou a nesouhlasili s reformou). V Německu vzbudila velký zájem o naší Anežku českou. Ovlivňovala observanty (Františkány) a Minority. Měla vliv na potomka sv. Ludvíka IX – Jakuba Burbonského, neapolského krále. Dvě z jeho dcer vstoupily do kláštera Klarisek a on po smrti manželky se stal Františkánem a pracoval jako obyčejný bratr. Středověk měl řadu vynikajících žen, které mohou být vzorem pro zdravé pojetí křesťanské emancipace.
Mír se Stvořitelem, mír se vším stvořením. Jan Pavel II. (1990) : Země je společným vlastnictvím, starost o ní vyžaduje větší mezinárodní koordinaci. Ekologická krize odhaluje naléhavou nutnost nové solidarity (průmysl, chudoba, války). Vážnost ekologického problému bezpodmínečně spočívá v hloubce naší morální krize. Náš život v přírodě souvisí i s estetikou urbanismu. Křesťané mají vážný závazek pečovat o své stvoření. František z Assisi nám dává zářivé svědectví, že jsme-li v míru s Bohem, je mír mezi stvořením neoddělitelný od míru mezi lidmi. Inspirace sv. Františkem nám pomáhá udržovat živý smysl pro bratrství se všemi dobrými a krásnými věcmi stvoření a lidskou rodinou.
Kým má být ministr Františkánského řádu? (čas. Fraternitas č.6/93 gen. Ministr P. Herman Schaluck, OFM) Musíme žít naše povolání a poslání dynamickým způsobem. Patříme k početné františkánské rodině. Musíme spolu dobře komunikovat, sdílet se, učit se proto cizím jazykům. Musíme žádat Pána, aby byl zdrojem naší síly.
Demokracie a řeholní poslušnost, Jean-Baptiste Mercatbide OFF, Toulousse: Demokracie obsahuje svobodu, poslušnost odřeknutí se své vůle. V jednání Trojice je komunikace nejdokonalejší, děje se láskou. Je krásné vytvářet komunitu: „Žádný bratr ať neříká ani nedělá druhému nic špatného, spíše ať si ochotně slouží v duchovní lásce a poslouchají se navzájem. To je pravá poslušnost našeho Pána Ježíše Krista.“(nepotvrzená řehole 5). Jedná se tedy o spoluodpovědnost, která je dána demokratickým ideálem. (To je rozdíl od liberální tzv. demokratické společnosti, kde dochází k výlučnému postavení menšiny, k vykonávání práv občanů). Toužíme si pomáhat ve vzájemné poslušnosti. Jednejme tak, jak nás bude učit Duch svatý. Vzájemná laskavost má původ v Duchu.
František z Assisi a právní stát. P.Anton Rotzetter OFM Cap: Pro mne je František prorokem i pro dnešní dobu. Žijeme však v právním státě a ten omezuje zákony prorocký život. Kdo by chtěl ve svém domě ubytovat chudé, musí dbát na celou řadu zákonů. Ve středověku bylo mnohem méně zákonů a mnohem více prostoru, kdy se dalo beztrestně prorocky žít. Na opuštěných místech se dalo beztrestně prorocky žít. Právě tento postup vidíme u sv. Františka. V prostoru chráněném církví mohl žít svoji prorockou úlohu. To v dnešním právním státě není možné. A tak prorocké jednání se dá dnes prosadit jen ve znamení sporu s právním státem. Jsou však soudci, kteří to chápu a hledají cesty jak připomenout soudnictví, že si musí vzpomenout na ochranu menšin, kritiku moci v duchu hledění prorocky na budoucnost Boží a lidskou.
Jak vidí Kláru a její sestry bratr františkán- P. René Pepin OFM: Cestou do Remeše jsem potkal mladou ženu, která mne prosila o 9000 franků (velká suma). Nedisponuji tolika penězi a neměl jsem čas vykonat nějakou sbírku a tak jsem bezejmennou ženu opustil. Svěřil jsem se s příběhem sestrám Klariskám. V poledne se setry modlily: „Mějme odvahu žít, čemu věříme. Bůh je mistrem nemožného. Pane dej naší víře milost odvahy.“ Odpoledne volala ta žena a děkovala za 9000 franků, které dostala od Klarisek. Kdo vám je přinesl? Nějaký neznámý Pán.
Chudoba cesta ke svobodě z čas. Message 1/94: Je dobré poznávat, jaké bohatství přináší chudoba. Hledat cesty, jak dojít pravé svobody. Klára se vzdala všeho vlastnictví a to se jé stalo cestou k vnitřní svobodě.